Fans and Fascinations

"Ty jsi vzhůru?" zavrzala Susan s jedním okem stěží rozlepeným.
"Zvyk ještě z laborky. Touhle dobou bych přestupovala na Smícháči," opáčila zcela probuzená a oblečená Gwen. "Koukej, na dvoře je Darcy. Vypadá nervózně."
"Ach, takže dnes je tohle ráno," klesla Susan zpátky na polštář.
"Ty, nebylo to v knížce jinak?"
"Zjevně jsme v adaptaci. Vzbuď mě, až uslyšíš matičku Bennetovou radostně vykřikovat."
"Chudák pan Bennet."
"Mhhhm. Patrně si právě myslí, že Longbourn je posedlý nějakou speciální kletbou, která nepřipustí pod touto střechou žádné rozumné stvoření ženského rodu. A že právě postihla i Lizzie, která jí jako zázrakem od narození unikala."

Nestávalo se často, že by mladý pan bebe usnul před soumrakem. Ovšem dny se prodlužovaly a odvážné samostatné ťapání (nechci ruku! Pusti mi!) bylo ten den docela vyčerpávající (tolik psů jsem viděl! A kočár! Měl kola! Dvě!).
Susan vyšla na zahradní terasu, právě když slunce mizelo za obzorem.
Kývla hlavou, mládě spí.
"Barvičky!" zašeptal v odpověď její muž.
"Krásné," zhodnotila výhled a usadila se mu po boku. "Líbí se mi ta vlna, co dělají tamty cirry. Cirrusy," usmála se.
"Ciráty. Citrusy. Máme ještě to pomelo?"
"Ne. Ale Betsy připravila čaj."
"Mmmmm!" položil jí kolem ramen svou vyhřátou přikrývku. "Přinesu ho."

"Četla jsem to minulý léto znova a musim uznat, že Edward Rochester je poněkud na přesdržku," slevila tuhle Susan ze svého fanynkování.
"Postřeh. Ale stejně pro něj máš slabost, co?"
"Trochu. Teď zrovna. Tvrdne v zatuchlym domě v lese, nevidí, nadává, skuhrá. Záměrně odříznutý od lidí, od emocí. Nestará se o sebe..."
"Chudáček malej!"
"Poslala bych mu třeba koláče," rozhodila Susan rukama.
"Je z toho cítit pach spáleniny, neklamný příznak mámení pekelných!" napodobila Gwen velmi věrohodně otce Scholastika.
"To by uměl říct jadrněji. A jsem si jistá, že by to udělal."
"Tak udělej masový, ať chutnaj aspoň tomu jeho psisku."

Ples zahájila čtverylka.
"Hleďte na ně, vyrovnané v řadě, zády ke stěně, jako by snad skrývaly motýlí křídla," básníček se zasnil.
"V tanci se musejí otočit, však nám je ukážou," odvětil jeho mentor a pohodlněji se usadil.
"Tedy je skutečně mají?"
"Jistě! Ale možná již po této sezóně je shodí,"
"Škoda jich."
"Přerodí se. Některé zůstanou motýly i potom. Jiné se stanou kudlankami."
"Jste cynik," ušklíbl se mladík a nespouštěl oči z plavovlásky ve třetím setu."
"Možná. Jsou i takové, co se stanou vážkami, jako má nejdražší. A nebo..."
"Ano?"
"Nebo můrami, pane. Opatrně," mrknul pan Stronghold přes okraj sklenky.

Má drahá Susan,
doneslo se mi, že máte s přáteli dům plný dětí. Pokud by se k vám dokázala vměstnat ještě jedna zcela nenáročná duše, ráda nabízím své ochotné služby.
Znám probdělé noci, umím číst v těch malých tvářičkách, jsem obratná v převlékání klubek hadů. Umím uhoupat nejneposednější dítko, má náruč nikdy nedopustila zbytečný pláč. Moje holčičky, každá svá, dostaly nejvřelejší péči.
Vaše zlatíčko si zaslouží to nejlepší a vy si zasloužíte chvilku oddechu.
Věřím, že neodmítnete mou nabídku a brzy odpovíte.
Dokonce znám jednu maminku, nedávno povila dcerku, zrovna jak pro toho vašeho raráška...
S upřímným pozdravem,
Frances Bennetová.

"Je to tu fajn, ale sem tam mi něco z naší doby chybí," podotkla Gwen a podala si mističku sušeného ovoce. "Třeba slušnej splachovací záchod."
"Počkej pár let. Ale nemáme kanalizaci," konstatovala Susan.
"Taky tekoucí voda bez dřiny služebných."
"Luxus."
"Antibiotika?"
"Však víš sama. Má to svý mouchy, no."

"Madam? Máte venku, ehm... balíček." Lokajův výraz naznačoval, že balíček nedojde k adresátce, nýbrž ona k němu.
Dámy se vyhrnuly na schodiště. U vstupních dveří čekal pan Burnwood a lehce se usmíval. Výhled ven zakrývala obrovská dřevěná bedna.
"Všechno nejlepší, dearest," podal Susan obálku.
"Co jsi to...," nahlédla opatrně.
"Děrný štítek?"

Nejdražší Susan,
doufám, že tě tento list dostihne co nejrychleji, tak jen krátce:
V sobotu ráno mne Roger doprovodil na dlouho slibovanou výpravu. Molly mě vybavila pouze slunečníkem a sendviči, očekávala jsem tedy prostou procházku po pláži.
Cestou jsme nicméně minuli úchvatná skaliska, sešplhali příkrou stezkou lemovanou kvetoucími keři a prošli přírodním tunelem, v němž se hromově odrážel zvuk příboje. To samo by bylo skvělým objevitelským cílem, nicméně když jsem přestala zdržovat u balvanů posetých schránkami mořských tvorů, otevřel se nám výhled na pláž... plnou tučňáků! Zde v Africe!
Zkrátka řečeno: musíš konečně také sama přijet!
S naléhavou vzpomínkou,
Magdalene

"Marečku? Bebe! Koukej, co tu máme," snažil se mladý muž zabavit roztěkané batole.
"Mmm!" odvětilo dítě a namířilo prstík ke dveřím.
"Ne, ještě chviličku, maminka má práci," přesvědčoval mládě. "Co tam vlastně dělá?" obrátil se na druhou dospělou osobu v místnosti.
"Naposledy co jsem koukala, klade milion otázek a strká slečnám pod nos jeden kus oděvu za druhým," odvětila Gwen. "Ostatně soudím, že bychom u toho oba chtěli být taky, ale je tam na mrňata trochu moc špendlíků."
"Tak nám snad sdělí své poznatky."
"No to tedy doufám. Možná je to špionáž, ale nejen my jí budeme za sdílení vděční."

Vrznutí stoličky probralo Toma z naléhavého snu. Postavu při posteli nedokázal rozpoznat. Široké rukávy a těžká hnědá kápě nenapovídaly víc, než jeho zamžená mysl. Než nervy odpověděly na varovný signál, prostý posunek rukou ho zmrazil na místě.
"Tiše. Fanny usnula."
Tedy žena.
"Kdo...? Co chceš...?"
Dva úsporné pohyby rukou a držela mu u úst flakon.
"Co chceš ty? Žít?"
Chrchlavě zavrčel.
"Chtěl jsem. Takhle to dopadlo. Mělo to být jinak. Kluk s velkými cíli. Nenechali mě."
"Tak buď hrdina dnes. Bojuj."
Nedokázal se bránit. Hořkost přinesla kašel. Fanny zamrkala. Svítalo.
"Ještě lépe - buď po zbytek života dobrým člověkem," špitla Gwen.

"Nemel se!"
"Ale, ale tadyto..."
"Sedni! Tebe stříhat, to je práce pro bohy, fakt," brblala Susan nad lehce prošedivělou hlavou.
"Jsem od začátku karantény nestříhaná, noooo," protáhla Tess.
"Rozumim. Ale potřebuju, abys tam nějak vypadala."
"Hele a jak ji poznám? Jak vypadá?"
"Záleží na adaptaci. Lidem, co je viděli, se prý postavy objeví podle jejich oblíbených. Ostatním náhodně. Novější adaptace je hezky uhlazená. Starší... je stará jako já, všichni mají trvalou a válí se tam mlha," uzavřela Susan rychlokurz svým obvyklým antireklamním sloganem na Northanger Abbey 1987.
"No to jsem zvědavá."

"Tak jak to šlo?"
Tess jen vyvalila oči.
"Aha."

"Paní Smithová! A kdo je, prosím tě, ta tvoje paní Smithová od západní brány? Jedna z tisíce paní Smithových v Bathu? Ta poslední?" posměch a vztek se mísily v hlase sira Waltera.
Anne odpověděla tiše, ale pevně. Přátelství nad všechny tituly příbuzných.
V zákulisí tentokrát pěnila nejen Susan, ale také Miss Gwendylon.
"Já mu předvedu, frňákovi, grrr..."
Místo aby ve spravedlivém hněvu vkráčela na scénu, otočila se ale na podpatku a sešla po zadním schodišti do kuchyně.
Anne toho odpoledne odcházela ke své zchudlé spolužačce s košíkem značně přeplněným vybranými dobrotami.
I tak se dá řešit přehnaná objednávka luxusních potravin.

"Nerad bych vás rušil v příliš časnou hodinu."
Přízeň mnoha lidí se po ránu špatně získává.
"Váš šál, Anne. Nerad bych, abyste na procházce prochladla."
S rýmou vás těžko dostanu na koncert. Navíc se vážně nesnesu dívat na usoplené tváře.
"Směl bych vám objednat sendvič? Nerad bych, abyste hladověla."
Když máš hlad, nejsi to ty. Hladová bude nevrlá, a to nemůžeme potřebovat.
"Dovolte, abych vám předčítal. Nechci, abyste měla unavené oči."
Potřebuji počkat, až ze salonu vypadne i poslední pár uší. Ještě nesmíte jít spát.
"Nerad bych..."
Nerad bys, ale mohl bys, že?
Susan mohla v zákulisí jen tiše pěnit.

Do nejzazších koutů domu na Longbournu se rozléval neobvyklý klid rušený jen běžnými zvuky hospodářství.
Eleanor se pohodlněji uvelebila na lenošce v salonku a otočila list rozečtené knihy, když vstoupil pan Meadows.
"Takové ticho, jak jste to dokázal? Zazpíval jste jim ukolébavku? Přečetl jste jim nejnovější pracovní manuál?" škádlila ho s veselou zvědavostí v hlase.
Její společník se jen spokojeně usmál a podal jí svou upravenou navštívenku.
"Ozdravné a kosmetické služby? Proč ta přetvářka?"
"Nejnovější mnou doporučené bělící a zkrášlující pleťové masky obsahují jemný kaolin a vzácné kalifornské růžové bahno. Pssst. Dámy a děvčata aktuálně nemohou mluvit," zašeptal na oko.