Letenské listy

Jaroslav se šoural zpátky do druhého patra, matčin důchod v ruce. Nemohl pustit pošťačku do bytu. Nekomunikoval. Sousedy nezdravil. Podivín.
Dveře od bytu nezaklapl, beztak býval dopoledne v domě sám.
Holčička se klouzala po schodech. Byla tu nová. Cizí. Osamělá. Teta přikázala zůstat doma, ale Mášu to nebavilo. Utekla na chodbu. Pootevřeným dveřím neodolala. Taková krása! Vláčky jezdily z pokoje do pokoje. Mosty, tunely, výhybky. Semafory svítily, mašinky houkaly.
Muž se ve dveřích zarazil.
Prozrazen. Dítě. To nezvládne.
Mášenku mrtvola v kuchyni nezaujala. Těch už za svůj pětiletý život viděla spoustu. Zvedla oči k Jaroslavovi: „Чи можу я дивитися поїзди?“.

Sedmá pražská část letos zaznamenala pětinásobný nárůst počtu plastických operací.
„Jednoznačně převažují svobodní muži mezi třiceti až čtyřiceti lety,“ potvrdil reportérovi Hobuletu doc. Mudr. Čestmír Hladík z letenské privátní kliniky Smooth.
„Pozorujeme přímou souvislost s oblibou trendy psích plemen, šarpejů a francouzských buldočků. Je vědecky potvrzeno, že ve velmi krátké době, řádově několika měsíců, se domácí mazlíčci začnou podobat svým majitelům. Méně se ví, že proces je i reverzní. Laicky řečeno, pokud zvolíte za životního partnera psa, musíte počítat s následky. Naši specialisté jsou připraveni vám s vyhlazením vrásek pomoci.“
V nejbližších měsících zřejmě dojde ke strmému nárůstu počtu psíchiatrií.

Namaluj mi svět, Mášenko.
Namaluj louku plnou motýlů a kytky zářivých barev. Namaluj slunce, ptáky na nebi, zvířátka v lesích. Víly a trpaslíky. Duhového jednorožce se zlatými kopýtky. Namaluj, jak si hraješ s bráškou. Namaluj, jak všichni pojedeme k moři.
Nemůžeš si vzpomenout. Louku zdusaly tanky, pásy rozdrtily motýlí larvy. Jednorožce ani skřítky už nevídáš. Srnky s koloušky snědli orkové. Z krytu jsi nebe vůbec nezahlédla. K moři se přes frontu nedostaneme. Babička je mrtvá, střepina granátu. Máma utekla s bráškou domů do Ruska.
Že máš jen černou pastelku?
Pojď ke mně, malá, budeme si o normálním světě zatím povídat.

Ale jen se neupejpej. Čerstvá mrkvička, sama jsem jí vypěstovala. Mám po tátovi starou motorku, pamatuje Velkou vlasteneckou válku. Zapřáhnu vozejček, naložím zeleninu, dovezu na trh. V Mykolajivě na rynku vyměním mrkev za chleba. Nebo za sýr. Někdo má mlíko, někdo vajíčka. Peníze tu nejsou k ničemu.
Počkej, dolů jdeme. Nahoře nebydlíme. Tam by mi v noci mohlo něco spadnout seshora do postele. Zvykneš si na všechno.
Nenechám se vyhnat z domova. Kam bych asi šla? Nebudu nikomu na obtíž.
Tohle? Jo, sama jsem malovala. Dřív se mi prožitý měnilo v obrazy. Teď s nima zacpávám díry po rozbitých oknech.

Posedávali na paletách ve vnitrobloku, jinany vrhaly sporé stíny. Tváře mokré a slané.
Tísnivé ticho prolomila Jana. „Jak se nám mohla celou dobu dívat do očí?“

„Zdravila na schodech, a přitom…“ zlomil se jí hlas. „Myslela jsem, že ji znám.“

„Kdybych něco tušil, mohl jsem pomoct.“ Marian objal kolena rukama a sklonil hlavu.

„Bylo jí teprve pět. Znal jsem jí celou dobu. Roztomilá, živá.“

„Přitom Karolína se fakt těšila, než si ji přinesla.“

„Ty sis něčeho všimla?“

„Byl to šok. Čouhala z kompostu. Rozsekaná na kousky. Suchá. Snažila se zahladit stopy.“

„Tři neděle bez vody nemůže přežít nikdo.“

Umučená mučenka.

Než tátu odvedli, slýchával Jaroslav přes zeď tlumené hádky.
„Tys chtěla dítě! Mám snad krást? Buduju životní dílo!“
Teď je správcem on. Rozšířil kolejiště, propojil halu s obývacím pokojem. V arkýři vlaky mizely v tunelu, aby se vynořily v bývalém dětském pokoji. Nové výhybky, nádraží, hrad.
Zpočátku volávala: „Pojď se najíst, Jaroušku!“
„Co škola, Jardo?“
„Nestydíš se, Járo, nechat se živit od starý ženský?“
Přestal naslouchat. Dny prospal. Noční světla jsou zářivější.
Ten hluk se ozval v nebývalou dobu. Těžká rána, pád.
Kontrolky se rozblikaly. Zničený most, rozsypané vagóny.
Odtáhl chladnoucí tělo do kuchyně a pustil se do opravy kolejiště.

Časopis Nature zveřejnil přelomovou studii dvou českých přírodovědkyň.
Tým zkoumal příčiny dramatického úhynu původní letenské flóry i fauny, včetně rodu Homo sapiens.
Vědkyně odebraly vzorky listů, chlupů i vlasů postižených jedinců. Odhalily, že patogen, způsobující rozsáhlou devastaci nepříbuzných entit, souvisí s hlukem.
Bioložky představily naprosto unikátní řešení.
Spojily in vitro kmenové buňky posledního přeživšího lánského jelena s původním jírovcem maďalem. Vznikl nový druh stromu, který v rámci fotosyntézy produkuje kyslík obohacený jelením DNA, který se váže na ultrajemné částice nanoprachu.
Hlučným nosičům červenožlutomodrých vlajek vyraší mohutné parohy.
„Už dotroubili,“ potvrdily vědkyně, bydlící v letenských ulicích U Sparty a Jana Zajíce.