Andulčí blog

Šli jsme na jazzový koncert.
Andulky si pípaly a nás to bavilo.
Jenže jednomu violistovi upadl smyčec a andulky se na něj snažily dostat.
"A šmitec!" okřikla je maminka. "Tome, podej to pánovi."
Podal jsem violistovi smyčec a za odměnu jsem si mohl zahrát.
Bylo to horší než rozeřvané andulky.
"A šmitec mému hraní, radši jdu pryč."
Doposlouchali jsme koncert a chystali se odejít, jenže jedna andulka chybí.
"Monclíku, kde jsi!" řvali jsme.
Ochranka se nás zeptala jestli nám nechybí andulka protože nějaká okusuje smyčce.
Šli jsme si pro Monclíka a maminka spustila: "A šmitec s koupelí na jeden měsíc."

"Ahoj, co ti visí doma?" napsal mi kamarád.
"Třeba nějaké obrazy, pochvala ředitele školy..." přemýšlel jsem.
"Nám visí doma lapač na moly!" pípal Monclík.
"Ten taky, a máme tu i můj absolventský list," psal jsem dál.
"Tome, co furt vymýšlíš?" zeptala se maminka.
"Ale, píšu, co nám visí doma."
"Dobrý den, vítejte v Německu," pípla mi SMS.
"Co, já tady datluju do mobilu a už jsem mimo ČR," podivil jsem se.
"Doma nám taky visí netopýr, spí tam," připomínala se Pepinka.
"Ano, ten taky. A jdu zpátky do Česka, nebo mi bude viset pokuta na nástěnce." Jsem totiž bez pasu.

"Ty brďo!" pípaly andulky.
"Tohle je snad zosobnění rovnováhy!" užasla maminka.
"Chodil tak vysoko bez jištění!"
"To víte, když to budete cvičit, také můžete být zosobnění rovnováhy.
Já to dělám už pět let, začínal jsem ve dvaceti cm a s žíněnkama. Teď jsem se dopracoval na tři metry bez žíněnek."
"To chci zkusit!" zařval jsem.
Zkoušel jsem chodit po provaze a celkem mi to šlo.
"No tak vidíš, chlapče, když budeš trénovat tak budeš taky jednou zosobnění rovnováhy."
"A nemůže se mi něco stát?"
"No, jednou jsem si zlomil nohu. Ale nevzdal jsem se a šel si za svým snem."

"Smíchovské nádraží!" ozvalo se.
"Co to je za hlasy z hlubin?" zeptaly se andulky.
"To je rádio," odpověděla maminka.
"Aha," píply andulky a šli jsme ven.

"ÁÁÁÁÁ pomoooc zlodějii!" ozvalo se.
"Zase hlasy z hlubin?" zeptal se Pepík.
Hlas utichl.
Zanedlouho přijela policie a stanice byla uzavřena.
Andulky se zeptaly: "Proč to zavřeli?"
"Ticho, hlásí to!" sykla maminka.
"Vážení cestující, stanice je uzavřena z důvodu osoby v trati. Pojede náhradní autobusová doprava."
Ozvaly se další hlasy z hlubin: "Máme tu kabelku!"
Maminka zavolala další policii že jsou tam zloději.
Hlasy z hlubin už se nedaly poslouchat, tak jsme jeli dál.

Ach, stala se u nás katastrofa,
z Kytice zmizela strofa.
Kdo to asi udělal?
Nevím, postihu se bál.
On se totiž schoval,
obrazy maloval.
Potom si boty obouval.

Nešel vlastně do lesa?
Zatáhla se nebesa.
Do lesa šel, to já vím,
proto vám to vyprávím.

Co když ho zasáhne blesk?
Andulče udělalo plesk.
Katastrofa to zas není,
možná jen hospody plení.

Bojím se o něj, píplo andulče,
bálo se, že se cestou potluče.
On je sice šílený, ale to není pravděpodobné,
jen když ho včela do ruky bodne.

Byl to bratr, věděl jsem,
nebyl nikde, jen se schoval za lesem.

"Monclíku, my zamlada taky kradly slovníky. Česko-anglický, německo-český..."
"Kde?" zeptala se Čiko.
"V knihovně. Tom si nás dva přivezl jako andulčata a bydleli jsme v kleci v obýváku, u knihovny."
"Jo, za našich mladých let," přidala se Kiki, "jsme bydleli s Pepinkou u chovatele. Ten nás měl prvně v karanténě, ve své pracovně, a tam jsme společně ukradly slovník spisovné korejštiny, pamatuješ?"
"Ano, pak nás hnal za ostatníma, že prý jsme zdravé až moc."
"Až já budu mít mladé," vzdychl Monclík, "nejspíš budou krást jen nekvalitní literaturu typu Deník malého poseroutky. A budu jim vyprávět, jak jsme kdysi kradly slovníky."

"Podívejte, ten kluk dráždí ary!"
"To je blbeček, poklovají ho," řekla Pepinka.
"Řekl mu to kamarád, a on do toho šel bez rozmyslu," pípl Pepík.
"Bez rozmyslu, tzv. po hlavě," recitoval Monclík ze slovníku...
"Kdes sehnal slovník?" rozzuřil se Tom.
"Na stole, ten kluk mi řekl, ať ho ukradnu."
"A ty si do toho taky šel po hlavě, ani tě nenapadlo, co se mohlo stát. A vůbec, jak jsi ho unesl?"
"On mi pomohl."
"Monclíku, jste dva pitomci! Slovník se mohl zavřít, ty bys v něm uvízl a skončilo by to špatně. Vraťte ho a polepšete se!"
"No jo, furt!"