Letenské listy

Obrázek uživatele medvedpolarni

Cirkus bude

Drabble: 

Podvečerní letenskou plání se ozývají zvuky exotické zvěře.
V hromadách oranžového, sypkého materiálu se hemží barevné postavičky. Honí se dokola. Piští.
Chovatelky pozorují roztomilé svěřence zamlženýma očima. Povzbuzují, polohlasem komentují pokusy.
Prošedivělý chlap žádá výkon.
„Výš!“
„Rychleji!“
Zvyšuje hlas: „Nebuď baba!“
Ošetřovatelky strnou. Jako jedna žena.
Z lavičky ve tvaru krokodýla se mrští ta nejostřejší. Staví se proti trenérovi.
„Jménem výchovy k nevýchově, pozitivního rodičovství a spolku pro blaho nemluvňat, takhle s dítětem nemluvte!“
„Tak jste neměli, vy pitomí liberálové, prosadit zákaz drezury nově narozených jedinců divokých druhů,“ odplivuje si.
„Mohl jsem se dál v klidu živit jako krotitel tygrů.“

Obrázek uživatele medvedpolarni

Bez Hnutí

Drabble: 

Na Letné to vždycky začínalo. Dějiny.
Pražané, ba co dím Češi, Moravané i Slezané v ohrožení.
Dokáže malý statečný chlapec zdolat obludy?
Politický thriller ze zdánlivě poklidného pískoviště začíná tady: https://www.sosaci.net/node/57678

Obrázek uživatele medvedpolarni

Letenský piknik

Drabble: 

Poslední vrtná souprava odjela. Nakonec toho sajrajtu nebylo tolik.
Seděli na dece pod jabloní, kousek od ústí Rudolfovy štoly a koukali na Tisový pahorek. Prám zase někdo odřízl, ostrůvek osiřel. Stíny byly v bezpečí.
„…já jí napřed moc nerozuměl, myslel jsem, že se mi zdá,“ Gupta se otočil k tátovi. „Než jsi ji taky uslyšel.“
„Ten vláček mi dala babička Sára. Říkala, že pomůže,“ Petr bezmyšlenkovitě točil vagonkem. Krystaly se rozsypaly do trávy.
Jemná vlákna pod povrchem se zachvěla.
Mandžů vstala, natáhla ruku a utrhla jablko. Opřená o kmen se s úsměvem zakousla do šťavnatého plodu.
Hrdá. Dojatá. Bez Hnutí.

Obrázek uživatele medvedpolarni

V Královské oboře

Drabble: 

Když byla Sára holčička, rostly tam růže. Voňavý sad bílých, žlutých a rudých okvětních plátků. Nerudného zahradníka si ochočila, sama podobná čajovce Peter Paul Rubens. Zdravé poupě, kombinace jemně smetanové bílé s teple růžovou na tvářích. Měla vyrůst ve výjimečně poutavý květ.
V Osvětimi zkřehla.
Růžový sad vzala voda, Sářin stín si oblíbil Tisový pahorek. Mohutné stromy, obklopené bizarními pokroucenými výrůstky. Okolo voda.
Velcí vykládali moudra o vzdušných kořenech, které podpírají tisícileté tisovce a přivádějí kyslík. Shovívavě se usmívali. Nekazme malým pohádky. Neviditelné bytosti neexistují. Racionální. Namyšlení. Slepí.
Gupta věděl. Nesměle prababičku pohladil. To, co strom vypouštěl, nebyl jen pyl.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Subotnik

Drabble: 

Česnek byl ještě podivnější. Třešním vypučely hnisavé boláky. Výkalů, bláta, toxického obsahu a organických lží už bylo tolik, že se z jednotlivých louží slily do jediného proudu. Řeku sajrajtu nešlo zastavit ani lepkavým slizem. Hladina podzemního jezera stoupla.
Drobné dětské dírky jako mravkolví pasti přestaly fungovat, na pláni používali novou pracovní obuv. Předseda nařídil.
Dosud dřímající stíny definitivně přestaly věřit, že stačí počkat. Je těžké najít správnou chvíli. Sára rozhodla.
„Tisíciletá zkušenost vláken plodí stále. Přes třicet let krystaly nikdo nesklízel. Přestaňte si válet duchy! Na sobotu vyhlašuji brigádu.“
Gupta se posteli zavrtěl. Teď už slyšel jasně.
Sevřel poslední vagonek.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Smrtící chyba

Drabble: 

Děsný drak uchvátil město.
Smrděl, prděl a šťoural se ve všech šesti nosních dírách. Špinavými pazourami.
Lhal, až se mu od tlam prášilo. Lákal oběti k sobě. Kdo mu uvěřil, toho si přitáhl. Zavřel do podzemí. Ve tmě čekali na smrt.
Lidé se báli vycházet z domů. Hřiště byla zavřená. Pejskové kňučeli po procházkách.
Děti vymyslely plán.
Nabídly drakovi zlatou korunu s diamanty. Pro nejchytřejší hlavu.
Každá po ní toužila.
Hádka přerostla v pranici. Obrátily se proti sobě. Ostré tesáky se zakously do krků. Hustá, páchnoucí krev se rozlila po pláni.
Namyšlená a ješitná obluda vykrvácela.
Hloupé hlavy se nedohodnou.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Perličky z naší čtvrti

Drabble: 

Žádná bezvýznamná noticka na šestý stránce, tohle bude v Hobuletu konečně titulka! Nejlepší z nejlepších, jsem vopravdickej letenskej investigativec.
Jsem konečně došel k těm keťasům, teda pardon, k Mistrům zastavárny, jako pro dobrou storku. Týpek s prckem valil bulvy na volezlou mašinku, jako kdyby viděl ducha vlastní babky. Přemoudřelej svišť vykládal něco jako že potřebuje další vagón, s plachtou, že jsou ty krystaly těžký, takže mu slova vypadávaj.
Čul jsem ňákou levárnu, tahám mobil, jako že reportáž, zmáčkl record. Ten šmelinář mě vzal za flígr a vykopl před krám.
Jenže v roletě je dírka. Odhalené spiknutí! Mrtví proti živým! Exkluzivně!

Obrázek uživatele medvedpolarni

Vítězná strategie

Drabble: 

Rovná, přehledná pláň přímo svádí ke bitvám. Už jich viděla tolik. Tady se dá nacvičit útok, vyladit strategie.
Dvě vojska proti sobě. Nepřítel je jasný na první pohled. Sešikujte se, vpřed. Napřed ti nahraditelní. Bezejmenní průzkumníci. Otestují prostředí.
Vysunuté hlídky rychle obsadí střed. Starší a důstojnější se naučili vyčkat. Ne příliš dlouho. Překvapit. Vyrazit ze zálohy. Provést přesně promyšlený plán, v nejpříhodnější okamžik zaútočit ze zálohy.
Někdy pomůže náhoda. Protivník cosi přehlédl. Zaváhal. Nepostupoval dost obezřetně. Ztratil hlavu. Teď!
Máš výhodu. Materiální, ideologickou, jakoukoliv. Podívej, je sám. Opuštěný, v koutě. Ztratil poslední opory. Doraž ho. Na něj!
Šach.
Šach!
Mat.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Tmavé kruhy

Drabble: 

Pod plání jsou temná místa. Živí se tam nedostanou.
Rameno vedle ramene, spár k spáru. Černé myšlenky jako černé peří. Životy ve smyčkách.
Bažina slov páchne, rozkládající se lži zalézají pod kůži.
Sklopené hlavy. Trvá, než probublají první slova. Vynořují ze z pamětí.
Ten, kdo má mladou generaci, získává budoucnost.
Humanita je vyjádřením hlouposti a zbabělosti.
Hlavní zásadou pro úspěch je trvalé a pravidelné používání násilí.
Stín ministra čehokoliv potěšeně zabručí. Vida, nejsme první. Fungovalo to i před sto lety.
Sára sebou trhne. Tohle si pamatuje. I když tenkrát byla malá holka.
Kdo se nepoučí z minulosti, zažije ji znova.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Papiše

Drabble: 

Vážený pane předsedo,
na základě Vaší objednávky si Vám dovolujeme předložit nabídku pracovní obuvi.
Zohlednili jsem potřeby Vašeho hnutí a s hrdostí nabízíme prototyp zcela nového produktu.
Nepropustný svršek typu holinka. S úsměvem se přebrodíte bažinami lží.
Odolná ocelová špička. Ubráníte se i v nejnáročnějších situacích.
Výkonné čerpadlo na exkrementy. Nepříjemností se zbavíte diskrétně.
Vestavěné LED diody. Zajistí perfektní viditelnost v temných koutech.
Integrovaná zvuková karta. Sliby i hesla lze opakovat bez nabíjení až do zblbnutí.
Velikost lyží. Neutonete ve vlastní žumpě.
Věříme, že se našemu díky inovativnímu designu dokážete pohybovat i na exponované letenské pláni.
S PAPIŠEMI bude líp.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Žížalí filosof

Drabble: 

Tyhle nemůžeme pustit zpátky do trávy, ty jsou pokusný. Protože obě půlky se mrskaj, dívej. Jak to, že žijou, tati? Říkals, že když jsou přetržený, tak umřou.
Záleží na tom, kde ji roztrhneš. Koukej, tohle tlustý je opasek. Když oddělíš zadní část za ním, bude fungovat samostatně. Bude i čůrat a kakat.
A doroste jí všechno? I srdce? Bude mít žížalata? Až umře, stane se z ní stín? Jako z prababičky Sáry? Protože ona je stín, a přitom normálně mluví. Říká, co mám dělat a že mě má ráda. Já ji mám taky rád. Můžu jí dát kousek svýho srdce?

Obrázek uživatele medvedpolarni

Rudolfova štola

Drabble: 

Nemluvilo se o tom. Předseda to zakázal. Navíc ty jamky se nezdály hluboké.
Na pláni se zhoršila viditelnost. Dusivá informační mlha, slizké hromady nesmyslů, polámaná fakta.
Ministryně zdravého rozumu, extrovertní diblice, překročila hranu. Stačil jeden neopatrný krok, kdo je nedělá, drobná zrníčka ujela a s tichým svistem zmizela v podzemí. Vrhla se na fotografa. Stlačila ho pod sebe, šlápla mu na hlavu. Běžná praxe. Ruce sklouzly po šikmém svahu, nebylo se čeho zachytit. Pravda neexistuje, jistoty se rozdrolily. Zmizeli v podzemí.
Drobné stíny s kyblíky a lopatkami capkaly v zástupu dolů Rudolfovou štolou. Na večeři. Na pohádku, kde zlo nevítězí.

Závěrečná poznámka: 

Rudolfova štola je tunel pod Letnou, vybudovaný v šestnáctém století Rudolfem II. pro zásobování rybníků Královské obory vodou z Vltavy.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Redaktor Hobuletu

Drabble: 

Kdo dneska potřebuje diplom. Tohle je život!
Mami, mám smlouvu. Žádnej 20-20-20, no věk pod dvacet, dvacet hodin denně za dvacet tisíc. Redakční rada mě včera schválila. Rubrika Z naší čtvrti je teď food blog.
Mělas je vidět. Nípali se párátkama v naloženejch pacibulkách česneku zpod Stalina, zapíjeli to jarním detox čajem z fermentovanýho ořechovýho listí a radostně pomlaskávali.
Prej jsem netušenej poklad, když jim zakázali psát navážno skoro o všem. Zítra půjdu fotit do Stromovky sírovce a jidášovy ucha.
I když já chtěl k Mistrům zastavárny, na historky o vláčkách. Šéf nepěkně zezelenal. To je prej úplně jiná story.

Závěrečná poznámka: 

Hobulet: měsíčník Holešovice, Bubny, Letná, Troja

Obrázek uživatele medvedpolarni

Zpod polštáře

Drabble: 

„Tatí, přečti mi ještě kousek!“
„Je devět, ráno vstáváš. Dobrou noc.“ Sklapl knihu, vlepil synkovi pusu a zavřel za sebou dveře.
Bosé a rozcuchané strašidýlko ve dveřích pracovny.
„Já nemůžu usnout.“
Druhé kolo. Natřepat peřinu, pohladit, vycouvat.
„Spinkej.“
Nepomohlo to. Napotřetí už mrňous natahoval.
„Můžu spát dneska s tebou? Já se bojím!“
„Čeho, truhlíku?“
„Oni jí ubližují!“
„Něco se ti zdálo. Nejsi mimino,“ Petr se pousmál. „Běž, přijdu za tebou.“
Rezignovaně uložil soubor, stáhl džíny a přilehl ke Guptovi do postele.
Prcek se blaženě stulil tátovi v náručí. Dech se mu zklidnil.
Konečně klid.
Než ty hlasy zaslechl i Petr.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Z východu

Drabble: 

Dupou a hulákají: „Nech je vám Petr neb Pavel.“
 Byl, chvíli.

„Tisícům k útoku zavel!“

Co tisícům, hemží se tu desetitisíce.

Čekal dlouho, než Ten den konečně přišel. Zdola jde plamen a dým. Válí se po pláni. Prý zúčtují. Bude dost pro všechny. Zatím hoří celulóza, sem tam nějaký homo. Sapiens?
 Žhavý nelze použít. Počká, až vychladnou. Už se mu třesou kořínky.
 Za války si prozíravě obhlédl terén. Ještě Únor byl nadějeplný. Pak dlouho strádal. Bez naděje od východu.

Až teď. Popel je plný živin. Vápník, fosfor, draslík, hořčík.
 Invaze se podařila. Letenské jižní stráně dobyl.

Allium paradoxum. Česnek podivný.

Závěrečná poznámka: 

Bezruč. Pro nepamětníky.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Dítě ví

Drabble: 

„Ten kluk je geniální!“
„Jasně, po tobě. Podej mi cukr!“
„Já to myslím vážně. Donesl jsem ty jeho „otrávený“ třešně do laborky.“
Mandžů vyklopila těsto na plech, seškrábla zbytky z mísy a strčila ji do myčky.
„Obsahovaly alkaloidy na bázi diterpenoidů, které interferují s muskarinovými acetylcholinovými receptory a inhibují…“
Jemně ho odsunula, aby dosáhla na rudé plody.
„…minoritně ovlivňují dopaminové receptory, GABA…“
Petr chytil ženu za ruku. „To nemyslíš vážně! Smrtelná dávka jsou dva miligramy!“
Mandžů nasypala červené kuličky navrch a vložila koláč do trouby.
„Já Guptovi prostě věřím. Ví něco, co my ne. Tohle jsou mražený višně z Lidlu.“

Obrázek uživatele medvedpolarni

Migrace původních druhů

Drabble: 

Dynamika populace mírně zaostává za změnami politického klimatu.
Ne tak na Letné.
Úprk po dobytí pláně byl nastartován už před volbami.
Kavárenští povaleči, kteří obvykle s lehkým úsměvem na rtech při dopoledním šálku tradiční čekankové kávy s ručně nadojeným mandlovým mlékem povzneseně glosovali zrychlené pohyby okolí, si začali potají googlit výrobce přepravních bio beden pro rostliny avokáda, vlastnoručně vypěstované z pecek.
Dávno narozené dámy si otřely látkovým kapesníčkem s decentní krajkou z koutků úst zbytky Mozarta s pistáciovým krémem a šouravě opustily Erhartovu kavárnu.
Fytocenolog Petr, zkoumající kulturně-naturální jevy na rodu Salvia, popsal ústup původních rostlin.
Rychlost nebyla dostatečná.
Bohužel.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Po volbách

Drabble: 

Dokázali to. Padesát jedno procento. Consumatum est.
Někdo z markeťáků to předsedovi přeložil.
„Konzumismus jako, to je pro naše lidi, to použijtě!“
Tentokrát provedení nepodcenili. Základem je materializace. Hodně materiálů. My myslíme moderně. Návrat k tradičním hodnotám! Nenecháme si nařizovat od šjalenej báby z Bruselu, ako buděme vládnuť.
Nacpali se otráveným ovocem a vyrazili do akce.
Hnědí házeli z oken ministerstev statistiky, strategie a mezinárodní smlouvy. Následovali nepřizpůsobiví zaměstnanci.
Rudí obcházeli hromady a potěšeni chrochtali. Ve správný čas škrtli sirkou.
Z kouře vyvolali kostlivce, ze smradlavého dýmu uplácali ideje.
Podali si umolousané pazoury a roztančili se po pláni.
Konečné řešení.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Poslední rytíř

Drabble: 

Krčil se v rohu jeskyně, studená skála ho chladila do zad. Na lesklou přilbu dopadaly ledové kapky. Meč v pravici schlíple visel. Tolik hlav, a hrozně jim smrdělo z pusy. Nečistily si zuby.
„Všechny tesáky ti vypadají!“
Stalo se. Kolozubá saň se přihlouple usmála a zašišlala. „Já mám špenát s krupičovou kaší móc ráda.“
Kluk se rozkašlal.
„Gupto, otevři pusu,“ maminka ho nazdvihla do sedu a do pusy mu strčila lžičku se sirupem. Polkl hořkosladký Robitussin a svalil se zpátky na polštář.
Krásná paní se stříbrnými vlasy se pousmála.
„Jsi moc statečný, chlapče. Doprovodím tě a budu nablízku, kdybys potřeboval.“

Obrázek uživatele medvedpolarni

Plody zla

Drabble: 

„Né!“
Vrhnul se k holčičce a vyrazil jí třešně z ruky. Mandžů zrudla. Obrátila se k malé.
„Promiň, on se takhle normálně nechová. Gupto, omluv se!“
Neposlouchal. Se skloněnou hlavou pečlivě drtil botkou červené plody a zašlapával je do písku.
„Vždyť jsou to jen děti,“ žehlila druhá maminka situaci. „Natrháme si další.“
Do kluka vjel ďas.
„Tenhle strom je otrávený!“ Rozkřičel se na celý sad. „Bude vás bolet bříško, a hlava, a umřete!“
Popotáhnul, slíznul nudli, vystrčil bradu. Zády ke kmeni, připravený kopat, kousat a škrábat.
Levá ruka objala v kapse kalhot rezavou mašinku.
„Gupto, co ti ještě říkala prababička?“

Obrázek uživatele medvedpolarni

Vlhké sliby

Drabble: 

Neprší.
Už osmdesát devět dní v kuse nespadla ani kapka. Letenská pláň zvadla.
Listy platanů se zlověstně rozchrastily. Včely sotva unesly chlupatá tělíčka.
Labyrint jemných nitek pod povrchem ztratil pružnost. Dříve elastická vlákna se scvrkla, popraskala, spojení bylo přerušeno.
Lidem vyschla kůže, jazyky se lepily na patra. Pospolitost se drolila. Všechna, kromě rudé, hnědé, a té, co maká.
Marketingoví kouzelníci důkladně zvážili osobnostní charakteristiky vůdců jednotlivých stran a předložili plán.
1.Pružnost názorů vám nechybí.
2.Demonstrací evokujte tradiční návrat ke kořenům.
3. K zavlažení podloží použijete, čeho máte nadbytek a nebudete to postrádat. Sliny, moč a exkrementy.
Bude líp.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Mám já tohle zapotřebí

Obrázek uživatele medvedpolarni

Cesta domů

Drabble: 

Bylo mu šest a o světě věděl všechno. Maminka o znovuzrození také nepochybuje.
Hromada v rohu pískoviště rostla. Vykopal začátek stavby, pak písek zašustil a dno se propadlo.
Gupta se zarazil. Ten tunel může vést kamkoliv. Pohladil ukazováčkem miniaturní vláček, zbarvený časem do odstínů rezavé hnědé a smaragdové zelené.
Prababička Sára mu věří a on jí pomůže. Duše chce prostě domů. V noci ji slyšel. Poradila, kde najde zaprášenou krabici s tátovými modely.
Nadechl se.
Natáhl setrvačník, kola se roztočila a vagónky jeden po druhém zmizely ve tmě.
Napětím nedýchal.
Minuta trvala věky.
Usmál se, když lokomotiva vyjela z tunelu.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Do stínu

Drabble: 

Jsou na pláni kouty, které neradno zkoumat.
Rezavé trubky vržou v poryvech větru. Mramorová skluzavka se loupe a drolí.
Po první jízdě se růžové a hebké dlaně zbarví do šeda.
Druhá zahalí vlasy těžkou, lepkavou pavoučí sítí.
Když sjede dolů potřetí, vzduch se prudce ochladí, pustoryl zvadne a z keře se ozývá tiché sténání.
Čtvrté sklouznutí způsobí, že se jeho stín od něj oddělí.
Nejde přestat. Napopáté prsty sevřou srdce..
Vítr šeptá do ucha jména, která předtím neslyšel. Jména mrtvých a zapomenutých, dělníků a vůdců lidu.
Jméno Josifa Visarionoviče Stalina.
Klouzal se po jeho zaťaté pěsti.
Jsou děti, které nezestárly.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Někdo pyrit neslyší

Drabble: 

Brzo na jaře se jich na pláni vždycky pár objeví. Vytlačí je mráz, vyplaví je voda. Prastaré síly se spojí a výsledek nabídnou světu.
Drobná lesklá zrnka s kovovým leskem. Zlatavě žlutá, mosazná, bronzová.
Děti bývají připravené.
Gupta se rozhlédl. Rychle, dokud se nedívají. Olízl, strčil do pusy. Zaštěrchal v kyblíku. Spustil krystalky po klouzačce, prosypal je dutým stéblem. Největší se mu vzpříčil. Chytil paprsek do prasátka.
Taková krása. Nacpal kontraband do kapsy.
Doma provedl rychlou akci. Dešťovky mu taky sebrali. Sevřel pěstičku, prosmýkl se do pokoje a schoval poklad pod polštář.
V noci si je konečně v klidu vyslechne.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Jak doopravdy vznikla Letná

Drabble: 

Hromové dunění rozkývalo na planině útlé stvoly kopretin. Zasněné lilie se pohupovaly do rytmu, nohy Letenských se roztančily. Jen přestat nešlo. Hudba zněly dnem i nocí, všichni už padali únavou.
„Odejděte v míru!“ Společně odkutáleli bubny po mírném svahu do zákrutu řeky.
„Nečůrej mi na jahody, truhlíku!“ Na malou stranu se chodilo s kopce.
Severním směrem zamířili obchodníci. „Čtyři třpytivé kapky ranní rosy za lesklé krovky chrobáka? Máš mě za hlupáka? Dej více!“
Z neskromných, kterým byl jeden přístřešek málo, si utahovali. Odtáhl na západ, kdo chtěl střech více.
Místa byl dostatek, sváry řešili s úsměvem. Sobce vystrkali přes prahy.

Závěrečná poznámka: 

Střešovice, Dejvice, Bubny, Malá Strana. Pro přespolní. Brum.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Letní esence

Drabble: 

Bývali to bezstarostní opičáci. Bezsrstí bezdomovci bez předsudků.
Netlačili proti proudu silou, odmítali se účastnit blbostí davu. Za dlouhých nocí se vytráceli blíž k nebi. Vyvýšenina nad řekou jim vyhovovala.
Vytvořili společenství s vlastním pravidly a společnou touhou. Žít pomalu. Vesele. Dobře jíst a pít, hladovět společně.
Povídali si o dracích, vílách a lesních bytostech. Hráli, zpívali, naslouchali příběhům.
Stvořili místo pro obyčejný život.
Usedlí staří v údolí přičinlivě shromažďovali statky, jenže mladí se nevraceli. Starobylé pravdy chřadly. Požádali Ho o pomoc. Ve jménu tradice.
Svolil.
Vsákl je do hlíny. Podstata letních lidí je dodnes podstatou náhorní plošiny, zvané Letná.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Ve špatný čas na špatném místě

Drabble: 

„Tatí, honem, tam je houpačka!“
Dokrmili nutrie na Střeláku. Nemá se to, ale zkuste budovat vztah ke zvířatům uprostřed Prahy. Šneci jsou pomalí, holubi nepočkají a ploštice se špatně cvičí.
Pár kluků visí na lanech z mostu Legií.
„Ani omylem,“ třepl prcka symbolicky přes zadek.
„Jdeme domů.“
Vystoupali po kamenných schodech a ocitli se uprostřed demonstrace.
„Vlast, plotna a rodina? To je ale kravina,“ snaživě slabikuje prvňák.
Neprojdou.
„Máme čas celý víkend,“ znělo z davu.
Oni ne.
Petr kouká na Jiráskův most, tudy se sune zástup z Hnutí pro život.
Vezmou to přes Kampu.
Ani s klerofašisty se míchat nebudou.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Veverkova 35, Praha 7-Holešovice

Drabble: 

Růžově bílé okvětní lístky sněží z kouzelného stromu.
Chlupáč, co se nikdy nenaučil aportovat, jí necpe čumák do kapsy na zástěrce a nevrtí legračně křivým ocáskem.
„Jsou to jen květy z kaštanu, truhlíku, to pejskové nejedí!“
Paní Kettnerová z druhého patra nerozvěsila vyvařená prostěradla na prádelní šňůru a teď vztekle nekřičí z pavlače na děti, ať si jdou hrát na honěnou jinam. Čelo nechladí připlácnutá voňavá látka.
Vítr nafoukal odkvetlé, nahnědlé hromady do kouta dvora. Zahrabávali se, že ani nos nekoukal. Nepomohlo to.
Stačila jedna věta. Židovka Týleová má rádio schované u obchodníka Králíčka.
Z Osvětimi se Sára vrátila sama.

Obrázek uživatele medvedpolarni

Pomoc z protisměru

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní, čistě pro případ, že by Potíže s inkluzí neprošly

Drabble: 

Stáli u krajnice a divně gestikulovali. Šediví, spíš kulatí, pár.
Ujel pár set metrů, než mu došlo, že stopovali. Spáchal dopravní přestupek (to modrému životu nevadí), otočil auto přes plnou a vrátil se pro ně.
„Kam to bude?“
Koukali na Petra jak na strašidlo.
„Chcete přece svézt?“
„To byste byl laskav, tady jezdí autobus jen jednou za hodinu.“
Jako by to nevěděl.
Jeli nabídnout mobil do zastavárny. Po roce je navštívila dcera s vnukem. Stáli je jídlo a všechny peníze, co měli doma. Důchod jim přijde za týden.
Vytáhl peněženku.
Prý je ani nezná.
Jeho ten Palacký zdaleka tolik netěšil.

Stránky

-A A +A