Fans and Fascinations

Den se končil, padala rosa. Poslední paprsky jarního sluníčka nehřály, jen barvily cimbuří Mansfield Parku kočičím zlatem.
Fanny zaklapla dvířka a přisedla na lavici u štítové stěny.
"Přinesla jsem pléd navíc. Ochladilo se," nabízela bez pobídky k řeči.
Ráda s návštěvou trávila chvíle ve společném tichu.
Pan Burnwood sledoval Ťusowaryho dole na trávníku.
"Nečekala jsem, že budu ještě čekat," začala Susan sama, "už je to někdy opravdu náročné."
Fanny nemohla sdílet zkušenost, ale povzbudivě se usmála.
"Vím, bude tomu konec. Jako i letošní cestě."
"Odjíždíte?"
"Ano. Ale přijedeme zase, budete-li chtít. Marek se bude určitě těšit."
"Tešit? Tešitjoooo!"
"Já také."

Charles Musgrove jako obvykle s puškou nezahálel. Ani během návštěvy námořních důstojníků si neodpustil pravidelné obchůzky a bylo mu dost lhostejno, zda měl doprovod a zda tento sdílel jeho lovecké nadšení. Společnost a hovor ovšem potěšily, takže další návštěvu jen vítal.

Pana Burnwooda od začátku pobytu v Uppercrossu překvapovalo náhle rezervované chování jeho zvířecího společníka. Skrýval se za zády jeho i choti, ryčné "ťuuu!" se nepojilo k rannímu kuropění ani nestrašilo mladé dámy za soumraku. Nedocházelo ani k záhadnému mizení koláčů z chladnoucích plechů.

Pochopil, když prošel kolem kuchyně. O dobře vyvěšené koroptve, perličky a bažanty nebyla v Uppercrossu nouze.

Že občas dorazí před Burnwood house žebřiňák naložený bednami s roztodivnou mašinérií, si postupně všichni zvykli. Tentokrát však Susan dostihl nový nástroj pro textilní výrobu během návštěvy Longbournu.
"Tedy... je to krásný kousek, elegantní. Jen by mě zajímalo, kdo na to přišel. Spřádat jsem se zatím nechystala," lámala si dárkem hlavu.
"Na to může ještě dojít," pokrčil rameny její choť, který v tom tentokrát neměl prsty.
Zmatený okamžik v salonu přerušila jako velká voda matička Bennetová. Sotva jí však padl zrak na dřevěnou krásu, dočista oněměla. Jako by zaslechla hudbu zapomenutých let.
Milého kolovrátku si nakonec nejvíce cenil pan Bennet.

"Snažíte se mi říct," dštila Lady Catherine hněv a síru, "že moje lesy ničí nějaký mizerný pták?"
Lesmistr se klepal od lemu paruky až k podpatkům vysokých bot, ale musel trvat na svém.
"Na mou čest, milosti, nic jiného to být nemůže. Stopy drápů, otisky nohou... chomáče na kůře jsou nejspíš peří."
"Spíš bych ti věřila, kdybys mi tu vyprávěl o levhartech a jeskynních medvědech, hlupáku!" láteřila Její Jasnost a hlas jí přeskakoval.
Pod vnějším parapetem dopoledního salonu seděl za buksusovým keříkem pan Burnwood s chotí, oba rudí, tiše plakali smíchy.
Do okna nahlédla zlověstná hlava na dlouhém krku.
"Ťuuuuu?"

Fanny a Miss Gwendylon se v podstatě srazily na prahu kuchyně. Rozbřesk byl za okny stěží patrný, ovšem obě už byly ustrojené k práci.
Jedna ze souznění s níže rozenými, druhá z pocitu vděčné návštěvy, obě chtěly přispět svou trochou k chodu domu.
"Slečny, vraťte se do pokojů," zastoupila jim kuchařka cestu, "není tu pro vás práce."
"Ale," nakukovaly jí obě přes rameno na mírnou spoušť pozůstalého nádobí na stole.
"Ostatně ani pro mě tu skoro žádná nezbyla!" hudrovala ta dobrá žena a upozornila na stolek, kde se vyjímaly tři bábovky, koláč a dva pecny chleba. "Někdo tu zase ponocoval!"

"Dovolíte, má drahá? Přisunul bych ho blíže ke krbu," jal se pan Burnwood upravovat pozici malého proutěného košíku vystlaného a zakrytého jemným flanelem.
"Jistě. Třeba sem na stolek?"
"Co to tam máte?" natahoval krk pan Wellf, ačkoliv neměl šanci nic zahlédnout.
"Takový malý přírůstek do rodiny z poslední inženýrské výpravy na Cape," usmála se Susan. "Klidně se podívejte zblízka. Jen opatrně."
"Ale... ale... vždyť je to ještě holátko, ňuňu! Copak to vlastně je?"
"Ťuuuuu!" odpověděl košík kňouravě.
Lady Hay se uchechtla nad svou knížkou.
"Ještě pořádně uvidíme. Každopádně musíte uznat, že jsem ho nemohl jen tak nechat v důlním táboře."

"Maggie, prosím, pošli pro lékaře," vykoukla Shirley ze salonu na chodbu, právě když se návštěvnice vracely z procházky.
"Božínku, co se stalo?"
"Nejsem si jistá, Louis tvrdí, že je to jen nachlazení, ale začalo to náhle, je celý rudý, oteklý," jindy sebejistá dáma si nevěděla rady.
"Dovolte, prosím," kývla Gwen a prosmýkla se dovnitř.
Louis seděl zakloněn na lenošce a sípal.
"Alergie."
"A-co?"
"Reakce na něco dráždivého, nezvyklého...," rozhlížela se Gwen po okolí. "Co bylo k svačině?"
"Já, no...," paní domu byla zmatená.
Na podnožce se spokojeně válela rozměrná hromada oranžově žíhaných chlupů
"Susan!"
"Hm?"
"Proč jsi sem napsala Garfielda!?"

"Pssst, pane Hamley, nechoďte tam," sykla Miss Rowen od pergoly a gestem pozvala pána domu, aby se připojil k přátelům ve stínu.
"Co je špatně se skleníkem?" ptal se a nahlížel dovnitř.
Na obrubníku u indonéských palem seděla Mrs Burnwood, oči zavřené, tváře zrůžovělé. Vše se zdálo v pořádku.
"Nerušit, pění," vysvětlila Miss Gwendylon.
"Aha. Co se stalo?"
"No, včera nezabila syna," vypočítávala na prstech Tess.
"Dnes se probudila s chrapotem."
"Rozbil se kočár."
"Koncert je zrušený."
"A před chvílí přišel třístránkový dopis od babičky," uzavřela kroužek Mrs Stronghold. "Prohlásila, že chvíli nechce vidět nic než kytky, maximálně nějakou housenku."

"Tak co s námi, když se nám ta garderoba nevydařila?" dosedla Mrs Stronghold unaveně do křesla a hodila po Tess poslední nakvašený pohled.
"No co, no, na ples se nejde," odvětila Gwen a usedla rovněž. "Stejně jsem doufala, že nám do toho něco vleze, nechtělo se mi."
Susan zaskučela.
"To je materiál, tohleto! Já s těma hercema nemůžu dělat..."
"A co jako, nahatý přece nepůjdem! Do večera už nic nespíchnem, i kdybychom měly stroj," zcela prakticky uzavřela Tess.
"Tak zbývá diplomacie, no."
"Tady ti ale vykecávání nepomůže."
"Dejte mi chvilku," mizela už Susan ve dveřích. "Půjdeme všechny. V rouše Emmině."

Susan otráveně zavrčela, ozvalo se tichounké cinknutí.
"Hm?" zvedl její choť oči od knížky.
"Ale, ty výšivky a korálkové síťování jim všem s radostí vyrobím. Jenže - s tímhle se nedá pracovat!" vysvětlovala, zatímco mu k prohlédnutí přistrčila misku s neroztříděnými perličkami. "Navíc je každej třetí zmetek!"
"Možná bys tím mohla někoho zaměstnat."

V následujících dnech bylo na Longbournu o něco tišeji než obvykle. Pan Bennet si liboval, že náhlé vodopády slov teď zněly jen z úst jeho nejdražší, zatímco všechny jeho nemoudré dcery byly buďto pryč nebo zaneprázdněny tichou činností.
Ukázalo se, že se správným zadáním má Kitty neuvěřitelnou trpělivost.