Ze života (kdysi) mladé farmářky (originální fandom)

Na podzim, při sklizni kukuřice se pracuje od rána do noci. Rostliny se na poli řezačkou rozsekají na malé kousky a nafoukají na vleky. Doma se drť pomocí velkého lisu napresuje do dlouhé "housenky".
Farmářku tyto dny baví i když jsou náročné. Drandí si v traktoru přes les, tma dávno padla do kraje, tu se ve světlech reflektorů něco mihlo. Na srnku to mělo příliš krátké nohy a bylo to mohutnější. Na lišku to bylo moc velké, světlé. I když huňatý ocas by souhlasil. Byl to mžik, než zvíře zmizelo v houští.
Potkala vlka? Byla vděčná, že sedí v traktoru.

Betynka si pomlaskává, těší se, co dostane. Jako předkrm ji čeká pestrá směs ovsa, pšenice, ječmene a tritikále, vše pečlivě namačkáno, promícháno se sójou a doplněno o komplex vitamínů a minerálů, elegantně vysypáno do žlabu z rustikálního plechového kýble. Druhým chodem bude půl bedýnky kukuřice, nařezané tak, aby bylo každé zrníčko přeseknuté, řádně zfermentováno. Na závěr sežere obrovskou hromadu luskoobilné směsi, v kombinaci se senáží z voňavých luk. Opravdu královská hostina. Cena: několik litrů mléka.

Ale příští měsíc ji odstaví, bude mít brzy telátko. Na šrot a kukuřici může zapomenout, zbyde jí jen dietní pastva, to bude úplně jiný chlebíček.

Farmář a farmářka drandí po prašné cestě na pole. Traktor kodrcá po nerovnostech, nad lesem krouží káně. Všude voní léto, seno a prázdniny. Absolutní idylka. Prach sice trochu skřípe mezi zuby a meziobratlové ploténky naříkají při každém hrknutí, protože odpruženou sedačku má jen řidič, ale na světě je krásně.
Vři příjezdu na pole náhle farmář zvolá: "A jéje chtíč!"
Farmářka se zmateně rozhlíží, kde je ta dvojice, která neodolala pokušení a oddává se
svým touhám. To víte, občas se stane, že vyrušíte pár, který by daleko od civilizace nečekal živáčka, natož traktor.
"CHoulostivé Tritikále Invazi Čelí! CHTÍČ. Máme tam chorobu."

Ruku na srdce. Do chlíva se nechodí v obleku od Gucciho a většinou necháte ve skříni i svou kolekci kabelek Louis Vuitton. Ale že by zas musel být člověk za největšího santusáka, to také není potřeba. Víte, co se říká o obnošeném oblečení? Na neděli do chlíva dobrý.
Jednou farmář kydal a kráva Renata měla průjem. Farmář si hledí své práce a ohání se vidlema, když tu najednou kráva kýchla. Srajda z ní vyletěla jak střela a ohodila farmáře doslova od hlavy k patě. Farmářka hýkala smíchy, opíraje se o lopatu.
Teď by ho Anna Vintour na obálku asi nechtěla.

Velikonoční barvení vajíček, to je parádní disciplína farmářky. Každý rok se ji od Nového roku přátelé ptají, co letos plánuje.
Těžko říci, kde se to pokaždé zvrtne. Jeden rok barva nechytla vůbec, další rok vypadala vajíčka jako by je opatlalo dvouleté dítě vodovkami. Nejvíce legendární jsou ta, která vypadala jako vyhřezlé vnitřnosti hodně nemocného dinosaura. (Zde si představte smajlíka, který bezradně krčí rameny.)
Letos zelí opět zklamalo, obarvil se jeden jediný flek. Dcera demonstrativně padala do mdlob a kritizovala maminčiny metody.
Ovšem cibulové slupky odvedly báječnou práci. Moc pěkná barvička. Jen ty kytičky na ozdobu se během barvení někam vypařily.

Začalo to návštěvou rodičů. zdrželi se jen chvilku a hned zas letěli. Od té doby náš vztah postoupil, nastěhovala se ke mě. Je to opravdu velmi intenzivní.
Trochu se bojím, zda mnou není posedlá. Ano, její společnost je velmi milá. Zvlášť to důvěrné oždibování si užívám. Někdy mi říkává, že by mě samou láskou snědla.
Ale vlastně mě vůbec neopouští, nechce se vzdálit ani na malou chvilku. Je to ještě normální? Nedává mi příliš svobody. Cítím se jí pohlcen.
Taky dost přibrala od té doby, co jsme spolu. Začínají mi vadit i její chloupky.

Největší fanynkou zelí je housenka běláska.

Za komunistů byla snaha, zadupat do země poctivého sedláka. Skoro se to podařilo.
Po revoluci se družstva musela vypořádat se členy. A tak sedlákům, kteří chtěli obnovit své svobodné podnikání, vytáhli z kopřiv například starou, rezavou, téměř nefunkční řepnou linku, ze stáda vybrali dvě nejstarší a nejvíce nemocné krávy a nazdar, jsme si kvit.
Ale sedlák se nevzdá. S respektem k půdě i ke zvířatům poctivě pracuje. Místo obrovských lánů obhospodařuje pár hektárků. Raději má kvalitu než kvantitu. Chce dětem předat živou půdu a spokojená zvířata. Chce, aby se na venkově žilo radostně, vděčně.
Raději se opotřebuje, než aby zrezivěl.

Když u Farmářových zasejí kukuřici, začíná období nervů. Semínka moc chutnají divokým prasatům. Ta chodí po poli, zaryjí rypák do země a jdou po řádku, třeba i několik desítek metrů. Vyberou všechno. Po vyklíčení jim už kukuřice nechutná a vrátí se do ní, až když vyroste. Škody bývají značné.
Loni prasata takto zpustošila snad hektar! Strojem se to přesít nedalo.
Farmář vyhlásil brigádu. Rodina i přátelé chodili po poli a dosívali vyžrané řádky ručně. Spousta hodin titěrné práce. V noci přišly svině zas.
Farmářka prohlásila, že má sice ráda staré dobré časy, ale tak daleko do minulosti teda chodit nepotřebuje.

Sestřenice farmáře začala před mnoha lety sepisovat rodinnou historii. Pátrala v kronikách, matrikách, objížděla vzdálené příbuzné, seznamovala se s novými. Velebila digitalizaci starých zápisů. Bez nadsázky stovky, možná spíše tisíce hodin práce.
Letos vychází knižně obsáhlá publikace plná fotek, vzpomínek a rodokmenů. Fascinující počin. Rodina je velmi vděčná, jen škoda, že pro ostatní to zdaleka nemá tu hodnotu.
Jednou sestřenice vyprávěla, jak ve staré kronice našla zápis z šestnáctého, či sedmnáctého století:
Když byl největší hlad a lidem došlo obilí, mleli ti nejchudší kůru stromů na mouku a z té pak připravovali placky, aby nezemřeli hlady. Ani to někdy nepomohlo.

Farmářka není zrovna trpělivé děvče a dost nesnáší, když se má nadřít víc, než je třeba.
Přichází jaro a nastává čas vypustit dobytek po zimě znovu na pastviny. Pro mladé jalovičky premiéra. Musí se naučit respektovat ohradník. Na dvoře se postaví malá cvičná ohrádka.
Farmářka ji přece nebude obcházet, raději podleze elektrický provázek a zkrátí si cestu. Dělá to tak vždycky!
Jeden rok, zrovna když byla nedlouho po porodu císařským řezem, se shýbla nějak málo nebo co a dostala strašnou šlupku do své rozložité zadnice. Až ji jizva zabrněla. Rozplácnutá na zemi se dušovala, že další ránu už riskovat nebude.

Farmáři zvoní telefon.
"Ahoj, nepřijel bys mi posekat kukuřici?"
"Dodělám naši a přijedu, ale pořád se mi něco rozbíjí, nedávno nejezdil ani jeden traktor."

Farmářce zvoní telefon:
"Kulíšku, přijeď pro mě, vjeli jsme u Jirky do kukuřice a ukroutil jsem přední hřídel."
"Jejda, chudáku, zase?"

Kamarádovi zvoní telefon:
"Čau, dělám kukuřici u Jirky, mám rozbitou řezačku, přijedeš prosím s vaší? Ale bacha, v mojí blízkosti se letošní podzim všechno rozbíjí."
"Hahahaha."

Bráchovi kamaráda zvoní telefon:
"Prosím, přijeď pro mě, pomáhám u Jirky s kukuřicí, praskla mi hydraulická hadice, řezačka nejede a já jsem od hlavy k patě od oleje."
"COŽE?"

V dubnu 1940 koupil dědeček statek v Podkrkonoší. Zemřel několik měsíců před narozením svého vnuka, současného farmáře. A tak mu nemohl vyprávět, jak to bylo za jeho mladých let.
Dochovala se stará smlouva trhová (kupní). Psaná německy i česky, byla válka.

"...prodávající odevzdává vše, co ve staveních hřebem jest přibito, hlínou nebo vápnem přimazáno..."

"...za obapolně ujednanou cenu trhovou v sumě jednostopět tisíc Korun..."

"...s tím obmezením, že nebude výměnkářům dodávati vymíněné palivové dříví a roští, obojí s dovozem, kteroužto povinnost bude i nadále míti prodávající strana..."

"...obě strany prohlašují, že na tomto právním jednání nemají žádné účasti Židé..."

...válka...

Když se holka z města bláznivě zamiluje do farmáře, skočí do nového života rovnýma nohama. Nebo po hlavě. Záleží, zda preferujete rozseklé čelo nebo naražené paty.
Začne kydat, jezdit traktorem, honit krávy po pastvinách a brzy zvládne i porod telete.
Časem samozřejmě růžové brýle spadnou, protože jít do chlíva i na Štědrý večer, to není zrovna lákavá představa slavnostního dne. Také dovolené je jako šafránu. A když celé dopoledne taháte z rybníka promočený balík slámy, který se nedopatřením zakutálel, máte chuť do toho hodit vidle.
Ale v této fázi už farmářka miluje svého farmáře natolik, že stejně není cesty zpět.