O květinách a mučení

Když jsem byla malá, mívali jsme doma mučenku. Maminka ji pěstovala roky. Pamatuji si něžné narůžovělé květy, které jsem, jakmile jsem na ně dosáhla, vždycky otrhala a snědla. Což jsem asi neměla, protože nechat dítě jíst pokojovky není úplně ideální, že ne? Nakonec mučenka skončila na kompostu, jelikož jsme ji evidentně umučili. Myslím, že to definovalo můj vztah k rostlinám stejně, jako nepřítomnost mamky definovala můj vztah k dětem. Neberu to špatně, s babičkou to bylo fajn, než přišel Alzheimer. A mamka holt musela chodit do práce. Jen si tak nějak říkám, že jsem po někom to zlomatčení zdědit musela.