Alternativní realita (AU)

„Věnuj se snídani, Celegorme,“ řekl varovně Fëanor.
Celegorm odložil kobercovku a opřel si meč o židli.
„Já to stejně nechápu. To nemůžeš mít zájmy jako jiní kluci z dobrých rodin? Třeba golf nebo polo. Vážně musíš běhat po lese s klackem a hrát si na rytíře? Kolik ti je?“
„Třicet, tati. Baví mě to a Huana taky.“
„Chápal bych to, kdyby ti bylo deset. Lidi, co tam jezdí, nejsou normální. Ponižuješ se před nimi! Navlékáš se do kusu plechu.“ Máchl vidličkou směrem k brnění. „Ožíráš se a bůhví co ještě.“
„Hm,“ zamručel Celegorm. Pobral si věci a odjel na LARP.

Borový hájek páchl močí. V písku ležely odpadky a vidličky mrtvého jehličí. Oprýskaná zídka se táhla od plácku s kontejnery neznámo kam. Chtěl jsem se na ni posadit, když jsem mezi barevnými graffiti zahlédl jednoduchý černý nápis:

Moře je nádoba žalu,
nekonečné vlnobití slz.

Sáhl jsem do kapsy pro lihový fix a připsal:

Příboj však zahojí srdce,
ohladí oblázky bolesti.

Za několik dní jsem tudy šel znovu.

Buď mým přílivem, stálo na zdi. Hladina tvých dlaní je klid, po němž toužím.

A pak ještě: Chci tě potkat.

Dlouho jsem jen tak stál.

Nedokážu milovat, vyškrábal jsem do omítky.

A plakal.

Sova zvolna letěla nad rozestavenou krtkovou haciendou. Budoval si ji již třetím rokem a stále nebyla hotová. Uviděla ho, nejprv jako malou postavičku, když se však k němu se svistem větru rozletěla, už ho dokázala zaostřit lépe.

Krteček potěšeně zamával a zvolal: "Sovo, budeš moje kamarádka stejně jako je myška a zajíček?"

Sova jej beze slova chytila do pařátů a zaryla do něj drápy, stejně jako v předchozích dnech do jeho přátel.

Když pak na stromě přežvykovala čumáček, tiše zahoukala: "Jaká to náhoda, normálně mívám hlad, ale tentokrát mi příroda prokázala tolik dobra."

Náhody se v kouzelných lesích stále dějí.

‚Zemřel majitel Cestovní kanceláře West. Včera večer byl nalezen ve svém bytě. Policie pátrá po pachateli.‘
‚Finwë spáchal sebevraždu. Přešetření znalcem prokázalo, že nešlo o vraždu.‘
‚Fëanorovo šperkarství utrpělo značnou finanční ztrátu. Vzácné investiční diamanty zmizely.‘
‚Požár v loděnici. Lodě patřící Finwëho synům Fingolfinovi a Fëanorovi shořely. Případ se prošetřuje.‘
„Ode dneška se nebudete stýkat se strýcem Fingolfinem a jeho potomky,“ oznámil Fëanor svým synům a upřel pohled na Maitima.
„Týká se to těch zpráv?“ ozval se Maglor zpoza novin.
„Ne. Náhodou se to sešlo,“ odsekl Fëanor.
„Ale kanystr benzínu nezapaluje les,“ prohodil Maglor. Na tvář mu přistála otcova ruka.

Když dorazili, Snílka se dychtivě nadechla čerstvého vzduchu prosyceného vůní přírody. Byli daleko od města, uprostřed ničeho, a měli před sebou týden zábavy.
A ano, také Stříbrný květ, biologickou soutěž, ale po letech už se nemuseli bát, ne?

S týmem si vybalili, posadili se na zábradlí před chatkami a začali rozebírat přijíždějící konkurenci. Vtipkovali, ale brzy na ně dolehl pocit nepatřičnosti.
Viděli samé mladé, nové tváře, zanořené v atlasech a přírodovědných knížkách. Mladší neznamenalo hloupější, jak věděli.
"Nepřijde vám, že jsme na to tady moc staří?" zeptal se nejistě Rejsek.
"Blbost," praštila ho Koljuška do zad, až ze zábradlí spadl.

„Bolí mě každičká fošna a málem mi umrzla ráhna! A to všechno jenom kvůli tobě! Už s tebou na žádný výlet nepluju.“ zarachtala děly Nemesis, sotva spustila kotvu, a uraženě se ke Skřivánkovi natočila zádí.
„Ale, drahá kolegyně, vždyť to bylo úžasné dobrodružství. Kolikrát za život se vám poštěstí koulovat se za polárním kruhem?“ rozverně do ní drcl čelenem.
„Příště vyberu cíl výletu sama. Mohli bychom plout třeba na Filipíny. Tam je teplo, bílý písek, palmy.“
„Dívky s ibišky ve vla…“
Prudký náraz do boku ho vyvedl z rovnováhy.
Skupinka dětí na kánoích s výskotem uvítala vlnobití způsobené jejich kočkováním.

No matter what Thorin said, Dís will go to Ravenhill and…
Wait a minute. Why should I go to Ravenhill? Why should I fight? I endanger everyone! They are trying to protect me, ignoring their own safety…
Dís will go to Ravenhill.
No, I will not. Why am I on this quest? How come you can command me?
Because I am an author. And I want you to go to Ravenhill.
I refuse. You have no power over me anymore.
So you want to run? To hide from your destiny?
I... Mahal help me, I shouldn’t be here!
We’ll see.

...Ještě, že jsem takový pako, že tohle by reinkarnace znova nezkusila...

Snílka si na tohle vzpomněla, když prošla světlem na konci tunelu a objevila se v nemocničním pokoji jako novorozeně. A pak všechno z minulého života zapomněla.

Ten život se narodila jako drak ke kentauřímu Žabákovi. Pak do počítačové hry. Potom do světa, kde Rejska posednul démon a jednou byla kluk.
Pokaždé, když procházela temnotou ke světlu, vzpomněla si. Na všechno. A usmála se nad tím a těšila se, co bude dál.

Až když zemřela podvanácté - žádné světlo, nic.
Cosi chladného ji vzalo za ruku.
»Další není. Konec.«
"Nevadí." Úsměv.

Tango sounds.
Thorin dances onto the stage, holding his grandfather’s cloak and crown in his arms. Continues dancing tango, pretending he is holding a maiden.
Dwalin comes.
Dwalin: “They are dying there!”
Thorin: “The gold is above the dwarves!”
Dwalin: “You are not your grandfather! Wake up!”
Thorin: “Leave, or I will kill you.”
Dwalin leaves.
Dís dances onto the stage.
Thorin: “Didn’t you want to go to bed?”
Dís: “Bed, bed I couldn't go to bed
My head's too light to try to set it down
Sleep, sleep I couldn't sleep tonight
Not for all the jewels in the crown…”
Thorin: “But there are no…”
Dís: “I could have danced all night, I could have danced all night
And still have begged for more
I could have spread my wings and done a thousand things
I've never done before…”
Thorin: “I can see it now! The gold is poisoned! It’s beauty... is a lie! Sister, you saved me! You showed me the truth! We will fight!”
Dís (suddenly normal): “Lets fight for our people!”
Huge fight. Fourteen dwarves come running in.
Legolas (merrily): “Caradhraaaas, Caradhraaas. Mountain that touches the sky that’s Caradhraaas, Caradhraaas.”
Gandalf (shouts): “Wrong movie!”
Light out.

"Závod?" Usmála se Snílka na Žabáka nevinně.
Léto už bylo za půlkou, slunce hřálo a oni stáli ve stínu stromů u pole pšenice.
"Připravená na prohru?" Ušklíbl se zpět, přetáhl si tričko přes hlavu a změnil se v kentaura.
Počkal, než se Snílka ukázala ve své přirozené dračí podobě, a rozběhl se.
"To není fér!" Zavrčela Snílka a následovala ho.
Roztáhla křídla aby trochu ulevila nohám.
Ostatní se po nich ještě chvíli nebudou shánět.

Část první letošní úrody byla posečena u klasů a ty rostliny, které nebyly zničeny takto, byly ve čtyřech brázdách zadupané do země těžkými kopyty a tlapami.

Whatever the little thief says, he broke the contract!
Dís was fuming.
Thorin was fuming much more, of course. He was angry and he had every right to be angry.
It was clearly stated…
The Arkenstone had much bigger value than one fifteenth of the treasure!
It was all about the Arkenstone.
And the thief stole it.
There was nothing about the date of payment (why, all the business was far from concluded)! Nor anything about choosing the manner of payment.
Oh, the burglar got lucky.
He broke the contract…
And still, he was let go.
To live in shame.

Když Marián pozve Diviše na skleničku a anděl to přežene tak, že se mu mlží před očima, ptá se Mariána na časy minulé.
A co, může si za to sám.

Když si toho dá i Marián trochu víc a opije se, začne Divišovi vyprávět o tom, jak kdysi býval taky andělem.
A co, může si za to sám.

Když potom sedí na úplně zbytečné posteli v příliš lidském bytě, svírá se mu hruď a bolí cizí vnitřnosti. Ani neví jak a po tvářích mu tečou horké slzy, svírá si hlavu ve dlaních.

A co, může si za svůj pád sám.

There was a slight problem in Erebor.
Scratch it, there were lot of problems in Erebor. But one of them (a big one) was... food.
As food didn’t keep through all the years. They brought some, but not much.
Which meant rations.
Dís hated rations.
Then the Bard character came with some crazy offer. How could he?
(How come Thorin didn’t keep his word? Didn’t pay his debts?)
Bard went away... and returned. And he was not alone.
“Lets kill it and eat it,” said Dís. Yes, she was really hungry.
“The elf or the moose?”
“Is there a difference?”

„Kurňa!“
„Ty vole!“
„Do hajzlíku!“
To vše je k mání ze studentských jazýčků mých drahých spolužáků. A neposlouchá se to zrovna lehce, vlastně je to dosti otravné, snad i sluch zabíjející.
Jedno lehce odstrčené místo patřící poslední lavici, která dobře skrývá různé outsidery, je územím hluboko věřící křesťanky a jednoho jedlíka, který by nejradši zakousnul všechny učitele.
Všichni se jim obloukem vyhýbají, jelikož jejich konverzace zní jako z jiného vesmíru. Ale když se třída několik minut předem dozví, že si napíše nečekaný test, nejraději bych poslouchala právě ty dva, protože jejich nadávky jsou kouzelné.
„U všech svatých!“
„U snědeného krámu!“