DMD č. 24 pro 24.4.2010. Téma: Oblíbená hračka

fandom: na konci
varování: kanonický slash, mírná ooc fantasmagorie a malá mimodějová (či předdějová) srandička. nemohla jsem odolat :)
věnování: Kleio s Dangie, protože to stejně asi budou znát jako jediné. a taky bych to neznala, nebýt jich.

„Řekni, s čím sis rád hrál, když jsi byl malý?“ zeptal se.
„S knížkami,“ odpověděl se stydlivým úsměvem. „Nebyl jsem moc společenský,“ dodal. „Moje oblíbená byla Volání divočiny. Dokonce jsem s ní i spal.“
Jeho přítel se zasmál a zajel mu prsty do vlasů.
„Roztomilé,“ zhodnotil to. „A teď, ty můj malý knihomole, ty se zeptat nechceš?“
„Tys měl nějakou oblíbenou hračku?“ podivil se a trochu nejistě sledoval, jak se dlouhé bledé prsty nenápadně kradou vzhůru podél lemu jeho kožešinového kabátu.
„Jo. Plyšového vlka,“ zašklebil se rozpustile Gabriel. „Jmenoval se Bran.“
Seth se na něj podíval.
Pak se oba usmáli.

fandom: Wolves of Kromer

fandom: Zeměplocha
poznámka: kutáč=pohrabáč

Tylda a Gábin získali novú obľúbenú hračku. Pani Kamašná o presnej povahe a pôvode tohto nového úlovku svojich ratolestí nemala ani potuchy. To bolo len dobre, pretože by sa jej onen predmet zdal nechutný, morbídny, absolútne nevhodný do detských rúk a bezpochyby by bol letel niekam veľmi ďaleko. Lenže Tylda s Gábinom ho so zmesou fascinácie, pýchy a ľahkého odporu chránili ako poklad. Medzi handrovými bábikami, drevenými koníkmi, plyšovými zvieratkami, cínovými vojačikmi a ostatným typickým vybavením detskej izby mala významné miesto sklenená guľôčka. Ako pripomienka, že na každú obludu existuje kutáč. Sklenená guľôčka, ktorá ešte donedávna bývala okom Jonatána Časnačaja.

Fandom: Originální
Poznámka: Oficiálně navazuje na A.24/6, Tři. Jedna a dva., Kdy času neubývá a Ráno.

Ticho. Netrpělivé zašustění přikrývek. Hučení v uších. Klidné otočení stránky. Hluboký nádech. Ticho…
Daniel zeširoka zívl. Měl dojem, že má hlavu minimálně dvakrát tak větší, než s jakou ráno vstával. Raději ani nepřemýšlel, jestli se mu podaří pořádně usnout. Zkouškové je zlo.
„Jdeš už?“ zavrněl v polospánku.
Ondra rychle přelétl očima několik posledních stránek. „Mmm.“
Daniel se překulil na svou polovinu postele. „No jo, máš novou hračku… Mám žárlit?“ Odhrnul pro Ondru vyhřátou peřinu.
Dlouhé zívnutí. „Ty! Pokud chci ten jazyk dobře ovládat, je gramatika nepostradatelná.“
„Už včera jsem se ujistil, že jazyk ovládáš dokonale…“ Polibek. „Skoro jako rodilý Říman.“

fandom: více méně Zeměplocha

Velký plyšový medvěd seděl a čekal. Tohle už zažil třikrát. Položí sem, a pak jde někdo kolem, natáhne se pro něj, řekne "ty můj chudáčku, copak tady děláš tak sám?" a odnese ho do Nového Domova.
Tam ho vyperou, přišijí mu utržené ucho, uvážou mašli a položí ho na polštář. Docela se těšil.
Popelnice se otevřela a na medvědovu hlavu dopadly nějaké papíry. Udělala se tma.

Vysoká postava v kápi vytáhla nůžky s modravým ostřím a přestřihla poslední nitku.
Medvěd se postavil a jeho pracky zaskřípěly v jemném písku. Rozhodl se, že už čekat nebude.
Do Nového Domova dojde sám.

Když měla manžela na pracovní cestě, s dětmi to nebylo k vydržení. Stála v kuchyni a otáčela se, co jí síly stačily. Právě dávala povel nádobí, aby se umylo a mezitím míchala v hrnci. Jak jenom neměla ráda, když odjel. Na děti to působilo jako zaříkadlo, nechápala, jak můžou tak dobře vytušit, že je na míle daleko.
Ozvalo se hlasité prásknutí z místa, kde před chvílí řádily.
Unaveně se opřela o linku. „Nemáte si s čím hrát?“ zavolala, aniž by se otočila.
Zezadu ji ale najednou objaly manželovy silné paže. „Ty jsi moje oblíbená hračka,“ šeptl Harry Ginny do vlasů.

Svěcená voda, list rakytníku, špetka třemdavy – protřepat, nemíchat – to je ta nejpokojnější, nejvíc uklidňující činnost, kterou znám. Tom Manning sice říká – mám padesát chlapů, kteří to mohou udělat za tebe – ale na to kašlu. Tohle skákání ze střechy na střechu, pobíhání v kanálech, nechat se mlátit od kdekoho, to je prostě na člověka moc. Takže když přijdu domů, sundám si z opasku Samaritána – tak se moje bouchačka jmenuje – a dám si něco k snědku, neznám nic lepšího, než si vyrobit pár nábojů. Prostě v každým chlapovi je kus kluka, a jakože se Hellboy jmenuju, i já si potřebuju občas hrát.

Fandom: originál – Profesor von Drak
Poznámka: Smutné na tomhle textu je, že se z části zakládá na pravdě.
---
„Zeptal jsem se na oblíbenou hračku. Víš, co odpověděli?! Primáni!“ sténal Marek P. zničeně.
„Povídej. Kávu?“ nabízel profesor von Drak.
„Čaj. Tlak mám vysoký i bez kafe.“
Zatímco vařila voda, přemýšlel Daniel, z čeho je mladý učitel vyděšenější. O svých sbírkách tentokrát pochyboval.
„Nejmírnější odpověď byla 'Kozy, vole'. Dokonce i holčičky…,“ Schoval hlavu do dlaní.
„Hlavně jim neukazuj, že tě ničí. A vůbec, pošli pár těch výtečníků ke mně,“ řekl Daniel.
Marek na něj pohlédl přes okraj hrnku.
„Pomůže to?“
„Stoprocentně,“ Daniel se nehezky usmál. „A bylinkový čaj ti uvařím vždycky.“
***
„Jaká byla tvoje oblíbená hračka?“
Úšklebek se rozšířil. „Mikroskop.“

Položil jí ruce na ramena. Ztuhla, ale neucukla. Zrychlil se mu dech. Že by přece jenom měl naději? Musí využít příležitost, která se mu naskýtá!

Byla unavená z té věčné přetvářky. Tak ráda by se o někoho opřela, alespoň na okamžik. Ten muž jí nabízel moc a bohatství, snad i lásku. Mohla si dovolit to odmítnout? Váhala…

„Ozdůbko,“ vydechl, „má milovaná, nedosažitelná. Nechte minulost spát. Neodmítejte mě. My dva spolu… budeme neporazitelní.“

Slova rozbila kouzlo okamžiku. Angelika se mu vysmekla a její oči plály.

„Zahráváte si se srdci příliš mnoha lidí, Sire. Já však nejsem a nikdy nebudu vaše hračka!“

Fandom: Originál
Poznámka: Tentokrát opravdu hra na "bodík je bodík". K tomuhle drabbli mě tak trochu inspirovala mamka v kuchyni =D.

V dětství si strašně rád hrál se sirkami.
Začalo to tehdy, když se mu ztratilo chrastítko a v jednom kuse brečel. Zoufalá maminka vzala první, co měla po ruce – krabičku sirek – aby ho uklidnila.
Chlapeček pozoruhodně rychle přestal plakat.
Později se chrastítko našlo, ale už stejně nebylo potřeba. Chtěl si hrát jenom s krabičkou zápalek a poslouchat, jak se přesýpají.
Když byl větší, skládal si místo čmárání po papíře obrazce ze sirek.
Jednoho dne zkusil škrtnout. Fascinoval ho plamínek, zvolna se plazící po dřívku. Ještě víc ho fascinovala přibližující se siréna požárního vozu.

Když dokončil školu, rozhodl se stát hasičem.

Fandom: Život
Poznámka: Doufám, že AU.

Pojistil se dobře. Ostnatý drát, slzný plyn, malé minové pole. A nápis ZÁKAZ VSTUPU v devětasedmdesáti jazycích. Přesto byly dveře temné komory uvřené na dva palce.
„Tlásná modlouštá tulišto. Tatíntova tulišto. Alíšek tě teď loztoulí, tulili, tulili z topečta dolů.“

Dali si papírové sáčky přes hlavu, modlili se a čekali, až zemětřesení ustane.

„Alláhu juniore, že ty si zase hraješ u tatínka v pracovně?“
„Ne, maminto. Alíšet ví, že nesmí.“
Znovu se vrátila k přípravě sekané.
„Pojď se mnou tulišto, něco zkusím.“
Vytratil se z pracovny s nevinným úsměvem a naditou kapsou.
„Maminto, Alíšet si jde hlát ven fotbal, jo?“

Fandom: syrová realita

„Je tu bez nich trochu smutno,“ přiznala manželka a láskyplně se zadívala na fotografii.
„Je, ale oni si to tam určitě užívají,“ usmál se na ni manžel, přešel k ní a také se podíval.
„To doufám. Vypadají velice spokojeně.“ Povzdechla si, ale přitom se usmívala. Člověk nemůže mít své nejdražší pořád u sebe. Jen ať se také podívají do světa a přitom poznají i trochu luxusu. Dokonce i wellness areál a masáže mají v ceně!
Pohlédla na stojací kalendář na skříňce. Sobota byla červeně zatržená. Ještě tři dny a pak už budou její medvídek i manželův ušáček zase zpátky doma.

„Je to velmi luxusní a umělecká tabatěrka – hádám, že takových bylo vyrobeno jen několik kusů a koupila ji dáma s vytříbeným vkusem.“
Dáma se začervenala.
„Bez jediného škrábance. Váš syn ji nedávno nechal vyleštit. Má pro něj velkou cenu. Hádám, že navštěvuje klub Egocentristů.“
„Jak to poznáte, pane Holmesi?“ zeptala se lady Wintinghamová překvapeně.
„Zde v rohu krabičky zůstal malý zbytek tabáku. Tento druh je velmi vzácný a v Londýně jej nelze koupit, pouze získat darem od jednoho z členů klubu.
Nemusíte mít obavy, madame. Váš syn nepropadl hazardu, naopak, chodí do vytříbené společnosti a velmi mu na vás záleží.“

Sherlock Holmes a jeho bratr Mycroft kráčeli ulicí Pall Mall. Sherlock byl zamyšlený a Mycroft mlčel, takže vše vypadalo jako obvykle.
„Vysvětli mi, jak jsi mu to mohl říct,“ vyhrkl náhle Sherlock.
„Co jsem komu řekl?“ podivil se naoko Mycroft.
„Watsonovi. Jak jsem sousedům zkoušel krást jablka a chytili mne.“
„Píše o tvých úspěších. Měl by znát i něco ze soukromí.“
„Ale… slíbil jsi, že budeš mlčet!“
„Mladší sourozenec poslouchá staršího, ne naopak,“ upozornil Mycroft svého bratra.
„Hm. Opravdu?“
„Hodlám vládě navrhnout, aby to uzákonila.“
Sherlock si povzdechl.
„Teď vážně. Jak jsi mu mohl říct o té kachničce do vany?“

Téma přichází se zpožděním a všem se tímto omlouváme. Na téma budete mít 24 hodin (víc vám nedám, protože vás nechci rozmazlovat:o)).

Téma pro 24. 4. 2010: Oblíbená hračka
Toto téma bude uzavřeno 25. 4. 2010 v 7:59.

Na této stránce můžete sledovat statistiku bodů.
A tady pro změnu fandomový seznam od Ave.
Kdyby byla někde nějaká chyba, hlaste se, ať někomu neukřivdíme:o).
V případě nejasností konzultujte Pravidla.