DMD č. 10. pro 10. 4. 2014. Téma: Punková nutrie

Domem se rozléhal vysoce položený dívčí vřískot, spousta křiku a několikero sad dupajících podpatků, jak všichni přestali s čímkoli dělali původně a vrhli se k panským pokojům, konkrétněji k trojici dětských ložnic obývaných toho času staršími studenty Bradavic. Nemuseli vůbec hádat co se stalo, zvuky byly dostatečně výmluvné. Mladý pan Black opět vyvedl něco lekavé paní Narcisse a paní Bellatrix střídavě fandila oběma , zatímco na sebe metali kletby a urážky. Když se podařilo vrátit nešťastné dveře ze stavu fialové plyšovosti a konečně se zdálo, že si dům může vydechnout, hodil Sirius na Cissu cosi v tartanu a zařval "Punková nutriéééé!".

Výroční zpráva z ustanovující rady:
Předseda Simba přednesl svůj pravidelný projev, či spíše prořev. Všichni předstírali naprosté soustředění jen Chameleonovi šly oči šejdrem (poznámka: zákaz sledování muších zápasů).
Pandou předložený návrh byl (už k její žalostné situaci) jednoznačně odmítnut. Nehlasoval lenochod - spal (poznámka: omezení přísunu slunečního svitu (co jiného mu taky zakázat)).
Předsedou opět jednomyslně zvolen Simba, jen krajta se zdržela hlasování (poznámka: zákaz nákupu nového kabátu).
Schůze byla přerušena jakýmsi záhadným tvorem s prapodivným uskupením chlupů na hlavě (poznámka: ???). Křičel že skunk není med či co... Ostatní zděšeně prchli
Podepsán Král Jelimán (poznámka: o tomhle před Simbou radši mlčet)

Každý už o nich slyšel, i když se zprávy šířily vždy jen šeptem. Nikdo nevěděl, jak je kontaktovat, přesto se o všem dozvěděli. Jejich značkou byla čtyři písmena zkratky: P.U.N.K. a zvíře ve znaku.
"Nikdy jsem nechtěl patřit mezi krysy," prohodil Lucien s náznakem neveselého úsměvu, když u táborového ohně vyprávěl o tom, jak se ho pokoušeli zrekrutovat.
Laureen si odfrkla. "To, co mají ve znaku, je sice hlodavec, ale..."
Lucien ji přerušil: "Myslím, že nemají ani použitelný kožich, ani jedlé maso. Jsou sice invazivní druh, ale pořád mají víc společného s krysou než se svým znakem."

Ondatry se snažily zvítězit za každou cenu. Neuznavaly pravidla rovného boje, nedokázaly zapasit férové. Bobři naopak dodržovali pravidla až fanaticky. Každý strom musel měřit přesně čtyři metry, aby se mohl použít v bitvě o Vili udoli. Ondatry si z teto poucky nic nedelaly a metrový klacek ani.jed ku nepouzily. To bobry natolik nastvalo, ze jako sudiho povolali ondatru. Ta po příchodu do údolí třikrát odflusla podrbala se ocasem za krkem a prohlásila:"
"Kdo me porazi v délce chlupů na Hlave, zvítězí v cele soutěži." Bobři s novým pravidlem nesouhlasili a tak ondatry vily z udoli vyhnali. Život ovládl punk.

Kirk se Spockem se ocitli uprostřed hloučku Klingonů, kteří na ně mířili svými phasery. Které zcela určitě nebyly nastavené na omráčení.
„Vy jste se pokusili ukrást naše krycí zařízení?“ zaburácel ten největší.
„Ne, kdepak, to my ne...“ Kirk chtěl jako vždy pohotově zalhat, ale jako na potvoru ho nic nenapadalo. Pohledem hledal pomoc u Spocka. Ten se tvářil konsternovaně.
„Tak kdo?“ dorážel hlavoun Klingonů.
„Byly to punkové nutrie!“ vyhrkl Kirk bezmyšlenkovitě.
„Kapitáne,“ začal Spock. Ale Jim uťal jeho výklad: „Spocku... Spocku!“ zamumlal varovně.
„Ach, vskutku, punkové nutrie,“ přitakal vědecký důstojník a snažil se zatvářit přesvědčivě.
Klingoni ale moc přesvědčeně nevypadali.

Nutrie říční (Myocastor coypus) je velký hlodavec původem z Jižní Ameriky. Vyskytuje se po celém světě s výjimkou Antarktidy, a to zejména kvůli masu a kožešině, pro které je chována.

Punk oproti tomu je oblíbený hudební a životní styl. Vyznačuje se zejména specifickou hudbou a ještě specifičtějším odíváním a účesy.

Autorku tohoto drabble nenapadá jediný důvod, proč by kdokoli spojoval nutrii s punkem. Má podezření, že by se mohlo dokonce jednat o formu týrání. Předtím, než se kvůli svému podezření obrátí na příslušné orgány, aby tuto záležitost prošetřily, je její povinností zeptat se autorů tématu.

Pro dobro všech nutrií..., Proč?

Abyste věděli, tak punk je tu s námi už odnepaměti. Jedním z popularizátorů byl Kapitán Vobřezanej Poliš. Sice žid, ale pirát jedna báseň.
Nohu mu odkousnul žralok, o ruku přišel, když z hořící lodě zachraňoval sudy s rumem a jeho papoušek uměl nadávat ve třinácti jazycích.
O duši přišel už dávno a posádku měnil častěji než své trenýrky. V uších nosil visací zámky, v hubě zapíchlej chiméří pařát a voda se ho bála víc, než cukrář cukrovky. Kapitánskou uniformu měl jen jednu, snad tisíckrát spravovanou plnou cvočků a záplat, a po smrti papouška si pořídil nutrii vesele okusující hlavní stožár.

Proti indiánům neměla Grete v zásadě nic. Teď před ní jeden zmokle stál, konvertovaný holobrádek, reverendův misijní úspěch.
Grete koukla, co jí přinesl. Stará kožka byla místy flekatá a proděravělá.
„Frau. Já za tuto nutrii potřebuji tři dolary. Musím splatit reverendův dluh za ohnivou vodu," pronesl školáckou dikcí. Nutrie smrděla.
Grete zvažovala dát mladíkovi dolar a kožku spálit, když do obchodu vešel doktor, s laskavýma, měkce hnědýma očima. Josephovi věnoval úsměv.
Grete vrazila indiánovi tři dolary a zoufale pohlédla na chlupatinu, která se sbíhala do slepených špiček.
Odpoledne visel nad pultem velký nápis „ostnatá nutrie, 1 ks, spec. nab.: 4$“.

Poté, co byl Wesley odveden s Buttercup zpět do Florinského království, strážní se vrátily zpět do nor, aby podaly hlášení svému náčelníkovi.
"Punková nutrie, naše území bylo napadeno dvounohými hlodavci bez ocasů. Skolili několik z našich hlídačů. Pomoc jim dorazila, než se naše jednotky dostaly na místo. Odjeli, ale předpokládáme, že se vrátí s vojskem."

"Dědo, tenkrát punk přece nebyl."
"V Ohnivém močálu bylo ledaccos. Poslouchej."

Náčelník zapištěl: "To je jasné vyhlášení války. Hlodavci neobyčejných velikostí spojte se!"
Pomstou za porušení suverenity hlodavčího státu se stal procítěný podzemní koncert pod městem.
Kočky nikdy nemohly za noční ruch.
Říkejte to lidem.

Za tak osmiletou holčičkou s červeně obarvenými vlasy v klasickém punkovém číru se otáčejí všichni kolemjdoucí, ale ona klidně míří k hloučku jiných dívek.
„Co to máš na hlavě?“ ptá se malé punkerky jedna z nich.
„To mi učesal brácha! A taky mi věnoval tohle,“ hrdě shodí batoh a ukazuje na placku s nápisem Punk's not dead! „Prý musíme vyjádřit svůj odpor ke špatnému systému.“
„No nevim, vypadáš směšně.“
„Cože? Odvolej to!“ vrhne se punkerka po své kamarádce.

„Holky, nechte toho! Nutrie, Kašpárku, nedělejte tu ostudu!“ okřikne je starší dívka s šedým šátkem. „Nebo aspoň ne v krojích,“ dodá potichu.

"Mamííí, už to začíná!" Lucinka se nadšeně sápala po ovladači, aby zesílila na televizi zvuk.
"A o čempak, že to je?"
"Přece o nutrii," převrátila Lucinka oči nad tím, jak je její maminka out, "to vědí všichni."
Maminka to tedy rozhodně nevěděla, a tak se usadila vedle Lucinky na pohovku a spolu s ní sledovala osudy malé nutrie.
"Jé, hele mami, ona má na hlavě z toho kožíšku číro," zvolala náhle Lucinka pobaveně, když nutrie vylezle z vody.
"Číro?" Maminka se nestačila divit, kam Lucinka na ta slova chodí.
"No jasně, Hannah Montana taky jedno má. Můžu mít taky číro?"

"Ty znáš Lucku, viď Saskie?" zeptal se Chris, který z ničehonic stál před ní. Zamrkala a zaostřila na osobu vedle něj. Nečekala, že si sem přivede JI. V té chvíli, než zareagovala, k ní 'Lucie' natáhla ruku.
"Byla jsem na jedné tvojí přednášce... dobré."
Saskiin úsměv byl stále lehce nucený.
"Díky. Mám pocit, že už jsem tě párkrát zaznamenala," chodící železářství se zelenými vlasy nešlo zapomenout.
"Vždycky jsem si myslela, že Saskia je jenom nick," pokračovala v konverzaci vetřelkyně. "Nezní to jako opravdové jméno."
Saskia s velkým sebezapřením spolkla poznámku, že té druhé většina jejích přátel neřekne jinak, než Nutrie.

Kiliho jsem potkal po pár měsících a vypadal dost zdrchaně.
„Průser, vole, pamatuješ na tu farmu, jak mě hryzla nutrie?“
„Co vole, se ti to eště nezahojilo?“
„Zatáhlo se to hned, ale von to byl dlak. Jako je vlkodlak. Se prostě vo úplňku měnim.“
„Na lidožravou nutrii? Respekt," zarazil jsem se. "Hele, to je docela průser, co?“
„Ne, v pohodě, akorát se koupu a hryžu. Jsem sousedovi prohryzal BMW. Skrz.“
Ustaraným obličejem se mu mihl záblesk uspokojení.
„Tak jednou měsíčně nezachlastáš, ale zahryžeš, pohoda, ne?“
„Hovno, vole, jsem v řiti. Na tom kožichu mi nic nedrží. Žádná barva. Ani autolak.“

„Tvůj oheň budu potřebovat!“ rozesmál se Vraspír. „Nyní mne, prosím, představ svým druhům.“
„Jak si přeješ. Jarko, Marku, tohle je Vraspír. Povede nás. Vraspíre, tohle jsou moji kolegové,“ seznámil muže Daniel. Vraspír jim podal ruku.
„Nikdy si nesundáváte kápi, Vraspíre?“ zeptal se Jaroslav.
„Nikdy, kurážný bratře, nikdy.“ Vraspírův hlas zvonil smíchem.

Ani nevěděli, jak se vlastně ocitli uprostřed galerie mramorových soch. Byly krásné, avšak znehodnocené. Anděl bez očí se živým srdcem svázaným ostnatým drátem stál uprostřed. Nemohli projít, než skrze rudý závoj jeho krve.
Když do ní vstoupili, padla na všechny podivná tíseň.

Za krvepádem číhali hlodavci s bělenými číry.

Být nutrií už tak není nic moc. Rozhodně nic, čím byste se chtěli chlubit - nehledě na to, že polovina populace si při vyslovení vašeho jména vybaví maximálně tak nutriční hodnotu. To by přeci znechutilo každého.
Ale být nutrií podporující polomrtvý hudební styl... To je peklo. Nepočítejme to, že si lidé myslí, jaká je to pitomá představa - i ostatní vašeho druhu na vás koukají z patra. Okřikují vás, když chcete pískat do rytmu, nemajíce pochopení pro úžasné číro. Myslím, že našemu světu chvíli potrvá, než přijme punk a vše kolem něj. U lidí to přeci jen taky trvalo. Já budu tady.