Autorův výběr 2023

Poslední novela směrnic o finančních náhradách pro obecní zastupitelstva, zákonný nástroj předkládaný Sněmovně Ministerstvem pro administrativní záležitosti, jakožto orgánem zodpovědným za místní samosprávy, schvaluje a potvrzuje následující: *

a) Revidovaný pátý paragraf Směrnice č. 3/1971 revokuje osmý paragraf Směrnice č. 7 dodatku ke směrnicím z roku 1954 oddíl b.

b) Revidovaný druhý a třetí paragraf Směrnice č. 3/1971 revokují druhý paragraf Směrnice 5 z roku 1970.

c) Revidovaný osmý paragraf Směrnice č. 3/1971 vstoupí v platnost bezodkladně a revokuje devátý paragraf Směrnice č. 5/1954 oddíl b, čímž obnovuje touto směrnicí revokované paragrafy 5, 6, a 7 Směrnice č. 3/1947 oddíl c.

„Máte nějaký dotaz?“ otázal se profesor Parkhill.
Pan Kaplan se zeptal: „Já nerozumět, co znamená ret ten ční.“
To jasná věc,“ ujal se slova pan Bloom. „Pysk ták velkej, že se tyčí pod nosem.“
„Á, někdo dostal tyčí,“ kýval s pochopením pan Schmitt.
„To né. Tady řeč o podnose,“ protestovala Olga Tarnovská.
„Kde jste se s tím výrazem setkal?“ zasáhl profesor.
„Já čítal: ret ten ční schopnost skladu.“
Profesor zmateně zamrkal. „Zřejmě je myšleno slovo retenční, tedy schopnost krajiny zadržovat vodu.“
Tam nepsat krajiny, ale sklad piva,“ nedal se pan Kaplan.
„Ne sklad, ale slad!“ s ulehčením dešifroval profesor Parkhill.

Milovala archív.
Informace, které tu odpočívaly a čekaly na objevení. Protože lidi vám lžou, lžou sami sobě, ale informace ne. Ty jsou čisté, buď ano nebo ne, pravda nebo lež. A pak ta krása, když naleznete něco, co dlouho leželo skryto lidským očím. Nejprve se tím kocháte sami, pak se podělíte se spolupracovníky, kteří vám rozumí a vy vidíte v jejich očích stejné světlo a nadšení jaké je to vaše.

Právě tak se cítila Penelopa Clearwaterová, když se vrhla na soubory písemností o členech ONI; nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte. A pak objevila, že Martha Starková je příbuzná Malfoyových.

Je-li (Hopsa hejsa) plot výše k zemi položený, stane se ti (do Brandejsa) náležitě prodražený.
Máš-li (Skákal pes) pod plotem skulinku, přijdeš o (přes oves) prašule za chvilinku.

Takhle bychom mohli porovnávat naše a psí říkanky (štěkánky), co se našeho plotu a vzájemných sousedských vztahů týče.
Náš nalezenec Andy usoudil, že je-li setrem - Gordonským, měl by se zabývati pernatou zvěří.
Bohužel se odmítl podrobit jakémukoliv výcviku vedenému člověkem (mnou) a rozhodl se pro samostudium.
S nasazením strkal čenich i tlapy pod náš plot, až došlo v sousední zahrádce na bujarou strkanici - cíl uhoniti si slepici.

Zakoupeno sousedovi - 9 kuřiček nových.

Obraz svatého Jeronýma. Zázračně přežil požár v roce 1945. Pak byl ošklivě poškozen řáděním vandalů.
Prohlížím si fotografie původního stavu a zvedá se ve mně vztek.
Ta statečnost, pořádně si kopnout!
Ta odvaha, udělat si z něj terč na šipky!
A proč toho dědulu trochu nepořezat v obličeji?
Kdo zasáhl a obraz jim vyrval, nevíme.
Po letech přichází záchrana. Citlivě ruce podkládají obraz novým plátnem. Opatrně se dotýkají ran, odebírají kousíčky rozdrolené barvy. Připravují je pro analýzu, a pak - pak poklesnou v úžasu.
Namíchají barvu, kterou ještě nikdy nedržely.
Štětec chvilku zaváhá, zastaví se ve vzduchu.
Pak se dotkne nebe.

„Sínus mínus gama. Smolpachol, ohl. Es Em Lomos ocena druh. Mlčky ber tlumok. Prav to cena druh. Pousměr čas. Přetlumočtemyš. Přeslyšdo. Přečtemyš.“
„Nunynku," zalapá Pepa. "Lež. Falešné povýšení. Úspěch. Peníze. Dárek!“
Rádio přetlumočí zmateně: „Myslím, že ti cestou vypadla nějaká slovesa.“
„Zjistí to, právě jsem řekl, předstírám, koupit.“
„Můj usměrňovač myšlenek ti nerozumí.“
„Musíš mě zachránit! Jestli do zítřka ženě nedonesu šperk, budu muset zvážit emigraci.“
„Špek? Proč si to neřekl hned? Posílám světelnou poštou. Měj se.“
„Nuny, počkej...“
Okno se roztříští a na parapetu se objeví zulcovitá kostka.
„Gábi mě zabije. Možná jsem si Pištu Hufnágla měl vzít já.“

Díval se na skupinu mužů před sebou.
„Pane, víš přece, že tvou ženu milujeme. A nejen my, celý národ!“
Věřil tomu. Jeho žena byla krásná, hodná a laskavá.
„Ovšem pro náš úkol...“
Věděl, o jaký úkol se jedná. Doufal, že jeho ženy se týkat nebude, ale dnešek ho vyvedl z omylu.
„Nový velekněz ji vybral jako oběť našemu božstvu. Měl vidění…“
Ženu miloval, ale božstva se bál. A strach byl silnější.

Velekněz se v duchu usmál, když před ním stála. Užije si s ní a pak se jí navždy zbaví. A příští vidění bude mít o krásné dceři prvního ministra.