Moje články

  • Obrázek uživatele Arenga

    Hanička Krásová, zatím ještě bez kočky, ale zato již s dost bystrou hlavou

    Úvodní poznámka: 

    Takže na rozloučennou nakonec ještě jedno starmelské drabble - omlouvám se všem fanklubům mých mužských hrdinů, ale je s Hankou Krásovou - jíž je v tomto drabble 11 let (a nepochybně se u ní již začíná projevovat puberta, které se celá rodina v skrytu obává).

    Jaro 1915, Praha

    Drabble: 

    Hanka Krásová byla v matematice opravdu dobrá.
    Starší sestry byly téměř zoufalé z toho, že zatímco ony si násobení větších čísel musí vždycky napsat do úhledného sloupečku pod sebe, Hanička vyplivne výsledek jen tak z hlavy, a to i násobky tří a čtyřmístných čísel. Pro některé, zvlášť pro Toninku, to bylo až deprimující.
    „Mamička mi nakázala, že s tebou mám projít početnici. Nevíš, co jsem provedla, že jsem dostala takový trest?“ zaškaredila se na mladší sestru. Zalistovala knihou. „Dělení se zbytkem už umíš?“
    Hanka s ušklíbnutím obrátila oči ke stropu. „Toni! Zbytek je historie. Dávno umím dělit na desetinná místa.“

    Závěrečná poznámka: 

    Finální podobu Binga si můžete prohlédnout zde.
    Je to i zajímavá statistika, o čem a o kom jsem nakonec letos psala nejčastěji ;-)

    Díky moc všem organizujícím, píšícím, komentujícím i pouze tiše čtoucím za všechno. Moc jsem si letošní DMD užila (i když konec dubna, jako obvykle, byl už trochu dost na únavu) a snad jsem získala zase nějakou inspiraci. A nemyslete si, vaše zpětná vazba, že máte nějaké mé postavy rádi, je pro mne strašně moc důležitá a motivující.
    Tak ještě jednou DÍKY!

  • Obrázek uživatele Tess

    Nic nekončí

    Drabble: 

    Nepřítomně žvýkám ten konec tužky, na kterém by byla guma, kdyby tahle tužka měla gumu.
    „Copak máš dneska za lubem?“ Gwen se nudí.
    „Ale coby, něco mi tu chybí...“
    „A cože to? Život? Vesmír? Vůbec? Armáda klonů a houpací kůň? Jedno z toho dokážu opatřit...“
    „Klávesnice,“ odpovím. „A počítač. Takhle musím bonusy k Invazi psát ručně, korekturovat ručně a sázet taky ručně.“
    „Vždyť už ti to vyšlo, ne? Jaký bonusy, porád?“
    „Nojo,“ nasadím smutný výraz. „Jenže...“
    „Copak?“
    „Se prodalo. Bude dotisk. Bonusový materiály... mám skoro hotový.“
    „A co ti zbejvá?“
    „Už asi jen hysterie.“
    Tak to bývá, když utrpíte úspěch.

    Závěrečná poznámka: 

    Nebojte se, žádné další bonusové materiály nebudou...
    Ale...
    Nekončíme.

    A vůbec, ještě pořád se to dá sehnat, kdybyste náhodou toužili. Kromě Vesmírného koloniálu taky v Krakatitu nebo u Komára (tj. při nejbližší akci - Světu knih).
    No a nebo kdyby čirou náhodou přece někdo chtěl, můžu vzít pár výtisků na piknik, stejně ponesu Keneu ten její.

  • Obrázek uživatele PríncipeEstrela

    Červené, bílé, nebo růžové?

    Úvodní poznámka: 

    Toto pojmu na styl výroby vína... A kdo je k tomu lepší, než Antoine Delair - francouzský výrobce vína, mladý muž, co má rád ženy, ale dotek zvládne pouze lehce pod vlivem.

    Drabble: 

    Vždy se musel rozhodnout, jaký hrozen svolí. Ne, že by měl moc na výběr... Ono zase tolik těch druhů nebylo.

    Červené a bílé. Nic víc, nic míň.
    A přesto víc měl rád bílé. I mu sedlo při výrobě...

    "Otče... Až jednoho dne... Převezme podnik můj bratr, že?" Pronesl mladík a pohlédl na staršího muže.

    "Ne, chci, abys to převzal ty. Trevor je sice schopný muž, prvorozený syn, ale ten má v osnovách života psán jiné povinností."

    Mladík jen zamrkal a pokračoval v přebírání hroznů. Nemůže si dovolit tam dát nějaké plesnivé.

    "Nezklamu tě, otče."

    "To já vím, synu. Pozor, plesnivý."

    Závěrečná poznámka: 

    Doplnění tématu: Výběr z hroznů

  • Obrázek uživatele Arenga

    Ropraht z Rohova - Žít po svém

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ (nejsem si jistá, jestli jsem dost v tématu a mám už lepší kus)

    To bych nebyla já, abych se na to před koncem vykašlala, takže k 30. dubnu jedno starmelské drabble - doufala jsem, že to s ním bude letos snažší - ale je poslední v Bingu, které mi chybí, takže si ho prostě musím napsat, i kdyby trakaře padaly a mělo to být totální bjb ;-)
    Někteří z vás si možná ještě vzpomenou na můj seriálek o Rotolfovi z Rohova a možná taky na to, že měl staršího bratra jménem Ropraht.

    Navazuje na Rotolf z Rohova - Žít po svém

    Drabble: 

    Mladší bratr prohlásil, že mu rozumí. Prý chápe, že chce žít po svém…
    Ropraht těžce vzdychl. Žít po svém... Kéž by to bylo tak jednoduché!
    Byl naživu.
    Přežil krvavou bitvu, mnozí takové štěstí neměli. Uzdravil se z utržených ran. Dokonce plně a více méně bez následků.
    Jenže co dál?
    Před bitvou… Měl před očima tu nejjasnější hvězdu… Pro ni by… Dost! Tohle je přece všechno pryč! Minulost, k níž se nesmí vracet, minulost, na niž potřebuje zapomenout. Slíbil otci, že zapomene. Princezna Svatava pro něj už nic neznamená a nikdy znamenat nebude.

    V tu chvíli netuší, jak moc se mýlí.

    Závěrečná poznámka: 

    Tím jsem si splnila poslední chybějící políčko a mám bingo 13 a 14 a tím pádem i superbingo.

    Jak se mi celkově BINGO podařilo můžete nakouknout zde.

  • Obrázek uživatele Evangelista biolog

    A naděje stále žije

    Úvodní poznámka: 

    Hrozně moc děkuju vám všem, kteří děláte DMD tím, čím je. Nechci, aby to vyznělo kýčovitě a prázdně, ale jsem za DMD opravdu moc vděčná.
    Hlavně děkuju svým komentujícím a všem psavcům, kteří psali bez ohledu na počet komentářů. Díky, letos posedmé.
    A toto drabble je pro Esti Veru, která mě v psaní nepřestává udivovat a inspirovat.

    Varování: 

    Zmínka válka, pandemie, Bible.

    Drabble: 

    Udeřila pandemie
    Museli jsme rychle dospět
    Radovat se z žití opět
    Celá země roušky šije
    Pomoc, síla, knížek čtení
    Z balkonu hraní a pění
    A zbytek je historie

    Ve stínech ukryté zmije
    Radši bořit nežli stavět
    Nad hněvem se nechat zatmět
    Tyran nevinného bije
    Stíhaček zní temné hřmění
    V srdci však nadějné chvění
    A zbytek je historie

    A naděje stále žije
    Čistá láska přišla na svět
    Musela však zase zmatnět
    Ruka snadno druhou myje
    Víra ale všechno mění
    Tělo ráno v hrobu není
    A zbytek je historie

    Sama vzniká poezie
    Pomáhá nám její znění
    Prožít každodenní dění
    Zbytek bude historie

    Závěrečná poznámka: 

    A tentokrát jsem i spokojená s rytmem. Po hrubém dopsání to mělo 101 slov - krásný konec dubna.

  • Obrázek uživatele Profesor

    Kaple v Zadní Zaběhlé

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Pořád se mí vrací osud zaniklých obcí ve vojenských újezdech nebo v Sudetech. Tahle kaple zvlášť, a tak jsem poslala Daniela na výlet. Doufám, že je z tématu jasné, v čem je ta historie.

    Drabble: 

    "Jarku," řekl Daniel. "Nech to být. Ono je to fakt složité. Podstatné je, že se tunely můžeme relativně bezpečně pohybovat. Ostatně bych se rád podíval na jedno místo do minulosti. Půjdete se mnou?"
    Šli všichni, ačkoli Jaroslav se stále mračil.
    Z tunelů se vynořili na okraji lesa. Nedaleko nich stála kaple. Měla bíle omítnuté stěny a mansardovou střechu, ze které se vypínala vížka. Předsíň překlenovalo půvabné loubí. Okna se leskla v odpoledním slunci.
    Daniel ztěžka vzdychl. "Kaple Zvěstování Panně Marii v Zaběhlé. Vojenský újezd Brdy. Duben 1953. Poslední mše tu byla sloužena před třemi týdny. Zbourají ji za několik týdnů."

  • Obrázek uživatele Krákal

    Zobí ulice, Kvikálkov, 31. října 1981

    Varování: 

    Žádné varování...

    Drabble: 

    Albus Brumbál pomocí svého zhasínače zhasínal všechno světlo z veškerých lamp v Zobí ulici. Sledovala ho světle hnědě zbarvená kočka z černými proužky na hřbetu. Brumbál na ni udělal: "Čiči!"
    Kočka se znenadání proměnila na profesorku Minervu McGonagallovou, která prohlásila: "110 let a furt jak malé dítě, Albusi."
    Mezitím přiletěl poloobr Rubeus Hagrid na létající motorce. Albus Brumbál i profesorka McGonagallová se ho zeptali, kde tu motorku vzal. Hagrid jim odpověděl, že mu ji půjčil Sirius Black. Hagrid vytáhl z motorky Harryho zabaleného v povijanu a položil ho před dveře domu Dursleyových, Harryho strýce a tety.
    A zbytek je historie...

    Závěrečná poznámka: 

    Děkuji moc týmu Bleskobrku za krásná témata. Děkuji moc všem, kteří má drabble četli a komentovali. Tak zase za rok!

  • Obrázek uživatele zvmLune

    Čierne Lunodiery

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    predchádzajúce: Zvedavosť https://sosaci.net/node/59598

    Čierne krúžky už neukázali svoju moc, alebo povedali všetko potrebné? Bude Svarog vedieť povedať viac?

    Drabble: 

    Pomalinky sme prechádzali pomedzi kráteríky, ktoré zatiaľ nie sú na žiadnom obrázku Mesiaca. V hlave mi vŕtalo množstvo otázok. Bambuľky sa začali naháňať. Akoby naschvál vrazili do vysokého Lunosnílka s veľkou bradou.
    „Ach, vy beťárky!" dobrosrdečne sa usmial. Lunkom trhlo.
    „Prepáč im to Svarog."
    „Nemám im čo odpúšťať. Sú naše. Neviem, či mám odpovede na všetky tvoje otázky, Vozanka. Zatvor ústočká. Máš šťastie, že tu nemáme muchy."
    „Viete, čo sa chceme spýtať?"
    „Samozrejme. Oblapili ťa naše Čierne Lunodiery, aby ti ukázali spôsob."
    Prišla odpoveď na nevypovedanú otázku: „Stačí vedieť snívať a úprimne si to priať. Zvyšok sa stane zabudnutou históriou.

    Závěrečná poznámka: 

    =)

  • Obrázek uživatele morpi

    V pátek kdesi v Úzké

    Fandom: 
    Drabble: 

    Vrzla branka, což byl pro zahradní společnost signál k rychlému dopití koňaků a servírování kávy.

    "Karle, že ty ji právě proto nikdy nenamažeš?"

    "Nech toho, Edo. Do příště. Určitě," mrkl Čapek v odpověď.

    Masaryk se usadil a rozložil lejstra.

    "Přátelé, máme tu body za poslední téma," začal. "Bod jsem udělil všem, až na Josefa. Velice si cením zajímavého zpracování, ale věděnka má mít psanou formu."

    Osazenstvo ožilo.

    "Pane prezidente, kterou věděnku jste ocenil nejvíce?

    "Přečtete nám svou vlastní?"

    "Souhlasíte se mnou?"

    "Pánové, další téma je Krvavé pohraničí."

    Stůl utichl, Beneš se zachmuřil.

    "Všechno ostatní už je historie," dodal vlídně TGM.

    Závěrečná poznámka: 

    Trocha vysvětlivek - označení "pátečníci" si během první republiky vysloužila společnost přátel Karla Čapka. Karel a Josef Čapkovi, TGM, Edvard Beneš, nebo mezi jinými i Eduard Bass, Karel Poláček a další se pravidelně scházeli na zahradě vily K. Čapka. Napadlo mě, jak by to asi vypadalo, kdyby si každý pátek zadali téma (jistě nějaké společensky, kulturně či politicky zaměřené) a pokusili se ho zdrabblovat (věděnka - děkuji za poetický překlad TQ-PoNovi).

  • Čarovný kraj

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní.
    Bájné bytosti a mýty především, zbytek náleží historii až po dnešek, tak to má být.

    Drabble: 

    Harz, německé středohoří, patří odedávna k místům tajuplným, magickým.
    Především náleží čarodějnicím. Slétaly se na planině vysoko nad divokou říčkou Bode a vyrážely na horu Brocken, kde vládne skoro stále zima a vichr.
    V lesích bloudili diví muži a obři. Na loukách vzácně vykvetl modrý květ, klíč k podzemní říši skřítků. Doly a sloje snad stále obchází duch hor, někdy škodolibý, jindy přátelský.
    A pak ovšem vznikla sídla lidí. Hrady a města králů, kde se psaly dějiny, bohaté kláštery. Bohužel i dějiště krutých procesů proti čarodějnicím.
    Přesto Harz stále patří jim. Dnes jako každý rok vyrážejí zvesela na své reje.

    Závěrečná poznámka: 

    Těch bájných bytostí a tajuplných míst je mnohem víc, že se do stoslovky zdaleka nevejdou (možná něco do nějaké budoucí...? kdoví). I čarodějnice měly těch míst na sabaty vícero. A jsou tam pořád - na slavnosti čarodějnic se tam velice drží. A neupalují se, naopak se tam producírují v kostýmech.
    Přátelé, co napsat na závěr - prostě je to tu jedinečné, to už víme dávno. Nápady nakonec nějaké byly, přesto bylo asi správné rozhodnutí nepsat už natvrdo soutěžně na každé téma. Bylo mi s vámi dobře, no a jestli bude nějaké příště, to se holt zase uvidí. Děkuji všem organizujícím, píšícím, čtoucím a samozřejmě komentujícím, a zbytek už známe.

  • Obrázek uživatele Carmen

    Poslední vyčíslená rovnice

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Nechci končit smutně, tak si možná dám ještě jedno, ale tohle se prostě napsalo.

    Varování: 

    Nepřímo úmrtí blízké osoby

    Drabble: 

    Přetržené prázdno po tobě ostře lemuje velký hrnek na čaj, triko pověšené v koupelně, malé rádio, které jsi poslouchal nad ránem.
    Přelezu po paměti zrezavělý plot, černé šaty se zachytí a sedřu si ruku. Sednu si na zarostlý schůdky u potoka a zavřu oči.
    Rybíz, který jsi zasadil pro mě, večery nad chemií (šla mi, abys měl radost), odpovídání na otázky v televizní soutěži. Obří bodlák, který sis na zahradě hýčkal.
    Babička přestala plánovat zlatou svatbu.
    Komplikovaný rodinný vztahy.
    Drobnosti ohlazující jim hrany.
    Čas, který se rozptýlil v prachu za námi a za který tiše poděkuju plynoucí vodě.
    Ahoj, dědo.

  • Obrázek uživatele Peggy Tail

    DMD – naše velké úp

    Fandom: 
    Drabble: 

    Za devatero horami
    a devatero řekami
    žilo bylo jedno velké úp
    Trápilo spisovatele,
    někdy nevydali ze sebe ani ťuk
    Plašilo je, jak pobíhalo kolem,
    půlnoc už se blíží, honem!

    Číhalo na ně venku, doma, v práci i ve škole
    Pera, notebooky a mobily odložené na stole
    Každý duben zdivočelo
    Někdy se i opíjelo
    Přes to všechno ho spisovatelé měli rádi
    S úpem, co říkalo si DMD, byli kamarádi

    A když duben ke konci se blížil,
    každý už se sotva plížil
    Přesto květen ještě nechtěli
    S poslední nedělí
    se slzou DMD objali

    Jestli DMD nezemřelo, dodneš žije
    ...a zbytek je historie

    Závěrečná poznámka: 

    (V kurzívě narážka na mé staré drabble o opilém DMD.)

    Děkuji všem za to, že jsem mohla být již podesáté účastníkem tohoto úžasného řádění.
    Děkuji za každý komentář.
    Budu tu i v květnu, měsíci 10 nej.

  • Obrázek uživatele Menhir

    Záchrana minulostí

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kráčel vstříc oslnivé záři, dokud neobklopila jeho tělo. Na kůži cítil neznámou tíhu atmosféry a vše vonělo poněkud jinak. Na jazyku ochutnával podivné chutě. Otevřel oči a zjistil, že i barvy mají jiný odstín. V uších se mu ozývala pestrobarevná škála zvuků nejrůznějších živočichů, přírodních sil a lidských hlasů.
    "Páni, čekal jsem něco jiného," myslel si. "Opustil jsem budoucnost... a zbytek je historie. Historie, kterou mohu prožít!" Vychutnával si každý nádech čerstvého vzduchu a zářících barev. Přišel z dalekého místa, jež oplývá technologií, která nahradila přírodu v šedých barvách a tichých tónech. Z místa, které není již určeno pro člověka.

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Vycházení

    Úvodní poznámka: 

    Ano, název je narážkou na coming out, nesuďte mě.

    Letos jsem tedy tak napůl úspěšně došla k poslednímu drabble. Byla to cesta jako vždycky trnitá, ale drželi jste mě svými komentáři a všem vám moc děkuju ♥. Příští rok snad navážu, něco už mám vymyšlené a mohla by to být jízda...

    Drabble: 

    Violettu pozval na procházku parkem za účelem dovršení tréninku. Všichni už věděli, kdo je, a přešli to bez větších poznámek – na rozhovor se svou zaměstnavatelkou asi nikdy nezapomene („Vy jste žena?“ – „Nejsem.“ – „Hm… Nezapomeňte naostřit tužky.“). Po tom všem chtěl tu věc aspoň jediné osobě říct sám.
    „Snad to nebude moc osobní…“
    „Neosobní mě nezajímá,“ namítla vyzývavě.
    „V Rusku jsem měl jiné jméno,“ řekl a v duchu napočítal do deseti. Один, два… шесть, семь… десять. „Ženské.“
    Zastavila se a on s ní. Naklonila hlavu na stranu a prohlédla si ho jako poprvé. „Já vidím muže. Všechno ostatní patří k historii.“

    Závěrečná poznámka: 

    Tetičku pravděpodobně předem zpracovali, aby se moc nevyjadřovala, navíc se ukázalo, že se Kosťa od naší teplé polyamorní party i s příslušenstvím neměl čeho obávat. Čtenář to jistě věděl, Kosťa na to musel přijít sám.

  • Obrázek uživatele Peggy Tail

    Prvních 10 minut

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 2, Nejistá konstanta moderní doby

    Drabble: 

    Ticho. Nepříjemné. Podezřelé. Na jedné straně planety tma. Uplná. Nevídaná. Spící všechno prošvihnou, pokud je neprobudí chaos. Pomatení. Překvapení. Automobilové nehody. Jedna za druhou. Doprava zcela zamrzlá. Lidé uvězneni v tunelech, obchodech, bankách, výtazích... pokud se nezřítí. Mobily, tablety, baterky, všechno, co září a ještě má energii se snaží osvítit cesty. Nejde televize, internet, telefony. Bez komunikace. Panika. Nemocnice odstavené. Všechny přístroje ihned přestali pracovat. Jak dlouho bude trvat než nahodí generátory? A jak dlouho vydrží běžet? Letadla jsou stále ve vzduchu. Komunikace se zemí probíhá. Letiště samotná však také čerpají energii z generátorů. Runwaye zmizely ve tmě a mlze.

    Závěrečná poznámka: 

    Elektřina. Spoleháme se na ní každý den, každou minutu, ve všech oblastech. Zejména v naší části světa. Používáme ji zhruba od konce 19. století. Jak jistá však tato naše „konstanta“ je? Jak snadné je vše vyřadit z provozu? Drabble popisuje velmi stručně prvních 10 minut výpadku eletřiny po celé planetě, které by způsobilo apokalypsu.

  • Obrázek uživatele Tenny

    Některé výzvy raději nepokládat

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak můj současný oblíbený obskurní fandom na závěr. :)

    Drabble: 

    "A zbytek je známá historie, i když většina současných učenců příběh považuje za mýtus. Císaře Aurelia údajně 'uneslo Slunce do Nebeského paláce' a jeho velký přítel, námořnický král Elonoa'a, se ho na své lodi vydal hledat. Jejich další osud je nejasný. Spekuluje se-. Ano, kolego?"
    "Elonoa'a nebyl král. Ostrované nemají krále. Byl první z náčelníků, demokraticky zvolený."
    "Obávám se, že to není zcela relevantní. Tedy, spekuluje se, že císař odešel do ústraní a-"
    "Naše ústní tradice potvrzuje, že se to opravdu stalo."
    "Kolego Mdangu, uvěřím tomu leda, pokud sám císař Aurelius přijde a všechno mi hezky potvrdí. Přestaňte mně přerušovat."

    Závěrečná poznámka: 

    Co myslíte, přijde sám císař Aurelius a řekne, jak to vlastně bylo? Kdo ví, přečtete si knihu! (pokud umíte AJ :D )

    Děkuji za hezký duben, zase za rok!

  • Obrázek uživatele Gwendolína

    Vzhůru k zítřkům

    Úvodní poznámka: 

    Pokračování mého letošní miniseriálu, předchozí tady.

    Pro Keneu za inspiraci :)

    Varování: 

    Spoiler ke druhé sérii, vulgární výrazy.

    Drabble: 

    Jednorožec a jeho úžasný pestrobarevný plášť byl velmi pravděpodobně ten nejlepší muzikál celého 18. století v Karibiku.
    Oplakaný a zmrtvýchvstalý Izzy svým zpěvem uhranul všechny. Edward nepřestával máčet Stedeovo rameno svými slzami, kdykoliv se na něj podíval.

    Později našel Frenchie Izzyho opřeného o zábradlí a hledícího do tmy.
    Po návratu ho spolu s ostatními nadšeně objal, ale najednou se cítil nejistě. Jejich vzájemné sblížení bylo ještě tak křehké a nové, když si Izzyho vzala smrt.
    Izzy zaslechl jeho kroky a otočil se.
    "Umřel jsem, vrátil jsem se, zbytek je minulost. Pojď už kurva ke mně, čeká nás spousta nových písní."

  • Poslední drabble (zatím)

    Fandom: 
    Drabble: 

    Třicátý duben, po 23. hodině večer.
    Seděl před obrazovkou a vyťukával do počítače poslední slova jednoho z drabble.
    Když dokončil, přepnul na stránku a vložil drabble do systému, tak jako mnohokrát předtím.
    Vydechl si. Konec. Nevěděl, jestli má být se svými pracemi spokojen. Mnohé byly hezké, mnohé by vylepšil. Mnohá ​​témata vynechal, protože nevěděl jak na ně. Byl to nelehký měsíc. Jiní pisatelé se možná zúčastní dalších akcí, on o tom ještě přemýšlel. Poslední pohled na obrazovku. Odhlášení. Zaklapnutí počítače.
    Půlnoc. Duben měsíc drabble končí. Tisíce krásných příběhů vcházejí do historie, paměti a srdcí.
    Co přinese další ročník? Čas ukáže.

    Závěrečná poznámka: 

    Zatiaľ sa lúčim. Prajem vám krásne strávenie najbližších dní.

  • Kaštan na soutoku

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžně nahrazuji téma Soutok.
    Jedna cestovatelská, snad přijde vhod.

    Drabble: 

    Na soutoku Wehry a Fuldy vzniklo město Hannoversch Münden. Něco jako Hannoverské Ústí.
    Jako tolik jiných německých měst vyrostlo celé z hrázděných domů. Tady je bohatí měšťané dovedli k dokonalosti. Různobarevné trámy, všelijak zdobené řezbami a ornamenty, často vidíme zlacené nápisy, modlitby nebo upomínky na dávné majitele. Všemu samozřejmě vévodí honosná radnice, ta ovšem kamenná.
    A na samém kraji města se řeky slévají. Přes vodu vedou dva stylové kryté dřevěné mosty. Na ostrohu mezi řekami se pne kaštan, ohromný jako tři jiné. Celý obsypaný bělostnými květy. Jenom se tak zastavit a pod záštitou zelenozlaté koruny pokojně sledovat, jak vody plynou…

  • Obrázek uživatele Remi

    Pánové, bez detailů prosím!

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Já vím, že už to tady bylo. Ale jak jinak ten duben zakončit? :o)
    Navazuje na Občas je potřeba osudu trochu pomoct (a Jamesovi ne), ale jde číst samo.

    Jak by to pokračovalo, si jistě umí představit nejen James, ale i vy a snad i kontroloři (čímž bych nerada vkládala představy do hlavy, nejsem Sirius :D).

    Drabble: 

    "Kde jste byli?" obořil se na ně James, sotva Buclatá dáma práskla rámem. "Skoro jsem ty šachy vyhrál!"
    "Jamesi, brácho, tomu bys nevěřil," začal dramaticky Sirius, "úplnou náhodou jsme se zamkli v přístěnku na košťata."
    "Jasně, náhodou. A já jsem jelen," pokýval James vážně hlavou. "Remus má aspoň tu slušnost se červenat, ne jak ty, 'nevinnost sama'."
    "O tom, jestli jseš nebo nejseš jelen, vím svoje," odtušil Sirius. "A Remus využívá toho, že mu červenání sluší. Kdybys ho viděl v-"
    "Dobře, fajn, odpouštím ti," zhrozil se James. "Zbytek si bohužel umím představit. Buďte si v tom přístěnku třeba celý rok."

    Závěrečná poznámka: 

    Vážení a milí, tímto se s vámi loučím. :o)
    Doufám, že se tu ještě potkáme v komentářích, nebo potom na pikniku, a snad zase příští rok. Byla to jízda, díky vám zase krásná. A jak říká Apatyka, psaní zdar, krysám zmar!. Mějte se krásně!

  • Obrázek uživatele Ancient Coffee

    Cum tacet, clamat

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 17: Babské ucho.

    Tento kousek se odehrává asi dva měsíce po zbytku. Seznamte se s novým členem rodu.

    Drabble: 

    Sedí a tiše rozpráví, nocí září jen jediná petrolejová lampa. Aneta přetrhne nit hovoru a spěchá ven. Vrací se s rozmrzelým dítkem v povijanu.
    „Já ho vůbec neslyšel,“ kroutí hlavou Wilhelm a dívá se na svého černookého vnuka, jasně patřícímu k otci.
    „Máš staré uši.“
    „A ty babské, drahá,“ řekne a vtiskne jí polibek na spánek.
    Sedí v tichu, miminko ještě párkrát kníkne a znovu usíná. Aneta vzhlédne na svého muže. Rozumí jí beze slov.
    „Řekni, ať to nedělám, a Lina s Frédéricem zůstanou doma.“
    Odvrátí se. Mlčením křičí, rozumem sama v sobě ubíjí cit. Karoline musí odjet z Vídně.

    Závěrečná poznámka: 

    Mrně se jmenuje Frédéric Sternbach, křestní jméno má francouzské (jinak by byl Friedrich), ale příjmení má po mamince.

    Název je parafrází věty Cum tacent, clamant. (Když mlčí, křičí. Tím, že mlčí, křičí.) Jejím autorem je Cicero.

    Kam a proč Lina odjíždí? Po jejích eskapádách rodiče s těžkým srdcem rozhodli, že ji i s malým pošlou za tetou Gretou k moři. Změna prostředí jí prospěje, navíc už nebude škodit Konstantinovi (protože je to daleko, ale hlavně protože na ni na jihu dohlédnou). Původně jsem plánovala, že odjede Konstantin (někam jinam než k moři), ale nakonec jsem se rozhodla, že si pro jednou zaslouží vyhrát.

  • Krkolomný pád

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESÚŤAŽNÉ

    Drabble: 

    Dvoučlenný raketoplán se nebezpečně řítil k zemskému povrchu.
    Dvojice pašeráků bojovala s řízením, aby udržela stabilní dráhu.
    „Sakra, odpálili modul automatického přistání,“ konstatoval jeden při bližším pohledu na potrhané kabely.
    Druhý ho poslouchal na půl ucha. Měl co dělat, aby nenarazili do blížících se skal. „Čekal jsi, že vyrabování měsíční základny bude jednoduché?“
    „Dělej něco!“
    „Snažím se… pozor! Vypouštím kotevní svorky!“
    Z podvozku okamžitě vystřelili dvě ocelová lana. Zabořili se hluboko do jedné z hor.
    „Nyní přiblížení.“
    Lana se začala navíjet a raketoplán táhlo k zemi. Se žuchnutím sklouzl po kamenitém povrchu.

    „Nevíš, kde jsme?“
    „Podle GPS? Někde v Alpách."

  • Obrázek uživatele Remi

    Zbývá pár chvil do zítřka (zůstal jsem sám)

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma č. 25, Uhoď ho, nemá žádné kamarády!

    Volně navazuje/prolíná se s včerejším Pravdu chci znát, krutou i zlou, ne lež.

    Drabble: 

    "Jeden z vás mě zapře," říkal, a oni mu nevěřili. Jak by mohli? Lásku v očích přemohla únava, a pravdu na rtech víno.
    "Jeden z vás mě zradí," řekl, a oni mu odporovali. Všichni, až na toho, jehož slova chtěl slyšet nejvíc.
    "Což nikdo se mnou nevyčká?" řekl, a nikdo mu neodpověděl. Jedenáct spalo kolem něj, Dvanactý ho hořkosladkým polibkem zradí.

    "Zbyls tu sám, a ti blázni spí."
    V tu chvíli nevěděl, kdo litoval víc.

    Zatkli ho, odváděli, tloukli.
    Šel s hlavou vztyčenou, protože svůj smysl nalezl a věděl, že to pro ně umírá.
    Přesto si nikdy nepřipadal tolik sám.

  • Obrázek uživatele Alešandr_Veliký

    Pro některé konec, pro některé nová cesta

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí díl.
    Prostě závěrečné drabble.

    Varování: 

    Nepoužívejte jako zdroj informací, co se netýkají šermu. Občas hrubší výraz.

    Drabble: 

    Ondřej si balil stan. Bušek totiž nechal Velhartické lvy oslavit vítězství, ale hned chystal další cestu.
    "To bych do toho Tomáše neřekl, že je urozeného původu," prohlásil Matěj.
    "Musím se přiznat, na chvíli jsem zapomněl, že se k nám vůbec přidal," přitakal Ondřej.
    "Nu což, on si tu může žít šťastně až do smrti, ale my zase musíme vyrazit," připomenul Jan. "Jdeme na sever, zabezpečit královskou silnici."

    Tomáš už zůstal se svou rodinou na Chotěšovské tvrzi.
    Ondřej, Matěj a Jan pokračovali v boji proti loupežníkům.
    Michal zemřel během bitvy na následky kopnutí koněm.
    A jak skončil Bušek, vám vyzradila historie.

    Závěrečná poznámka: 

    Ondřej: Nejdřív propuštěné páže, později člen Velhartických lvů.
    Jan a Matěj: Otec a syn, také členi Velhartických lvů.
    Bušek z Velhartic: Zakladatel Velhartické jízdy
    Michal z Chotěšova: Loupeživý rytíř, který za své hříchy doplatil.
    Tomáš z Chotěšova: Člen Velhartických lvů, ze kterého se vyklubal syn vězněného šlechtice.
    PS: Děkuji všem svým věrným čtenářům a omlouvám se za to, že jsem letos moc nestíhal číst. Snad to napravím.

  • Obrázek uživatele TQ-PoN

    Střípky San Piega

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji si č. 27 - Soutok

    Drabble: 

    V televizi nic nedávali. Nechal jsem běžet Liverpool a vyšel ven na balkon.
    Ve vzduchu byl cítit čpavek a cukrová vata. Opřel jsem se o zábradlí. Smrákalo se. V povzdálí za sídlištěm a soutokem Labe s Chrudimkou se rozprostíral. Cirkus.
    Dopadla na mě samota.
    Zavřel jsem oči a – vzpomněl si na Ninu. Neměl jsem to dělat. Povolit emocemi stažený obličej nebylo jednoduché. Trvalo to.
    Sáhl jsem do kapsy u tepláků a chvíli si pohrával s telefonem a s myšlenkou ji zavolat. Nakonec jsem vytočil jiné známé číslo.
    Doufal jsem, že Klenot bude mít čas. Dneska bych ji opravdu potřeboval vidět...

    Neviditelný fandom: 
  • Posel, který spojoval svět

    Úvodní poznámka: 

    NESÚŤAŻNÉ

    Drabble: 

    Astrokles svou práci miloval. Snídaně v Aténách, večeře v Kolchidě. Kouzelné boty – dar od boha Herma – udělaly z celého Řecka jeho vlastní běžeckou dráhu. Jen Olymp, hora bohů, byla pro něj zakázána. Pokaždé, když ji míjel, znervózněl. Cítil, jak ho nesmrtelní bohové sledují.
    Málokdy se zdržel na jednom místě příliš dlouho. Svět venku byl tak krásný. Když právě nenesl zprávy od jednoho města k druhému, křižoval vody Středozemního moře nebo odpočíval ve vzdálených lesích. Když už zaběhl mezi lidi, většinou kvůli kultuře, dobrému jídlu nebo aby navštívil přátele. Lidé ho měli v úctě. Znali ho jako Posla, který spojuje svět.

  • Obrázek uživatele Rya

    Jak byly čarodějky

    Úvodní poznámka: 

    Preventivně náhradní drabble na téma "...a zbytek je historie", protože si nejsem jistá, že to dobře chápu a že je v předchozím vidět.

    Varování: 

    Řeči o (normálních!) sexuálních vztazích.

    Drabble: 

    Jsou čarodějky, povídali Machovi, potřebujeme sluchátko, kdyby vítr rozfoukal oheň, Pažout řekl, jsou čarodějky, potřebujeme sluchátko, kdyby došlo pivo, sluchátko prohlásilo, že není hasič ani pivní kurýr, a Machová se zeptala, s kým teda? Sluchátko řeklo, s chlapci, těm pivo nedojde! Pili tedy pivo, načež se sluchátko optalo, než jsem vás potkalo, byli jste normální? Zeptali se sluchátka, jak to myslí, a sluchátko odpovědělo, sexuálně, ne asi! Pažout zbrunátněl a zařval, když se mají dva LIDI rádi, hluchadlo, je to naprosto normální! Ale Horáček se usmál a řekl, jasně, až do koček a lednice, a dál už je to historie!

    Závěrečná poznámka: 

    Legendární a epická, dodal ještě!

  • Obrázek uživatele Small_CS_Traffic_Warden

    Brácho, kdo se hlásí? Když za obzorem hoří Váránasí...

    Úvodní poznámka: 

    Navazuje na Chystá se prej konec světa, tram-ta-dá....

    Co dodat? Jsme tu!

    Drabble: 

    Mluvil/a.
    Ke všem a každému zvlášť.
    Žádný důrazný, nadpozemský hlas burácející z Nebes.
    Naopak.
    Nenápadně, tiše šveholil v hlavě Jejího syna i syna Nepřítele, každičkého anděla, démona, člověka a živého tvora. Jistě i v té tvé, milý čtenáři, takže netřeba zacházet do detailů.
    A možná tomu hlasu můžeme říkat jakkoli, co takhle svědomí?
    Ješua převzal od Crowleyho chromovanou startovací Kliku.
    Očima vyhledal Adama.
    Kývli na sebe.
    Pak - jako na pokyn -, k němu přistoupil Warlock a uchopil druhou rukojeť nástroje.
    O okamžik a jedno drásavé prasknutí později byla Klika vejpůl.
    A její část držel v ruce Adam na druhé straně zeměkoule.

    Závěrečná poznámka: 

    ... a zbytek je historie, to je snad jasné.

    Ale ve skutečnosti to ještě není všechno. V pozdních nočních nebo brzkých ranních hodinách se můžete těšit ještě na malé epilogické zakončení. Teď si jdu se svým domácím andělem připít na jaro a na svět! :-). Bylo to s Vámi naprosto boží.
    (EDIT - Epilog už je k dispozici).

    A málem bych zapomněla! Tady je song, z něhož jsem ukořistila poutavý název.

  • Obrázek uživatele Eillen

    Domov

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Téma: Ta obloha nespadne!
    NESOUTĚŽNÍ bez nároku na bod

    Já si prostě potřebovala napsat ještě jedno drabble.

    Drabble: 

    Když přišli o svoji domovskou planetu usadil se v jejich srdcích žal. Tak hluboký, že jej cítili i ti, kteří se narodili až později.

    Když narazili na své druhy z jiných planet, do jejich života se opět vrátil smysl. Nakonec bylo druhů sedm a každý se vyznačoval jinou barvou.

    Když společně nalezli planetu, na které vystavěli chrám, měl si každý rod vybrat místo, které bude jejich domovem.

    Dlouho hledali to správné místo, ale nedokázali žádné vybrat. Báli se, že by opět přišli o svůj domov. A tak zvolili místo, které nezanikne, nespadne.

    Černý dračí rod si zvolil věčnou hvězdnou oblohu.

    Závěrečná poznámka: 

    Existuje sedm dračích rodů, které rozeznáte podle jejich barev. Černý rod pocházel z planety, která zanikla a pocit ztráty domova si od té doby nosí sebou. A právě pro strach, že by se historie mohla opakovat nakonec tento dračí rod odmítl mít na dané planetě své pevné místo. Svým způsobem se tak pasovali do role strážců dané planety.

  • Obrázek uživatele Roedeer

    Je na Marsu život?

    Úvodní poznámka: 

    LIS–LAX - Obří pomeranč - Boca Chica. Léta Páně 2023. Soundtrack.

    Nesoutěžní.

    Drabble: 

    Texasem projíždíme v napětí, dlouhá cesta v nás do varu uvádí věci, které měly zůstat spát.
    Ale na konci naší pouti tě vidím šťastného. Pod vějířky vrásek dočista tvář malýho kluka. Natahuješ ruku. Rakety! Jsou skoro na dosah, buclaté kolosy.
    Vítr na Boca Chica vane od jihovýchodu.
    Myslíš na nekonečno, nezměrnou ledovou černotu, tenata rovnic, číselné vyjádření tlaku a teploty, když startovací plochu drtí zažehnutý pohon Super Heavy.
    Když tě vidím takhle, hádky jsou nepodstatné, spálené ve splodiny, úplná historie.
    Myslíš na Mars.
    A já se ptám (známá melodie): je na Marsu život?
    A vzal bys mě tam s sebou?

    Závěrečná poznámka: 

    Uf. Letos jsem napsal 43 drabblů, to je bezpochyby můj rekord. To spamování někdy bylo otravné i mně samému, ale asi jsem měl na srdci spoustu věcí. Ale co teď budu dělat, to teda nevím. Přece si nebudu kupovat deníček...

  • Obrázek uživatele Wolviecat

    Lepší organizace

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    Tak jsem se dohrabala až závěru! A snad jsem ani moc neúpěla.

    Drabble: 

    Nepamatoval si, jak ho to napadlo. Možná chtěl jen zabránit tomu, aby se potkával se svými předchozími já. Měli tendence dávat nevyžádané komentáře k jeho oblečení, vlasům, a TARDIS. Nebo se možná jen nudil a zaseknul se na Pinterestu.
    Tak či tak se teď všechny záznamy o cestování válely po zemi, a na stole stály dvě krabice polepené tapetou.
    Pinterest zněl čím dál pravděpodobněji.
    Pustil se do třídění.

    Očekával něco jako pocit zadostiučinění, ale výsledek značně pokulhával.
    Jedna z krabic zela prázdnotou, druhá nepraskla jen kvůli technologiím Pánů Času.
    Pozná měl zvolit trochu míň relativní výrazy, než minulost a budoucnost.

  • Obrázek uživatele Lomeril

    Štěňátko?

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ

    Drabble: 

    Jmenovala se Ája. Černá tříměsíční poukázka na flat coated retrívra. Když jsme si ji přivezli, vzali jsme ji k rybníku. Že si namočí tlapičky a čuchne si k vodě, když je to ten vodní pes.
    Ája uviděla rybník, vletěla do vody jako torpédo a zavřela se nad ní hladina. Než jsme se rozmysleli, jestli pro ni skočit v botách nebo se zout, vynořila se, vyfrkla vodu a začala se nadšeně cákat na mělčině. Tři konsternované lidi na hrázi nevnímala.
    O devatenáct let a hromadu psích dětí, vnoučat, pravnoučat, prapravnoučat a praprapravnoučat později na ten slunný den z rybníka pořád vzpomínáme.

    Závěrečná poznámka: 

    A tehdy jsme zjistili, že život s flat coated retriverem bude všechno, jen ne nuda...
    P.S. Jedno z Ájiných praprapravnoučat mi leží přes nohy, když píšu tyhle řádky.

  • Obrázek uživatele Lomeril

    Vzpomínání

    Drabble: 

    Starý voják vyprávěl. Popisoval, jak se Briwal nepřítomně usmíval, když četl poezii. Jak kdykoliv Nevaia našla zanedbaný kousek zahrady, nedala si pokoj, dokud nerozkvetl. Jak Maila dokázala použít krásu jako smrtící zbraň. Škytavku, kterou Lycva dostala vždy, když se moc smála, a jak Fanred miloval pomerančové víno a rychlé koně.
    „Můj pane, potřeboval bych spíš popis konkrétních událostí…“ přerušil ho písař.
    Stařec si odfrknul. „To se můžeš dočíst v kronikách. Zapiš to, co ti říkám – to podstatné, co by nemělo být zapomenuto. Pokud si lidé budou pamatovat je, nejen jejich činy, pak jsem od nich odehnal smrt naposledy a navždy.“

    Závěrečná poznámka: 

    Původně měla vyprávět Maila, nejmladší z nich, ale nějak jsem se zamilovala do představy, že je Laivo všechny přežije...

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Rozchod

    Fandom: 
    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ, neoficiální téma Ta obloha nespadne!

    Předchozí: Spasitel
    První: Úřední záležitosti

    Drabble: 

    Roman balí nástěnku do složky pro státní zastupitelství. Je načase opustit bezpečný dům.
    Odnesu hrnky do kuchyně. Potřebuji nabrat dech a síly. Tenhle den ještě neskončil.
    Kroky.
    „Stále máš na sobě telepatickou pojistku,“ řekne Adam.
    Málem upustím hrnek.
    „Tu už zrušil Fajermon, když se mi hrabal v hlavě.“ Nádech. „Pokud mě už nechceš nikdy vidět, pochopím to. Hrabat se v hlavě tobě mně nedělalo radost.“
    „Nemohla jsi jinak. Příliš ti na mě záleží, že?“
    Vydechnu. Zavřu oči. Přikývnu. Doufám, že odejde.
    Najednou se ke mně přitiskne celým tělem, mám jeho ruce vlasech, jeho rty na svých.
    Tenhle den ještě neskončil.

    Závěrečná poznámka: 

    KONEC

    Jsme na konci! Nevěřila jsem, že se sem někdy dostanu a kolikrát jsem si nadávala, že jsem radši nepočkala na příští Padesátku.
    Na konec jsem se dostala díky mým věrným čtenářům, kteří vydrželi až do konce a bez kterých bych se na příběh nejspíš vybodla v polovině dubna - a to Aries, Apatyce, Dede, HCHO, Kitsune's Sun a Toře (podle abecedy).
    V neposlední řadě také TR/ST za hudebního průvodce.
    Děkuji vám!

  • Obrázek uživatele netopýr budečský

    To jsou hlásky!

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma 19 - Hlasy

    Drabble: 

    Člověk slyší zvuk o frekvenci mezi 16 Hz a 16 kHz. Oproti jiným zvířatům je to docela málo. My netopýři pokrýváme několik desítek kHz!
    Nejen echolokováním, ale to bývá nejvíce slyšet. Například netopýr rezavý zvládne vyvinout hlasitost 150 dB. Což je srovnatelné se starující stíhačkou.
    Netopýři rezaví mají relativně hluboké hlásky. Pohybujeme se od 20 kHz výše, nejčastěji kolem 25 kHz. To už neslyší ani malé děti a výborným sluchem.
    Pipouši, neboli netopýři rodu Pipistrellus, jsou někde v polovině škály - plus mínus 45 kHz.
    Úplně na konci máme vrápence. Ti se pohybují někde okolo 100 kHz.
    To jsme frajeři, že?

  • Obrázek uživatele Owes

    Přes překážky ke hvězdám

    Úvodní poznámka: 

    Tak se s vámi pro letošek loučím. Alespoň co se drabblů týče.
    Třetí sérii povídky můžete sledovat ZDE.
    Slibuji, že se v následujících dnech pokusím dohnat odpovědi na vaše milé komentáře. :-)

    Drabble: 

    Stáli spolu na prahu nového života.
    Na okraji propasti, kterou díky Bohu překonali.
    Když se ohlédli, viděli temnotu protrhávanou záblesky slunce, vlny moře, které se zuřivě tříštily o skály, dva ptáky s poraněnými křídly, co za soumraku hledají cestu domů.
    Ani jeden už se nechtěl ohlížet.
    Nebo snad chtěl?
    Edward nejistě nahmatal Siriusovu ruku. Pozoroval profil jeho nezvykle vážné tváře.
    „Hvězdičko?“
    „Hm?“
    „Asi bychom měli jít. Čeká se jenom na nás. Nebo sis to rozmyslel?“
    Sirius odtrhl pohled od divokého, zpěněného příboje. Opětoval jeho stisk.
    „Jdem na to, zlato. Veď mě. Z týhle cesty už nechci uhnout ani o krok.“

  • Obrázek uživatele Strýc Zmarchrob

    Po přečtení spálit

    Úvodní poznámka: 

    Nesoutěžní identita

    Drabble: 

    Drazí ďáblové,

    pokud se vám tento dopis dostane do rukou, nikomu dalšímu jej neukazujte. Riskujete slyšení před inspekcí následované výkonem rozsudku.
    Kdo jsem?
    Patřím k těm, jejichž existenci Peklo popírá tak rozhodně, že pouhá hypotetická zmínka o nás je příliš mnoho. Myslím, že už tušíte, co tím myslím.
    To ale není důležité. Důležité je toto: i vy máte naději. Satan i všichni jeho pohůnci vám lžou.
    Jeden příklad jejich lži za všechny: oni vám tvrdí, že každý pacient je pod vlivem pokušitele.
    Přitom před lety žila v Galileji dívka, do jejíž mysli ďábel nikdy nepronikl.

    Vaše...
    Na mém jménu nezáleží.

    Závěrečná poznámka: 

    Uf. Třicetidenní krysa je u konce. Mám chuť říct "Nikdy více". Díky všem, co to četli.

  • Obrázek uživatele Tom_Peterson

    Jak to bude dál?

    Úvodní poznámka: 

    Přiznání.

    Drabble: 

    Pro všechny:
    Bohužel se musíme rozloučit, tak snad vám nebudu chybět. Zažil jsem v nemocnici spoustu věcí, od těch příjemných až po ty nepříjemné. Zkusil jsem spoustu věcí, udělat kemp - nedopadl, dělat osvětu, a pracovat v nemocnici. Kdyby nebylo první nehody se špatnou stravu, nezkusím pravděpodobně spoustu věcí, a to by mě u některých mrzelo. Kempy nechám asi někomu jinému, ale na osvěty nás můžete volat dál. Děkuji všem, kteří mě poslouchali, a zodpovědně k mým radám přistupovali. Musím se ale k něčemu přiznat. Většina z vás by to nepoznala, ale nemám to vystudované. A zbytek je historie. Díky všem.

    Závěrečná poznámka: 

    Příští rok rozhodne 15.5.24. Buď budu nutrie, nebo student.

  • Obrázek uživatele Sothis Blue

    Pocity

    Úvodní poznámka: 

    Téma: Soutok

    Poslední BJB, letos po mnoha letech s plnou účastí... i když párkrát pozdě.

    Org.: Pokud tam ještě žádný bod nemám a poslední řádné téma jste mi taky neuznali, tak prosím o obodování, jinak netřeba.

    Drabble: 

    Ostych, když byl dočasně pověřen vedením palácové kanceláře, přestože tu byli služebně starší a zkušenější kolegové.
    Překvapení, když předal Patricijovi životopisy uchazečů o místo tajemníka a Vetinari ho požádal ještě o jeden.
    Rozhořčení, když zástupci cechů zbavili Patricije úřadu za nedostatek válečného nadšení.
    Škodolibost, když strážci zjistili, že Vetinari ve vězení není.
    Zmatek, když dostal naprosto nečekanou ránu.
    Pobavení, když ho Patricij za odeslání těch zpráv nazval zrádcem.
    Starostlivost, když si všiml, že se Vetinari o svou hůlku začíná doopravdy opírat.
    Zklamání, když slyšel, že v domácnosti pro něho zaměstnání nemá.
    Teprve tehdy se jeho pocity slily v jediný cit.

    Závěrečná poznámka: 

    To se fakt nedá, když člověku furt v hlavě hučí Svěrákovo „jsou to koně mí, soutok oněmí". Pak jsem chvíli přemýšlela nad křížovkářským soutok - stok, to by se určitě dalo krásně využít (zvlášť v Anhk-Morporku), ale nápad z toho nevzešel. Tak tu místo toho máte tenhle cajdáček a pápá.

  • Obrázek uživatele Strýc Zmarchrob

    Nic se nestalo

    Úvodní poznámka: 

    Nahrazuji téma Biootec
    Ale jsem nesoutěžní identita

    Drabble: 

    PŘÍSNĚ TAJNÉ!
    Určeno výhradně do rukou Otce v hlubinách!
    Neoprávněná manipulace bude nejpřísněji trestána!

    ...následně se tým inspekce pokusil nezdařenou operaci zakrýt obviněním a odsouzením jednoho z řadových pokušitelů zapojených do projektu. Prokázal však ukázkovou neschopnost a cíl se o jejich úmyslu dozvěděl. Zlovolně odmítaje svůj úděl obrátil se na nejmenovatelná místa a pekelné spravedlnosti unikl.
    ...
    Vzhledem k angažmá dvou hlubokých funkcionářů bylo rozhodnuto nepoužít k likvidaci aféry metodu asanace. Místo toho bylo všem zúčastněným po důkladném výslechu sděleno, že cíl byl vyslán na "přísně tajnou misi".
    ...
    Projekt byl následně "kvůli zásahu nižší moci" zrušen.
    ...
    Zapojené osoby jsou nadále monitorovány.

Stránky

-A A +A