DMD č. 17 pro 17.4.2011 Téma: V pasti!

Fandom: Hoshi no Yakata/Palác hvězd
Přístupnost: 15+
Varování: Angst
Poznámka: Děj se odehrává v luxusním klubu pro pány nazvaném Palác hvězd, jehož vlastníkem je jistý Sakurai Masahito. Vztahy poutající (někdy nejen metaforicky) zaměstnance jsou hlavním tmelem příběhů této mangy.

---

„Víš, co je nového? Natsumi se vrátil.“
Sumiya zůstal jako opařený.
Pán se rozkošnicky opřel do lenošky, aby si ten výraz vychutnal. Nestávalo se běžně, že by svého nejlepšího dominanta dostal do úzkých.

Sumiyovu starostlivost vystřídala po Natsumiho odchodu bolest. Od chvíle, kdy si pro něj přišel jeho bratr… Jeho mladší bratr.
Před Sumiyovýma očima ho ponížil tak, že to pro dominantně založeného Natsumiho muselo být peklo…
Zlomil ho, jen aby mu vykřičel do tváře všechna svá dětská traumátka.
Prý že ho dost nemiloval… Ten citlivý Natsumi?

„Sakurai-sama…!“
„…Tentokrát ovšem jako host,“ dodal pán laskavě a v očích měl smích.

Fandom: realita tohoto víkendu (malovali jsme)
Poznámka: BJB, psáno v popsaném prostředí. Vymyšleno globusem.

Polička. Police. Postel.
Almara.
Stůl. Skříň. Skříňka. Svítidla.
Taburet.

Všude všechno. Všechno všude. Kolem mě. Stahuje se. Řítí se. Padá.
Hromada. Hromada nade mnou. Hromada pode mnou. Já v hromadě. Jsem hromada. Jsem v pasti i pastí. Mé tělo je skříň, nohy jsou police. Globus už nepřemýšlí.
Past. Past? Past! Past z nábytku, který si, nic zlého netuše, stavíme kolem sebe. Žijeme s ním, pouštíme si ho k sobě, do svých domovů. Ukládáme do něj své všechno. A když ho vypustíme z předem určeného místa, když ho vyprázdníme a dáme mu volnost... Chce zase on vložit své všechno do nás.

Fandom: pick up

A/N: Znalí ví :-)

Vešel do baru sebejistým krokem a zhodnotil dámské osazenstvo. Dvě pětky vzadu v rohu, sedmička s šestkou u stolku vpravo a konečně osmička na baru za nimi. Měl vybráno. Cestou oslovil ty dvě, čistě pro formu. Pak pokračoval k baru a jeho pohled jasně vysílal: mám tě přečtenou, jsi v pasti.
Osmička, nadějná to adeptka na dnešní noc, se na něj usmála. Vítězství měl v kapse. Pak otevřela plné rty a:
„Slibný set, ale příště změň opening. Teorie nejlepších kamarádek už je dost ohraná.“
Chvíli se kochala vyjeveným výrazem a pak zasadila poslední úder.
„Já totiž The Game četla taky.“

Fandom: Budeč
Poznámka: Můj první výlet do Budče, snad nevadí a hlavně snad ho nezprzním.

Když se Dan dozvěděl o Budči, myslel si, že ho čeká světlá budoucnost.
V Jisté zkoušce byl přiřazen do kruhu vlka. Vždycky kolem sebe potřeboval lidi.
Dobře se učil, všechny teoretické předměty zvládal na výbornou a u praktických měl preciznost provedení.
Pak se něco zlomilo, nemohl sesílat složitější kouzla – profesoři stále chválili provedení, ale… Nic se nedělo.
Uvízl na úrovni ohýbání měkkých lžiček. Byl to jeden z vzácných planých talentů.
Umíněně se snažil zůstat a nějak se mu to dařilo. V hierarchii vlků byl čím dál níž, až z ní vypadl úplně.
Nakonec zůstal sám v pasti mezi dvěma světy.

Fandom: Harry Potter
S podtitulem-a nikoliv na zuby :)
Poznámka: Protože mám dvojčata, jako tvůrčí duo vážně neskutečně ráda. Snažím se je dávat dohromady, když je madame Rowlingová, tak krutě rozdělila.

***

„Frede! Frede, Fredíku…!“ dloubala roztomile fouskatým čumáčkem do bratra malá narezlá myš.
.
.
.
„Georgi, zdálo se mně, že…“ zarazil se a rozhlédl se kolem. V tu ránu se černé, korálkům podobné oči rozšířily údivem.
„Nezdálo, brácho. Vidíš? Alespoň máme důkaz, že Snape strkal ten svůj křivý nos do našich záležitostí, schválně přeházel nápisy na přísadách. Padouch!“ lamentoval, sedaje si na zadní nožky.

„Brácho ty ses… podělal?“ vypísknul smíchy, když zahlédl myší bobky opodál.
George přikývl.
„A ty se poděláš taky. Jsi v pasti! Podívej se,… ufiklo ti to ocas!“ přejížděl frustrovaně předními nožkami přes čumák. Lidské gesto.
„Jak tohle vysvětlím Angelině…?!“

***

Fandom: Harry Potter AU
Poznámka: Dovolím si toto drabble věnovat: Jana Varga, Witch, angie77, Kamínek a ostatním, tohoto tématu za srdce chycených lidí z "rodinky".

Přemýšlel, jestli má ještě smysl o něčem přemýšlet.
Ale chvíle čekání, která se táhla jako roky, rozhodla za něj.
Přemýšlel.
Přemýšlel o svém mládí, které mělo hořkou příchuť.
Přemýšlel o červených vlasech, jež jeho mysl naplňovaly sladkou vůní.
Přemýšlel o dítěti, které mu zasadilo do srdce ránu a trhalo ho léta na kusy.
Přemýšlel o svém nadřízeném, který pro něj znamenal víc, než byl ochoten přiznat.
Přemýšlel o tom, co nestihl a o tom, co již nemělo žádný smysl, protože byl v pasti.
Nakonec ho odhalil.

Dveře kobky se otevřely a on spatřil radost v červených očích. Dnešek tedy končí.

Zahnout doprava. Prudká otočka doleva. Zastavit se, popadnout dech a rozhlédnout se.. Opět se rozeběhnout.
Srdce mi divoce buší. Vím, že nesmím znovu zastavit. Nesmím, protože jestli to udělám, zemřu. Vím to.
Na poslední chvíli zastavím a projíždějící auto mě o chloupek mine. V duchu poděkuju všem svatým a pokračuju dál. Vyhnu se lidem, kteří na mě divně koukají. Hlavně se co nejrychleji dostat domů. Do bezpečí.
Zahnu a uvědomím si, že jsem udělala chybu. Ocitnu se ve slepé uličce, a když se otočím, stojí za mnou. V měsíčním světle se lesknou špičáky a já vím, že jsem v pasti.

Fandom: pohádky/historie

Vojáci vtrhli dovnitř, zrovna když stařenka ochutnávala polévku a říkala si, že jí něco chybí.
Možná si přišli zakřičet a zamávat pistolemi. Možná ji přišli zabít. A nejspíš měli hlad.
Kdoví, křičeli nějakou cizozemštinou. Jeden z nich šel po polévce a druhý po pícce.
Pec byla až na oheň prázdná. Voják zaklel, ale to už letěl dovnitř a stařenka za ním zavřela dvířka.
Jeho druh se mezitím mrskal na zemi proměněný v pstruha.
Stařenka ho zvedla a přihodila do kotlíku.
To bylo ono!
Baba Jaga se rozhodla poodejít s chalupou od bojové linie, aby jí do domu nelezl kdejaký…
pokrm.

Bábi si povzdechla. Tolik práce! Chtěla předestilovat bylinnou směs proti kašli, kolice a duševnímu pohnutí v šestinedělí. Měla by zajít za včelami na kus řeči. Kozí chlívek potřeboval vykydat.
A ona si tu sedí v houpacím křesle a nemůže se ani hnout.
Kotě Ty se jí uvelebilo na prsou a předlo jako jedna z těch mágských věciček. Kdykoli se pokusila pohnout, předení zesílilo. Drápky se skoro neznatelně povytáhly. Mrknutí modrých očí sdělovalo, že jeho majitelka je slaďoučká a hodňoučká a prosím vás, jaképak drápky?
Ach jo. Bábi zavřela oči a vyslala vědomí směrem ke včelám. Kozí chlívek bude muset počkat.

Fandom: Harry Potter
Poznámka: Jedná se o volné pokračování mého prvního Drable z 1. 4. 2011 na téma proč bychom se netěšili…

Za chvíli by tam měl jít. Nadechl se. Tohle přeci Brumbálovi nemůže prominout. Nějak se přece musí pomstít. Ale později. Nechtěl, aby se Hajánkovy něco stalo.
„Ehm ehm.“ Odkašlal si Brumbál, když se zvedl ze svého křesla a stoupl si před plnou Velkou Síň.
„Vážení studenti, Vážení kolegové! Máme zde Vánoce. Čas míru, lásky a vánoční pohody. A co patří k Vánocům?“ otázal se do ticha.
„No přeci Vánoční koledy. Usmál se na nechápavé obličeje.
„Proto se profesor Snape rozhodl, že nám zazpívá. Severusi, prosím předstup!“
Otočil se k mrtvolně bledému Snapeovy, který hlasitě polkl. Toporně se zvedl a nadechl.

fandom: náhodná lyrická fantastika
Poznámka: náhodný lyrický canc zcela v duchu BJB :)

Dívky z vesnice by neměly samy chodit do lesa. Jsou tam medvědi, vlci a loupežíci.
Ale když je úplněk, bojí se do lesa raději chodit i ti vlci a loupežníci. A dívky, které tam vkročí, se nevrátí. Nebo se vrací se stínem na čele a očima divočíma.
Když les sezná, že kořist vešla dost hluboko, pozře ji. Nejdřív jen slyší šepot v korunách, ale nakonec se vždycky zjeví. Zcuchané prstýnky tvoří kolem hlavy aureolu, voní zemí a kvítím, ve tváři potměšilý výraz šotka a v očích med. Med a smrt.
Žádná nevydrží. Všechny ztratí srdce i duši. Já taky ztratila

Fandom: dozvíte se na konci

Hlasitý výkřik. Bolest.
S ostrým nádechem otevřel oči a pomalu se postavil.
Co se stalo?
Jeho hlava třeštila. Svraštil čelo v marné snaze vzpomenout si.
Jak jsem se tu ocitl?
Jal se procházet chodbami a sály. Všude se povalovala mrtvá těla.
Nevěděl, jak dlouho takto chodil. Dvě hodiny, tři…?
Nakonec se zastavil. Zrak mu padl na podivný náramek, který měl připnutý na ruce.
Náhlé poznání ho na okamžik ochromilo. Chtěl se rozběhnout, ale zarazil se v polovině kroku.
Nechal ho tu. Samotného. V pasti.
Jack Harkness stiskl rty a pokusil se znovu zapojit svůj náramek.
Zabralo mu to šest dní.

(fandom: Doctor Who)

fandom: HP
poznámka: Z tohohle mám opravdu divný pocit a mám dojem, že by se z tématu dalo vytěžit mnohem víc, ale asi už na to nemám sílu.
----------------------------------------------------------------
Sheena se proháněla po hradě, jako by jí patřil. Občas se zastavila na kus řeči, ale raději běhala. Všechno ji zajímalo, každý drb znala první. K ránu usedala do svého ušáku, aby se trochu prospala.
Jednou slunce nevyšlo. Zkusila udělat několik kroků, ale narazila. Totéž na opačné straně. Začínala panikařit.
Konečně se objevilo světlo a dívka s hrůzou zjistila, že není v Bradavicích, ale dívá se na cizího člověka.
„Žádný strach, mladá dámo. Potřebuješ dát dohromady, víš? Jsem restauratér. Neboj se, nebude to bolet,“ řekl a vytahoval hůlku.
Skoro mu věřila, pak si ale všimla zlomyslných jiskřiček v jeho očích…

Fandom: originální, pokračování předchozích tří drabblů (ale příště už to vážně ukončím, opravdu, na téma "V pasti" to prostě nešlo...)

Vítr mávl rukou a dveře se za mladíkem zabouchly.
Pak vítr mávl rukou podruhé a chlapce obtočil silný vír, který mu nedovolil se pohnout.
Teprve pak vítr řekl: „Přišel jsi mě zastavit?“ A znělo to tak hrozivě, že v horách cosi zasvištělo.
„Ano,“ odpověděl mladík hrdě. Nechtěl dát najevo strach. Žádný plán ho ale nenapadal, nemluvě o plánu B.
S tím také vítr počítal. Uvěznil ho v koutě místnosti za větrnou zeď. Mladík byl v pasti. Neztrácel ale naději, přeci jenom tak aspoň získal čas přemýšlet. A taky že na něco přišel!
„Větře?“ špitl opatrně. „Proč jsi vlastně tak zlý?“

fandom: Bible. Květná neděle.
Pro Lunkvil.

Baruch haba b'šem Adonaj.
Měl třiatřicet let na to, aby smířil svou konečnou lidskou mysl s doteky nekonečna. Nebylo to vlastně tak moc těžké. Stačilo se soustředit na přítomný okamžik. Intenzivně prožívat. Vůni rozkvetlých stromů. Veselý křik vítajících. Jemný vánek, který vytvářely mávající ratolesti v jejich rukou. Zpěv dvanácti učedníků. Konejšivé teplo oslích boků. Ranní světlo odrážející se od bílých zdí Jeruzaléma.
Baruch haba b'šem Adonaj.
Odsunout budoucí a strach z budoucího. Sloužit přítomnému okamžiku. Děkovat za krásu květů. Radovat se s radujícími. Mávat dětem. Pohladit oslíka. Žehnat Jeruzalému, který se promění v past.
Požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově.