DMD č. 8. pro 8. 4. 2020. Téma: Plocha pro vaši reklamu

„Tak jo, pánové, je na čase zjistit, kde se Cassidy nachází,“ zahájil Jirka ranní poradu.

„Hele, neumí česky, nemá žádné peníze. Nemůže být těžké jí najít,“ odpověděl nahlas Tomáš to, co mu už dávno řekl v myšlenkách.

„Kdyby to bylo tak snadné, tak už jí máme. Zatím se dokázala skrývat,“ podotkl Jirka.

„Je jedno místo, kde možná něco zjistíme,“ zamyslel se Mirek. „Potřebuje se schovat a nemá prachy. Stačí zajít na jedno místo a slíbit za pomoc protislužbu. Jakoukoliv protislužbu. Jestli je fakt zoufalá, o tom místě se určitě dozví.“

Tomáš se podíval na Jirku. Za zkoušku to rozhodně stálo.

“Tohle chci! Na záda!”
Mladík nervózně sáhl do kapsy u kalhot a podal přes pult složený kus papíru. Tatér si ho krátce prohlédl.
“Jste si jistý? Je to poněkud neortodoxní…”
“Jsem! Určitě!”
“Jak chcete…” tatér mu pokynul směrem k závěsu. “Prosím, tudy do dílny.”
***
"Tak to máme dva tisíce pět set korun. Hotovostí, kartou?”
Mladík zalovil v kapse pro peněženku, když nahmátl kus papíru - papíru s kresbou růžového slona.
Okamžitě se zděsil: “Proboha! Co jste mi vytetoval?”
“To co jste mi dal na tom letáčku.”
Mladík shodil tričko a otočil se směrem k zrcadlu.

“COCA COLA - DVĚ ZA CENU JEDNÉ!”

Pomalu se smrákalo a všude kolem černý les. Zabloudil.

Přestože byl velký kluk, za rok půjde do Bradavic, začínal se bát. Les je přece plný strašidel. Xenu Láskoráda včera málem jedno odneslo.

V nejhorším uviděl světýlko blikající v dálce. Vydal se za ním. Musel být opatrný. Ve Vydrníku svatého Drába takové světýlko neměli, takže tohle je mudlů a ti ho nesmí vidět. Na druhou stranu, co se stane, když se tam půjde podívat?

Po půl hodině stál před nápisem a fascinovaně naň zíral. Jen slovům nerozuměl. Co je to NIVEA?

Nepamatoval si, jak se dostal domů, obdiv k mudlům zůstal.

Možná nejsme umělci, možná je to jen řemeslo. Ale na tom nezáleží. Dáváme do toho všechno. Překonáme i sami sebe.
Chceme dosáhnout těch nejlepších výsledků. Chceme dokonalost. Splnit a překročit plán.
Náš produkt se musí chválit sám už jen svou vlastní existencí.
Jenže narážíme na realitu.
Metaforické plátno, na které klademe tahy stejně nehmotného štětce, už z definice není dokonalé. Má svá silná a slabá místa. Můžeme s tím pracovat, když si to uvědomujeme. Ale ať se snažíme jak se snažíme, nezměníme to.
Jsou to NAŠE děti. A není nikdo jiný, kdo by tak dobře dokázal inzerovat všechny naše chyby.

Situace se vyvíjela dobře. Písek sice pořád divně smrděl, ale nedalecí ozbrojenci ho nabrali pár pytlů, naložili to do bizarního stroje a odletěli kamsi pryč, takže si trojice za kameny mohla oddechnout. Než si uvědomili, že teď už je to představování nemine.
„Nás cesta nejspíš dlouhá čeká teď, tak Edvin Harmaanen se klaní vám,“ uklonil se Edvin dosud neznámé slečně a ta to ocenila pukrletem.
„Těší mě, pane, já jsem...“
„...tak plochá, že bych si na tebe mohl vylepit inzerát na lepší společníky?“ doplnil otráveně děda v plášti a nastavil Edvinovi ruku k plácnutí, nicméně na to bylo ještě brzy.

Rozvalený v křesle se sklenkou skotské, Hugo si užíval středeční večer v roli slaměného vdovce. Ale něco tomu přeci chybělo. Zasedl k počítači a jal se navštívit onu webovou stránku, kam čas od času zavítá většína osamělých jedinců, když na ně přijdou pudy živočišné. Kliknul na sekci obsahující nejnovější videa. Hned první video na řadě vypadalo v náhledu lákavě. Po rozkliknutí se dostavil menší šok. Při odhalování herečka odhalila i tetování - široký nápis PEPSI takřka přes celá bedra.
Překlikl na další video. Logo automobilky Škoda přes břicho. Klik. "Ryanair" na obou stehnech. Klik. Klik. Klik.
"Tak na tohle Adblock nezabere..."

Byla mladá, byla krásná a celý život a svět měla před sebou. Když ji poprvé oslovili s tím, aby propagovala malý výrobek, chvilku o tom přemýšlela a kývla. Pár fotek s pěkným náramkem, pití od sponzora a několik kaček jako přivýdělek. No neberte to. Bylo to fajn. Tak vždycky jednou za čas když se jí ozvali s další žádostí o pózování či zkoušku modelu přikývla. A pak to bylo čím dál častěji. Začala se do těch parád halit více a více. Fotila, psala, propagovala. Peníze to byly krásné. Ani se nepozastavila nad tím, že se z ní stal chodící billboard.

Arnošt ze Stříbra se konečně blížil k Praze. Už aby tam byl. Vinohrady na Stárce a Šalamounce byly sice světové – to se Kájovi opravdu povedlo – ale v létě na nich byl hrozný hic. Najednou spatřil za křovinami klečet dívku jak obrázek. Myslel si na ni, hřešil, ale kdo četl Dekameron, těžko by se jeho myšlenkám divil. Kdyby ji oslovil, jistě by pohlednému pánovi v sedle neodolala.

Arnošt pobídl koně, ale co to? Dívka není skutečná, ale namalovaná. Ruce smáčí v dřevěné nádobě a před ústy má nakreslený kruh a v něm podivný nápis: „Dlouhý život pro Vaše necky, Váš Calgon!“

Mouse turned the delicate comb in her fingers once again, carefully tracing every detail on its spine. She could feel magic tingling in her fingertips, but nothing distinguishing.
She put it next to the brooch under the glass and frowned as there was no change in either of them. She added the locket. Still no change.
Shaking her head, she put the latter two aside on a shelf.
After another once over, the comb ended up tucked into a space above them.
Woah
Suddenly, magical connection lit up like a billboard.
Wait, I know this pattern. Only too well.
"Kurwa!"

„Jamesi...“ začal Sirius, když si v bystrozorské kuchyňce dávali kafe.
„Říkám ne,“ zahučel. Byl po noční směně.
„Kingsley si myslí – a já souhlasím!“ rozmáchl se svým hrnkem, div se celý nezlil, „že jsi ideální kandidát. Skoro vůbec se neznáte, takže nemá důvod tě nenávidět. Navíc jsi přátelskej ksicht bystrozorstva.“
„Prostě nebudu žádná naše reklama, Siriusi.“
„Hm...“ Hluboké zamyšlení. „Nebudu Harryho ponoukat k chlastu?“
„Blbče,“ kapituloval pseudozodpovědný otec. „Ale spát s ní nebudu.“
„No fuj. To by mě ani nenapadlo!“ Sirius se zatvářil znechuceně. „Vlastně ti to zakazuju!“
A tak se James Potter stal styčným důstojníkem ve věci Narcissa Malfoyová, mluvčí.

Život v posteli už ji nebavil. Korzovala Prahou kolem výlepových ploch a na všech si dovedla představit svoji tvář. Chtěla být slavná, zase vystupovat – však to bylo součástí dohody, když s Pánem z Prahy opouštěla Vegas.
„Ne,“ odmítl kategoricky.
Zaútočila: slíbil jí to, vlastní přeci kabaret, prokristapána, ať ho oživí trochou různorodosti, může ji tam kontrolovat jak libo, pořád bude jeho hodná holka, jen ať ji nechá vystupovat...
„Ne.“
Zkusila to ještě jinak: jestli má být Laurou v soukromí, musí jí být i na jevišti. Jinak dostane pouze Billa.

O týden později nechal Staré a Nové Město polepit prvními plakáty.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by sm mal byť?
- No veď ja len tak, či ovce neostriháme. Už sa na nich pozerať nemôžem.
- Starý môj, vari sa ti chce manuálne pracovať?
- Veruže nechce, ale aj ty musíš uznať, že to budeme musieť čoskoro urobiť.
- Však uznávam, uznávam. Ale Jarík, myslíš, že to po takej dobe ešte dokážeme?
- Neboj, Pištík, na to sa nezabúda. Hneď nástroje prichystám a ty bež a zažeň ich všetky sem.
- Tak ja teda idem. Ale keď predseda zistí, že sme ich sami ostrihali, každý rok na nich bude predvolebné reklamy sprejovať.

Do sadu se vkrádá soumrak, nastal čas loučení. Čas na první polibek, letmé setkání rtů. Chvilku pozoruje svůj vlastní obraz v překvapených očích, rozloučí se lehkým dotykem ruky, pak se tiše vytratí. Půda je připravená, pole zoráno, nadchází čas setby.

Dcera je jeho, teď musí ještě zapracovat na otci.

To by ovšem nemělo být těžké, pomyslí si rozjařeně.

Každý smrtelník má svoji slabinu a zde je přímo nepřehlédnutelná. Lakomec, držgrešle, vydřiduch, hrabivec, v hlavě má jen peníze. Na vývěsním štítu se skví:

Mamon!

Lapení lakoty je věc přesnadná. Stačí něco podstrčit, důvěru vytvořit, hrabivost přiživit, přitesat, upravit, našeptat, nasměrovat.

Získat.

"Now listen carefully..."

"Of course, mum!" Arthur couldn't help but feel a little hurt. He always listened very carefully.

"Next time you're filming one of your little videos, make sure to mention OJS as often as possible."

Arthur frowned. "Are you sure?"

"Yes!" They were on the phone, but Arthur could see the annoyance on her face anyway.

"It's just, I can say it a lot."

"As often," she insisted, "as possible."

"Right. So, 'Welcome, OJS, to, OJS, the, OJS-"

"No, idiot child! Sensibly!"

"Oh, right! So, OJS, OJS, OJS, OJS-"

Five minutes later, mum said she'd changed her mind.

"Kopr nemám rád taky, ale ten pruh by mohl být místo pro reklamu," podotkl Křovák a zazubil se nad tím nápadem.
"Jen si to představ," zasnil se Křovák, "takhle si vyšlapuješ kolem hradeb a na zemi najdeš tohle. Co to tam, proneseš, skloníš se a čteš. Nejlevnější rakve široko daleko. BUM!" Při těch slovech vytáhl jeden z Bořičů a položil ho do předem vyhloubeného ďolíku.
"Kolik té kyseliny?" zeptal se Šumař.
"Řekl bych tak akorát," pronesl Křovák a ukápl 5 kapek z lahvičky na voskovou pečeť.
Neuběhli ani 15 kroků, když je výbuch kopl do zad a srazil k zemi.