DMD č. 7. pro 7. 4. 2023. Téma: Svobodný duch

Svobodný duch. Svobodný duch? Svobodný duch! Svobodný duch.

Svobodný duch! Svobodný duch!! Svobodný duch!!!

Svobodný duch? Svobodný duch?! Svobodný duch...

Svobodný duch! Svobodný duch! Svobodný duch!

Svobodný duch. Svobodný duch? Svobodný duch! Svobodný duch.

Svobodný duch! Svobodný duch!! Svobodný duch!!!

Svobodný duch? Svobodný duch?! Svobodný duch...

Svobodný duch! Svobodný duch! Svobodný duch!

Svobodný duch. Svobodný duch? Svobodný duch! Svobodný duch.

Svobodný duch! Svobodný duch!! Svobodný duch!!!

Svobodný duch? Svobodný duch?! Svobodný duch...

Svobodný duch! Svobodný duch! Svobodný duch!

Svobodný duch. Svobodný duch. Svobodný duch.

Svobodný duch??!! Svobodný duch!!! Svobodný duch!!!!!!!!!!!!!!!!

A od té doby svobodný duch. Mezerník. Mezerník. Mezerník. Mezerník.

Solidní stoosmdesátník bez závazků hledá družku ve věku sto padesát až dvě stě let pro společnou budoucnost. Vlastní byt není podmínkou, sám obývám rozsáhlou nemovitost ležící v malebné krajině jižních Čech. Ačkoliv jde o klidnou lokalitu, příležitostí ke zjevování je dost, zvlášť v letní sezóně.
Od partnerky požaduji loajalitu, spolehlivost, náležitě děsivý zjev a zejména aktivní přístup ke strašení – konkurence v blízkém i vzdálenějším okolí je silná.
Láska ke zvířatům podmínkou, vlastním přítulnou dogu černé barvy.

Zn: Ve dvou se to lépe straší.

Kontakt: Zvoníčkův mlýn, Hoštice 24, 387 01
PS: pro osobní návštěvu raději volte jiný způsob dopravy než vlak

„Vyslyšte mne, smilujte se konečně nade mnou! Ta trýzeň je nesnesitelná! Neustálé ponižování, výčitky, citové vydírání, manipulace! To se prostě nedá vydržet!
Poslyšte, já snesu hodně, ale čeho je moc, toho je příliš! Dobře, nejsem žádný svatoušek, ano, mám zálibu v pitkách, ale nejsem sám, ne? A měl snad někdy někdo kvůli tomu takové peklo na zemi, jako já? Neměl!
Myslel jsem si, že jsem se s ní naučil žít, ale zmýlil jsem se. Teď vím, že nic nevím.
Půl třetího tisíce let je opravdu příliš.
Jsem přece svobodný a mám svá práva! Povolte mi ten rozvod alespoň na věčnosti!“

O ruku princezny Chalcedony se toužil ucházet každý, od kněžiců z dalekých zemí až po čeledína z hradních stájí. Její krásná tvář pletla hlavy, její hlas zatmíval mysl, její úsměv zbavoval rozumu.
Každému z nápadníků uložila zkoušku. Kdo první uspěje, stane se jejím ženichem.
Mně zadala vyhnat z království draka, který se usadil u západních hranic.
Zrovna jsem spěchal s dračí hlavou do trůnního sálu, když jsem se nečekaně srazil se svým bratrem.
Pak už jsem cítil jen dýku pod žebry.
Bratr slavil svatbu a já už se nikdy neožením.
Od těch dob bloudím chodbami a připomínám bratrovi jeho proradnost.

The hallowed library somehow made you quieten down.
Your voice dropped into whisper, your footsteps illogically muffled on the marble floor, and your very movements slowed down and stilled.
Weta looked right at home there, Lion on the other hand found himself uncharacteristically fidgety.
"As far as afterlife plans go, I must say this is not my favourite," he shook himself.
"So what would your choice be? The Muslim seventy virgins?"
"I don't have to die for that," Lion shrugged.
"Haunting some forgotten red light salon then?" Weta giggled half ashamedly.
"Walhalla sounded nice, actually. Not restrictive like the others..."

U králíků, žijících v bytě v kleci, je každodenní možnost výběhu naprostou nutností, praví příručka o chovu zakrslých králíků. (Příručka o užitkovém chovu, kterou jsem dostala taky, kupodivu podobnou informací nedisponuje.) Králíci, titulovaní dle situace kamarádi nebo mrchy, si velmi brzy zvykli, že můj pokoj je beze zbytku i jejich pokojem, ba nezřídka se dožadují i vypuštění mezi nevinné obyvatele do zbytku bytu. Nespoutaně hopkají po obýváku, neohroženě šmejdí pod kredencí, já si pod vlivem oblíbeného komiksového hrdiny představuji, jak s katanou, wakizashi a samurajským copánkem putují světem.
Pak bouchnou dveře, a hrdinní průzkumníci metelí do klece jak namydlený blesk.

V zatáčce za vesnicí se málem srazila s Nimi.
„Zdravím. Neviděli jste tady v poslední době náhodou něco podivného?“ zeptala se Anatéma.
„Nejpodivnější věc, kterou jsme v poslední době viděli, jste vy,“ odpověděla jí Pepřenka s výzvou v očích.
„Asi jsem tu otázku měla formulovat pečlivěji. Dáte si čaj a sušenky?“ přijala hozený ručník.
Děti nadšeně souhlasily. Doprovodila je do chalupy, kterou měla pronajatou, naservírovala Jim odpolední svačinu a dovolila jim prohlédnout si její poznámky.
„Takže mimozemšťané opravdu existují?“ zeptal se zvědavě Adam s časopisem v ruce.
„To je ale hloupost,“ prohlásila Pepřenka
„Nenech si vzít svoji představivost,“ kontrovala Anatéma.

Jediné, co chtěl - volnost.
Jediné, co byl - utlačen.

Neměl vlastně na výběr. Všechno bylo přesně nalajnováno. I když se každý pokouší jít nějak, neví, že i to nějak, je v osnovách jeho života.

A teď stál na místě, které jej jako jediné na místě chránilo. Či to tak bral on sám. Vsugerovával si to do mysli. Bylo to dobře? Možná.

Chtěl to změnit, chtěl odejít, ukázat se světu, být, kde chce. Nemohl.
Za jak dlouho si jej toto utlačování na jednom místě vezme a on zblázní?

Netušil, mohl tipovat dny, týdny, měsíce, roky.

A přesto věděl, že se to blíží.

Říkalo se o ní, že je svobodný duch. Člověka napadnou věci, jako že je nevázaná společenskými konvencemi, nezáleží jí na tom, co si lidi myslí, dělá si, co chce, tančí životem podle vlastního rytmu. Nebo taky nevázaná v karnálním smyslu, nenechá se omezovat takovými směšně umělými koncepty jako vztahy, monogamie. Kdyby mi bylo tak třináct, možná bych si taky s pochechtáváním pomyslel, že třeba jí hodně luštěnin a volně vypouští, no, duchy. A pak se začala zajímat o mně. Smála se a flirtovala, ale dotekům se vyhýbala. Ale postupně mi došlo, že lidi na téhle planetě jsou velice, velice doslovní...

"Když jsi mi řekl, že máš svobodného ducha, nenapadlo mě, že to myslíš doslova."

John Constantine si zapálil cigaretu, zatímco zíral na ducha poletujícího v knihovně. Sen se zamračil.

"Tady se nekouří, Constantine."

John povytáhl obočí. "Jako kdybys mi dovolil, abych tu něco zapálil."

Odmlka. "Ne."

"Fajn, že jsi to ty," John cigaretu típl. "Co ode mě potřebuješ?"

"Dostaň toho ducha pryč."

"Jak se říká?"

"Constantine..." zaznělo výhružně.

"Dost blízko." John pronesl zaklínadlo. Duch zmizel.

"A máme to. Co teď ten drink?" uchopil Morfea za ruku.

"Když řeknu ano, již to vícekrát nezmíníš."

John se zazubil. "To nemůžu slíbit, lásko."

Fae poměrně úspěšně kryla své kolegy, kteří byli na místě doopravdy, ale neznámý netrunner se jí z dohledu ztratil.
"Fae, nezahazuj se s nima." Ozvalo ze za ní. Ten hlas poznala okamžitě, doteď ji straší v nočních můrách. "Tati?" Odpověděla roztřeseným hlasem.
"Všechno jsme ti s mámou dali jak na stříbrném podnose. Dobrou školu, práci u nás ve firmě ... Co jsi chtěla víc?"
Chvíli se klepala. Ale pak ji to v hlavě přeplo a začla na něj rvát. "Neserte se mi furt do života! Já se snad, kurva, můžu svobodně rozhodnout, ne? Nehodlám zaprodat svoji duši ňákýmu zasranýmu korporátu! Táhni!"

I pan Mluvčí se může nechat nachytat, jako úplný amatér. Přehlédl jsem tajný vchod za knihovnou a dva členové sekty se mi dostali za záda. Tihle byli jiní. Neřvali jako piráti při zteči lodě, ale vyskočili na mě potichu ze zálohy.

Proto teď visím na řeznickém háku a vůdkyně sekty mi vypráví o svobodě ducha a mysli. Škoda, že ty osvobozené snědli.

Zrovna když došla k téhle části, začal jsem se nudit. Ostentativně jsem zívl a sesmekl se z háku. Vypadala překvapeně.
"Skončila jsi? Že bych začal," protáhl jsem si ztuhlé paže a lascivně na kanibalku mrkl. Strachy se pomočila.

Byla to jen malá holka. Takové malé štěně, které si užívalo života a nevědělo, co jí čeká v několika dalších letech.

Malovala si svět až moc ružově, ale do té doby, do svých šestnácti let se cítila svobodná. Nic jí kromě obyčejných starostí netrápilo.

Netrapily ji starosti ohledně manželství nebo jaké postavení ona i její rodina bude mít. Byla šťastná, že má okolo své blízké.

Matku i otce.

To však bylo teď pryč...

Nikdy si nemyslela, že by se tohle mohlo stát. Nikdy neuvažovala nad tím, že se jednou bude muset vdát bez lásky. Že možná přijde o svou svobodu.

"Tadeáši, kolik lidí se ti už ozvalo?"
"Všichni, tedy kromě několika chronických absentérů."
"Co Neklan Straširybka?"
"Ten se mi neozve zcela určitě, je už dvacet let nebožtík. Jémináčku, proč já po každé slezině rozesílám aktualizovaný seznam spolužáků?"
"Jsou po něm nějací potomci?"
"Byl svobodnej. O eventuálních levobočcích nemám potuchy."
"Víš co, Tadeáši? Zkusme si na slezině vyvolat jeho ducha. Určitě si vzpomínáš, jak jsme zkoušeli spiritismus na rajčatové brigádě."
"To víš, že si na to vzpomínám. Tvůj návrh má ovšem jeden zásadní háček. Vyvolávali jsme duchy z knížek a Neklan na rozdíl od Remarquea, Turgeněva či Feuchtwangera žádnou knihu nenapsal."

Komando se nakonec střídání směny dočkalo a Orn neztrácela čas. Přesunula se na bar a během dalších pár drinků bez ovoce si ten podezřelý pár nenápadně proklepla.
Bylo to rychlejší, než čekala. Ukázalo se totiž, že ti dva sice fakt navštívili několik světů v srdci Konfederace, ale čistě proto, že je zajímala tamní kultura, a v duchu svobodného cestování po Republice. Do politiky se nemíchali, pořádně jí ani nerozuměli a Síla jí potvrzovala, že nekecají. Vrátila se tedy ke komandu, dojedli oříšky a s pocitem, že dnes už se flákali dost, odcházeli.
V tu chvíli do soustavy vstoupila separatistická flotila.