Severská mytologie

Nejlepší je ta koncentrace. Tělo jede na doraz, srdce divoce cválá, svaly se napínají, ale myšlenky, ty se soustředí. Neexistuje nic kromě téhle chvíle. Ten druhej si někde poletuje, ale já jsem tady a teď, všemi smysly naráz -

(takhle bych dokázal zůstat do konce věků a dál)

- a pak se každej vrátíme zpátky do sebe a on slítne z výšin a já se svalím vedle něho na postel.
“Bože,” vydechne. Jeden z nejděsivějších asgardských válečníků, nyní naprosto odzbrojený, zpocený a neškodný.
“Klidně mi říkej jen Loki,” odpovím. Smích, a šťouchnutí do žeber.
Taky se usměju.
Tenhle zápas se mi povedl.

Ten kožich, co tam visí, je můj. Jste nikdy neviděli medvěda, kterému je vedro? A který potřebuje čelist k trochu delikátnějším činnostem? A který umí použít slovo delikátnější?
Pokud si chcete zachovat čistou zvířecí duši, nezačínejte si nic s bohy. Hlavně ne s těmi inteligentními. Ani když vám náhodou třeba uvízne hlava v dutině stromu.

Když se můj zachránce dosyta zasmál a vytáhl mě ven, udělal mi návrh.
Nemravný.
Lákavý.
Kouzlem ze mě sundal ten kožich a většinu medvědích atributů, takže jsem vypadal jako rozložitý chlupatý člověk. S fakt dlouhým medvědím jazykem. No a pak –

Už se probouzí. Radši vypadněte.

Bylo to klasické ráno. Takové, jemuž předchází výkřiky typu Takhle se kalí v Ásgardu, a Hoď sem ještě jednoho kance, Heimdalle!
(Že bozi netrpí kocovinou je mimochodem pomluva. Jen se jí dovedou zbavit magií, což je pěkně vychcané). Loki otevřel jedno oko. Usmál se. Do nahatých zad ho hřála kožešina a na břiše čísi vlasy. Válečník spokojeně pochrupoval a byla z něj vidět jen hříva a linie uspokojivě širokých ramen. Události včerejší noci mu zahrčely v hlavě jako kolovrátek.
Nesnažil on se čirou náhodou přesvědčit pár smrtelných autorů, že si zaslouží BJB?
A víte co se říká.
Pozor na přání.

Ze dvou nohou dopadnu na všechny čtyři. Páteř se protáhne, nehty zašpičatí. Klouby jsou pohyblivější, kůže citlivější; zároveň mi stoupne tělesná teplota. Obrostu kožichem (velmi to svědí!). Jako vždycky mě překvapí struhadlo na jazyku.
Protáhnu svaly a pustím se chodbou paláce směrem, kudy to teple a sladce voní. Pootevřené dveře - šup a jsem v kuchyni na stole.
Kuchařka hned naoko spustí.
“Zase ty!”
Ale usmívá se a před čumák mi strčí lžíci másla. Uznale zapředu, což mi vynese pohlazení.
“To by mě zajímalo, vodkaď se ten zrzavej kocour pořád bere?” rozumuje kuchařka.
Usměju se pod vousy (doslova).
To nikdy neuhodne.

Opatrně obcházím kolem Thora.
“Vzadu to celkem sedí. Předek je horší. Bratře můj - potřebuješ dýchat?”
“Nepřetržitě,” zabručí Thor. A hned se zhluboka nadechne. Z výstřihu Freyiných svatebek okamžitě vybublá mocný hrudník. Švy zakvílí.
“Když už tedy musíš dýchat, tak se aspoň ohol,” poznamenám.
“Rozhodně se neholím!” vyprskne Thor.
“Bratře, Thrym je sice idiot, ale i idioti ví, že nevěsty nemají hrudník jako medvěd!”
“Ne-ho-lim se!” opakuje Thor paličatě.
Co se dá dělat.
“Budeme tedy potřebovat závoj. Co nejsilnější. Takovou spíše oponu."
"No dovol?"
Podívám se zostra na Thora.
"Bratříčku, chceš zpátky to svoje pitomé kladivo? Ano? Tak uděláš co řeknu."

Že troll i celá jeskyně jsou jen iluze, mi došlo vzápětí.
“Hezký pokus, Sif,” řekl jsem.

Podrbal jsem trolla pod bradou. Zahihňal se. Byl ho vážně kus. Až po boky, zakryté cárem medvědí kůže, samé svaly, šlachy a srst. Obrovské, masivní trollí hovado.

S tím si umím poradit.
Doufám, že Sif sedí u toho svého čarovného šmíráckého špíglu.

Mrknu na trollí iluzi, která se mi pod rukama spokojeně tetelí, a odtáhnu z něj medvědinu.
Bohové.
Tak tohle bude chtít důkladnou, usilovnou práci. Soustředěně si prokřupu čelistní klouby.

“A teď dávej pozor, Sif,” řeknu do vzduchu. “Třeba se i něco přiučíš.”

Pokud si mě náhodou všimnete, rozhodně na mě nemluvte. Pokračujte, nezpomalujte a už vůbec se tu pod mým stromem nezastavujte.
Nejsem tu.
Není tu žádný Loki.
Vůbec žádný Loki tu nevisí na větvi a nedělá, že je listí.
Počítám, že ještě týden a bude bezpečné slézt.
Proč se tu třepotám, ptáte se?
Protože mě to baví.
Vůbec se tu neskrývám, neschovávám, a nejsem na útěku.
Před ničí pomstou.
Nic takového.

Huš, jděte už!
Jen malá rada na cestu: když se vás valkýra zeptá, jak dnes vypadá, rozhodně nechce slyšet, že je jako roztomile nadýchaná mýdlová bublinka.
A teď už sypte!

“Můžu se tě na něco zeptat?” je ta nejhorší otázka na světě. Zvlášť když jí položí můj jednoduchý bratr.
“Právě ses zeptal,” odseknu.
Thor si chvilku rovná v hlavě kolečka, a pak vyhrkne:
“Loki, jaký to… bylo?”
“Jaký bylo co?”
“No… však víš…”
“Nevím. Co myslíš? Dnešní ráno? Včerejší večeři?”
Samozřejmě vím, co se probírá na chodbách paláce. Asgarďané, zvědaví jako stádo opic.
Vadí mi ta pozornost?
Ale ne.
Potíž je ta, že si téměř nic nepamatuju. Byl to tenkrát ve stáji dost divokej večírek.
“Bratře můj nevlastní,” přátelsky poplácám Thora po rameni. “Proč se prostě nezeptáš rovnou toho koně?”

Kap.
Kap.

Ten zvuk by jednoho dohnal k šílenství.
A to je začátek.

“Loki?”
“Ano, zlato?”
“Miska je skoro plná.”
“Už?”

Čas běží jinak, když ho odměřují kapky hadího jedu.

“Budu jí muset vylít. Připravený?”
“Vůbec. Udělej to.”

Kap.

Slyším, jak Sigyn vzdychne. Má krásná, milovaná žena, která nikdy neudělala nic špatného. Nemá tu být. Patří do královského paláce, kde by měla veselá tančit, pít a bláznivě plést hlavy Odinovým synům a dcerám.

Kap.

“Bude to jen chvilka,” zašeptá. A pak jí vidím utíkat s miskou ke skále, aby ji vylila.
Sigyn je rychlá.
Ale ne dost.

Zavřu oči.

Kap.

Když se hříbátko narodilo, nevěděl jsem co s ním a tak jsem ho daroval Všeotci.
“Kuk na dědečka,” řekl jsem hříbátku, zatímco Všeotec se dusil sleděm, který měl k obědu.
Hříbátko zastříhalo ušima a osm jeho kopýtek se zvonivě rozeběhlo Valaskjalfem.
“Bohové.” Čelo Všeotce se zachmuřilo. Hříbátko očmuchávalo Všeotcův trůn.
“Hele, nežer tu židli!”zavolal jsem.
Všeotec vsedě vyprskl sledě.
“Loki, okamžitě si to... dítě... hříbě... odveď!” zahřímal.
Já však už byl ve dveřích.
“I kdepak, otče,” zavolal jsem přes rameno. “Byl bych příšerná matka! Dítě je dar, tak ber, dokud dávám! Hlavně ať má dostatek sena, a nezapomeň pravidelně hřebelcovat!”