Jane Austen: Emma

Na sklonku rušného dne konečně stáli v setmělé místnosti jen oni dva. Cítila, jak ji opouští poslední bublinky šampaňského, a se zoufalou odvahou natáhla paži a dotkla se jeho tváře. Přikryl ji svými prsty.
Nervózně se zasmála. “Co by si zasloužil amor, který vykradl kurníky v Highbury a uspíšil náš svatební den?”
“Právě dostává svou odměnu,” řekl tiše a políbil jí dlaň.
Vytřeštila na něj oči.
“Cože? Pan Knightley, vzor vší ctnosti, kvůli mně loupil pod rouškou tmy?”
“Pan Knightley by kvůli tobě i zabil, Emmo, a ty to víš.”
Po zádech jí přeběhl mráz. Přitiskla své rty na jeho.

"...takže Daníkovi jsem musela vyrvat z chapadel tu zátku, potřeboval přebalit, Marek chtěl podat něco ve spíži, jakmile dojedl koláč, na dopisy není odepsáno doteď, účty tu leží osmý den, čaj jsem si nevypila, natož teplý, deník jsem neotevřela už měsíce a...," výčet dokončila výmluvným pohledem a s odfrknutím se sesunula v křesle o kousek níž.
"Ale služebné přece máte," odměřila paní Eltonová kysele.
"To jistě, ale..."
"Šůůů šůůů!" přihučel do salonu starší synek. "Mámo! Sem mašinka, ty si vagónek, tak pojeď se mnou!"
"Zlatíčko, maminka je trochu rozsypaný vagónek. Teta Augusta s tebou určitě ráda pojede," zamanipulovala si Susan.

"Co se jí stalo?" otázal se decentně pan Wellf a úklonem hlavy naznačil směr k besídce.
Emma seděla pod popínavou růží, ruce založené, sem tam vydala nenaložené heknutí.
"Rozsypaly se jí figurky."
"Co prosím?"
"Její poslední velkolepý plán selhal. Střelec místo na jejího koně zaútočil přímo na královnu a..."
"Česky?"
"Ten trouba Elton chtěl místo Harriet ji samu. Teď vymýšlí, koho jí vecpat místo něj. Úplně slyším klapat ta kolečka."
"Jéžkovy voči," udeřil se mladík do čela. "Nechá toho někdy?"
"Pochybuju. Ovšem další studená sprcha přijde v momentě, kdy se jí kůň splaší a pokusí se sebrat jejího vlastního krále."

"Nechci trpčit vaši náladu, slečno Woodhousová," nadhodila Mrs Smith, "předpokládám, že o paní Eltonové jste poslední dobou neslyšela?"
"Neslyšela. A musím říci, že mě to blaží," přešla Emma do významného šepotu.
"Pořád poslouchat ty řeči. Vyzná se v knihách," pitvořila se paní domu v nápodobě sousedky, "pojďme založit literární klub. Vyzná se v hudbě, uspořádejme dýchánek... Něco vám povím," pokračovala v jednom ze svých překotných monologů, "já se nerada vyzdvihuji, ale pokud něco, vyznám se v lidech. V jejich citech. Přešlápla jsem, ale mám pro city cit. Spolehlivý ukazatel."
Jen tak jako lehoučce rozbitý, že ano, pomyslela si její společnice.

2446665 8337777-7777,
76668777332288588 7666-6-6662. 766632777444555666 777733 6444 7777336 7-77766672777766688828 666-622444555, 255533 66338884446, 53377778555444 8666 22883-33 3338866466688828. 57777336 888 336-633. 533 823999 552833777444662. 9999544477778-88533633 7777 88833888337774442225566688 766637776662266-66677778444. 766677778777232633 28848877778-88 335558666-66. 833-3999 6633766677778777232633, 255533 663366444 823999. 7-77766677774446, 7-77766688833777 644477778666 63344666 999926337777866266444 2 2299935554447777833 556665553349996633. 552833-37772 62 888 5527772668336633 7-7772999936644466-666888999 7-7776668886669999, 6-6669999662 5444 9999284446 66337666777787772325444, 255533 66335344477775577733866335444 8444 27777444 7666-688999933 556665553349996633 77778-883444566444. 8889998899994445 777722244666766-66677778444 7-777299997777553344666 3444833833.
6887777444633 99995444777784448, 5255 777733 8666 777782555666. 52 5444 7777336 66336627-777725552. 62777 9999558877773366-66677778 9999 444668882999933. 32555666 22999 777733 8666 6663-337-777728? 553666 8666 6-66644555 883-3355528? 999955887777 6444 328 88833-3-338. 766655883 6633-36667777826688 99997-7772888-88, 99992 89993-3366 7777444 833 7777336 36667444777788.
9999889999552

Uctivá poklona paním matkám, matronám rodů:
Je obecně známo, že Lydia, dcera pana Benneta na Longbournu, prchla nedávno s oficírem domobrany z bezpečné náruče rodiny.
Dle našich zdrojů podobnou újmu, navíc zničení svazku manželského, spáchal nyní pan Crawford s paní Rushworthovou, rozenou Bertramovou.
Naši zpravodajové dnes prověřují údajné zmizení paní Knightleyové. V této věci budeme dále informovat.
Dámy, nesmíme dopustit, aby dnešní generace mladých mužů v tomto spiknutí proti dobrému mravu a morálce zvrátila svět v bahno chaosu a neřesti.
Prosíme snažně, předejte varování všem ctihodným ženám, než bude vše ztraceno, než jejich podlé způsoby i tuto naši snahu zahubí.

Dlouhodobé nucené setrvání na pohovce Emmě nesvědčilo. Pan Knightley, stále bystřejší mezi nimi, jí poskytl alespoň téma k přemýšlení. Kdo by prý mohl být matkou drahé Harriet.
Čilé myšlenky zavířily.
Všichni byli dětičkami v podobné době. Harriet byla capartík, Emma, Frank, Jane a také Robert byli ještě malí. Mnoho maminek odešlo příliš brzy. Vzpomínala, kterou nastávající si pamatuje. Tváře i jména rozmlžená v minulosti. Nemohla si je vybavit, zavrhovala jednu měšťanku po druhé.
Najednou na to připadla! Stále s námi. Ach Bože! Soucit i radost tančily. Není divu chudobě svobodné matky, když je za dceru ve škole vždy řádně zaplaceno.

Od jinošských let rád pozoroval svůj odraz. Neměl nemístné poznámky. Neupozorňoval na povahové slabosti. Zdůrazňoval pěkné rysy a svěží vzhled.
Nedávno si však oblíbil i zrcadlo, které neodráželo jeho vlastní tvář. Zjistil, že z boční cesty Hartfieldské zahrady na něj uvidí škvírou v zatažených závěsech. Zaháněl myšlenky na nízkost svého počínání, když se večer krčil u buksusových keříků. Lesklé sklo mu sdělovalo vše, co potřeboval. Zamiloval se, neměl o tom pochyb. Měl právo. Vždyť ji přece tak dobře znal. V duchu byl s ní, když si česala vlasy. Když užívala drahocenný krém. Znal pohyblivý obraz, znal tedy ženu. Ne snad?

Zaskočil do panského domu jen na chvilku, doslova od pluhu, od zimní údržby. Přesně v tu chvíli myšlenky nazrály. Vracel se s cinkavou nadějí, srdce jásalo souhlasnou radou. Jednal hned.
Ona také. Meče a dýky, ohavná rána. Slunná vyhlídka na jaro zhořkla. O železo si ve vzteku nakopl palec. Srdce se zamklo do schránky z oceli.
Oči však viděly. Lítost a zmatení. Pochopil, kdo je tu vojevůdcem.
Své malé odpustil, se sněhem roztál. Doufal. Odvážil se až po žních.
Sluncem ujištěná radost pak odemkla i pro jeho budoucí paní. Na vlastní svatbě mu slíbila, že jim příští rok pomůže zapřahat.

"No ta je roztomilá! Isabellko, podívej, sestřička se směje."
Drobeček v zavinovačce se křenil a maličko prskal. Salonem se nesla zvonivá konverzace na jediné téma - sladká malá holčička.
George tiše pročítal zápisy partií šachu. I jeho pozornost však poutal poklad ze sousedství.
Slečna Taylorová vzhlédla.
"Georgi," vstala se svěřenkou v náručí a přišla blíž, "chtěl by sis ji pochovat?"
"Já nevím," bál se, aby neublížil.
"Takhle, hlavičku na loket," pomohla mu guvernantka.
Držel ji snad až příliš opatrně, ale nikdo se nelobil. Natož ona. Zašklebila se, chňapla mu po nose. Usmál se na ni.
"S tebou budou trable, že ano?"

Předehra.
Svítí jediný reflektor. Míří na Emmu uprostřed jeviště. Emma stojí nehybně jako porcelánová soška a usmívá se.

Zleva vchází Otec Woodhouse.

OTEC WOODHOUSE:
Kdopak vždy v Hartfieldu probouzí smích?
Otci stařičkému předčítá z knih?
Takovou dceru nikdo z vás nemá!
Emma, Emma, jedině Emma!

Zprava vchází paní Westonová.

PANÍ WESTONOVÁ:
Dcerou mi byla a za těchto dní,
stala se nejlepší přítelkyní.
Duši tak spřízněnou nikdo z vás nemá!
Emma, Emma, jedině Emma!

Zleva vchází pan Knightley. Bere Emmu za ruku, ta zůstává nehybná.

PAN KNIGHTLEY:
Krásná je, laskavá, však to jí škodí:
Myslí si, že ví, kdo k sobě se hodí.
Chápat vztah prakticky je pro ni bojem,
dá jenom na krásu, na první dojem!

Zprava vchází Harriet. Bere Emmu za druhou ruku.

HARRIET:
Myslí si, že páry spojovat umí,
ani svému srdci však nerozumí.
Nelze se divit, že konec nutný
všech těchto plánů je trpký a smutný!

VŠICHNI:
Přesto ji milujem, věříme pevně,
že jednou nohama dotkne se země.
Procitne, prohlédne, pochopí líp,
až sama pozná milostný cit!
Emma, Emma, jedině Emma!

Hudba. Emma ožije a zatočí se s Harriet dokola.

EMMA:
Pan Martin není nic pro tebe! Ty potřebuješ opravdového gentlemana!

Obě odběhnou.
Pan Knightley si povzdechne.

"Drahá?"
Mrs Lucy Ottercat způsobně složila knihu do klína a vzhlédla.
"Ano?"
"Půjdu ven za klukama, ano?" spíše oznámila, než by se ptala Mrs 'Lice Ottercat.
Lucy vyhlédla z okna.
"Panu Knightleymu a Johnovi ty říkáš 'kluci'?" pozvedla obočí.
"Když se koulujou s malejma knightlíkama, tak ano."
"Mrzne," poznamenala Lucy.
"Ano, drahá, o to jde," šklebila se 'Lice.
"Bude ti zima."
"Nebude."
Mrs 'Lice Ottercat jemně pozvedla sukni své róby.
"Co. To. Je?"
"Tepláky. Propašovaný od nás. A pod nima ještě legíny a podkolenky," smála se 'Lice.
Lucy se rozesmála také. Znovu poodhrnula záclonu a vyhlédla ven.
"Nemáš ještě jedny?"

Emma pečlivě upravila tatínkovi šál za krkem než se způsobně usadila.
Zvonek zacinkal.
Lucy vešla s podnosem, John přivezl vozík. Postní večeře byla skromná, přesto vybraná. Na zdraví Mr Woodhouse bylo třeba dbát.
Starý pán opatrně nadzvedl poklop. Polévky tak na prst, tak to má být. Ale...

"Mrkev, my dearest Emma? Kdepak jsme v únoru sehnali mrkev?" podivoval se se značným podezřením v hlase.

"Není mi to úplně jasné, tatínku. Ale Lucy říkala, že ráno viděla v Highbury kočár, jaký má slečna Burnwoodová. A u dveří se nám objevil košík se zeleninou a s podivným vzkazem: v Bille měli slevu."