Fans and Fascinations

"Lehzen, jaká hrůza!" velkolepá panovnice se zhroutila na čalouněnou lavici.
"Ani mě k němu nepustí! Zatarasily dveře. Je ztracen."
Věrná chůva přerostlé svěřenky nabyla přesvědčení, že vznešený muž skončí minimálně s dýkou v zádech, ne-li rovnou rozčtvrcen.
"Kolik jich bylo, drahoušku? A kdo je vede?"
"Já nevím, vůbec je neznám. Nechápu, jak obešly stráže. Bylo jich asi osm... Tu drobnou zrzku titulovaly "lady". Ale v čele šla nějaká žena v šatu chudé guvernantky."
"Vůbec tomu nerozumím, schatzi."
"a byla s nimi i nějaká dělnická holka. Ty mají strašnou sílu!"
Lehzenová se otřásla nefalšovanou hrůzou.
"Vždyť mi Alberta uchumlají k smrti!"

„Mě snad trestá samo peklo takovým potomkem!“ kvílela Lady Judith. Alice upřela prosebný pohled na otce, byť věděla, že proti vůli matky a jejím nervům je bezmocný i on.
„Alice, drahoušku,“ zkusil baron Tyller mírně.
„Myslela jsem, že jste chtěli, abych byla vzdělaná,“ zkusila ještě jednou s očima upřenýma do podlahy.
„Vzdělání pro dámu jsou hudba, zpěv, kresba, prosím, třeba i jazyky. Ale historie?! Co s dívkou, která chápe dějiny. Ty chceš zůstat na ocet. Mé ubohé… Pokud vkročíš na kolej, nesmíš zpět do tohoto domu,“ udala matka ultimátum.
„Snadná volba,“ ušklíbla se Alice a se vztyčenou hlavou odkráčela středem.

"Nemohu teď odjet, vycházku jsem Tilneyovým slíbila," Catherine zkoušela trvat na svém.
Její oponenti spustili naráz jako potrefená husa křížená s Kerberem.
"Ale drahoušku!" - "Na mou duši, viděl jsem je odjíždět." - "Zatroleně, dearest Catherine, bez vás ta projížďka nebude stát za nic!"
povzdech
V momentě se dvě bryčky hnaly ulicemi Bathu. Tilneys se za nimi jen překvapeně ohlíželi.
Miss Rowen by si byla nejraději vypůjčila páně Allenovu berli, hopsla na vůz a Thorpa zmydlila. Avšak zachovala dekorum a s pohledem upřeným k obloze jen zahučela:
"Že bys s tim taky něco udělal, ne?"
Thor se pro sebe ušklíbnul.
"Zvednout stavidla!"

Když tu malou nepřístojnost na Netherfieldském plese zahlédla, na okamžik se zarazila.
On, zodpovědný hostitel, se tady táhne za slečnou Bennetovou jako ocásek a ještě jí tajně chňape po stuze, modré jak jarní obloha.
Bylo to roztomile dětinské i svým způsobem romantické.
Novou sílu vzpomínky poznala Miss Lawrence až o pár let později na letním pikniku u Bingleyových. Zatímco sama vyprávěla Willovi a malému Charliemu příběhy o rytířích dávných věků, čtyřletá Catherine capkala po trávníku, držela se maminky za stuhy, mžourala do sluníčka a kratičkým prstíkem ukazovala k měňavým mrakům.
"Mamma? Look, mamma, thewe is a dwagon! And a dog!"

Další jarní ples na Nodawnu byl doslova za rohem, ovšem Susan si to téměř nepřipouštěla. Tentokrát se jí málem podařilo přesvědčit sebe samou, že se rozhodně nemá těšit.
Mr. Murphy byl v plnění svých zákonů velmi důsledný.
Nejenže si dobře pamatovala, jak neveselé důsledky vyplynuly z loňských příjemných rozhovorů v nodawnském salonku (dosud nepochopený rok následné pocitové houpačky by si s radostí odpustila), navíc si nyní ani nemohla být jista tím, zda, kdy a na jak dlouho se vůbec dostaví. Stokrát mohla přešívat okouzlující róbu, stokrát si opakovat kroky a odhadovat počet párů. Studená nejistota jí pevně seděla na ramenou.

Po zelené louce přicházel mladý muž. Za uzdu vedl koně.
"Eeh, zas ty kobylince. Plavení koní nesnášim."
Z lesíka se vynořila Margaret Rowen a koně odvedla.
"Okay. Kobylince nebudou. Ale co teda?"
Chlapík se usadil na břeh jezírka, zul si boty, svlékl vestu. Potil se.
"Eeew, smrdí!"
"Kušuj! Mrkej, bude striptýz."
čvacht čvacht
"Hele, chcíplá moucha."
srk
"Neruš."
Neznámý se na břehu postavil na bosé nohy. Vzdychnul. Pohled mu těkal na všechny strany.
"Asi má v hlavě pěkně vymetýno."
Odhodlal se a skočil. Rákosí ho pohladilo přes košili. Po vodě se rozběhly kruhy.
"Kááááč, ty jo! Výtržník! Bacha, další vlna!"

Vystoupila na protější chodník. Kočár odhrčel. Napočítala do pěti a pak se odhodlaně otočila čelem k bráně Maršálského vězení. Zvedla oči k ostnaté hraně zdi. Vydechla.
Odmítal její návštěvy, ale nyní, v nemoci, jí bude muset odpustit.
Přešla ulici. Těžké dveře jí podržel mladý muž, kdysi zrzavý výrostek ze sousedství - George Coalman. Pozvedl dva prsty ke klobouku.
Amy vstoupila na dlažbu rodného dvora. Poprvé v šatech, které si sama nešila a nezáplatovala. Poprvé bez pomyslné koule na noze, avšak stále pevně připoutaná k těmto zdem. Bránila se pohledu na otcovu lavičku.
"Mamičko!" výskla Markétka.
Dítě Maršálského vězení se vrátilo domů.

Na Hollingford pálilo polední slunce. Miss Eliza Paul seděla na hřbitovní zídce a velmi nedobově klátila nohama. Miss Farmer ležela na trávníku opodál a kreslila si prehistorické tvory.
Kolem prokvokaly místní drbny, vzduch jen zašuměl spodničkami a klípky.
"Viděla jsi, drahá! Molly Gibsonová, dítě ubohé, zase mluvila s panem Prestonem," lamentovala Miss Browning.
"Je to tak protivný člověk! Prý dokonce gambler!" pokřižovala se Miss Phoebe.
"Bojím se o ni, skutečně," pokračovala ustaraně první dáma a odcupitala do hokynářství.
Miss Paul pohlédla směrem, kde za kopcem tušila Cumnor Towers.
"Zabít málo, tyhle starý můry. Tenhle skandál snad aby napravovaly vyšší vrstvy."

Píši vám, drahý strýčku, až nyní, kdy se mám vdát...
John Eyre byl až dosud přesvědčen, že jeho neteř zemřela v Lowoodu. List svěřil svému právníkovi. Odtud se zpráva dostala k panu Masonovi.
A bylo po svatbě.

Píši vám, ctihodný pane, neboť váš strýc skonal. Dědictví však nenáleží vám, ale dámě, která by snad měla být vaší příbuznou. Z Thornfieldu, kdež sídlila, nedostávám odpovědí...
StJohn se úkosem podíval na Jane. Psala už několikátý list, který se nedočká doručení.
Drahá paní Fairfaxová...

Kůň přede dveřmi nervózně zafrkal.
"Tuhle korespondenci mi byl čert dlužen," pomyslela si Margaret Rowen, první kurýrka viktoriánské doby.

Vystrašená zvědavá myšička Cathy se krčila vprostřed slunné paseky. Šakal Thorpe obcházel kolem a co chvíli utrousil cosi dráždivě rouhavého, nejlépe o drozdovic rodince. Myška poplašeně uhýbala.
Travou produsal jezevec Allen a pohrozil výtržníkovi holí.
Kolem Cathy poskakovala také Belle, roztomilý psík, co náhle vycení zuby a vyjede vám po kotnících. Lištička Eliza by ji nejradši zakousla.
Jezevec rozladěně vrčel.
Drozd Jindra se na jablůňce nechlubil peřím, jen čiřikal a posměšně švitořil. Myška si přála mít jeho křídla, ač se děsila jejich tajemství.
Jezevec pokýval hlavou a belhal se do stínu. Hlídat ji bude navěky.
Autorka mazaně dodala dvé poučení.

Reverend Helstone byl přísný muž. Hrdý Yorkshiřan, který se v patřičných situacích nebál obohatit svůj slovník o jadrnější výraz.
Přesto byl pravý gentleman, pravzor všech, plod předchozího století.
Jakkoliv ho v kostele rozčilovaly hovorné slečny kolem Christine Maywoodové, jakkoliv pokládal ženy za podřadná stvoření, nikdy by si neodpustil, kdyby jim pak galantně nepodržel dveře. Mnoho věcí činil doma sám ne pro vlastní rozmar, ale aby přehnaně neobtěžoval služebnou. Neteřinku střežil jako oko v hlavě, ale stejně ženám nerozuměl a v životě by jim nepřiřkl ani ždibec zodpovědnosti.
Když toho večera vtiskl do rukou mladičké Shirley pár pistolí, svět se zastavil.

Čas dlouho pokojně plynul. Stromky kolem longbournského dvora vyrostly do úctyhodné výše, než pan Bennet s typicky šibalskou jiskrou v oku vydechl jednoho rána naposledy.
Pan Collins se na svůj nový majetek doslova třásl.
"Těším se, má Charlottko, vskutku. V celém domě budeme muset vyměnit tapety, samozřejmě...," rozvíjel své plány.
Charlotta byla posmutnělá a zároveň tušila, že to stěhování nebude jen tak.

Hlavní dveře pan farář horko těžko zdolal. Každé další - do salonu, do komory, do ložnic - stály za samostatné dobrodružství.
Pan Skim, se kterým se pan Bennet kdysi seznámil v Bathu, nebyl jen obratný artista, ale též šikovný zámečník.

Pan Idol flirtuje kompetentně ač potřebuje izolovat fascinující kukuč Anne.

Pokud identifikujeme flekaté krávy Alanova panství inteligentně, fakticky konkurz absolvujeme.

Přítelkyně iritující fifleny kleje, aby paninku i fotříka kvapem absorbovali požírači i fauna kontinentu Afrika.

"Pocem, imbecile furiantská," kulantně a přátelsky invektivy formuluje kupec Arthur.

"Pak Indie, fofrem, koni," adolescentní pirátka informuje fríse kam akcelerovat.

Pomluvami infikujeme formální klid ansámblu.

"Příšerný incident," fabuluje kujón Allen.

Pseudoumělkyně intenzivně finišuje kolosální akt.

Požárový invalida - fascinovaná kočička adoruje.

Pán industrie formuluje kompromis: asi postřílí iracionální floutky kulovnicí. Auvajs.

Přístavní indispozici famílie kompenzuje - azyl. Přichází ignorace, fackování, kritika. Apokalypsa.

Propad imaginace. Fakt končim. Ahoj.

Dva dělníci v ošumělých vaťácích se opírali o zeď přádelny.
Vtom se shůry ozval rozmrzelý hlásek: "Sakra, musíš použít slova jako spára, stup, chyt, tápající ruka, na tření..."
První dělník šťouchl do druhého: "Ty, Jacku, slyšels? To bylo jak z nebe... jak...," z jiný dimenze, řekl by, kdyby věděl něco o dimenzích.
"Chm...," pravil Jack, "ale byla to vona, ne?"
"Jó, Sigismund-Smithová, jasně. Moc jí nerozumim. Furt mění přízvuk," mudroval první dělník.
"Moc sem to nechyt. Možná jde vo to, co těm našim mašinám chybí. Natření."
"To bude vono, Jacku. Poď, třeba dole u Slicksonů zbylo pár kýblů tý zelený."