Hobit

Po všem tom nekonečném trmácení celou Středozemí se zadkem bolavým od dlouhé jízdy na poníkovi a nožičkami utahanými od dlouhých pochodů, po tom všem se dočkal konce cesty. Nadechl se větříku proudícho slunečnou krajinou a zeširoka se usmál. Nebyla v něm ani špetka dobrodružství.
Otevřel dveře své nory a úlevně vydechl. Na nic nečekal, shodil batoh s pokladem, až to zařinčelo, a utíkal do kuchyně. Čajovou konvici toho nejdokonalejšího tvaru (byla to úplně obyčejná čajová konvice) objal téměř láskyplně.
Bilbo Pytlík byl konečně doma, ve svém sladkém, úžasném domově plném jídla a čaje, toho nejlahodnějšího moku na celém širém světě.

"Musíme Šmaka zmást. A pak zlikvidovat." Thorin přejel ostatní zkoumavým pohledem, aby zjistil, jestli dostatečně vnímají. Když usoudil, že ano, začal klacíkem črtat do hlíny bojový plán.
"Dvaline, ty povedeš skupina jedna k výhním. Připravte je k použití. Já povedu druhou skupinu s úkolem nalákat tam Šmaka. Třetí skupinu," a tady si Thorin zhluboka povzdychl, "povedeš ty, Fili. Vaším úkolem bude zajistit, aby Šmak neutekl z Hory."
Fili se pýchou celý nadmul: "Jistě."
Thorin si znovu povzdychl. "Stačí když ho nepustíte dál než do druhého poschodí. Pak by mělo..."
"Strýčku," přerušil ho Fili, "já to zvládnu odvelet sám. Věř mi."

Nebyl už z nejmaldších a slunce i vítr zanechaly na jeho vzhledu své nesmazatelné stopy. Měl to na sobě jasně a čitelně i pro posledního slepce, kdyby se ho ovšem nějaký někdy dotkl.

Během těch let spolu prošli světa kraj a většinou to bylo mlčky. Ostatně, někdy slova nejsou potřeba. Měli spolu spoustu nepsaných dohod a hodně z nich nebylo nikdy vyřčeno nahlas, obě strany se je však snažily dodržovat.

Když se mozolnatá ruka natáhla a pohladila kožešinu, aby si přitáhla huňatý límec blíž ke krku, pomlčel si kožich jako už mockrát. "To se Ti to žije, v cizí kůži."

"Thorine, musíš to udělat!"
Balin přecházel sem a tam před kamenem, kde se zkříženýma rukama seděl zachmuřený dědic království pod horou.
"Je to zbytečná práce navíc," zabručel Thorin.
"Ale slovo dělá krále. A ty i Bilbo jste tu smlouvu podepsali," vrtěl Balin hlavou.
Thorin si odfrknul a otočil hlavu směrem od Balina. Ten netrpělivě zadupal nohou v okované botě. Pak si i založil ruce v bok a nespokojeně zamlaskal.

Nakonec se, přesně jak Balin předpokládal, Thorin otočil zpět: "Nemůžu za to, že se nechal spálit na prach!"
"Ale přesto jsi povinen ten prach dopravit do Kraje. Bylo to ve smlouvě..."

Ztěžka se mu dýchylo a pomalu rostoucí panika ze stran jeho společníků přikládala na jasně plápolající vatru jeho zoufalství. Ačkoli se díval okolo jak jen mohl, nikde nebylo ani stopy po nějakém záchytném bodě, jež by napověděl, kudy vede stará cesta napříč lesním královstvím. Chtě nechtě si musel trpasličí král přiznat, že jeho malá společnost sešla z vydlážděné pěšiny. Tma byla hmatatelná každým vousem i vlasem a přísahal by, že dusivá tíseň jež je obklopovala má i chuť. Chutnala jako vyhaslé pece and cítit byla po prázdnotě. Kdyby tak kousek nebe, aspoň jedna hvězdička zasvítila a ukázala, kudy se dát.

"Už je tady zas," povzdychl si starosta Jezerního města při odtrhávání listu kalendáře. "Dnešek není vhodný den pro nástup do funkce," oznámil ještě svému novému pobočníkovi.
"Proč?" Mladý pobočník se nerozhodně díval na starostu. Dnešek se mu nezdál o nic horším dnem než jiný.
"Za týden končí podzim. Už pět let nás v tuto dobu obtěžuje jistý trpasličí pobuda. Tvrdí, že je král pod horou. Prý jde zabít draka a chce po nás zbraně a zásoby."
Dříve než mohla zaznít další otázka, vpadl do místnosti strážce. "Je tady," oznámil zoufale.
"Tak ho zase vyžeňte! My o žádné zabíjení draků nestojíme!"

Bilbo si sadol do starého kresla a s fajkou v zuboch sa začal prehrabávať starými listami. Á, tu bol jeden od Oriho. S úsmevom si spomenul na mladého trpaslíka, ale obálku odložil.
Chcel tomu zabrániť, ale nedokázal. Myšlienky sa mu rozbehli k tomu dňu, keď jeho noru zaplavili trpaslíci a Gandalf a on sa bláznivo vydal na ich výpravu. Vtedy ešte netušil...
Zvonec pri dverách sa hlasno rozcengal. Vyskočil a bežal ku dverám. Otvoril ich. Vonku nestál nikto. Pomaly dvere zase zavrel a vrátil sa ku starému kreslu.
Všimol si, že pánty vŕzgajú, ale nechcel ich opraviť. V skutočnosti nie.

Zvažoval jste účast ve výpravě dlouho?

Víte… dělo se to překotně, spousta rušivých vlivů… řekl bych, že jsem se rozhodl rychle.

Přinesla vám nějaký zisk?

Něco jsem si přivezl. Ale to není důležité… podstatnější je, co s vámi takové putování udělá. Jak ovlivní vás a všechno. Třeba domov se teď zdá menší, a zároveň o hodně větší, jestli mi rozumíte. A ti, s kterými jsem cestu sdílel – změnili mě. Možná, že i já jsem maličko změnil je.

Váhal byste, kdyby přišla podobná nabídka?

Další nebezpečí, útrapy a nepohodlí?
Ani na okamžik!

Děkuji za rozhovor, pane Pytlíku.

Píši Vám, pane starosto, abych si postěžovala.
Před nedávnem jsem se dozvěděla smutnou novinu, že můj drahý příbuzný pan Bilbo Pytlík je již drahně měsíců nezvěstný a nejspíš tedy i po smrti. Plna nejčernějšího smutku ujala jsem se jeho pozůstalosti - část věcí měla jít do veřejné aukce a část měla zůtat spolu s Dnem pytle v našem majetku.
Jenže, a teď považte, v den aukce se objevil u dveří pobuda s kapsami plnými pokladu a vydával se za pana Pytlíka! A jak já k tomu teď přijdu?
Žádám o okamžitou nápravu a dopadení podvodníka.

S úctou

Lobelie Pytlíková ze Sáčkova

"Dvaline," vítal nadšeně Bilbo příchozího trpaslíka. Už kolik let se pokoušel pozvat staré známé k sobě domů na zopakování dávné neočekávané sešlosti. A dnes se tu konečně měli sejít alespoň dva najednou!
"K vašim službám," usmál se Dvalin a stejně jako před lety zamířil přímo do kuchyně, kde už čekalo nachystané jídlo.

Nedlouho poté se zvonek ozval znovu a jejich společnosti doplnil Balin.
"Baline, dlouho jsme se neviděli! Jak to jde?"
"Dvaline, také tě rád vidím! Dobře, narazili jsme v Morii na hotové bohatství..."
Trpaslíci nadšeně zabředli do hovoru o kovech a drahokamech.
Jen Bilbo se najednou cítil poněkud... odsunutě.

„Tímto podpisem jste se, pane Pytlíku, stal oficiálním členem naší skupiny. A také naším lupičem. Spoléháme na vás!“ S těmito slovy potřásl Thorin stále ještě trochu vykulenému Bilbovi rukou. Vzápětí mu s výrazem hrdého rodiče předal objemnou knihu. „P.I.F.K.A,“ vysvětlil krátce a odešel.

„Pifka?“ podivil se hobit hlasitě.
„Ne pifka, ale P.I.F.K.A.,“ poučil ho okamžitě Glóin nábožně zírající na bichli, „psal se s ní mnoho měsíců.“
„Aha,“ hlesl Bilbo a rozhlédl se po fascinovaných trpasličích tvářích, „a co to ta P.I.F.K.A. znamená?“
„Propracovaná Instruktážní Fakta Krádeže Arcikamu,“ odfrknul si Bifur.
Smýšlení trpaslíků o panu Pytlíkovi očividně kleslo hluboko pod nulu.

Po dalším deštivém dni, který trpaslíci s hobitem a čarodějem strávili kodrcáním se pustou krajinou na hřbetech schlíplých poníků, to konečně vypadalo, že se brzy utáboří.
V čele skupiny ale očividně vládl nesoulad názorů ohledně toho, kde se na noc uložit.
„Já vážně nechápu, proč musíte být tak tvrdohlavý,“ rozléhal se okolím Gandlfům pobouřený hlas, „dům pána Elronda je odtud jenom kousíček!“
„Já – rozhodně – nepůjdu – k – žádnému – elfovi,“ usekával Thorin v odpověď.

„Áá, zdá se mi, že tu máme jisté tření ve vedení,“ poznamenal s potutelným úšklebkem Bifur k vyjukanému Bilbovi, když Gandalf stočil koně a odpojil se od nich.

Bardův černý šíp zasáhl Šmaka do jediného místa nekrytého šupinami. Drak se zřítil do jezera a pohřbil pod sebou celé město.
Všechny pohledy se upíraly k umírajícímu netvorovi. Nikdo si nepovšiml malého drozda, který nad mrtvolou zakroužil a poté přelétl na břeh jezera, kde se usadil na větev k dalším dvěma drozdům.

"Prozradit dědici Dolu Šmakovo slabé místo a zařídit tak najednou skon netvora i oblibu budoucího krále? Dobrý nápad," pochválil přiletivšího starší z drozdů.
"Milionový, řekl bych!" nešetřil chválou druhý z drozdů.
"Myslím, že tu praktickou zkoušku ti dáme za jedna," dokončil znovu starý drozd.
Zanedlouho všichni tři odletěli.

Neměl svůj den. Byl nevyspalý, rozlámaný a pavoučí jed mu také nedělal zrovna dobře.
Gandalf jim řekl: "Hlavu vzhůru. Doufejte v to nejlepší." Trpaslík si jistě vážil čarodějových moudrých rad, ale který obyvatel by na jeho místě hýřil optimismem? Ostatně visel hlavou dolů.

Chtělo se mu strašně spát, ale krev se mu neustále hrnula do hlavy, takže nemohl usnout. Jediné na co se zmohl bylo proklínání čaroděje, který je nechal jít přes ten setsakramentský hvozd.

Pak se náhle kdosi začal dobývat dovnitř kokonu. A je to tady, sežerou mě, pomyslel si.
"Hrom aby do těch sakramentských trpaslíků!" ulevil si Bilbo.

Trpaslíci s hobitem stáli poblíž obrovského otisku dračí nohy ve ztuhlém blátě.
„Na šířku šestnáct stop,“ hlásil Bifur.
„Na výšku třicet dva,“ doplnil Bofur.
„Do hloubky to je tak na dva a půl trpaslíka,“ zavolal Ori z hloubky otisku, kde stál na ramenou Dorimu.
„Takže Šmak na našem pokladu pěkně roste a mohutní,“ zhodnotil výsledky měření Thorin.

Trpaslíci si pomohli z jámy, sbalili všechny věci a chystali se vyrazit směr Osamělá hora. V tu chvíli ale Bilbo vyjekl, zavrávoral na okraji obtisklé dračí stopy a spadl dolů.
Thorin převrátil oči. “Fili, Kili, pomozte našemu lupiči ven. My zatím jdeme dál.“