Moje články

„Vidím... smrt.“
„Cože?! A kdy?“
„Tak... za dva dny.“
Nebyl čas. Zaplatila věštkyni, vyběhla ven a začala vymýšlet ty nejdivočejší věci, co může ještě stihnout. Doma si objednala spoustu jídla a prohlížela si staré fotky a jiné vzpomínky. Pak vyrazila na letiště, koupila letenku na první volný krátký let a noc strávila po barech v Paříži. Ráno se vytratila z hotelového pokoje tak, aby nevzbudila onoho muže, a užívala si jaro v ulicích.

„Chci zpátky své peníze! Mýlila jste se, jsem pořád na živu!“ křičela rozhořčeně.

„Ale musíte uznat, že ty dva dny za to stály, ne?“ ušklíbla se stařena.

Kadeřnický salon slečny Druhákové nabízí letní sestřih a ztmavení vlasů, což se však příliš nesetkává s oblibou. Naopak velký zájem je o netradiční formu muzikoterapie.

Paní Jedničková představuje novou kolekci jarní obuvi. Výběr je pestrý od škrpálů po velmi křehké zboží, cílová skupina jednonohých je však žalostně úzká.

Městská skládka opět čelí stížnostem na rybinový zápach. Majitelka Čtvrtková se s námi ovšem odmítla bavit.

Cukrárna "Medvídek" láká na své lahodné dortíčky. Dle majitelky, slečny Trojkové, mohou tyto dortíky člověka naprosto změnit!

"Holky, nebojte se být silné a ceněné jako muži!" říká Čtvrťáková, osobní trenérka bojových umění, při otevření nového fitcentra.

„Děkuji, Alberte. Co máme dnes k snídani?“
„Za prvé granolu, avokádový tartar a pašírované vejce s pažitkovým krémem a za prvé máslový croisant s višňovým džemem. Energie na celé dopoledne.“
„Výborně. Přesně podle mého gusta.“
„Pomerančový džus? Je čerstvě lisovaný.“
„Skutečně?“
„Tady jsem vám nechal pár šlupek. Důkaz místo slibů. Kávu?“
„Ano, jistě.“
„Rozpustnou či mletou?“
„Jedině čerstvě mletou. To je poctivá káva.“
„Ano, správná volba. Jednička v čerstvosti.“
„Hm... voní hezky. Máš skvělý výběr.“
„Protože vy za to stojíte, pane.“
„Děkuji, Alberte. Po jídle od tebe mám vždy více chuti do života.“
„Jistě, pane. Stojí za to jíst lépe.“

„... Den sotva začal a já už byla na pokraji sil.“ Vždycky mě tady trochu uklidní ta podivná, trochu podezřelá kouřová vůně. „Mám strach podívat se do zrcadla...“ Nemůžu se zbavit pocitu, že jsem zase něco zapomněla. „... Pořád mi zvoní telefon. Bojím se neznámých čísel.“ Bojím se i tikotu hodin. „... Už mě ta přetvářka nebaví." Večer mám vždy ve tváři křeč. „... K obědu jsem měla zbytek pizzy, kterou jsem včera nedojedla v autě.“ Potlačím vzpomínku. „Ale aspoň už nebyla mražená.“
Zapípají mi hodinky.
„Už musím jít, za 5 minut vyzvedávám syna.“ Nasadím masku.

„Bude to 500 korun.“

„Děkuji. Zase za týden.“