Obdarujte Owese! Vyzkoušejte drabble!

Trevora probudilo ticho vyvolené absencí uklidňujícího oddychování.
Neville už vstal, uvědomil si, ale jemu se z vyhřátého pelíšku ještě nechtělo. Holt léta v obojživelníkově těle v něm vyvolaly nepřetrvávající touhu po teple.

Nehověl si však dlouho. Cinkání nádobí a vůně kávy zaplašily zbytky spánku. Klika kmitala nahoru dolů, někdo s plnýma rukama se pokoušel otevřít. Trevor se natáhl pro hůlku, kterou v bitvě zabavil mrtvému Smrtijedovi.
„Alohomora!“
Za dveřmi stál Neville, v rukou tác s hrnky a talířem s čerstvými croissanty, nad tím obličej rudý jak rak.
„Co se děje?“
„Babička, prý jestli jsme se ve škole učili tišící kouzla.“

Byla to první zima, kterou strávili společně v Kaer Morhen.
Jednou večer si Jaskier umínil, že udělá tradiční kořeněné vánoční pečivo. Mouku z vlasů dostával ještě týden, značně mu ujela ruka s hřebíčkem a půlka postaviček, které z těsta vytvaroval, měla připálenou hlavu. Nikomu to ale vlastně nevadilo.
Následující ráno ho Geralt vzal na projížďku na Klepně. Cválali spolu třpytivou zasněženou krajinou a ledový vítr je šlehal do tváří. Když se vrátili, Jaskier se s loutnou stulil v kožešinách u sálajícího ohně. Geralt seděl opodál, ukusoval perníkové postavičky a pobaveně poslouchal barda broukajícího něco o silném zaklínači a o jmelí.

"Zatrecenej bílej sajrajt," zahudral Gregory a setřásl ze sebe sníh. Kalendář možná tvrdil, že je polovina října, ale Aljaška měla na počasí dost svérázné názory. Naštěstí měla tahle díra krb.
Krb, v němž plápolal oheň a u něhož hlasitě chrápal James zabalený do nejkýčovitější deky pod sluncem. Greg při pohledu na něj roztál jako ty zbytky sněhu, co před chvíli setřepal z bot. Potichu přisedl, vsunul se pod Jamesonovu paži a vychutnával si chvíli blaženého souznění.
***
"Neseš drogy?" ozvalo se o něco později rozespale nad jeho hlavou.
"Jsem přece tvůj hodnej kovboj, ne?" usmál se Greg a zachrastil krabičkou s vicodinem. "Navíc měli v místní sámošce vaječňák a strejda House nám jeden pořídil."
Wilson chtěl něco namítat, ale trochu se mu točila hlava a navíc, žijeme jenom jednou. V jeho případě se to jednou povážlivě krátilo.
***
Zachumlaní leželi pod teplou přikrývkou a střešním oknem sledovali obrazce, které na něm stihl vykouzlit mráz.
"Jako Vánoce, co?" porušil James zadýchané ticho.
"Mhm," zafuněl Greg. Potlačil trudomyslnost a jen si vychutnával vůni Jamesova zpoceného těla.
***
"Prý jaro," zahuhlal James a přitisknul se pevněji na Gregoryho záda. Wilsonova motorka už skončila prodaná v místním bazaru, sám jet nedokázal. Ale tenhle způsob cestování mu vlastně vyhovoval.

Celý rok se jeden druhému vyhýbali. Ale ne ten den.

Hospoda U Prasečí hlavy měla zavřeno. Na parapety padal sníh a za oknem byl vidět plápolající krb. U krbu stál stolek s maličkým stromečkem, pod kterým byl položen talíř s cukrovím a sklenky máslového ležáku.

Oba dobře věděli, jak Ariana milovala Vánoce. Ne pro dárky, ale pro rodinnou pohodu, která zavládla u Brumbálů. A přestože již nežila, nedokázal ani jeden z bratrů porušit tradici.

Jen tehdy, na Štědrý den, oba zapomněli na minulost a neshody a opět byli rodina.
Byť by to nepřiznali nahlas. Oba se na ten den těšili.