DMD Bonus č. 7 pro 23. 4. 2023.

Šest a půlkrát zamíchal lektvar osmičkovým pohybem. Tekutina se postupně změnila z blátivě zelené v krémově azurovou. Vypadalo to dobře.
„Mám už nadrcený ten ibiškový květ.”
Vzhlédl a podíval se na Huberta. „Na jemno?”
Nakrčil nos a prohlédl si hmoždíř. „Řekl bych, že na kaši.”
„Ukaž.”
Hubert k němu naklonil hmoždíř a promíchal fialovou pastu tloučkem. „To je opravdu na kaši.”
„Je to moc?”
Usmál se na něj. „Ne. Je to perfektní.”
„Vážně?” zeptal se Hubert tak nadšeně, že se z toho Severusovi zkroutily palce u nohou.
„Vážně,” přitakal. „Hoď ho tam."
Žádné líbání během choulostivé fáze přípravy lektvarů sakra!

"Pankráci, měli bychom vážně pouvažovat o dalším Zdiradově studiu, čas letí," praví Jenovéfa.
"Já vím, letí jako jelen, byv do zadnice střelen."
"Vážně, musíme zvážit, zda gymnázium a které, případně jakou jinou školu ještě."
"Co kdybychom zašli na nějaké dny otevřených dveří?"
"To je určitě dobrý nápad. Například budou na technickém lyceu a na přírodovědném taky."
"Nevím, zda tyto školy Zdirada zaujmou, ale proč tam nenahlédnout."
"Co ty jsi vlastně chtěl dělat v jeho věku, Pankráci?"
"To bych raději nerozebíral. Každopádně budeme sbírat informace, co to půjde, ať nejsme v okamžiku podávání přihlášek paralyzováni nerozhodností."
"Přesně tak, tatínku, starejme se."

Mysleli jsme, že vesmír je tichý. To lidstvu tvrdili vědci - že v mezihvězdném prostoru bez atmosféry se nenese zvuk.
Není to pravda. Planety rezonují každá svou vlastní frekvencí. Moje přístroje na palubě zachytily temné hřmění z hlubin Marsu. Venuše zas vysílá v hravých trylkách. Země… inu, píseň Země byla jemná, ale vytrvalá jako jarní déšť.

Než jsem stačil nahrávku na Zemi odeslat, její frekvence utichla. Pak už nebylo, kdo by ji poslouchal.
Nikdo se tak nikdy nedozvěděl, jak nám naše planeta pod nohama kdysi zpívala.
Snad by se lidem její píseň líbila.
Nevím.

Mezi Marsem a Venuší zeje hluboké ticho.