Phineas a Ferb

Modul po nich vypálil paprsek a naplnil Tardis jasným světlem.
„Poslal nám energii!“ zvolal Doktor. „Můžeme do jiných dimenzí. Letíte domů!“

Zatímco Tardis cestovala interdimenzionálními koridory do nových realit, Doktor se opět loučil.
„Mějte se. A nedělejte neplechu.
Dutošvarci, využij svou moudrost a pomáhej potřebným. Jsi dobrý muž a táta.
Deidaro, neschvaluji tvé jednání. Smrt a destrukce není umění.
Jacku… ty zůstaň sám sebou.“

Tři světy. Tři návštěvy.
Dutošvarce zanechal v laboratoři. Dedaru v lese. Jacka Sparrowa na Černé perle.

Když se Doktor vrátil, Trhlina byla pryč.
Pohladil konzoli.
„Jedno dobrodružství skončilo, jiné začíná!“ Zatáhl páku a skočil do neznáma.

Jak se blížili k původu všeho chaosu, který nedávno ochromil vesmír, zmítaly jimi silné turbulence. Doktor se držel zábradlí a narozdíl od ostatních bublal nadšením.
„Sledujte, kluci, jak burácí věčnost! Všechno se rodí, vyvíjí, hyne. Čas, prostor, energie, život. Hyne a mění do nové formy!“
Během dvanácti životů zachraňoval, bojoval, tvořil, ničil. Potkal hrdiny i zbabělce. Zažil lásku. Žal. Mír. Válku. Každá regenerace byla ztrátou i novým rozvojem.
„Jsme u epicentra,“ oznámil, když Tardis vstoupila do odlehlé části vesmíru.
Před nimi, miliony kilometrů daleko, se táhla obrovská trhlina do Prázdnoty.
A tam, na její hranici, plula loď.
„Pojďme ji navštívit!“

Sledovali stopovací signál, když je náhle vyhodilo z časového víru.
„Doktore! Převážíte interdimenzionální anomálie. Jelikož jsou živými prameny informací, žádáme o ně podle článku 27 Stínového prohlášení!“
„Stínové prohlášení,“ zamumlal Doktor. „Chytili nás do gravitačních svorek.“
„Kdo?“
„Vesmírná policie.“
Dutošvarc zpanikařil. „Jsme v pasti!“
„Nejsme.“ Doktor pohodil rukou. „Tohle na mou Tardis nestačí. Můžeme kdykoli zmizet, ale nechci, aby nás sledovali.“
„Mám je odpálit?“ navrhl Deidara.
Doktor stiskl zuby. „Ne! Žádné násilí!“ Pche, ti lidé!
„Vydejte anomálie, jinak použijeme sílu!“
Tři hlavy prosebně hleděly na Pána času.
„Mám plán,“ promluvil. „Dutošvarc, ber nářadí. Deidara, pořádně poslouchej. Jacku… jak dobře běháš?“

Doktor nebyl nadšený.
Měl zde šíleného vědce, teroristu a piráta. Pobíhali po Tardis a nestále po něm cosi chtěli.
Deidara vykřikoval, že potřebuje jíl ke svému výbušnému umění. Dutošvarc zkoumal řídící panel a Doktor měl co dělat, aby mu zabránil rozebrat loď. Jack Sparrow kdesi našel láhev rumu a teď chrápal na podlaze.
Očekával vzrušené „Uvnitř je větší!“. Čekal, že si vyslechnou jeho bohaté znalosti. Nic. Deidara neměl zájem. Sparrowa zaměstnávalo hledání rumu. Kolega Dutošvarc vypadal nadějně, ale když začal mumlat o relativitě rozměrů, Doktor pochopil, že si najde vysvětlení sám.
Povzdechl si.
Putování časoprostorem. Záchrana nevinných. Jeho denní chléb.

„Řekni, kde je tvoje sestra!“ Dutošvarc se opíral dlaněmi o hranu stolu ve výslechové místnosti a ostře hleděl na chlapce v poutech. „Kde je Kendy?!“ Ptakopysk Perry se jen bezradně díval přes průhledné sklo.
Trojúhelníková hlava odpověděla tichým, chladným úšklebkem. „Ta ukřičená bonzáčka?“
Pruhované tričko a kraťasy se zavlnily. Z hrdla mu vyklouzl krátký, afektovaný smích. „Zbavil jsem se jí. Už mě otravovaly její věčné pokusy dostat nás. Tak jsem dostal já ji!“

Probrali se na podlaze laboratoře, vedle rozmlácený stroj.
Dutošvarc vstal. „Á, zasáhl nás snopřekrucovátor...“
Agent P se ani nerozloučil a zmizel.
„Už jdeš? Proklínám tě, ptakopysku Perry!“