DMD č. 10 pro 10. 4. 2022. Téma: Dál než jsme chtěli

DMD č. 10. pro 10. 4. 2022. Téma: Dál, než jsme chtěli

Máme za sebou třetinu dubna. Jak se vám drabblí? Dubnová deprese se vám zatím vyhýbá?

...a jiz tradičně přeji pěkné drabblení!

Téma pro 10. 4. 2022: Dál, než jsme chtěli
Toto téma bude uzavřeno 10. 4. 2022 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat tady.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov

Platné do: 
10. 4. 2022 v 23:59
Obrázek uživatele Smrtijedka

(Ne)čekané důsledky komunikace

Úvodní poznámka: 

Situace popsané v drabblu jsou tak ze čtvrtiny seriálově kanonické, v knize je nenajdete. Ze seriálu také beru ženský rod u Boha a archanděla Michaela (jenom jsem teda nepřišla na to, jak skloňovat).

Drabble: 

Podnět k navázání oboustranně výhodných vztahů přišel shora. Nebe se nikdy nemýlí, tudíž to byl nápad dobrý, Hospodin by souhlasila (by z andělů pro jistotu nikdo nikdy neřekl). Peklo souhlasilo, protože tušilo příležitost k podvratnosti.
Archanděl Michael a Ligur, hrabě pekelný, se nikdy nesešli. Telefonovali si. Často. Informace proudily vesele oběma směry. Někdy okořeněné nějakými těmi drby nebo osobní impertinencí. Michael by možná přiznala lehké překročení pracovní kázně, kdyby se ptala Ona, ale ptal se Gabriel, kterému pravdu rozhodně nedlužila. Na hovory s Ligurem se těšila. Bylo to za hranou. A s trochou invence by to mohlo jít ještě dál...

Závěrečná poznámka: 

Téma je lehce ukryté, ale snad (pro jistotu) postačí shrnutí: Michael rozhodně nechtěla navazovat osobní vztahy a úplně to nedopadlo :D.

Obrázek uživatele nektor

Poslední výlet jako kamarádi?

Fandom: 
Drabble: 

Honza s Alenou šli jarním lesem. Znali se spolu už od školy, skoro už patnáct let.

Tradice jejich aprílových výletů začala těsně před maturitou. Byla to pro ně vždy příležitost být mimo civilizaci a pár dní jen s blízkou osobou.

Letos byla ale jiná situace než dříve - ani jeden nebyl v dlouhodobém vztahu.

Došli na mýtinu, kde plánovali přespat. Setmělo se a oba je osvětloval už jen svit ohně.

Rozhovor se postupně utišil a sesedli se spolu blíže. Oba měli potřeby, které potřebovali naplnit. Za tmy se sblížili úplně.

Druhý den pokračovali potichu. Kdo ví, jestli půjdou i za rok.

Obrázek uživatele Blanca

Fancy That

Drabble: 

Owl studied the map board's tacks, notes and crisscrossing strings.
"The problem is, we have too much data. And it will take us too far down too many rabbit holes."
Weta, running computer simulations, shrugged.
"We can crunch them fast enough."
"I could get closer to truth with just good ol' legwork."
"Every simulation points to her being taken."
"Of course. But where to and by whom? I wager they *want* us to look further afield than we have to."
"You'd win."
"...really?"
Weta pointed to the image from the camera outside HQ gate.
Lioness was just coming through it.

Závěrečná poznámka: 

Fakt doufám, že se mi tam to téma podařilo nacpat viditelně...

Začátek
<< Předchozí
Následující >>

Obrázek uživatele Naughtilus

Life on Europa

Fandom: 
Drabble: 

"So let me make this clear: Instead of a training probe, you accidentally grabbed the XVM-49 experimental multisensor probe and used it in a manually calculated launch exercise."
"Yessir."
"And then you misplaced a decimal point, didn't double-check the calculations with the computer, which made the probe slingshot not back to us, but straight into Europa."
"Yessir."
"I don't suppose you have anything to add?"
"No, sir, I am sorry, sir."
The cadet's classmate chimed in quite inappropriately:
"Well, sir, at least we'll finally find out if there's life underneath the ice crust."
"Not with the speed the probe crashed."

Závěrečná poznámka: 

BJB

Obrázek uživatele strigga

Mnoho povyku pro Mordor

Fandom: 
Drabble: 

Všechny ty večery nad mapami.
"Co nejblíž k Praze!"
"Já bych klidně třeba na Šumavu, ale co už..."
"Kvůli práci to musí být blízko!"

Všechno to hledání na idosu.
"Vlakový spojení. Maximálně padesát minut cesty, pod to nejdu."
"Ty bláho, to skoro nemáme ani ve Stodůlkách!"
"Padesát minut!"

Všechny ty prohlídky.
"Tos opravdu MUSEL zase vytahovat, jestli by nám nemohli dát slevu?!"
"No a? Třeba by nám ji dali. A stejně to byla hrozně drahá ruina."

Všechny ty představy.
"Domeček se zahradou. S výhledem do kraje."
"Aspoň na něčem se shodneme."

Dva roky. A hádejte, kde jsme skončili?
V Rakovníku.

Závěrečná poznámka: 

Pokud jste nikdy nebyli v Rakovníku, asi vám ten konec nevyzní, ale představte si ho vyslovený lehce hystericky, s náběhem na maniakální smích a tikem v oku. Případně si můžete najít Rakovník na mapě, na idosu a na Googlu, to vám možná také leccos přiblíží.
Na Mordor jsme překřtili hlavní rakovnickou dominantu, kterou je vskutku impozantní továrna.
Kdybych se už neozvala, pravděpodobně mě nějaký místní patriot přišel ubít dlaždičkama z Raka. :D

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Cesta plná smůly

Úvodní poznámka: 

Sakra to to zase trvalo, než jsem se na to téma konečně něčeho chytla...

Drabble: 

V březnu 1892 Cimrman plánoval návštěvu Londýna, kde chtěl patentovat svůj nový vznětový motor. Naneštěstí ve vlaku z Brightonu usnul a londýnské nádraží King’s Cross přejel.
Když pak vynálezce v Glasgow zastihla zpráva, že ho s patentem předešel Rudolf Diesel, rozhodl se místo návratu do Londýna prozkoumat krásy Skotska. Zde také sestrojil prototyp své jednomístné ponorky Potápka, který záhy vyzkoušel v jezeře Loch Ness. Místní mlha však byla pro její periskop nepřekonatelnou překážkou.
Další zklamání pak Cimrmanovi přinesla zpráva o neznámém tvorovi s dlouhým zahnutým krkem spatřeném právě v Loch Ness, kterou se bohužel dozvěděl až po svém opuštění Skotska.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Největší výzva

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na má letošní drabble o zoufalé drabblistce a jejím sousedovi.

Drabble: 

“Františkáne, konečně jste tady,” poznamenal zvesela Červík.
“Takže František,” zamumlala směrem k sousedovi, který se jen zazubil.
“Tak hrajem,” zajásala mladá tmavovláska přezdívaná Lvíče. “Naposled se tady Evžen musel obléct do Eviččiných letních šatů - mimochodem, sekne ti to. A nyní naše Drabblistka, takže co to bude? Pravda nebo výzva?”
“Ummm… radši pravda.”
“Skvělé! My všichni totiž hoříme zvědavostí, jak jste se s Františkem seznámili.”

Následující vyprávění provázely očekávané výbuchy smíchu.

“Takže, Františku…” Drabblistka si promnula ruce, když skončila. “Pravda nebo výzva?”
“Výzva.”
“Výborně. Tvoje výzva je… Napsat dnešní drabble.”
“Bože!” vyprskl. “Přijde mi, že tahle hra už zašla moc daleko!”

Obrázek uživatele Tajiš

Za hranice komfortní zóny

Fandom: 
Drabble: 

Sedět na sedačce v autobuse s vymklým kotníkem bylo o to nepříjemnější, že autobus stál na srbské hranici už víc než deset hodin. Nemohl jsem si však stěžovat. Manželka celou cestu přes nejvyšší hory Balkánu absolvovala se mnou, a to s otřesem mozku získaným během druhého dne. Já jsem si kotník vymknul až poslední den, a i přesto, že jsem s ním musel běžet na lanovku, nebylo to tak hrozné, jak se to mohlo zdát. Naštvání ve mně překonalo bolest a vydal jsem se skrz zácpu srbských autobusů, abych mohl seřvat maďarskou policii za její nečinnost. Byla to dlouhá cesta.

Obrázek uživatele Owlicious

Obrázky Egypta

Fandom: 
Drabble: 

Ta vzdálenost, kterou jsme překonali, se nezdá tak obrovská.
Vlastně jsme ještě stále blíž zajetí, než jsme doufali.
Vrátit se? Chceme? Nechceme? Nemůžeme.
Některé cesty nám byly navždy uzavřeny, když jsme se k nim otočili zády.
A místa, která nám tehdy patřila a byla přesně na míru, už nepojmou to nové, co jsme se naučili.
Přesto si malujeme, jaké to bylo. Jaké by to mohlo být. A vynecháváme to, co nám chybivalo.
Je to nedůvěra? Je to ztráta víry?
Nebo je to jen o pohodlí, a o tom, co jsme důvěrně znali, když budoucnost je tak nejistá...
Jak daleko ještě?

Obrázek uživatele may fowl

Opravdový malér

Fandom: 
Drabble: 

Zahradou se rozlehlo ječení tak pronikavé, že všichni tři sourozenci málem spadli ze stromu:
"FREDE!!! GEORGI!!!"
"Zajímalo by mě, co zrovna prasklo," podotknul Fred jakoby nic a začal překvapivě rychle lézt ze stromu.
"Okamžitě pojďte sem!" přidal se křik pana Weasleyho.
"Aha, takže asi pavouk," zamumlal George a následoval Freda k zemi.
Ginny si založila ruce v bok. Seděla až v nejvyšším patře větvoví, tak vysoko, kam si její bratři netroufli.
"Co jste zas vyvedli? Teď se nedozvím, jak to dopadlo s Druidem Drtikulem!"
"Dopovíme ti to jindy," zasupěl George. "Tentokrát jsme asi..."
"...zašli dál, než jsme chtěli," dokončil Fred.

Závěrečná poznámka: 

A kdyby to nebylo jasné, od těch dob nemá Ronánek rád pavouky.

Obrázek uživatele Carmen

Přistání podle plánu

Fandom: 
Drabble: 

„Řídíš otřesně,“ ucedí Donna a zvedá se ze země.
„Dovol?! Vím, co dělám. Víš, jak nesmírně složité a komplexní... Dobrá, minulý týden jsem přistál trochu dál, než jsme chtěli. Nebylo tam krásně? A sehnal jsem nový olej pro TARDIS.“
„Týden předtím...“
Možná jsme přistáli o něco dál v čase... i prostoru... ale copak to nebyla zábava? Sonické pantofle! Navíc jsem dokoupil leštidlo na palubní panel.“
„Jistě. Takže co pozitivního najdeme dneska?“ Donna rezignovaně pročítá turistickou příručku na displeji. Zarazí se.
„Vynikající strojní maséři, kteří narovnají každé ztuhlé kolečko... Nejlepší lázně pro váš dopravní prostředek?“ mírně zvedne obočí.
TARDIS nevinně zabliká.

Obrázek uživatele Jan F. Rajm

I missed the point

Úvodní poznámka: 

Při kolizi Měsíce se Zemí se ukázalo, že je všechno jinak. Měsíc je stvořený ze snové matérie, která je schopná oživit téměř cokoliv.
Volně navazuje na Negativa negativ soudného dne

Drabble: 

Sklesle seděl ve vozíku a zíral na vlny.
Při pohledu na jeho zoufalství jsem se musel smát.
Nakonec hlasitě zaklel.
"Ale no tak," pokáral jsem ho.
"Ty to nechápeš?" téměř brečel.
"Já to chápu až moc dobře," odrazil jsem jeho útok.
"Tak proč se tomu směješ?"
"Protože to tentokrát není moje vina"
"Já vím!" zakřičel na mě, na sebe i na celý svět. "Já vím, že jsem neměl usnout. Ale copak jsem mohl vědět, že kůň půjde celou noc a mine všechny evakuační body?"
"No, ale stalo se a vrátit se nemůžeme."
"Jenže musíme!"
A v tom byl ten problém...

Obrázek uživatele Aveva

Nahoře

Fandom: 
Drabble: 

Oblečou si ochranné obleky. Senzory nemusely zachytit všechno.
Pomalu vylezou po žebříku. Chlapec ručně otevře poklop a pomůže jí nahoru.
Venku je ráno. Na datu nezáleží. Když už nedokázali naladit ani rádiové vysílání, přestali počítat dny.
Je teplo. Oba se potí, ale nestěžují si.
Plot je kupodivu neporušený. Branka klapne.
Automaticky zamíří na hlavní. Před přechodem se rozhlédnou.
Do ohořelých aut ani pobořených domů se neodváží nahlédnout.
Stromy v parku u náměstí mají holé větve. Vítr po obloze honí temné mraky, slunce nevidět.
Dívka si stáhne kuklu a strne.
“Jak daleko to zašlo,” zašeptá, “když už tu ani nezpívají ptáci?”

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Linkový stykač

Znamení

Drabble: 

Zastávky na znamení, jež byly během doby covidové zrušeny, respektive byl řidič povinen v nich zastavovat a otevírat všechny dveře, se náhle znovu obnovily, a to nakonec pouze ke vzteku cestujících i samotného řidiče. Systém, který má napomáhat plynulejšímu provozu, je ve skutečnosti velmi matoucí.
Pokud chcete v Praze vystoupit z tramvaje v zastávce na znamení, musíte zmáčknout tlačítko „otevírání dveří“, nikoli „ZNAMENÍ“.
Ano, je to poněkud nelogické.
K čemu tam tedy tlačítko „ZNAMENÍ“ je?
Upozorňuje řidiče na nebezpečí nebo výstup s kočárkem.
Že je to pošahaný?
Jo, to na nás řve spousta lidí, co se svezla o zastávku dál.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Opičák

Drabble: 

Z modré budky TOI TOI vystoupili dva muži v přiléhavých overalech a hrnuli si to k nedaleko sedícímu zarostlému opičákovi.
“Dobrý den, jsme tu správně ve dvacátém prvním století?” zeptal se první.
Opičák na ně jen nechápavě zíral.
“Vždyť se na něj podívej, na neandertálce. Jsme moc daleko, pojď.” Druhý muž chytil prvního za ruku a táhl ho zpět k modré kadibudce. Sotva se za nimi zavřely dveře, budka se dematerializovala.
Opičák se podrbal za uchem, vstal a popotáhl si tepláky. Pak se otočil a zašel do chalupy. Vzápětí se ozval zvuk otvíraného piva.
“Mámo, nebudeš věřit, co jsem viděl.”

Obrázek uživatele Erendis

Old Shatterhandovo tajemství

Drabble: 

Jestli jsem opravdu napsal všechny ty knihy o mé osobě? Ani jednu. Bylo to tak, že jsem před lety potkal mladíka. Ztracenou existenci, čerstvě propuštěného z vězení. Měl ale literární talent. Dohodli jsme se, že mu odvyprávím svá dobrodružství a on podle nich bude psát knihy. O honorář se podělíme.
Že píše v ich-formě, mi připadalo logické.
Trochu mě vyvedlo z míry, když mě v knihách začal označovat za spisovatele. A když jeho popis mého vzhledu odpovídal spíš jemu samotnému.
Ale postavit si vilu s mým jménem a vydávat se za mě v reálném životě, to si vážně mohl odpustit.

Mařenčin sen o jaru

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vánoce 1655
zasněžené lesy u Jasne Góry
2. severní válka
(švédská "Potopa" v Polsku)
Drabble: 

Jižanská tvář pod kožešinovou čepicí do zasněženého lesa nepatřila, založil však tábor po způsobu západoindických divochů, aby je světlo a kouř z ohně neprozradily. Zadíval se na ošlehanou ženu, která olejovala své dvě drahocenné těšínské ručnice.
Alejandro si představil, jak ty jemné ruce - i se šermířskými mozoly - laskají květy v jarní Alhambře a povzdechl si. Do snášejícího se soumraku zaznívaly klášterní zvony a dunění švédských děl.
"Nu, María, zdá se, že nás záměry Boží a vichry válek zavály poněkud dále, než jsme chtěli."
Usmála se těma hlubokýma očima.
"Neboj se, brzy nás oba zanesou do lepších končin. Protestantská potopa slábne..."

Závěrečná poznámka: 

Pár vysvětlení pro rýpaly: Španělé v době třicetileté války už nebyli žádnými nováčky v Novém světě, v 16. století proběhlo mnoho expedic, z nichž nejznámější byla ta Hernanda de Sota, prvního bělocha, který překročil Mississippi. Ať už se Alejandro coby jinoch dostal do Ameriky a na jednu z nich, nebo se učil od někoho, kdo ty výpravy zažil (což sám nevím - dobrodružství tohohle chlapíka předtím, než se zúčastnil války v Čechách, nemám vůbec rozmyšlená, a jen pomalu se vybarvují), mohl klidně znát způsoby, jakými se pohybují domorodci v zasněžených lesích a horách Severní Ameriky - jak udělat přístřešek a ohniště, jak udělat sněžnice... I když nám to na první pohled při představě španělského Karibiku a Mexika přijde zvláštní.

Těšínské ručnice byly krásné a velice přesné kolečkové pušky (s drážkovanou hlavní). Vyráběly se, jak název napovídá, převážně ve Slezsku. Většinou je malá ráže 8 až 10 mm (tehdejší mušketa měla zpravidla 18 mm a arkebuza 16 mm a obě taky hladkou hlaveň, byly tedy velice účinné, ale také nepřesné) předurčovala k lovu ptactva a drobné zvěře a střelbě do terče, není však vyloučena i zbraň větší ráže, která by pak byla použitelná i k boji. Protože se drážkovaná předovka nabíjí pomalu, pak spíše k úkladné střelbě ze zálohy. Což něco napovídá o záměrech naší dvojice, ať už nesou depeši pro polskou šlechtu či samotného krále (a zbraně jim umožní zbavit se případné švédské hlídky), nebo byli vysláni pod rouškou války odstranit někoho, kdo je Habsburkům nepohodlný. Jak to bude, uvidíme - podle toho, jak inspirativní budou další témata... :)

Sanktuarium Matki Bożej Częstochowskiej na Jasnej Górze je nejposvátnější místo katolického Polska (dřív ho také poplenili čeští husité ;) ), v 17. století to byl opevněný klášter, který Švédi obléhali od 18. listopadu do 27. prosince 1655, kdy s neúspěchem odtáhli.

Obrázek uživatele Tess

Když dva dělají totéž...

Drabble: 

„Necháme motorky vyschnout a budeme pokračovat pěšky.“
Aspoň nebudou slyšet.
Běhají rychle. Ohořelou zříceninu minuli v poledne a pokračovali po dávno vychladlých stopách nepřátel. Ujistit se, že ti už nikomu dělat problémy nebudou.
Cesta rychle ubíhala. Nikde nikdo, scénické výhledy... dokud se před nimi neotevřel další pohled.
Přístav v Glasgow. Na druhé straně zálivu.
Cesta tu končila a přívoz, zrádně, už kolik let nejezdil.
„Plaveme?“ navrhl Pískle.
„Plujeme.“
V přístavišti chyběla loďka, podle rozbitého řetězu ne moc dlouho. Někdo jiný už zvolil podobnou cestu.
„Nic proti, ale jestli nás vezme odliv, tak nám to nezávidím.“
Vydra se usmála. Nebyla amatér.

Závěrečná poznámka: 

Vran nemá moc dobré zkušenosti na moři...

<<< Začátek | < Předchozí | Další >

Obrázek uživatele Remi

Přírůstek do rodiny

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Protože včera jsem Jamesovi ztrpčovala život, tady přeskočíme do pro něho příznivější budoucnosti. ;) Prostě protože... důvody. Mám ty dva ráda a přátelství Lily a Remuse je pro mě totálně canon.

Godrikův důl

Drabble: 

„Tak doufám, že se ti u nás líbí. Postavím na čaj, pokud tedy mezi Jamesovým nepořádkem najdu konvici.“
„Žil jsem s Jamesem v jedné ložnici sedm let,“ ušklíbl se Remus. „Věř mi, Lily, tohle je pokrok. Je na tom vidět zásah ženské ruky.“
„Na tom něco bude. Ale stejně mám pocit, že to bereme nějak rychle. Sotva jsme dokončili školu a už se k sobě stěhujeme. A teď tu budeme tři…“
Remus se zarazil. „Ty jsi těhotná?“
Lilyin výraz se uvolnil a místností se rozezněl její zvonivý smích. „Neblázni, Reme, na děti je snad ještě času dost. Pořizujeme si kočku.“

Závěrečná poznámka: 

Možná jsem si za ty roky už zvykla Lily malinko idealizovat (říkám tomu Jamesův syndrom), a tak se nestydím říct, že to mega klišé slovní spojení, 'zvonivý smích', je zcela na místě. :D

Obrázek uživatele Queen24

A i když jsme to nechtěli...

Drabble: 

Probudily ji zvuky z kuchyně. Rozespalým pohledem tápe po ložnici, oslněná slunečními paprsky, které dovnitř pronikají střešním oknem. Hlava se pomalu probouzí. Do prdele... Posadí se. Na zemi leží její spodní prádlo. Zbytek oblečení zůstal v obýváku... Kruci. Vyklouzne z peřin, oblékne si aspoň to málo a po chvilce zaváhání vstoupí do vedlejší místnosti. Našlapuje opatrně, jakoby snad doufala, že si ji nevšimne. Ozářenná slunečními paprsky. Varná konvice zrovna cvakla. Ohlédl se a usmál se na ni. ,,Dobré ráno. Kafe?" Nesměle mu oplatila úsměv a přikývla. Byla nervózní. Do chvíle, než k ní přistoupil a s naprostou samozřejmostí ji objal.

Závěrečná poznámka: 

Někdy to holt dojde dál než chceme / plánujeme.

A v hlavě mi při psaní zněla Magdaléna...
https://youtu.be/c2j9BxOF8yo

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Úsměv!

Úvodní poznámka: 

A opět trochu výplně.

Drabble: 

„Právě včas, Wilhelm čeká v zahradě.“
Bývalý soudce si v posledních letech oblíbil umění fotografie, vyhradil v domě místnost na temnou komoru a pilně studoval všechny nové módní a technické trendy oboru. Své příbuzenstvo začal do více či méně přirozených pozic aranžovat záhy po pořízení aparátu a s tímto terorem nehodlal zjevně do smrti přestat.
„Judito, vítej!“ zavolal na ni s úsměvem z druhého konce zahrady. „Postav se mi prosím támhle ke stolku.“
Judita byla jediná členka široké rodiny s nadšením pro zaznamenávání vlastních podobenek. Neomylně vykročila k cíli.
„Drahá, to je moc daleko!“ Přistoupila. „Moc blízko.“ Ustoupila. „Dokonalé. Úsměv!“

Obrázek uživatele Karin Schecter

The Wedding Night

Fandom: 
Drabble: 

"Why are you such an idiot, Potter?" Draco slurred.
"You're drunk, Malfoy," Harry said and rolled his eyes.
He couldn't believe it. Meeting Malfoy at Hermione's wedding wasn't something he ever imagined. Well... maybe the fact that Hermione was marrying Pansy should have been a clue.
"Come on," he said. "I'll call you a taxi."

***

When Harry woke up, his head was on fire. It seemed that he also drank more than he thought.
"Coffee," he said to himself as he tried to sit up.
"Make it two."
Harry slowly turned his head to find Malfoy. In his bed. Naked.

Obrázek uživatele Marek

Ekofašos!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Při občasné četbě článků na mobilu a brouzdání v sekci mobilita, občas uvažuji, zda to může zajít až tam, jak popisuje jeden můj oblíbený autor.

Drabble: 

Vždycky jsem ekologii bral jako věc, kterou musíme dělat automaticky. Věděl jsem, že ne všichni, jako třeba strýček Damián, dělají vše pro to, aby zelená byla vskutku zelená. Nikdy mi ale nedošlo, kam až jsme byli ochotni zajít v zájmu honby za ochranou naší planety. To, že se nám to trochu vymklo z ruky, jsem si poprvé uvědomil, když zemřeli první lidé. Nějací zastánci elektroaut se rozhodli, že změnu vezmou pěkně od podlahy. Vyhodili do povětří závodní okruh, i se všemi diváky F1. Pravé důsledky toho teroru jsem si ale uvědomil, až když děda s babičkou sami zemřeli. Smrt znečišťovatelům!

Obrázek uživatele Bekyně mniška

Bouře

Úvodní poznámka: 

Navazuje téměř bezprostředně.

Drabble: 

„A jak jsi k těm semenům vlastně přišel?“
Marek se samolibě ušklíbne, zhluboka se napije piva a začne vyprávět: „Plavili jsme se pro zboží jako obvykle, jenže bouře nás zanesla mnohem dál, než jsme chtěli. Trvala tři dny a připravila nás o dvě lodě. Isabelle se zlomil stěžeň a Vincenc najel na skálu. Pak se konečně utišila. Jenomže my nevěděli, kam nás zanesla. Nakonec kapitán určil kurs směrem, kde mělo být pobřeží. A bylo! Dopluli jsme do obchodního přístavu, ale daleko víc na sever, do jiné země. Místo látek jsme nakoupili spoustu koření a já tam navíc objevil tuhletu orysu.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele LeVirgo

Jsi můj pán.

Fandom: 
Drabble: 

Když mi šeptal do ucha ty pomyslné věty o lásce tak nehynoucí, propadla jsem mu.
Je to krásný pocit být milována. Být středem zájmu někoho jako je on.
Tenkrát jsem byla zaslepena a on byl tak něžný a vlídný.
Hladil mi kudrdliny, líbal jemné rty.
Svíral můj pas v objetí a tisknul se ke mně.
Někdy i plakal, ale nechtěl, abych ho viděla. Nesměl ho nikdo vidět v úzkých.
Byl to velký muž, největší na světě.

A teď, stojím s pistolí v ruce.
Takhle to nikdo z nás dvou nechtěl.
Skončili jsme.
Ale dobré je, že odejdeme spolu.

Navždy. Oba.

Závěrečná poznámka: 

Eva Braun musela být asi blázen, když podlehla muži, který byl tvořen a naplněn zlem.

Obrázek uživatele TQ-PoN

Chvíli nejsem doma a tohle se stane?!

Úvodní poznámka: 

Tak já si také jako můj dobrý přítel (M/m)orpi dovolím zabřednout do jednoho fandomu (:

Drabble: 

„Dý-dů."
„Dále!” Otevřel Jerry.
„Hmm," poškrábal se na bradě při pohledu na chlapíka v žabkách: „Čekal jsem pošťáka.“
„Ále, copak mě nepoznáváš?” Spustil bodrácky mužík chytajíc Jerryho za rameno: „Vždyť jsme spolu káceli smrky v Bukurešti, a když na mě jeden padal, tak jsi mě zachránil společně támhle s Tužkamilem a svým věrným kočkopsem - támhle vzadu na gauči!” Ukázal doprostřed obýváku na dvojici za Jerrym.
Ten se s úsměvem probral z příjemné nostalgie a zjevně dlouholetý domácí mazlíček mu vrtěl ocásky u nohou.
A to už společně s Beth seděli na gauči a bavili se vzpomínkami půltuctu svých staronových přátel…

Závěrečná poznámka: 

Inspirováno 4. dílem 2. řady animovaného seriálu Rick and Morty o vzpomínkových parazitech, s názvem Total Rickall.

Obrázek uživatele Keporkak

Svině

Drabble: 

Když u Farmářových zasejí kukuřici, začíná období nervů. Semínka moc chutnají divokým prasatům. Ta chodí po poli, zaryjí rypák do země a jdou po řádku, třeba i několik desítek metrů. Vyberou všechno. Po vyklíčení jim už kukuřice nechutná a vrátí se do ní, až když vyroste. Škody bývají značné.
Loni prasata takto zpustošila snad hektar! Strojem se to přesít nedalo.
Farmář vyhlásil brigádu. Rodina i přátelé chodili po poli a dosívali vyžrané řádky ručně. Spousta hodin titěrné práce. V noci přišly svině zas.
Farmářka prohlásila, že má sice ráda staré dobré časy, ale tak daleko do minulosti teda chodit nepotřebuje.

Obrázek uživatele angie77

Až moc přátelská společnost

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na Nezapomenutelné památky - https://www.sosaci.net/node/50846

Drabble: 

Kdo je, u Merlinových smradlavých spodků, ten Che?!? Pomyslel si, když během dne na vyobrazení vousatého chlapíka v baretu narazil snad po stopadesáté.

„Amigo, nemáš chuť na něco ostřejšího, než patoky pro turisty?“ oslovil ho podsaditý černoch s úsměvem od ucha k uchu.
„Proč ne?“ přikývl Sirius.

Poučen incidentem v Polsku měl v peněžence jen trochu místní měny, nechtěl přitahovat pozornost. Něco ostřejšího se ukázalo být naprosto vynikajícím, podomácku vyráběným rumem. Společnost byla přátelská, dokonce dostal přednášku o chlápkovi z plakátů. Najednou ale zjistil, že se na něj z obou stran lepí polonahé dívky. Hm, takhle daleko to zajít nemělo…

Moc daleko

Fandom: 
Drabble: 

Byla tma a zima. Nemohla být taková zima, vždyť bylo léto, přišlo mi mnohem chladněji, protože mi ještě při pomyšlení na tu noc běhá mráz po zádech…
Stanovali jsme s kamarády v lese, když se tam najednou někdo objevil. Vypadal děsivě, nejspíš nás chtěl okrást. Měli jsme z něj strach. Filip měl nůž a začal s ním mávat, kolem neznámého muže. Mával s ním blízko, až moc blízko. Nikdy nezapomenu ten pohled, když se nůž zakrýval do kůže, potom do masa a nakonec do orgánů. Filip se už nedokázal ovládat. Byl, jako krvelačné zvíře. Zašlo to dál, než jsme chtěli...

Stránky

-A A +A