DMD č. 22. pro 22. 4. 2020. Téma: Opatření na podporu porodnosti

Vážení kolegové,

vzhledem ke klesajícímu podílu takzvaných slušných lidí ve společnosti a s ohledem na dlouhodobý plán, reprezentovaný mottem Nejvyššího "Nikdy neodstoupím" mi dovolte představit hlavní body navrhovaného Zákona o zajištění voličské základny v dlouhodobém horizontu:

• Kondomy "Rodinná ochrana" s anatomickým děrováním,
• prostředky na podporu erekce brandované jako revoluční mužské kontraceptivum "¡No pasarán!",
• státní podpora pornografickým serverům a jejich poskytování zdarma osobám starším 18 let v rámci dotačního programu "Ve dvou se to lépe stáhne".

Věřím, že přijetím tohoto zákona zajistíme dostatečné posílení elektorátu našeho hnutí nejpozději za pět volebních období.

V radostném očekávání pochvaly Nejvyššího věcí příštích,

Ministr zdravotnictví

„Fascinující,“ ozvalo se za rozevřenými novinami.
„Co za šílenosti vyplodili dnes?“ zeptala se Lily svého manžela.
„Možná tě to překvapí, ale podle oficiálních statistik kouzelnická populace vymírá.“
„Božínku, jak se to mohlo stát?“
„Obvyklé žvásty, zavlečené mudlovské choroby, nedostatek nadšení –“
„Devalvace genofondu, nepříčetní zákonodárci, nordik...“
„Naše společnost je silná,“ pokračoval Severus ve čtení, „a podvratné snahy ji oslabit u samého kořene jsou bez šance na úspěch.“
„Přijmout existenci všech kouzelnických dětí by nepomohlo?“
„Jak zvrácená myšlenka, paní Evansová!“
„Naštěstí se vždycky najde někdo, kdo ty krvezrádné zvrácenosti rád udělá,“ řekla Lily a naklonila se nad kolébku se značně nelegálním obsahem.

Leželi na posteli, pár centimetrů od sebe.

“Vážně si nemám-” začal mladík.

“Lehnout na tu prosezenou bestii, které říkáš gauč?” přerušila ho Múza. “Ne. A kašlu na všechny výzkumy.”

“Výzkumy?” zeptal se lehce obezřetně.

“Vědci dokázali, že prosezený gauč je účinné opatření na podporu porodnosti.” Začala se pohihňávat. “Nutí to lidi spát v jedné posteli.”

Mladík si pobaveně odfrkl.

“Radši spi.”

“Když já nevím jak. Nikdy jsem to nepotřebovala.”

“Jednoduše. Zavři oči a mysli na něco hezkého.”

“Hmm… ‘Tematický’ bez čárky nad e. ‘Viz’ bez tečky... Správně použité přechodníky...”

“Počkej, zase to nepřeháněj. Ještě z toho budeš mít divoké sny.”

„Odbor záhad mě informoval, že jste zabil svého syna,“ řekl ministr, jako by mluvil o počasí. „Máte neposlušnou ženu, Yaxley. Přišla vás udat,“ usmál se té rodinné anekdotě.
Yaxley zesinal.
„Mohl byste strávit zbytek života v Azkabanu.“
„Pane...“
„Ale já oceňuji muže, kteří vezmou věci do svých rukou. Otevíráme centrum pro podporu porodnosti a hledáme první čistokrevnou rodinu, která se zapojí. Po tragédii přijde nová naděje.“ Nad tou frází se s odporem zastavil. „To zahřeje srdce všech těch ubohých neplodných rodin.“

Corban Yaxley se stal prvním otcem programu Pramen. Pár týdnů po šťastné události jeho žena za záhadných okolností zmizela.

„Ahoj, jsem doma!“
„Rychle zavři dveře, nebo všichni utečou!“
Z obývacího pokoje se ozvalo dětské zapištění: „Jedničko, neokusuj ten koberec! Jdi pryč! Nebo seš Trojka?“
„Už zase utekli králíci? Copak jim jeden pokoj nestačí? Ať tě to ani nenapadne!“ nově příchozí se vrhla po chundelaté kouli, která již očichávala její kozačky.
„Opravdu jsme je měli vykastrovat. Nebo nekupovat samce a samičku a už rozhodně je nestrkat do jednoho pokoje. Já věděla, že to nedopadne dobře. Tahle naše „opatření“ vedla leda k podpoře porodnosti.“
„Jak jsme měli tušit, že králíci mohou mít osm mláďat?“
„Nestěžuj si a pomoz mi je pochytat.“

"Ovulační test vyšel, Scholastiko?" táže se kamarádka Olívie.
"Vyšel, lépe jsme snad akci nemohly načasovat. Večer jdeme na to!"
"Jasně, jdu k Oktaviánovi, Lev sem k tobě. Ten bonviván po tom touží snad celý pobyt. A Lva do svádění zaučuje."
"Musím se smát," zamyslí se Scholastika, "když si představím, jak ti dva možná právě probírají všelijaké taktiky a ješitně si nepřipustí, že akci režírujeme my."
"To určitě ne. Víno máš, Scholastiko?"
"Jasně!"
"Je přímo symbolické, že se Lev jmenuje Šuk," konstatuje Olívie.
"V tom by byl čert, kdyby to v takovéto konstelaci nevyšlo!"
"Takže lovu zdar, Scholastiko!"
"Lovu zdar, Olívie!"

„Dneska jako byste to vůbec nebyl vy,“ podotkla sestřička zamyšleně. Muž apaticky sledoval mouchu narážející do skla.
„Mám výsledky. Vypadá to, že se budem vídat dál,“ usmál se mrtvě.
„Nebudem,“ zavrtěla hlavou, nedokázala přemoci radost. „Jsem těhotná.“
To ho na chvíli vytrhlo z letargie. „To gratuluji! Třetí, že jo?“
Šťastně přikývla.
„To se moc nevidí. Tedy ne že by to dřív bylo jinak… Snažili se, to jo, to byly pořád nějaké přídavky na děti, novomanželské půjčky a tak, ale stejně...“
Pokrčila rameny. „Je to složité... My to neplánovali, ale vlastně jsme rádi.“
Usmál se, myšlenkami zatoulaný bůhvíkde.
„Je to krásné.“

Přeměněných není dost. Moc tomu nepomůže ten bolavý fakt, že jich před pár lety ztratili několik tisíc najednou...
Ne, Přeměněných není dost. Bylo by jich potřeba víc.
Kde je vzít a nekrást?
Nejdřív vysadit brom v jídle.
Potom nasadit ústřice a chřest, vybrat poslední zásoby sahlepu. Kvalitní tmavou čokoládu, hodně pepře, tučné ryby a ovesnou kaši!
Když nezaberou babské rady, nechat je družit se s běžnou populací. Někteří se radostně druží až do záporných hodnot přiblížení, a to často a s nadšením!
Čekání. Měsíc dva, devět...
Bez úspěchu.
A tak se časem přišlo na to, že Přeměnění jsou neplodní.
Smůla.

Řízení tramvaje spadá do skupiny povolání, které nelze vykonávat v období těhotenství. Řidička spatřivší dva proužky na testu gravidity má povinnost tuto skutečnost neprodleně oznámit vedoucímu vozovny, načež je stažena ze služby a ponechána doma za stoprocentní náhradu mzdy.
Což při takové populační explozi po zavedení slušného porodného ústí v nepříjemnou komplikaci – snížení stavu aktivních řidičů z pouhého nedostatku na nedostatek kritický.
Ve finále to vždycky zachrání brigádníci a penzisté, které už nebaví zahrádkaření. A nakonec stejně všichni šišlají nad fotkami malých tramvajáčků a usmívají se jako idioti.
Včetně výpravčího Jindry, který se neusmívá nikdy. Na nic a na nikoho.

Kupole s naší trojicí postav se změnila v barevný vír
a odplachtila si to nahoru, až se rozplynula
a ocitli se na mýtině, hlazeni jemnou brízou a hřáni
paprsky probouzejícího se Slunce. Tedy pardon, hvězdy Telorn,
zářící na jasně fialovém nebi.

"Jsme tady tak hezky v přírodě, tak co si trošku zadovádět?"
Mrkl na Eowyn Timur.

"Jo, založíme elfsko-trpasličí kmen." Na to Ragul.
"Chceš říct elfsko-hobití?" Na to Timur a chtěl ji plácnout po zadku,
ale uskočila a ruku chytla.

"To že je den Země, ještě neznamená, že je taky den Folgarwie, mládenci,
tak se trochu kroťte!" okřikla kamarády Lucka.

"Takové plýtvání," pronesl soudce směrem ke krvi. Sáhl si do vnitřní kapsy svého oblečení, vytáhl lahvičku a pár kapek si odchytil.
"Dá se to prodat, když budu tvrdit, že je panenská, někdo to určitě koupí. Na podporu plodnosti a následné porodnosti," vysvětloval Soudce nahlas, aby přehlušil Šumařův
bolestný křik.
"Tak co teď? Už víš?" usmíval se na trpícího a evidentně si křik užíval.
Šumař v odpověď jen kroutil hlavou.
"Ne? Tak to mám štěstí. A ty taky. Budeme se manikůře věnovat dál," usmíval se Soudce. Ruku si pro jistotu přiklekl.
"Mě to baví, takže nemusíš pospíchat," s úsměvem se rozmáchl.

Ministerstvo kouzel vydalo zákon, podle kterého všichni nad patnáct let museli do roka uzavřít manželství.
Nebelvírům to měl oznámit Snape, protože McGonagallová je málo sexy.
Když vstoupil do třídy, Hermiona se zasněně usmála. Jak si mohla nevšimnout, že je tak okouzlující? Ten plášť za ním tak úžasně vlaje!
Snape začal vykládat o tom, jak se musí vzít a své manželství poctivě naplňovat. Hermiona na něj nadšeně slintala, což ho hrozně vzrušilo.
Po hodině ji odvlekl za Brumbálem a ten je s poťouchlým úsměvem oddal. Hermiona se k němu nastěhovala. Za devět měsíců se jim narodila trojčata Harry, James a Sirius.

Příbramská porodnice, respektive celá budova gynekologie, procházela obrovskou rekonstrukcí. A není divu, pokud to tam vypadalo, jako to vypadá na odděleních, která neměla to štěstí a nehrnula se na ně Bebarová nebo Farna. Nebo bůhví kdo ještě. Péče fajn, když si odmyslíte "jídlo". Sestry na šestinedělí jsou báječné! Sestry z neonatologie už tolik ne. Ale to odbíhám. Nejsem si jistá, že je probíhající rekonstrukce (rekonstrukce!) dobrým opatřením pro podporu porodnosti. Byl tam hluk, byl tam prach, hlavní vchod na porodní sály nefungoval, ale hlavně, dítě tam ve zralém věku tří dnů slyšelo svá první sprostá slova, cituji: čuráci zasraný, vole.

K losování párů mělo dojít zítra. I-onhe věděl, že tentokrát bude opravdu veliké. Dětí na J-oh-ui bylo málo, zoufale málo. Šance být vybrán byla velká.

Proto přišli L-en-aové s "životem lásky" – vylosovali dvojice, které po dobu tří měsíců žily v nově vybudovaných obydlích, bez práce, bez starostí, jen s láskou, zahrnuty tím nejlepším servisem ostatních J-oh-uiů. Prostě ráj na zemi.

Co však I-onhe nemohl vědět bylo to, co se dělo, pokud pár dítě po třech měsících nečekal. Tato informace se ke dvojicím nikdy nemohla dostat.

Nevěděl to nikdo a nikdo ani nevěděl o tom, že by takový pár někdy byl.

Návštěva u Dudleyho rodičů se jako obvykle neobešla bez čím dál pichlavějších poznámek na téma vnoučata a proč byl prakticky zločin, že ještě žádná neměli, zvlášť, když ta ženská odvedle se s kočárkem producíruje pořád!
„Cupitání malých nožiček!“ básnila Petunie, nadšeně i vyčítavě zároveň. „Nebylo by to rozkošné?“
„Přímo kouzelné,“ poznamenala lehce ironicky nová paní Dursleyová, pro níž sousedská rivalita důvodem k rozmnožování kupodivu nebyla.
„Vlastně… jo, mohlo by to být… kouzelné,“ prohodil Dudley významně.
Atmosféra rázem zhoustla. Vernon zrudl a zaťal v ruce v pěst. Petunie zalapala po dechu. Snacha byla zmatená.
Několik dalších měsíců o dětech nepadlo slovo.