Moje články

"Jarku," řekl Daniel. "Nech to být. Ono je to fakt složité. Podstatné je, že se tunely můžeme relativně bezpečně pohybovat. Ostatně bych se rád podíval na jedno místo do minulosti. Půjdete se mnou?"
Šli všichni, ačkoli Jaroslav se stále mračil.
Z tunelů se vynořili na okraji lesa. Nedaleko nich stála kaple. Měla bíle omítnuté stěny a mansardovou střechu, ze které se vypínala vížka. Předsíň překlenovalo půvabné loubí. Okna se leskla v odpoledním slunci.
Daniel ztěžka vzdychl. "Kaple Zvěstování Panně Marii v Zaběhlé. Vojenský újezd Brdy. Duben 1953. Poslední mše tu byla sloužena před třemi týdny. Zbourají ji za několik týdnů."

"Při plném vědomí slibuji..." Zašeptaná slova zanikla v temnotě školního depozitáře. Jen pavučiny se slabě zachvěly, když kolem nich prolétala.

"Při plném vědomí slibuji..."

Komu patřil zvuk bez těla?

Poplašňák spal zavěšený hlavou dolů na kloboučky slečny Karly. I on se nepatrně pohnul ve vánku, který slova způsobila.

"Při plném vědomí slibuji..."

Daniel von Drak spal. Ležel na lůžku v kabinetě za sbírkami. Ležel na zádech a předloktím si zakrýval oči. Neslyšel ta slova.

"Při plném vědomí slibuji..."

Dveře v deváté uličce byly dokořán. Strážný duch Siegfried spal.

"Při plném vědomí slibuji..."

Nádech.

"...poskytnout tobě ochranu, když předtím jsem selhal."

"Padla," prohlásil Jaroslav L.
"A pátek," vydechl Marek P., který přišel s ním, a svalil se na lůžko.
Daniel von Drak přikývl a protáhl se.
"Nechtěli byste ochutnat mešní víno z roku 1620?" nabídl.
"A to se dá ještě pít?" ptal se Marek překvapeně.
"Jistě. Vraspír ho přinesl předevčírem," odpověděl biolog. Zvedl se a ze skříňky pod teráriem s anakondou vytáhl lahev a skleničky. Nalil oběma kolegům a posadil se. Víno v jeho sklence se rudě zalesklo.
"Moc dobré," mlaskl Jaroslav a Marek jen přikývl.
"Výběr z hroznů," pokýval Daniel. Natáhl si nohy na postel vedle Marka a napil se.

"V jeslích dítě spinká, zpívej
v jeslích dítě spinká, zpívej dál
v jeslích dítě spinká, zpívej
když bludná hvězda září tiše padá sníh"

Vraspír koukal z okna a tiše si zpíval.
"Je jiná liturgická doba," opravil ho Daniel, který měl před očima kříž.
Vraspír poslušně přeladil. "Bože můj, proč jsi mě opustil..."
"Vraspíre...!"
"Aleluja! Vstal Kristus nad časnou smrtí věčný král!" Tuhle si Vraspír moc nepamatoval, přesto se pokusil Danielovi vyhovět. Pousmál se, když se kantor postavil vedle něj.
"Víš, že když ho vojáci bili, byl sám, bez přátel? U Piláta nebyli ani apoštolové. Vojáci měli kamarády, On byl sám."

Dnes večer mělo poruchu traťové vedení a několik linek mhd, včetně té mé, jelo odklonem. Do začátku mše svaté zbývalo třicet čtyři minut.

Pět minut přede mší jsem si oblékla liturgický oděv a upravila vlasy. Nevzpomněla jsem si na tebe, v tu chvíli jsem byla ráda, že zvládám pojmout informace k bohoslužbě.
Na tebe, milý Done Bosco, jsem si vzpomněla až později, když mi došlo, že nevím, o čem bylo evangelium, které kněz právě dočetl.
Tvým liturgickým oděvem byla alba, barokní ornát, "basička", pracovní obuví cokoli, co drželo na noze. Běžně jsi nosil záplatovanou kleriku a byl unavenější než-li já.

Probral se. A je u něj Vraspír, ne já..., Jaroslav L. zaťal pěsti. A on si ho dovolí hladit po rameni...
Jaroslav stál za sklem nemocničního pokoje a s tváři ztuhlou na kámen pozoroval přerývaný rozhovor svého kolegy a přítele s Vraspírem. Přál si být u něj.
Josefova ruka na rameni ho donutila odtrhnout oči od scény v pokoji.
"Nežárli," zaznělo mu v hlavě.
"Nežárlím, jen nechápu," ohradil se Jaroslav stejným způsobem. "Daniel si toho prožil dost, a přesto ho vždycky poslechne, i když z toho kouká průšvih."
Josef si povzdechl. "Daniel má své důvody. A teď běž za ním."

Blankytně modrý přízrak plul nocí. Mihotal se a tetelil. Zavýskl si. Vzápětí zazněl třesk rozbitého skla. Znovu a znovu. Třísk! Třísk! Třísk!
Přízrak udělal kotrmelec. Zahýkal radostí.
"Bum bác! Už to padá! Už to tříská!" spokojeně Poplašňák vříská.
"Bum, řach a bác! Pryč je porcelán!"
A opravdu. Porcelánové hodiny po čísi prababičce se rozpadly na malé kousky.
"Mňauuác!" To byla sbírka sádrových koťátek.
"Cvrliky! Bublíky!"

Poplašňákovo veselí skončilo zhruba o půl hodiny později probuzením strážného ducha Siegfrieda. Poltergeist třískal činely nad jeho hlavou. Skončil zmačkaný do kuličky.
Protože byl-li Poplašňák kapitola sama pro sebe, pak násilím probuzený Siegfried byl legendou.

"Respektující výchova je blbost. Děcko má poslouchat, ne mít blbý argumenty," řekl stařec.
Mladá budoucí matka si myslela své.
"Autoritářské výchova vede k nesamostatnosti a ustrašenosti," prohlásila dáma středního věku.
Mladá budoucí matka se zatvářila skepticky.
"Řezat by potřebovali, parchanti!" prohlásil opilec s tetováním.
Mladá budoucí matka s ním duchu nesouhlasila.
"Ti maličcí potřebují hlavně spoustu lášky. Pěkně je poňuňat a zahrnout je tím nejlepším," prohlásila paní s naondulovaným psíčkem.
Mladá budoucí matka v duchu zvracela.
"Já vám nevím. Ono je to různé. Děcko potřebuje hranice, ale my možná taky." prohlásil muž s bílým plnovousem.
Mladá budoucí matka se zamyslela.

Rozměry depozitáře jsou pouze jednou ze záhad této časoprostorové koordináty. Mezi další záhady patří poltergeist Poplašňák, o němž dodnes panují pochybnosti, zda se jedná o poltergeista nebo pouze o mimořádně zlovolnou formu ducha.
Antropomorfní formou se přibližuje duchům, existují však pozorování Poplašňáka jako blankytně modrého světelného oblaku (Pokorný 1980, Lipebský, 1995 a další), lze tedy odvodit přinejmenším fakt, že barva přízraku je konstantní.
Záliby této entity jsou jednoznačně typu poltergeistího. Lomcování a pohazování věcmi, kvílení, zaklínání či prozpěvování patří do základního rejstříku činností entity (Pokorný, 1980), tyto však doplňuje jinými, netypickými, například defenestrací nic netušících návštěvníků depozitáře (von Drak, 2020).

Dobrý den, vážení studenti, mám pro vás dobrou zprávu. V opravném testu z reprodukční biologie člověka jste uspěli.
Dnes vám ukážu několik chimér nikoli bájných. Jsou to mořské panny sešité z ocasní části kapra a přední části opice nebo kočky. Kdysi bývaly oblíbených lákadlem různých obludárií.
Malým otráveným jablkem pro genetiky je chimérismus u člověka. Může zpochybnit i úsloví, že matka je vždy jistá. Paní Karen Keegan potřebovala transplantaci ledviny. Synové se nabídli jako dárci. Při genetických testech se však zjistilo, že pouze jeden ze synů je její.
Paní Keegan totiž měla jeden vaječník svůj a jeden své nenarozené sestry.

Uličky školního depozitáře se táhnou do nedohledna. Lze sice dojít na konec kterékoli uličky, nelze však nalézt poslední uličku. Nikdo neví, zda se školní depozitář rozpíná či tvoří vlastní universum. Většina výzkumníků se kloní spíše k variantě univerza uzavřeného vnějšími hranicemi posledního patra gymnaziální budovy. Nikdo neví, co zde bylo postavením gymnázia.
Ze zápisků Vogencrafta (1841) čekajícího na poslední vlak do domovské Vídně vyplývá, že časoprostorová anomálie zde musela být odedávna. Obdobného názoru je i Trauenterk (1900) a Hlinovský (1933).
Současný správce depozitáře problematiku popsal vzhledem k historii budovy, která na tomto místě stojí od roku 1900 (von Drak, 2015).

Dobrý den, vážení studenti. Dnes jsem objevil, že napříč oddělením genetiky vede ulička s minerály. Bude nutné kameny z této uličky přenést do oddělení mineralogie, což bude naším dnešním úkolem.
Ulička není uspořádána abecedně, začneme tedy na kraji, kde se nachází sulfidy. A hned zde máme jeden pěkný kámen. Jedná se o disulfid železnatý neboli pyrit.
Pyrit můžete znát rovněž pod přezdívkou kočičí zlato. Nazývá se tak kvůli své mosazně žluté barvě a vysokému lesku, kterým onen kov připomíná. Často doprovází hnědé uhlí a používá se k výrobě oxidu siřičitého a kyseliny sírové. Jeho ložiska naleznete na Plzeňsku a Pardubicku.

Dobrý den, vážení studenti, rád vás vidím ve svých sbírkách. Dnes mi pomůžete s opravou modelů buňky. Začneme s buňkou živočišnou. Na tomto bude potřeba přilepit Golgiho aparát a endoplasmatické retikulum. Prosím, vezměte si jako pomůcku tento obrázek.
Znáte onen citát, že vše živé pochází z buňky? Omnis cellula e cellula. Tento výrok bývá připisován německému lékaři a politikovi Rudolfu Ludvigu Karlu Virchowovi a jde o jednu z nejdůležitějších premis buněčné teorie.
Základy této teorie vymyslel již Jan Evangelista Purkyně, ale některé jeho názory nebyly správné, proto za otce buněčné teorie považován není. Tato čest náleží pánům Schleidenovi a Schwannovi.

Dobrý den, vážení studenti, vítám vás ve školním depozitáři. Vaše písemná práce nedopadla nejlépe a vy doufáte, že vám umožním si ji vylepšit?
Velmi rád, pokud se budete svědomitě připravovat na hodiny. Mít pětku z reprodukční soustavy člověka je totiž vskutku obdivuhodný kousek.
Člověk je z hlediska reprodukce poměrně nekomplikovaný tvor. Má dvě sady chromozomů, je tedy diploidní, haploidní jsou pouze vajíčka a spermie. Vznikají meiózou.
Naprostá většina mnohobuněčných organismů, samozřejmě, člověk je mnohobuněčný, je diploidních. Existuje ale výjimka, roztoč Brevipalpus phoenicis blue, kde se haploidní samice množí partenogeneticky. U tohoto tvora má věta Já sama! úplně jiný smysl, že?

Ptačí muž je podvodník a na zemi leží tělo. Jeden z nich je milenec a druhý vrah. Ani jeden z nich není manžel. Královnu zavřeli ve skříni. Sarkastická plující lebka bliká v rohu zeleně.

Kdo je podvodník?

Metafora pro nepoctivého hráče nebo pro pannu, která se tváří jako děvka?

Hrdina není podvodník. Hrdina je mrtvola. Pirát podvádí, ale ten to má v popisu práce.

Kdo je anděl?

Nikdo.

Každý z nich má své bolestné tajemství. Každý skrývá temný fakt.

Jen tulák se toulá. Hledá magickou krávu. Prý mu utekla, když ji pásl a čarodějnice se zlobí. Asi ho zabije minotaur.

Dobrý den, milí studenti, vítám vás opět v oddělení ptáků. Ulička hrabavých je momentálně uzavřena z důvodu rekonstrukce, navštívíme vedlejší uličku. Nachází se zde několik zachovalých exemplářů z řádů tučňáků.
Podívejte se na tyto vycpaniny. Samec tučňáka císařského a jeho mládě, kteří čekají na návrat samice z lovu.
Kýčovité, avšak pravdivé. Samice tučňáka císařského předá po nakladení vejce samci, který ho na svých nohou inkubuje ve speciálním kožním vaku. Samice poté vyrazí na lov. Vrací se zhruba za dva měsíce, kdy už je mládě vylíhnuté.
Ano, s trochou fantazie to lze považovat za velký flám. Jenomže tučňákům jde o přežití.

Dobrý den, vážení studenti, vítám vás opět ve svých sbírkách. Dnes navštívíme uličku dvacet sedm. Tuším, že jste zde dosud nebyli.
Co se v ní skrývá? Nechte se překvapit.
Ano, ano. Ulička je věnována ptákům z čeledi hrabaví. Naleznete zde převážně příslušníky a příslušnice rodu Gallus; zejména pak zástupce jeho domestikované formy.
Správně, jedná se o kura domácího neboli slepici. Tento byl vyšlechtěn pravděpodobně z kura bankivského žijícího v jihovýchodní Asii, kde ostatně byly slepice domestikovány.
V Evropě je chov kura domácího doložen již v sedmém století před Kristem. Možná i on si po svém zmrtvýchvstání mohl dát míchaná vajíčka.

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Tmu pohladím
Do šátku svážu ji
Poklad svůj
Nejdražší

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Jako stín tichý
Kytice pohladím
Němé svědky štěstí
Po lístcích okvětních

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Pak svíce dohoří
A motýli v tmách
K spánku se uloží
Sny sklouznou k nim

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Vděčná projdu nocí
Do duše si uschovám
Úsměv, dotek, srdce tep
I tanec náš poslední

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Bylo dvacátého sedmého dubna devatenáct set sedmdesát osm. Čtyři děti si udělaly ohníček u svatohorských schodů. Byla jim zima. Jenže oheň hořel trochu víc. Lekly se a utekly. Oheň pohltil křoví, šindelovou střechu a jako nenasytný jedlík začal pohlcovat podlážky lešení.

Ticho modlitby nahradil řev plamenů, který byl slyšet už zdálky. Výkřiky hasičů. Praskání hroutících se krovů. Vzrušení hovor přihlížejících. Mlčení a slzy.
Živel se podařilo úplně zkoti až třicétého dubna v ranních hodinách.

Následovalo ticho. Ohlušující ticho, které se vznášelo nad těžce poničenou památkou. Zvony ke mši nezvonily. Nemohly. Oheň je umlčel.

Všichni přemýšleli, co bude dál. Ticho sílilo.