Tři mušketýři

Díval se na ně, když se dohadovali na válečné radě. Kardninál vířil po místnosti, srovnával všechny velitele svým výborným řečnickým úměním. Zavrhl své oficální róby, po dobu války je nahradil vojenským oděvem. A stal se velitelem za nejž vojáci ochotně umírali.
Pohled kapitána jeho mušketýrů byl podmračený, jen občas se usmál. Třeba když kardinál srovnal Bassompierra.

Stejný pohled mu kapitán věnoval, když ho následovali při inspekci pozic. Ludvík si uvědomil, že je to pohled někoho, kdo miluje.

Myslel si, že je to jednostrané.

Pak se ohlédl za sebe.

Stáli vedle sebe na hrázi.

Kardinál se usmíval.

A král jim záviděl.

Kapitán, byl zrzavý kocour kardinála Richelieu. Jako takový měl povinnost chránit své panství - kardinálovy pokoje, před nájezdy myší, krys a jiných nezvaných návštevníků.
To ráno si už vykračoval po mapách, zvládl zkontrolovat kardninálskou snídani a vyděsit nepřátelsky naladěnou straku, co se pokusila vlétnout dovnitř.
Teď však tušil, že se schyluje k boji. Do místnosti se podél stěny plížil temný stín. Kapitán tušil, že to bude jeho úhlavní nepřítel.
Velká černá krysa.
Přikrčil se a čekal.
Krysa se objevila ve světle.
Skok.
Zapištění.
Minul jen o kousek.
Krysa byla pryč.

Richelieu ho stejně pochválil.
Dostal smetanu.
Přece jen byl ještě kotě.

Kardinál spěchal. Ano, nebylo to vůbec důstojné, ale zdržely ho jisté důležité státní záležitosti a to, že se zastavil Treville.
Teď vedle sebe v tichém souznění běželi opuštěnými palácovými chodbami.
"Měli bychom zpomalit."
"Proč?" zeptal se kapitán, když doběhli k velkému schodišti a rychle ho scházeli.
"V tuhle dobu se tu uklízí."
"Dobře, vaše důstojnost utrpí, když vás uvidí běžet. Chápu." ušklíbl se kapitán mušketýrů.
"To ano, ale hlavní problém je...," kardinál nestačil domluvit.
Treville došpápl na poslední schod. A pak jen umytá podlaha...
Baletní kreace a mušketýr rozpláclý pod schodištěm.
"... podlaha a padající šlechtici," kardninál mu podlal ruku.
"Jdeme?"

"Tak vy byste použil bič, kapitáne?" hlas kardinála de Richelieu pomalu přecházel do šepotu.
"Ano," kapitán Treville jeho pohled vydržel. Naopak se ještě pousmál. "Máte snad nějakých námitek?"
"Je to barbarské."
"Je to výchovné."

Charpentier nakoukl do kanceláře, ale stačil mu jediný pohled na kardinála v křesle a kapitána jak se rukama opírá o protilehlou stranu stolu, aby věděl, že je lepší zmizet. Jestli po sobě budou ječet, nepotřebují obecenstvo.

"Opravdu byste to udělal?" Richelieu naklonil hlavu na stranu.
"Pokud to bude třeba..."
"A to poznáte jak?"
"Mám na to své metody."
"Ověřené?"
"Léty praxe."
"Zajímavé..."
"Předvedu, chcete li."
"Ano"

"Dobře, tohle je novinka,"uznal kardinál, když pozoroval plameny pod dveřmi své přechodné kanceláře.
"Někdo se tě snaží zabít, Armande!" zavrčel Treville, strhl těžký závěs z okna a narval ho pod dveře.
Juscac jen zamrkal, Athos se ušklíbl.
"Budeme muset oknem," prohodil kardinál a přešel k oknu. Byli v druhém patře.
"Budeme všichni smrdět, ale kdo říká, že politika je čistá záležitost."
Kardinál otevřel okno.
Oheň začal víc hučet.
"Hnůj."
Juscac vykoukl, odhadl výšku a prostě skočil.
"Blázen," odtušil Athos, když viděl jak na ně mává.
Pak skočil také.
Richelieu stiskl rty.
"Je to vysoko."
"Peklo je blíž."
Skočili spolu.

Vyhnout se gardistovi. Přeskočit trakař, dopad je tvrdý, ale nedbal na to. Půda byla po nočním dešti kluzká, upadl a zas vstal. Rudý kabátec měl dávno zamazaný od hlíny. V jezdeckých botách se špatně běhá.
"Kardinál, už snídal?" vyštěkl na sluhu.
"Až ted, co ..."
Neposlouchal, běžel dál.
Gardisté před stanem ho nezadrželi.

Kardinál zrovna sahal po jablku na stole, když se před něj zabodla dýka.
Treville tasil kord ...Kardinál ho zadržel
"Juscacu, vysvětlení!"
"To jablko...je otrávené!" Juscac popadal dech.
Kardinál si povzdechl. Treville zasunul kord.
"Chci vědět kdo."
"Zajisté Eminence."

"Copak vypadám jako Sněhurka?"
"Digitalis polibek nevyléčí."
Povzdech.
"Škoda."

"Smrdím."
"Smrdíme všichni, Aramisi,"podotkl Athos a nakrčil nos.
"Proč tu vlastně jsem?"
"Protože mi chceš pomoci,"ozval se Cahusac, obličej zakrytý šátkem.
"Ale jenom proto, že jsi vzdálený bratranec a mám tě rád. I když sloužíš kardinálovi."
"On i Treville slouží králi."
Zaslechli zvuk kroků a vzápětí se v tunelech objevilo světlo.
V něm se objevila hubená postava.
"Bernajouxi!" Cahusac vyběhl ale muž ho pohybem ruky zarazil.
"Budu se muset vrátit, jinak by pojali podezdření. Tady,"podával jim balíček. "Pro kardinála."
Pak se zapotácel. Byl vyzáblý a bledý.
"Musím zpět."
"Ne!"
"Ale..."
"Kardinálův rozkaz. Stahuje tě z La Rochelle."

To zrzavé kotě od Trevilla, pojmenoval Kapitán.
Juscac tvrdil, že je to vtipné. Rochefort, že si zaslouží alespoň titul generála, z toho jak si vykračoval po kardinálových mapách a poznámkách. Otec Josef, nenápadný františkán, se jen vědoucně usmíval.
Když se skutečný kapitán zas objevil u kardinála v kanceláři, tentokrát kvuli koordinaci jejich gard v rámci královniných narozenin, zrzavý si to nakráčel přímo před něj.
Přál si být zvednut a byl zvednut.

"Líbíte se mu."
"To je snad dobře."
"Zajisté, ale ..."
Kapitán, ten kočičí, začal příst.
Kapitán, lidský, si sedl a ztišil hlas.
Richelieu nechal donést svačinu.
Šunku si dali všichni.

"Jestli má Španělsko něco krásného, jsou to koně." Kardinál se díval na krásného kaštanového hřebce. "Tohoto po mě chtěla sama královna matka," stiskl rty.
"Je mi jasné proč. Líbí se ji krotit nejen koně."
Úšklebek.
"S politováním jsem ji musel oznámit, že už má jiného majitele. Takového, co ví jak držet otěže a ani po divoké jízdě nebude unavený."
"Ano?" zdvořile se zeptal Juscac.
"Ano. Dobrý kůň si zasluhuje dobrého pána. Citlivý stisk stehen, jemnou a pevnou ruku. Pokud to nedostane, nikdo neví co se stane."
"A kdo ho dostal?" poručík se už nepatrně červenal, ale bylo chladno.
"Kapitán Treville."

"Na pěst od srdce Treville! To je sakra blízko!" kardinál bubnoval prsty o koš svého kordu a snažil se potlačit nervozitu. Neúspěšně.
"I váš OSOBNÍ doktor říkal, že budu v pořádku!" oponoval zraněný kapitán, "A ten ví co říká, ne?"
"Ano. Stejně to byla potěšilost."
"Možná, ale dostala vás z Paříže sem."
"Sem mě přivedly záležitosti války a to jak to Bassompierre vede..."
"Juscac říkal něco jiného..."
"Co?"chtěl vědět kardinál. Pak ale zahlédl ten výraz. Treville se usmíval.
"Třeba, že jste klel tak, že by se i pirát červenal."
"Tak moc ne."
"Vážně?"
"Král by byl smutný..."
"Tak král..."

"Falešný přítel," kardinál se podíval na plavovlasého mladíka, který se teď trásl v rukou jeho dvou gardistů. "Je jako kočičí zlato. A jako takové se i zlomí."
Muž, který ještě před chvílí směle naznačoval kardinálovi, že pro něj se svými přáteli zajal kapitána mušketýrů a že ho hodlají popravit právě kvůli němu, zbledl.
"Horší než falešný přítel je idiot, který si myslí, že je chytrý. To jste vy. Unesl jste předního šlechtice Francie. Tím jste spáchal vlastizradu."
"Milost Eminence..."
"Kde je?!"
"Rambouillet, na zámečku."
Kardinál kývl.
"Do Bastilly s ním."
"Milost."
"Doufejte, že ještě žije. Jinak vám ani Bůh nepomůže."

Bolela ho hlava. Od rána. A protivná přítomost jistých navoněných osob kolem jistého kapitána mu na dobré náladě nepřidávala. Právě naopak. Kapitán se snažil být galatní, ale osoba byla dotěrná.
Stiskl rty.

"Kapitáne Treville, madam Cascarcini."
"Vaše Eminence."
"Kapitáne, musím vás bohužel ukrást vaší společnici, ale je tu velmi naléhavá záležitost..."
"Jistě, rozumím."
Kardinál se usmál a blahoskostně jí nastavil ruku s prstenem.
Políbila ho.
Znova úsměv a pokynutí Trevillovi, aby ho následoval.

"Co se děje?"
"Nic,... vypadal jste zoufale."
"Pravda..."
"Navíc, je to namyšlená husička, co chce klofnout dobrou partii a tento týden chce vás."
"Vy žárlíte!"
"Já?! NIKDY!"

"Víte co se stane,když dáte do sklenice červené a černé mravence co v míru žijí vedle sebe a zatřepete?"
"Napadnou se."
"Přesně, jakmile přestanete, začnou se zabíjet." potvrdil kardinál a dál z balkonu sledoval nádvoří, kde se gardisté a mušketýři pomalu trousili sem tam.
"Stejně jako naše šlecha,"kývl.
Rochefort zrovna ukazoval nový výpad d´Artagnanovi a mladík horlivě přikyvoval. Athos asistoval a když oba uklouzli začal se křenit.
Juscac, kardinálův poručík, pozorně naslouchal tomu, co mu vysvětloval Aramis a ukazoval na své nové pušce.
"Naopak, pokud velmi opatrně dvě skupiny zamícháte..."
"Začnou spolupracovat."
"Učíte se, kapitáne."
"Pořád, Vaše Eminence."

Rozrazil dveře jeho pracovny. Gardista se ho ani nepokoušel zastavit, stačil jedinný pohled do kapitánovi tváře a VĚDĚL kam se má dívat.
"Kde je?!"
"Dobré ráno, kapitáne. Kde je kdo?"
"D´Artagnan."
"Mladý Gaskoněc, co byl obviněn z vlastizrady?"
"Ten."
"Hm, touto dobou by ..."
"Richelieu!"
"...mohl být na cestě do vašich kasáren." Nenechal se přerušit kardinál. "Oproti vám, udržuje velmi nebezpečné známosti a dělá si mocné nepřátele. Ale je schopný. Takže dostal milost."
"Pravý viník?"
"Popraven."
Kapitán úlevně vydechl.
Kardinál se trochu pousmál a pokynul ke křeslu.
"Víno? Čaj? Mimochodem pozor na Lucifera, nemá rád když si na něj někdo sedne."

"Proč se mě vždy snaží opít?"
"Možná aby měl pocit, že jste člověk."
"To dokazují ti atentátníci tím, že se mě snaží zabít."
"Bez úspěchu."
"Mrzí vás to?"
"Ne,"odpověděl bez přemýšlení.
"Náznak náklonosti?"
"Vás znám."
"Tedy poznané zlo."
"To je v tuto chvíli jen ta kocovina."
"Nemáte tolik pít," kardinál se přesto smiluje a podá mu chladivý šátek.
"Jak vypadají mušketýři?"
"Ti co neměli službu, vyspávají."
"Gardisté také."
Kardinál se znova opře do křesla a zavře oči. Vítr mu příjemně chladí rozpálené čelo a kolem panuje nečekaný klid.
"Každá oslava Ludvíkových narozenin je tak náročná..."
Povzdech.
"Jeden velký flám..."