Naruto

„Proč tady stojíš, ty oranžovej genine?“
„Zajímavá otázka, znáte odpověď?“
„Ne.“
„Proč se ptáte?“
„Udržuji konverzaci.“
„Pěkně blbou konverzaci.“
„Neurážej svýho nadřízenýho.“
„Myslíte Boha.“
„Ne, Hokageho.“
„HA, HA, ožralá ženská Hokage, dobrej fór.“
„Neposmívej se nebo uvidíš.“
„Nebojím se, mám kůži ze železa.“
„Jo, tak tumáš.“
„Vedle, vedle, vedle.“
„Stůj, nehejhej se a žádné klonování, už tak tě vidím sedmkrát.“
„Znovu vedle ty prsatá nádhero.“
„Tsunade, kde jste a co prosím vás děláte u té pumpy?“
„Mlč Shizu, dávám lekci tomuhle drzému geninovi.“
„Ach ne, zase je namol. Tohle už bude desátá pumpa zničená tenhle týden. Pokud se teda trefí.“

Je zvláštní tu být. Stačilo k tomu tak málo. Obyčejné vajíčko a hodina chemie.
Procházím se ulicemi Konohy. Slyším opilecký zpěv Tsunade. Vidím Naruta cpoucího se horkým rámenem.
Z mého úžasu mě vytrhne dotek na rameni.
„Myslím, že sis spletl cestu Nildone.“
„Cože? Ty vole, ty si Itachi.“
Letmo se usměje. Dojde mi, že jsem v prdeli.
„Běž domů a nech si o nás zdát. Příště dej bacha na vejce. Tsukuyomi.“
Probudím se ve třídě, po ksichtě mi stéká vajíčko. Je mi jedno, že se mi všichni smějí, já byl tam kde chce být každý otaku. Ve svém milovaném anime.

„Za vaše zločiny vás čeká smrt, Orochimaru.“
„To doufám, už mě nebaví hnít v téhle mrňavý cele.“
„Chápete vůbec co říkáte. Jako váš advokát, musím nějak obhájit vaši nevinnu před tím davem, co vás chce zlynčovat.“
„Jsem vinen ve všech bodech obžaloby, popírat moji vinu by byla chyba. Popřel bych tak všechny své experimenty a úspěchy, které jsem pomocí nich dosáhnul.“
„Vy jste blázen?“
„Ne, jen šílenec.“
„Dobře, mohu pro vás něco udělat než odstoupím, protože vy jste ztracený případ.“
„Něco by tu bylo.“
„Co?“
„Kolik měříte, doktore.“
„Stoosmdesát centimetrů, proč?“
„Jen jestli mi bude sedět vaše kůže.“
„Cože? Néééé!“

„Naval prachy na oběd, skrčku.“
„Nedám a nechte mě bejt nebo to řeknu dědovi, je Hokage.“
„Už se třeseme strachy z toho starýho páprdy. Stejně mu nic neřekneš, když ti vymlátíme zuby z huby.“
„Nebojím se vás.“
„Kluci na něj.“
„Ale, ale tohle od vás není hezké chování hoši.“
„Strýček Asuma.“
„Přesně tak Konohamaru a teď ti ukážu jak se zachází s takovými šmejdy.“
Z důvodů přílišného násilí vynecháváme následující řádky.
„Děkuji ti moc strýčku.“
„Nemáš zač. Tihle ti už dají nadobro pokoj.“
„To je frajer. Mít víc takových strýčků tak bych se nemusel bát ani toho strašidla pod postelí.“

„Vyprávěj děvko!“
„Ne!“
„Vyprávěj nebo zemřeš.“
„Držte hubu! To ani v pekle od vás nebudu mít klid?“
„HRAJ!“
„ZPÍVEJ!“
„VYPRÁVĚJ!“
„Dobře, ale naposledy.“
Hraje píseň tklivou, na flétnu z kostí vyřezanou. Bolestivá slova zpívá, z nich příběh skládá. Vypráví o boji s géniem s Konohy, jež se hrdě utkal s obry lidožrouty. Odolal síle jejich, do světa iluzí lapen byl písní démonky. Ku pomoci přispěchala paní větru s vějířem, nesoucím smrt.
„Krása, pokračuj a možná ti dnes kosti nezlámeme.“
„Nebudu už hrát. Konec. To raději chcípnu.“
„Probuď se Tayuyo, máme misi Orochimaru chce toho Uchihu, tak dělej, nemáme moc času.“

„Vědí to o nás, podívej jak se na nás dívají. Ty zkoumavé pohledy. Šeptají si, pomlouvají. Říkají, že nejsme normální.“
„Přestaň s tím, Sakuro. Nesmíš se tolik bát. Vykašli se na ně. Závidí nám, co sami nemají.“
„To je co, Ino?“
„Lásku. Hříšnou, divokou, spalující, nespoutanou lásku, kterou může cítit jen žena k ženě.“
„Miláčku nemluv tak nebo…“
„Nebo co králičku?“
„Se rozvášním.“
„To mám ráda. Pojď ke mně, obejmi mě, mazli se se mnou“
„To nejde, dívají se.“
„Ať se jdou vycpat. Jsi jen má a ničí jiná. Líbej mě, tak jako poprvé, ať se dozvědí o našem hříchu.“

Vidím je v dálce. Bojím se toho co znamenají. Musím si pospíšit.
Nepřestávají bojovat, věří, že přijde. Musí jinak ho sám vlastnoručně zabiju. Proti nim, nic nezmůžou. Musím se do toho vložit, porušit slib. Technika Pěti Bohů a smrtící moc mých očí nám dají alespoň nějaký čas.
„No tak sensei neumírejte mi tady, ta díra není tak velká. Kurva zastavte to krvácení nebo ho ztratíme!!!
Slzy smáčejí zakrvácenou zem. Jeho křik se nese k nebesům. Se zatnutými zuby a sevřeným srdcem se dívá na trosky vesnice a těla svých přátel. Olověné kruhy dýmu rozplývající se ve vzduchu, oznamují pád Konohy.

"Hele, saké už mi teče ušima. Takže se zpovídej, dokud vnímám."
"Tsunade baa-chan!"
"Tohle na mě nezkoušej, jsem ožralá, ne dementní. Vysyp, jak je to s těma kráterama!"
Naruto zaváhal, svraštil čelo. Jak tu věc vysvětlit mohutnému poprsí-
"A oči mám tady!"
"Eee...Vždycky se to stane při souboji se Sasukem. V nejlepším se to objeví. Vypadá jako holka, ale je to nacpaný v oblečku pro panenky a nosí to kočičí uši. Začne to ječet yaoííí a kawaííí a sasunaru. Je to děsivý, ttebayo! A celej souboj je v háji, protože to prostě musíme sejmout."
"Yaoi," zamumlala Tsunade. "Krátery povoleny!"

Změním tenhle svět. Vytvořím dokonalou říši, která tu nikdy předtím nebyla. Říši, ve které přežijí jen nejsilnější a já budu jejich vládce. Pět velkých vesnic zmizí, shoří v plamenech. Zapomene se na ně. Kagové se stanou mými otroky a ti co se mi odmítnou podřídit zabiju.
Žádný svět snů, kde je každý šťastný a je pouhou loutkou. Utopie je přežitek slabých, kteří touží po míru. Já toužím po tyranii. Taková bude má říše. Krutá, ale spravedlivá spolu s mými společníky to dokážu, nejdřív však musím odstranit ty, co mi stojí v cestě. Mé přátele. Jsem Uchiha Sasuke, Bůh nového světa.

Ach ne, už je tady zas, ten zmenšenej trpaslík.
„Zrcadlo pověz mi kdo je v zemi nejkrásnější.“
„Vy, mocný a silný Tsuchikage, jemuž se nikdo nevyrovná.“
Krásnej to jasně, malej a ošklivej skřet seš, kdybych nebyl zrcadlo už dávno odsud vypadnu než se dívat dennodenně na ten tvůj šerednej ksicht. No jen se na sebe podívej, zaujmi tu svůdnou pózu, taková krása, kluk jako květ, až se mi chce z toho blejt, kdybych měl žaludek. Nos baňatej a rudej, tělíčko seschlého starce nad hrobem, krasavec. Ne počkej co děláš, nech si tu košili. Prosím kohokoli rozbijte mě, tohle nechci vidět!!!

„Shizune, co to máš za přerostlou krysu?“
„To je Denaturát, maskot kapely.“
„Jaké kapely?“
„Punková nutrie, ste o ní neslyšela, jsou božský. Poprosili mě jestli bych se o Denaturáta nepostarala.“
„Má to souvislost s tvojí vyholenou půlkou hlavy, obarvenou na zeleno zatímco v nose ti visí visací zámek.“
„Trošku. To je nová móda a známka punku.“
„To je co zas?“
„Novej hudební styl ze západu, teďka frčí.“
„To už nikdo neposlouchá dechovky.“
„Ty sou pasé. Poslouchaj to jen geronti nad hrobem.“
„Běž pryč, rychle.“
„Stejně už musím na koncert, páčko Tsuny.“
„Tak geronti nad hrobem, kde mám tu flašku saké.“

„Musíme ten veletrh pořádat?“
„Jsme na řadě, Tsunade.“
„Skvělý.“
„Nebuďte pesimistická, děti se na něj moc těší.“
„Jak nemám být pesimistická. Podívej se na ty účastníky a program. Gaiovy naolejované bicepsy, Ibikiho nové mučící techniky, Saiovy oživlé obrazy, Deaidarovy výbušné sochy, Sasoriho lidské loutky. Hrůza! Cítím ve vzduchu krev dokonce ani ten název tomu nepomáhá. Umění pro umění, to musel vymyslet někdo, kdo byl totálně pod obraz.“
„Je to veletrh pro umělce, proto ten název. Nebojte, všechno proběhne v pořádku.“
„Když si tak optimistická, Shizune, tak si to vem na starost. Já se jdu ožrat, abych se vyhla té ostudě.“

„Není cestování úžasné Naruto? Zažiješ při něm dobrodružství, zocelí tě, poznáš nová místa a lidi.“
„Hlavně ženský, viď ty starej prasáku.“
„Říkal jsi něco Naruto?“
„Ne nic.“
„Jasně, tak si pospěš, děsně se loudáš.“
„Tak si zkus ty těžký bágly táhnout sám zvrhlej poustevníku! Vážej snad tunu a já nejsem žádnej tvůj mezek, abych ti nosil věci.“
„Ber to jako součást tréninku.“
„Pěknej trénink. Já se tu dřu, potím se jak vrata vod chlíva, zatímco ty se flákáš!“
„Přestaň remcat a pojď jinak mi v těch smíšených lázních zavřou.“
„Jen počkej, toho budeš litovat, na tyhle lázně do smrti nezapomeneš.“

„Ořezat, trošičku vytvarovat, zaoblit, ha dokonalý umělecký tvar, teď jen vymyslet, kde to odpálím.“
„Deidaro, pojď sem, hned!“
„Neotravuj mami, zrovna tvořím!“
„Dělej nebo ti zmaluju zadek.“
„Ta ženská mi pije krev, člověk se tu nemůže ani věnovat umění.“
„Říkám to naposled, pojď sem! Stejně nejsi žádný umělec a ty tvé patlaniny nestojí za nic, jen tu překáží! Jsi stejný budižkničemu jako tvůj otec.“
„Nevadí mi, že uráží mě, na to jsem zvyklí, ale nikdo nebude urážet mé umění, nikdo.“
„Už jdu mami, ukážu ti co jsem vyrobil nebo spíše z čeho jsem to vyrobil. Říká se tomu výbušný jíl."

Je zvláštní být ve tvém těle, lásko. Přeji si, aby to bylo naopak, ale místo toho ses raději pelešil s tou krávou Sakurou, ale já ti odpouštím.
Nevrť se tak, z úplné kontroly těla a mysli neutečeš, i tvůj Sharingan je na to krátký.
Odedneška budeme navždy spolu. Stanu se ti oddanou a věrnou manželkou. Neboj, i pro mě je to poprvé. Nebude bolet, slibuji.
Pojď, konopný provaz se smyčkou už netrpělivě čeká, stane naším prstenem a stolička zpečetí nás svazek.
Miluji tě, že ty mě ne, to nevadí. Důležité je, že budeme spolu. Jedno tělo, jedna duše už navěky.