Havajské problémy

Kawika se probudil do krásného a slunečného dne, byla neděle. Všechno bylo ale jiné než o normálních nedělích, obyčejně ho hned po probuzení zašimrala v nose vůně koření a čerstvého pečiva. Po otevření uší uslyšel hluk, to jak prodávající vyřvávali, aby si všichni kupovali právě jejich zboží. Nebo ho přišla probudit nedočkavá spěchající matka, které šlo o to, sehnat nejhezčí látku.

Tentokrát ale nic, žádné „Kůůůůpte si méloooouny." ani „Čéérstvá zééleniná."
Prostě totální ticho, velice se podivil, vždyť bydlí na nejhlavnějším náměstí, v horním patře nejvyššího domu.

Pak otevřel oči...
Ležel na seně, vždyť včera odjel k tetě na venkov...

Kawika se probudil do krásného a slunečného dne, byla neděle. Všechno bylo ale jiné než o normálních nedělích, obyčejně ho hned po probuzení zašimrala v nose vůně koření a čerstvého pečiva. Po otevření uší uslyšel hluk, to jak prodávající vyřvávali, aby si všichni kupovali právě jejich zboží. Nebo ho přišla probudit nedočkavá spěchající matka, které šlo o to, sehnat nejhezčí látku.

Tentokrát ale nic, žádné „Kůůůůpte si méloooouny." ani „Čéérstvá zééleniná."
Prostě totální ticho, velice se podivil, vždyť bydlí na nejhlavnějším náměstí, v horním patře nejvyššího domu.

Pak otevřel oči...
Ležel na seně, vždyť včera odjel k tetě na venkov...

„Milé děti, dnes se budeme učit o podsvětí, ano???"
Paní učitelka se na to velice těší...
„ANO!" zahřmí třídou.
Po uklidnění žáků začne vypravovat:
„Vědci se pokoušeli zjistit proč se Havajané dožijí nejvyššího věku. Když
jednou ostatní vědci uviděli, že nejstarší přítel půjde brzo svou cestou, rozhodli se udělat pokus. V osudný den, mu do duše operovali kamerku. Pak pustili a žasli...
Duše nebožtíka nejdřív musela projít (prolétnout) kolem osmihlavého Žeryka, pak se brouzdat smrdutým kanálem až k soše Hurvínka a tam se modlit. Kdo se nemodlil, dostal holí, nakonec si povinně zaplavali ve volánkových tangách a udělali společné FOTO..."

Nejdražší deníčku,
dnes ani nevím jak se to stalo, požádaly mě o ruku rovnou tři holky: Amana, Keani a
Markéta...
Už dlouho mi to tak připadalo, každý den se na mě culily a chodily za mnou jak
pejsci.
Docela je chápu, jsem fešák, mám žluté zuby, chlupaté nohy, dlouhý krk a předkus,
neznám nikoho hezčího.

V námluvách nemám nepořádek:

1, Amana která zpívala: „Nejvíc milovaný Jooooelé, můj drááááááhý."
2, Keani: „Drahouši můj krásný.
3, Markéta: „Véééézmi siiii měěěě, doooobře seee tiiii pooooveeeedeeeee."
Škoda že všechny zpívaly falešně...

Všem jsem odsouhlasil, budou prát, vařit, uklízet, naučí se zpívat a možná mazlit.

Ginny běhá hystericky po pokoji, za hodinu začíná maturitní maškarní ples a ona si ještě nevymyslela masku. Na maškarním byla naposledy v pěti, na konci školky a to šla samozřejmě za vílu.
Rychle si čte zprávy na whatsappu, projíždí hromadnou konverzaci, ale nic, nikdo nepsal. Věděli to už dlouho, ale ona na to zapomněla, včera v noci jim to napsala učitelka, no prostě málo času.
Do pokoje vstoupí její tříletá sestra Melisa a podá jí tašku...
„Sestšičko, já pjo tebe mám pšekvapeníško, na tvůj maškaní pjes, ňa."

Dlouhé modré šaty a paruka s korunkou...
„Ach ne, ale nemám na vybranou."

Milovaný deníčku,
dnešní den patří ke dnům skvělým, jakých si v životě užíváme jen málo...

Ráno jako každé jiné, všichni upíři už zalezlí, kohoutům kvůli kokrhání vyschlo v krku a dali by si pořádnou whisky a k nám, jako vždy vešel sestřin chlápek, rozvalil se v obýváku na pohovku před televizí a naladil sport. Nenáviděl jsem ho, žral všechno co v lednici bylo, zabíral celou pohovku a někdy u nás spal...
Když se nudil, házel po mně vším, co našel...
Byl jsem rád, když mi oznámili že jedou na koncert, ale nadšen, když sestra mezi vzlyky sdělila: „Užžž ho nenánávividím."

Nad Havají svítalo, bylo šest hodin, jen to ticho, všichni ptáci jako kdyby měli v zobáku uvízlou mega žížalu, a proto nemohli něžně řvát. No bodejť by ne, báli se, od té doby co se na Havaji přemnožili upíři, se žádný pták neopovažoval ani špičku zobáku vystrčit. Sluneční zář pořád sílila a po chvíli byli všichni upíři už zalezlí na půdách lidských obydlí. Havajané ještě chvíli počkali, pak se jako každý den vydali na cestu do práce. Všechna dítka spěchala do školy a upíři na půdách hráli mariáš, děti se bály, upíří pandemie sílila a poslední magické proužky česneku došly...

Milý deníčku, dnes se moje oblíbená hra sázka na smrt trochu pokazila. Já sázím na smrt sám se sebou snad každý den, třeba jestli při procházce do lesa dokážu utrhnout vyšší trávu než je můj malíček, nebo jestli skočím z výšky půl metru. Ale dnes ve škole jsem potkal rváče Waltera, problém byl v tom, že jsem se předtím vsadil, že na prvního, koho uvidím, vypláznu jazyk...
„Hele, mrňousi, co kdybysme si zejtra o velký přestávce dali zápas, určitě vyhraješ, když si na mě takhle troufáš?"
Nemohl jsem odmítnout, ale pro jistotu stejně zítra řeknu mámě, že mi není dobře...

Milý deníčku, někam to napsat potřebuji a ty se mi jevíš jako nejbližší volný kus papíru (v učebnicích pro samý příklad není kam psát). Budu ti vyprávět o nespravedlnosti ve škole.
Už hodně dlouho nám paní učitelka vysvětluje, co je koronavirus, všechny ve třídě to nebaví. Ale dnes nám řekla:
„Děti, uděláme si týdenní odpočinkový projekt MY SE NEDÁME...
Budeme kreslit a vyrábět věci, ohledně krize a že ji zvládneme"
Hned první hodinu jsme se pustili do kreslení, nakreslil jsem úchvatný obraz naší Havaje, poseté malými křížky a víš co mi úča řekla???
„Ale, to má být pozitivní." Taková nespravedlnost...

„Mami, koupil jsem ti cestou ze školy noviny a trochu je pročetl, koukej to je ale hovadina," Willy podává mamince noviny a prstíkem ukazuje na článek s nadpisem: Rozhovor s místoprezidentem, karanténa a co dělat.
Maminka čte...

„Pane Wolfgare, je pravda, že hned po vašem příjezdu z Itálie, jste se vydal rovnou za prezidentem a nakazil koronavirem jeho psa???"
„Do * * *, já žádnej koronavir nemám!!!"

„A opravdu jste tu povinnou karanténu nařídil vy a zavření škol taky???"
„Ano, za to mi tahle mizerná zem může poděkovat."

„Co si myslíte o karanténě pana prezidenta???"
„Být obložený zdravotními sestrami, přece není žádná karanténa!"

„Kalolo, prosím doběhni do sklepa pro lopatu a pojď mi pomoct vyhnat trpaslíky, běhají všude a v oblečení udělají větší díry než molové nebo myši!" Noele se zrovna snažila dohonit jednoho mladého trpaslíka, který běhal kolem stolu a křičel:„Kyš kyš kyš nechytíš!"
„Ach mami, kdo říkal, že když přes noc necháme otevřené okno kvůli vedru, nic se nestane, prý že i kdyby sem vniklo pár trpaslíků, tak budou malí a neškodní a půjdou lehce vyhnat?!!" Kalolo se vracel ze sklepa, na schodech běhalo rovnou několik exemplářů.
„Necháte nás?" zeptal se nejstarší trpaslík, když viděl oba majitele domu těžce oddychovat.

Ahoj Lojzo,
zdravím tě přines.Dnes jsem s mi manželkou byl na krásné pláži, svítilo sluníčko a každý mi ji záviděl (v plavkách je prostě boží prosím). Ke dnes svačině jsme si dali moc v dobrou jahodovou zmrzlinu. Odpoledne noci jsem s ní sledoval Hvězdné války a na večeři pilu jsme jeli do restaurace Golden Night na jihu bydlím.Ona si dala jen salát a já kuře na paprice. V pak jsme jeli k ní do bytu a tam jsme strávili noc... Druhý den, osmém jsme se vydali na pouť bytu. Koupil v jsem jí přízemí velkého růžového plyšového medvěda.

„Kono, jdi si umýt vlasy a vzít čisté oblečení," volala na ni Kapua a pořád ještě rovnala růže ve váze. Ten den měla přijet na návštěvu teta Salma Hayek, nejslavnější hvězda z Mexica.
Kono trpěla, převlékala se totiž do * * * šatů, vždy byla trochu víc klučičí, proto byly pro ni tyhle růžové šaty s volány naprostou katastrofou.
O pár minut později se k jejich ostrovům začal přibližovat obrovský parník.
„Vy neschopní magoři, okamžitě vysuňte můj most, nechci si namočit šaty!!!" rozkřikla se tetička, jakmile dorazila.
Poté, co ho vysunuli, se rozešla k pevnině...

Všichni pobaveně sledovali špinavou mokrou tetičku v písečku.

Adara pomalu přihazovala do polévky zeleninu, ale proto že měla pouze mrkev, brzy
jí došla. Prohledala celou kuchyň, přesto nenašla nic víc než deset banánů, těstoviny, maso, kaši, prášky a děravý hrnec.
„Drahoušku, můžeš přinést z balkonu tu krabici, minule jsem tam dávala jídlo, pro případ že by se obchodní loď zdržela."
Akona se odsunul od pracovního stolu a vydal na balkon, nebylo to daleko, ale jemu to trvalo asi půl hodiny.
„Ach jo, tady v naší železné zásobě není nic jiného než vysoký zelený (snad) jedlý plevel, ale no co přidám ho tam," povzdechla Adara.

Bohužel oběd nikomu nechutnal.

Občané, povstaňte proti našemu prezidentovi, přinášíme vám zprávy rovnou z paláce. Všechny nás velice zklamal, chodí přes noc ven a krade. Chybí vám manželka??? Tady máte odpověď, kde je: před týdnem jsme mu v noci potřebovaly dát podepsat nové vyhlášení, už za dveřmi jsme slyšeli divné zvuky... Vtrhli jsme tam a uviděly mladou krásnou nahou ženu a toho blázna, ječela a byla nešťastná.
Při výslechu přiznala „Je to zvíře, dotáhl mě sem v pytli, ale už předtím jsem slyšela o dvou takhle neprávem znásilněných sousedkách."

Chraňte své slečny, a kupte si nový super držící zámek Iron 2 (volně k prodeji).