Rady zkušeného ďábla

Dezinvektilo,

nerad to přiznávám, ale tuhle radu jsem Ti asi měl dát hned na začátku.
Samozřejmě, že peklo funguje na principu „všichni společně proti pacientům, všichni mezi sebou proti všem“. Podrazy, intriky, manipulace, to vše se očekává, to vše je dovoleno. Jediné, co nás zajímá, je úspěch. A tady se skrývá háček: Kdo se příliš soustředí na politická manévrování, snadno zapomene, že má uložený nějaký úkol. Že na splnění toho úkolu záleží především.
Lidé prý říkávají, že Nepřítel odpouští vždy, člověk někdy, příroda nikdy.
Pochopitelně, příroda nemůže odpouštět, nemá vlastní vůli.
Ďáblové ji mají.
A neodpouští.
Nikdy.

Tvůj strýc Zmarchrob

Důvěrné

Odbor inspekce obdržel závažné informace svědčící o nestandardním až podezřelém chování pekelných pracovníků, na kterém mohou být zúčastněni nejen terénní pokušitelé, ale i úředníci středního či vyššího managementu. Informace je nezbytné bezodkladně prověřit, případně přijmout přísná opatření.
K provedení šetření se navrhuje zvláštní agent 66X6, který bude reportovat přímo prvnímu tajemníkovi kanceláře ředitele odboru inspekce.
Všechna průběžná i závěrečné hlášení je nutno zpracovat v příslušném stupni utajení. Vzhledem k tomu, že údajné jednání podezřelých osob je způsobilé způsobit peklu zvláště závažnou újmu, navrhuje se stupeň nejvyšší ve smyslu ust. § 66 odst. 6 pekelného direktiva č. 6/6666 Sb.

Drahá Dezinvektilo,

v historii jsme jako pokušitelé několikrát zaspali. Třeba před lety, když se objevila hvězda.
Kdybychom se tehdy opřeli do práce, lidé by vyprávěli, jak tři přivandrovalci z východu společně s tuláky z Nazaretu způsobili v Betlémě a okolí genocidu. Protože kdyby mudrci neřekli králi, kdyby Josef s Marií nešli zrovna do Betléma… Také by pěstouna a nepřítelorodičku nevpustili do Egypta, protože kdo přichází z míst, kde se vraždí, je možná vrah...
Lidé rádi zaměňují vinu, příčinu a souvýskyt.
Lidé rádi obviňují.
Kdybychom si tenkrát dali záležet, nakonec by z něčeho obvinili i tu hvězdu.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

jestli je v pekle odbor, který se může pochlubit opravdu skvělými výsledky, je to Odbor lingvistiky a jazykových asociací. Přišli mimo jiné na to, že kromě degradace významu pozitivních slov je také účinné přesvědčit pacienty, že určitý pojem má neodmyslitelného společníka.
Vhodným příkladem je „odpustit a zapomenout“. Nevěřila bys, kolik lidí (kromě toho, že mají dost pomýlenou představu o podstatě a smyslu odpuštění) si myslí, že odpustit znamená nutně i zapomenout, resp. že bez zapomenutí není odpuštění úplné. A protože zapomenout na ránu se jim zdá hloupé, brzy považují za stejně hloupé i odpouštění.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Šestero ďáblových pravidel zní:

Pacienta jako potravu přineseš. Jinak víš, co tě čeká.
Absolutní absenci povědomí o tvé přítomnosti ať pacient má. Avšak radami tvými ať se řídí a anděla strážného ignoruje. Jinak víš, co tě čeká.
Víru pacientovu v Nepřítele a jeho vynálezy všemi způsoby vyvrátit nebo pokřivit musíš. Jinak víš, co tě čeká.
Obrátit pacienta k otevřeným dveřím naším ať je tvoují omegou i alfou. Jestli neuspěješ, víš, co tě čeká.
Usneš-li na vavřínech svého uspokojení, pacient ti v poslední chvíli unikne. Pak víš, co tě čeká.
Kariéra tvá ať konstatní úspěch je. Jinak víš, co tě čeká.

Důvěrné

Vaše Hanebnosti, pane řediteli odboru pekelné inspekce,

velice mě mrzí, že jsem nucen Vás obtěžovat. Donesly se ke mně ale závažné informace nasvědčující, že došlo k úniku utajovaných skutečností do lidského světa, a to pokynů ohledně zásad pokoušení pacientů z jistého nevýznamného národa. Včasným zásahem našich pracovníků se podařilo dokument získat zpět, ďáblužel s výjimkou titulní stránky nadepsané: „Bič a Čech“. I ta byla nicméně hbitým pracovníkem upravena do nerozluštitelné podoby, takže nakonec posloužila jako část zadání v jedné dubnové literární akci.
Pokud jde o pachatele, mám jisté, zatím nepotvrzené podezření.

Jeho Propastná Výsost, první náměstek, Dr. Ing. Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

své neupřímné omluvy si laskavě nech. Ani přinejmenším mě nezajímají. Chceš-li vědět, proč si tolik cením černého svědomí, zeptej se.
Je to jednoduché. Zatímco svědomí jako takové stvořil Nepřítel, hryzavé černé svědomí jsme vynalezli my. Nepřítel nechce, aby pacienti za své hříchy trpěli, on chce, aby si je přiznali (proto svědomí), litovali jich, přijali Jeho odpuštění a snažili se polepšit.
Lidé hřeší, protože věří, že jim to něco přinese. Nebo jen ze zvyku.
My chceme hřích, ale nechceme jejich potěšení. Chceme, aby se hnali za hříchem, ale zároveň aby jim jeho ovoce dokonale zhořklo.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Od začátku měsíce postřehla, že pacientka věnuje zvýšenou pozornost jistým stránkám. Každý večer tam vyhlašovali téma na krátký textík a ona během noci a dalšího dne vymýšlela, co napsat.
Strýc byl momentálně smrtelně uražený, analyzovala tedy situaci sama. Na pacientčině zájmu neshledávala nic škodlivého. Navíc se společnost na oněch stránkách chovala až nechutně dobře, samá chvála a povzbuzování, ostrá slova téměř nepadala.
Zato očividně rostla pacientčina žádost po chvále a obdivu ostatních. Některá obtížná témata v ní navíc probouzela agresivní sklony. Občas nádherně nadávala. Když jednou zaječela: „Co je tohle za téma? Takové by měli zakázat!“, Dezinvektila se tetelila veselím.

Dezinvektilo,

Ty zrádkyně slídivá, Ty špinavá donašečko, Ty kočko falešná, Ty Delilo! Počkej, až Tě dostanu do pařátů, já si Tě tak podám! Ty fuchtle samolibá!
Že si opatřuješ kompromitující materiály, prosím, to bych ještěc dokázal pochopit. V našem oboru se hodí mít v šuplíku schovanou nějakou tu páku. Ale že je bez jakéhokoli varování vystavíš pod mým jménem na síti? A ještě si ze mě budeš povýšeně utahovat? Teď se mi budou smát!
Jen se těš, skončíš na stejném talíři jako Tvá pacientka. Už se na vás obě těším.

Jeho Propastná Výsost, první náměstek, Dr. Ing. rozzuřený strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

některé pojmy jsou mezi lidmi takříkajíc provařené, takže je musíš nenápadně zaonačit, jestliže chceš uspět. V tomto případě Ti navrhuji předložit pacientce princip „každému dám příležitost ukázat mi, že není hajzl“.
Pak ji třeba nenápadně upozorni, že někteří lidé, kteří jí v minulosti ublížili, měli modré vlasy. I když neodsoudí všechny a priori, bude najednou hodnotit každého modrovlasého, kterého potká. Vtip je v tom, že nakonec každý něčím zklame. Ale ona to neposoudí jako obyčejné lidské zklamání. Vezme jejich chování jako potvrzení, co jsou modrovlasí zač. A ještě si pogratuluje, že jim dala šanci.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

v posledním dopise uvažuješ, jak svou pacientku přivést na co nejčernější myšlenky.
Chválím tvou snahu přiblížit ji k nám, ale nesmíš na to jít moc zhurta. Nesnaž se o absolutní cíle – tam vždycky hrozí, že se pacient vzchopí a unikne nám. Musíš být opatrnější. Nesnaž se ovlivnit, co vidí, ale kde (a kdy) to vidí. Co bylo, bylo ucházející. Co bude, bude skvělé. Co je, nestojí za nic. Tak se vždycky zklame, protože když růžová budoucnost nadejde, stává se z ní zcela normální přítomnost.
Nakonec ustrne v přesvědčení, že všechno jakžtakž dobré už bylo.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Drahá Dezinvektilo,

velmi mě těší, že Ti budu moci v průběhu příštího měsíce vypomáhat svými radami. Pevně doufám, že Ti budou k užitku. Dostala jsi svůj první větší úkol, mladá ďáblice, tak hleď, abys jej správně splnila.
Protože v opačném případě by to mohl být také tvůj úkol poslední. To bych samozřejmě byl víc než nerad. Dodnes s lítostí vzpomínám na svého nešťastného synovce Tasemníka, který i přes veškerou mou péči brutálně selhal. Samozřejmě jsem se snažil za něj přimluvit. Jsme přece rodina, že. Bohužel, trestu stejně neunikl.
Ty se však neboj. Jsem tu pro Tebe.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Milý Tasemníku!

Tvůj pacient se pohybuje v kruhu: od poklesku k lítosti, k prosbě a odpuštění, k dalšímu pádu. Tento cyklus je nebezpečný jen zdánlivě. Radím ti, abys ho podporoval. Stačí drobné změny: ať se svou vinou zaobírá natolik, až ji pro uklidnění začne srovnávat s hříchy bližních. Ať lítost vystřídá pocit marnosti a lhostejnost. Ať úlevný pocit očištění vede k pýše a aroganci k těm, kteří klopýtají. Ať ho opakování poklesků ubíjí; pak bude náš.
Nepřítel totiž chce, aby se jeho děti pohybovaly po spirále; aby stále méně hleděly na sebe a více na Jeho milosrdenství. Takoví nám unikají.

Můj drahý Tasemníku,

jsem znechucen Tvou přetrvávající omezeností. Potenciál modernosti, a co vymyslíš? Kdo by potřeboval Nepřítele v době technického pokroku a lidských zázraků! Nepochybuj ani na vteřinu, můj milý synovče, že Nepřítel může k Tvému pacientovi promlouvat i skrze moderní vynálezy. Neútoč na pacientovu potřebu pomoci, útoč na jeho pýchu! Ta umožní pacienta zachránit před Nepřítelem. Řekni mu o čarodějnických procesech. Řekni mu o předražených odpustcích. Ptej se ho, zda se opravdu chce k něčemu takovému hlásit – v dnešní době! Zda nemá na to být lepší, zavrhnout všechno to barbarství. A dál se ozývej.

Líbě Tě Tvůj strýc
Zmarchrob