Battlestar Galactica

Obrázek uživatele Elluška

Felix Felicis

Obdarovaný: 
Wolviecat

Vánoční povídka pro Wolviecat, která si přála, aby měl někdo šťastný den. Moc děkuju za možnost napsat si něco tak roztomile nostalgického! Povídka není dlouhá, zato je krátká. So say we all!

Kam že patří do záhlaví? Sem? Fanfic normálně nepíšu, tak to nějak vymyslíme... hm...
Název: Felix Felicis
Autor: Elluška
Přístupnost: 15+ (mluví se tam sprostě, lidé pijí alkohol a vůbec, BSG není pro děcka)
Prohlášení: Povídka byla napsána za účelem rozveselit Wolviecat, v Pravidlech zisku o ničem takovém ovšem není ani slovo.

Obrázek uživatele Wolviecat

National Geographic - Červenec 2010 - Rok poté

Úvodní poznámka:
Závěr Battlestar Galacticy je... no. Na jednu stranu ho docela chápu, na druhou stranu spoiler nechat hlavní hrdiny přistát v pravěku, kde jich z velkou pravděpodobností většina pomře na chřipku a zlomenou nohu a jejich potomci budou žít v prvobytně pospolné společnosti je rozhodně volba. Konec spoileru.
Takže, v této verzi to flotila nakonec trefila na naši Zemi. S další drobnou úpravou, že Felix Gaeta se nepodílel na Zarekově povstání a je naživu.

Obrázek uživatele Wolviecat

Battlestar Galactica (2004)

Lidé stvořili Cylony - roboty, kteří měli zastat všechnu těžkou práci. Jenže ti se vzbouřili. Vypukla válka. Po uzavření příměří odešli, a 40 let o nich nikdo neslyšel. Jenže pak se vrátili, během překvapivého útoku zničili všech 12 lidských kolonií. Necelých 50 tisíc přeživších utvořilo flotilu, vedenou lodí Galactica, a vydalo se hledat bájnou ztracenou třináctou kolonii - Zemi.
A mimochodem - Cyloni teď mohou vypadat jako lidé, a skrývat se mezi nimi.

Battlestar Galactica je re-imagining seriálu stejného jména z 70.let. Původní BSG byly dost Hvězdné války ochucené westernem a Mormonskou mytologií. Ta nová v sobě hodně odráží dobu vzniku ve stínu Války s terorismem, s agenty-spáči, paranoiou a ztrátou svobody.

A jako soundtrack to mělo toto:Prelude to War

Obrázek uživatele Wolviecat

Doma je doma

Povídka: 

Po několika letech se Gaius Baltar vypravil domů.

Na Ao3 naleznete zde.

Obrázek uživatele Wolviecat

Zařízení bylo připojeno

Varování: 

Mluví se o sexu (i když vágně)

Drabble: 

“Stejně by mě zajímalo, jak to, že nic nepoznal.”
Nejmenovali, ale Helovi bylo stejně jasné, o kom se baví. Ve flotile se toho tolik nedělo, aspoň ne takového, o čem se dalo bezstarostě drbat.
“To si jako myslíš, že když jí ho tam fouknul, začala blikat a hlásit spojení navázáno?”
Tázaný opatrně přikývnul.
Helo praštil hlavou o stůl. Jednou by se chtěl v klidu nasnídat, bez toho, aby nějaký obejda řešil jeho manželku. Nebo…
“A co ta malá, ta je přece bio po něm.”
Nebo mohlo být hůř.
Občas se mu stýskalo po časech, kdy ho brali jako zrádce lidstva.

Závěrečná poznámka: 

Pro neznalé fandomu: Helo si pořídil dítě s robotkou.

Obrázek uživatele Wolviecat

O pár hlasů

Drabble: 

Z oběžné dráhy vypadala - neřekla by přívětivě, ale alespoň neškodně. Studená, bahnitá a opuštěná, ale lepší než nekonečné chodby dosluhující lodi. Alespoň měla slunce a čerstvý vzduch.
Po pár měsících začala Duala přemýšlet o tom, že nebyl tak špatný nápad, přistát. Možná bylo dobře, že se na jejich “chybu v počtech” přišlo.
Vždyť proroctví byl cár papíru, který jim dal sílu jít dál. Hezká lež. Co na tom, že planeta pod nimi nebyla zrovna Země.

Dalších pár měsíců, a chtělo se jí křičet pokaždé, když si vzpomněla na tu krabici. Stovky hlasů, dokonalých, bezchybných.
Škoda, že ty opravdové měli překlep.

Závěrečná poznámka: 

Tak vysvětlení, protože Battlestar: Někde v půlce seriálu byly prezidentské volby, Roslinová proti Baltarovi. Baltar chtěl, aby se usadili na nejbližší planetě, Roslinka chtěla pokračovat podle proroctví. Baltar vyhrával, tak Roslinová, Tigh a Duala vyměnili bednu hlasů. Bohužel, na lodi, odkud měli falešné hlasy pocházet, měli překlep v Baltarově jméně, a poznalo se to. Podvod se zamaskoval jako chyba, aby z toho nebyl skandál, a Baltar vyhrál.
No, a pak je na té planetě našli Cyloni...

Obrázek uživatele Wolviecat

Na co se dá spolehnout

Drabble: 

Když šel Felix spát, patřila horní postel Grace z údržby. Ráno tam seděl chlápek v civilním oblečení. Vyrazil na snídani.
Celý předchozí týden pili džus z koncentrátu. Podle kuchařů byly zásoby na další dva roky. Dnes měli čaj. Do zásob se dostala plíseň.
Schodiště k CIC bylo zahrazené. Při poslední bitvě praskla stěna.
Aspoň že navigační konstanty byly pořád stejné, jak se je naučil na akademii.
Šest celých pět osm…
Zamrkal. Poslední číslo se změnilo na devítku.
Prostřel si oči a konstanta se změnila znovu. Nebyl si jistý, jestli je to vůbec ještě číslo.
Byl čas se stavit na ošetřovnu.

Obrázek uživatele Wolviecat

Přijďte

Drabble: 

Když se Kolonie náhle přestaly ozývat, byli si jistí, že je to chyba na jejich straně.
Něco tak velkého přece nemůže zmizet během minuty. Jenže přijímač byl v pořádku, jenom už neměl co přijímat. Kanál za kanálem za kanálem jenom bílý hluk vesmíru.
Ticho ohlušovalo.
Až o pár dní později se ozval hlas, ze kterého jim málem vhrkly slzy do očí.
Flotila volá přeživší. Čekáme na vás. Už nejste sami.
Po vší té hrůze se na ně konečně usmálo štěstí.

(“Nemůžeme si dovolit dál čekat,” řekl komandér Adama: “a už vůbec si nemůžeme dovolit vysílat. Jediné, koho přivoláme, jsou Cyloni.”)

Závěrečná poznámka: 

V rámci krize jsem málem psala na All Tomorrows.

Obrázek uživatele Wolviecat

Moje, cizí, naše

Drabble: 

Ve chvíli, kdy Aténa prorazila hladinu, se potopila pod další. Ať zadržovala dech jakkoli, topila se ve vzpomínkách.
Je jí deset a celá její rodina zahynula.
Je v cele, pár dní před tím, než se její dcera narodí a zemře.
Je na Galaktice, je na Caprice v radioaktivním dešti.
Je na Galaktice, je na Caprice, znovu, jenom jinde, a v noci klepe na dveře něčího stanu.
Je spojenec a zrádce a drží v náručí svou dceru, která jí nepatří.

Probírá se jimi, falešnými a reálnými, vlastními a cizími.
Je těžké najít ty správné, když ve všech má tu stejnou tvář.

Závěrečná poznámka: 

Pro info a pochopení - Cyloni (jako je Aténa) existují jen v omezeném počtu modelů a jedinci stejného modelu mohou, pokud zemřou a znovuzrodí se, sdílet vzpomínky ostatních.

Obrázek uživatele Wolviecat

Mysl nad tělem

Varování: 

Sebevražda (v náznaku)
Spoilery na konec seriálu

Drabble: 

Být dobrý hráč pyramidy nebyla jen otázka fyzičky, jen otázka svalů a obratnosti a reflexů a genetických předpokladů. Bylo to i v hlavě. Byla to i schopnost vizualizace. Schopnost vidět, co se má stát a donutit představu, aby se stala realitou.
Samuel Anders nebyl jen dobrý hráč, byl ten nejlepší.
A i když svaly a reflexy vypověděli službu, jeho mysl zůstala.
Věděl, co se má stát.
Co lidstvo čeká a co musí všichni obětovat, aby se tam dostali.
Stačilo si jen představit, kam míří, a pak…
Galactica se z posledních sil pohnula, a její flotila ji následovala.
Přímo do slunce.

Závěrečná poznámka: 

A když už píšu BSG, tak nemůžu vynechat soundtrack

Obrázek uživatele Wolviecat

Do finále

Úvodní poznámka: 

A ten slibovaný bonus...

Drabble: 

Na chvíli zavře oči, aby se uklidnil. Každou minutu to může začít.
Nespouštěj oči z protihráčů, ale hlídej si i ty na své straně. A hlavně nezapomeň, že tohle není fér hra.

Začínáme!
Srdce mu tluče v uších, adrenalin je na maximum. Jediný špatný pohyb a je po všem. Dnes se hraje všechno nebo nic, bez šance na návrat, bez druhých pokusů.
Sklouzne, na poslední chvilku se zachytí. Cíl už je blízko. Stačí se se soustředit, zamířit…
Střílej!

"Dobrá rána, na civila." Kara se usměje a kopne do hromady šrotu, co ještě před minutou byla centurion.
"Připravenej na další kolo?"

Závěrečná poznámka: 

A na mého dalšího oblíbence, Sama Anderse, by se málem nedostalo.

Obrázek uživatele Wolviecat

Odkud jsem přišla?

Úvodní poznámka: 

Tak ještě jednou Héra.

Drabble: 

Na lodi bylo jen málo dětí, a snad nikdo z nich neměl víc, než svoje rodiče, ale stejně se ptaly. Alespoň Héra se ptala.
Z Helovy strany byla odpověď bolavé vyprávění o planetě, ze které zůstal jen popel, a o lidech, které už nikdy neuvidí.
Athenina strana byla ještě komplikovanější.
"Jeden chytrý pán stvořil plecháče," raději vynechala proč a k čemu to vedlo: "a dal jim duši. Plecháči vyrostli, a stvořili mě, a všechny moje sestřičky a bratříčky. A do mě se zamiloval tvůj tatínek, a tak ses narodila ty."
Poslední článek ve vývoji. Bůh ví, kam se vydají teď.

Obrázek uživatele Wolviecat

Pramen vody živé

Úvodní poznámka: 

Tak abych pořád nepsala jen o Baltarovi, Gaetovi a Starbuck...

Drabble: 

Oficiální pravidla byla jasná: na palubě Galactiky alkohol neexistoval. Pokud musíte pít, počkejte si na dovolenku, a i tak se snažte nedělat flotile ostudu.
Realita byla samozřejmě jiná.
Uprostřed noci se scházeli u skladiště, o kterém nikdo nemluvil, ale všichni věděli, kde je - piloti, co chystají další hráčskou noc, sedmnáctiletí zelenáči poprvé daleko od domova, ti, co potřebují zapít zlomené srdce nebo najít odvahu to zkusit znovu. A pár těch, kterým se za střízliva třesou ruce.
Velení se důrazně dívalo jinam a nikdy nepátralo, odkud ten alkohol pramení.
Jak by ne, když do té poslední skupiny patřil i zástupce velitele.

Obrázek uživatele Wolviecat

Ne vždy chceme slyšet pravdu

Drabble: 

Pravda byla jednoduchá, na jediný řádek:

Válka skončila, a lidstvo prohrálo.

Cokoliv dalšího už bylo jen oddalováním nevyhnutelného. Zbylo jich sotva padesát tisíc, vybraných slepou náhodou. Jejich jediná obrana byla tak stará, že s ní ani Cyloni nepočítali. Jídlo a léky a prostor k životu bylo privilegium, které mohlo den že dne zmizet.
Za zády měli nepřítele a před sebou jen studenou věčnost vesmíru.
Ale chraplavý hlas v rádiu říkal něco jiného:
Ještě jsme nezemřeli. Ještě pořád je tu naděje. Vím, kam dál. Stačí jen nevzdat se.

Milosrdná lež. Ale dokázali jí věřit tak dlouho, dokud se zázrakem nestala pravdou.

Obrázek uživatele Wolviecat

Každodenní rutina

Drabble: 

Náboráři o tom nemluví. Ty ti budou vyprávět jen o dobrodružství za kniplem Viperu nebo Raptoru, nebo v uniformě mariňáků.
Ne. Někdy je to jenom tohle. Tužka a papír a tabulky nejbližšího vesmíru. Den za dnem, někdy hodinu za hodinou, s vědomím, že jedna zapomenutá desetinná čárka může roztrhat flotilu na kusy nebo ji přehodit Cylonům.
Naposledy po sobě přečetl výsledky, složil je do desek a předal strážnému. "Nechte to ještě překontrolovat poručíka Hoshiho, ať má Admirál jistotu."
Teď už jenom pár desítek kroků. Naštěstí mu nespoutali ruce, takže mohl po svých.
Aspoň tu trochu důstojnosti mu před popravou nechali.

Závěrečná poznámka: 

Takže: jak už jsem zmiňovala, že Felixovi se opravdu stalo všechno špatného, tak se nakonec pokusil o vzpouru. Nedopadlo to. Popravili ho.
A taky to byl neskutečně zodpovědný člověk a absolutně nejlepší navigátor ve flotile, takže mám za to, že ty skokové koordináty počítal i v cele...
(Jinak je to tedy už po tom, co přijde o nohu)

Obrázek uživatele Wolviecat

Dokud nedohoříš

Drabble: 

Těch prvních pár minut dní, hodin, čas už přestal dávat smysl po návratu bylo úžasných.
Najednou přesně věděla, kam má jít dál
A kdo ti to řekl, jak víš, že tvoje cesta nevede do pasti
ta věčná únava byla pryč
protože stroje nepotřebují spát
a hlad, který je provázel poslední rok, také
vždyť už nepotřebuješ nic, co by tě drželo naživu

Zuby nehty se drží té naděje.
Dokud nepřejde radost a nepřijdou otázky a dokud se ta síla nepromění v mánii
Svět zešedl popelem, co se sype z tebe. Znovuzrodila ses v plameni a je jen otázkou času, kdy dohoříš.

Závěrečná poznámka: 

Vysvětlivky/spoilery:
Ke konci třetí sezóny Starbuck umře. Vletí se stíhačkou do atmosféry planety s velkou gravitací a shoří. No, a o dvě epizody (dva měsíce seriálového času) se vrátí, živá, s tím, že to bylo pár hodin, a že ví, kde je Země

Obrázek uživatele Wolviecat

Kyselé, sladce

Drabble: 

To jablko nemělo existovat.
Byli daleko od města, od opuštěných obchodů z dovozem, a místní ovoce bylo buď ještě to loňské, moučné a scvrklé, nebo kyselé a nezralé na umírajících stromech. Stejně ho zkoušel jíst, a zvracel z něj hůř než z radiace.
A přesto.
Ukousl si a podal ho zpátky Boomer. Zavrtěla hlavou. Měl by se s ní podělit, ale hlad byl hlasitější než pravidla. Snědl ho i s ohryzkem.
(Je to jen proto, abych si ho k sobě připoutala, namlouvala si Osmička. A aby nezemřel dřív, než splní svůj úkol. Nejde o to, že ho nechci vidět trpět.)

Obrázek uživatele Wolviecat

Populární populizátor

Drabble: 

Znechuceně vypnula televizi.
V poslední době měla pocit, že se nemůže podívat ani do lednice, aby na ni nevybafnul Gaius Baltar a jeho názory. Jistě, byl to uznávaný a populární vědec, ale Bohové, musel se opravdu vyjadřovat ke všemu? A ten jeho přízvuk. Spoustě lidí připadal sexy, ale jí z něj krvácely uši. Arogantní, nafoukaný, nepřirozený…
No nic. Dost fňukání, zpátky k programování.
"Kašli na to, ten kontrakt už dostal…"
"Baltar."
Samozřejmě.
Možná to bylo sobecké, ale doufala, že se něco podělá. Ne tak, aby to někoho stálo život. Ale dost na to, aby viděla slavného doktora Baltara konečně padnout.

Obrázek uživatele Wolviecat

Nestačím ti

Drabble: 

"Prosím?"
Caprica seděla na hraně postele, šaty už dávno někde na zemi, a nerozluštitelně se usmívala.
"Jsi mrtvá a žiješ v mé hlavě," třesoucíma se rukama si zapálil: "Nemyslím, že můžeme přibrat někoho do trojice." Radši ani neuvažoval, co o jeho příčetnosti vypovídal fakt, že své imaginární přítelkyni je evidentně málo.
"Jsem mrtvá a v tvé hlavě," zopakovala zamyšleně.
Postel po jeho druhém boku poklesla, jak na ni někdo dosedl. Zavřel oči.
Tušil, koho přivolala. S krví na zádech a s prázdným očima.

Alex Quartararo zemřel jeho rukou na Kobolu. Ale smrt nemusela vždy znamenat, že jste někoho viděli naposled.

Závěrečná poznámka: 

Vysvětlivky pro dnešní den: Baltarova cylonská přítelkyně zemřela na Caprice, ale po zbytkem seriálu ho obtěžovala coby "anděl", kterého nikdo jiný nevidí.
A Alex "Crashdown" Quartararo byl pilot, kterého Baltar při jedné akci střelil do zad.

Obrázek uživatele Wolviecat

Reportáž psaná u airlocku

Drabble: 

Den 1052 od zkázy dvanácti kolonií

Stále ve vězení.
Moje situace je naprosto neomluvitelná.
Chtějí mě vyslýchat. Zase! Jakoby to už na poprvé nezbabrali dost.
Navíc mám už nabitý program.
Jedna odpoledne - nářek nad vlastním osudem
Dvě třicet - úvahy nad tím, jestli nejsem Cylon. Celou situaci by to značně ulehčilo.
Čtyři - rozhovor s Capricou. Pokud se nedostaví, samomluva.
Šest patnáct - večeře.
Šest čtyřicet pět - chvíle objektivní sebenenávisti, posléze postupné propadání šílenství.
Hmm. Vlastně držím hladovku, takže večeře odpadá. A vyslýchat mě má poručík Gaeta. To je inteligentní mladý muž. Zas tak strašné to nebude.
Ale požaduji něco čistého na sebe!

Závěrečná poznámka: 

Přiznávám, že jsem koncept sprostě ukradla z jedné memetické scény z hraného Grinche ("One o'clock, wallow in self-pity"). A Baltar je moje zlatíčko, ale taky drama queen s zakrnělým center pro uvědomění si vlastních provinění.

Obrázek uživatele Wolviecat

A další večer znovu

Drabble: 

Jediné, co ho drží na nohou, byl kůl, ke kterému ho připoutali.
Zradil si lidstvo, řekli mu, a tak si zasloužíš tu nejhorší smrt. Zradil si lidstvo, a proto to bude Cylon, kdo podpálí hranici.
Čeká, až se zvedne dým, který by mu vzal vědomí. Místo toho mu plameny šplhají po nohou, propalují se ke kostem…
Dokud nezačne křičet.

Dokud se neprobudí zpátky na Galaktice. Pořád ještě cítí spáleninu, a pravá noha ho bolí až k zbláznění, ale Louis mu drží na čele obklad a dívá se na něj ustaranýma očima a vlastně…
"To nic," zašeptá ochraptěle: "jenom zlý sen."

Závěrečná poznámka: 

Můj ubohý, nešťastný Felix. Nejdřív ho tragicky zklame Baltar, pak ho samozvaný soud málem vykopne z airlocku, pak to schytá z vlastních řad do nohy (to, že byl střelec Cylon, je třešnička na dortu) a přijde o ní, pak uvízne v Raptoru, kde dochází kyslík a šílená Cylonka postupně eliminuje posádku... A když se dá konečně dohromady se slušným chlapem, tak se s ním rozejde a jde dělat kraviny s Tomem Zarekem.

Obrázek uživatele Wolviecat

Nejlepší dny našich životů

Drabble: 

Netrvalo ani pět minut a začala mu padat hlava. Nebyl v tom sám - většina z nich před školou pracovala, dojížděli, v aule bylo příjemně teplo a ředitelovy žvásty o nových začátcích a rozkvétání taky nedávaly moc důvodů zůstat při vědomí.
Rozkvět. Jistě. Ti nejšťastnější z nich se dostali na některou z mizerných univerzit, které jejich kolonie měla. Ty ostatní čekala stejná nekonečná dřina, nechtěné děti a alkoholismus jako jejich rodiče. Žádný rozkvět. Jen pomalé uhnívání.
On už se mezi ně nepočítal. Na to stačily tři kusy papíru - doklad o přijetí, přiznání stipendia, a palubní lístek na odpolední loď na Capricu.

Závěrečná poznámka: 

No, tomu alkoholismu se stejně nevyhnul.

Obrázek uživatele Wolviecat

Něco půjčeného

Drabble: 

Nebylo to nic velkého - jen pár lidí, cosi jako dort, dva, tři dárky. Ale i tak, nechtěli ji nechat skočit do manželství bez rozlučky.
Popadla poslední, největší krabici. Opatrně rozlepila papír a nakoukla dovnitř.
"Zbláznili jste se? "
Žlutý svatební závoj a sandály ve stejné barvě…
Šaty. Vypadaly nenošené. U krku dokonce zůstal štítek se jménem a adresou, aby se neztratili v přepravě.
Eve a pak něco rozmazaného. V životě o ní neslyšela.
"Díky," řekla, opatrně, aby se jí neklepal hlas: "ale už jsme se s Galenem dohodli, že půjdeme v uniformě. A stejně bych se už neměla vdávat v bílé…"

Závěrečná poznámka: 

Nevzpomínám si ani z BSG, ani z Caprici na žádnou svatbu, takže jsem se rozhodla, že budou mít římskou svatební módu a ne klasickou současnou šlehačku. Správně by pak Chief asi měl mít tógu...

Obrázek uživatele Wolviecat

Kocour se vrátil

Drabble: 

S prvním nádechem prorazil hladinu.
Byl zpátky na Basestar. Za tento týden už potřetí.

"Ty si prostě nedáš pokoj," povzdechl si místní Jedna, který mu podával ručník. Otřel si obličej a odhodil ho. Podle následujícího Jedničkova výrazu to asi nebylo správně.
"Musím to vědět…"
"Vědět co? Kdy se konečně zlomí? Kolika způsoby tě dokáže zabít? Nebo jak rychle se v pokojové teplotě rozkládá tělo?" Jedna nevěřícně zavrtěl hlavou: "Napadá mě jedno přísloví o kočkách…"

Usmál se. "Zvláštní, že si zvolil zrovna tohle. Má totiž ještě druhou část."
Když si trochu pospíší, třeba ještě stihne loď zpátky dolů na Novou Capricu.

Závěrečná poznámka: 

Přísloví o kočičí zvědavosti asi znáte. Ale existuje verze, která dodává: ale zadostiučinění ji zase přivedlo k životu.
Jinak klasický "bylo to dávno a ne každý to viděl": během okupace Nové Caprici se jeden z Cylonů - Leoben - pokoušel přesvědčit Starbuck, aby ho měla ráda tím, že si ji zavřel doma. Ona ho na oplátku obden vraždila, jenže to je u Cylonů, bohužel, jen dočasné řešení...

Obrázek uživatele Wolviecat

Velice hladová housenka

Úvodní poznámka: 

Tak jsem hodinu úpěla, že je to téma na plesk. Pak jsem byla přesvědčená, že to zvládnu leda na nějaký super obskurní fandom. No...

Drabble: 

"A když Hladová housenka snědla celý strom, měla konečně dost a šla spinkat."
Opatrně vzhlédl od knihy a sledoval, co na to jeho dcera říká.
Zdálo se, že přemýšlí. Pak nakrčila nos a rozeřvala se.
"Ví, že ji šidíš," zamumlala Sharon zpod deky: "ještě musí sníst les, louku, zahradu…"
Složil hlavu do dlaní. "Vždyť ani neví, co to strom je. Kdybych jí předčítal Astronavigaci pro začátečníky, nepozná to. Z toho červa mi už kručí v břiše."
"No dovol! Samozřejmě to pozná. Je chytrá po mě."
Na chvilku se odmlčela.
"Navíc má radši Manuál pro údržbu Raptoru. Jsou v něm obrázky."

Závěrečná poznámka: 

A kdyby chtěl někdo víc o Héře a hlídání dětí, tak tady je moje tajná inspirace.

Obrázek uživatele Wolviecat

Někdy je lepší si nepamatovat

Drabble: 

Kdo ví, kde sehnal šampaňské - tak daleko od domova, po takové době. Neptal se. Připili si spolu na vítězství, spravedlnost a nový začátek, na budoucnost a na naději. Hlavně na naději.
Bublinky stoupají do hlavy a nebylo to jen šampaňské, takže když se probudili s bolavou hlavou a žaludkem na vodě, nikdo z nich si nepamatoval, či to byl vlastně nápad.

~~~

To, co včera pil, mělo jediný účel - nechat zapomenout na prohry a špatné konce a na budoucnost. Na naději, která mu proklouzla mezi prsty.

Hrst tablet a spolknout na sucho.

Po naději, jako po šampaňském, je ta nejhorší kocovina.

Závěrečná poznámka: 

*mlátí pokličkama o sebe* a stejně spolu Baltar a Gaeta něco měli a nikdo, od autorů až po Cylonského boha, mě nepřesvědčí o opaku.

Obrázek uživatele Wolviecat

Jak přežít u výslechu

Úvodní poznámka: 

A jdu sepisovat Úvod Do Fandomu, protože toho asi letos bude víc.

Drabble: 

Tohle jsou pravidla, jak přežít u výslechu:
Vyslýchající toho neví tolik, co tvrdí.
(Nelži mi, viděla jsem tě.)
Nesnaž se vyplňovat ticho.
(Klepání prstů o stůl, důrazný pohled na hodiny.)
Rychlé otázky tě mají zmást, nespěchej.
(Kdes byla? S kým? Proč?)
Na důstojnosti nezáleží, tvař se slabší, než jsi.
(Bohové, ty už zase bulíš?)

Nakonec tě donutí mluvit. Až ti přirazí prsty do dveří, až tě zbije do krve, až tě zavře venku v zimě. Lži. Dokud to zvládneš.

Nakonec utečeš. Za pár let tě přijmou na školu. A svoji šílenou matku a to, čemu říká domov, necháš za sebou.

Závěrečná poznámka: 

Socrata Thrace (matka Starbuck) holt měla poněkud "svérázný" přístup k výchově.

Obrázek uživatele Wolviecat

Kousni se do jazyka

Úvodní poznámka: 

Jsem to nulté téma málem propásla!
Jinak jsem se letos dokázala vyhnout fandomům typu Comeback, ale pro změnu jsem se stočila směrem takové hezké, rozverné téma, jak moc temný to dokážu udělat?

Drabble: 

Znechuceně přejel prstem po hrbolaté, odřené hraně opěradla.
"Krysy?"
Místo odpovědi přivolal doktor Cottle dalšího pacienta - jednoho z Tyrolových lidí, s košilí prokrvácenou na boku, kde se zachytil na ulomené tyči lešení. Takových zranění viděl v poslední době desítky - zima, únava a strach nejsou pro bezpečnost práce to nejlepší.
Z autoklávu vytáhl čistou jehlu, odmotal kousek catgutu - mnohem kratší, než doporučovaly učebnice, ale ty už se dávno rozpadly na prach i se zbytkem kolonií.
"Zkuste se moc necukat."
Za pár minut bylo po všem, jen na opěradle přibyl další otisk zubů.
Jehla přistála zpátky v autoklávu.
Simon se zašklebil.
"Krysy."

Závěrečná poznámka: 

A protože už je to dávno, tak Simon je ten Cylon-doktor.

Obrázek uživatele Wolviecat

Pod chodidly

Drabble: 

Bylo zvláštní, znovu se po letech dotknout země.
Nová Caprica ho minula - někdo musel zůstat jako kapitán prázdné lodi - a všechny ostatní planety byly jen bojiště. Pohřebiště. Mrtvé a spálené pozůstatky dávno zničených civilizací.
Téhle svět se ještě nerozhodnul, čím bude, a bylo jen na nich, aby jeho osud vedli.
Počkal, až se ostatní ztratí z dohledu. Pak se posadil do trávy a zul si boty, které nosil posledních pět let. Rozpraskaná hlína ho hřála do chodidel.

V jazyku jeho dávných předků a v jazyku lidí, kteří přijdou až dlouho po něm, znamenalo jeho jméno zemi, ze které byly stvořeni.

Závěrečná poznámka: 

Pro jistotu: Adam (takže i Adama) znamená v herbrejštině země

Obyčejná přezka

Drabble: 

Sedla si na postel a stočila se do klubíčka. Po tváří jí tekly slzy.
"Nicky," zašeptala s bolestí v hlase.
Třináct pilotů, třináct přátel, mezi nimi její Nicky. V jednu chvíli se všichni smáli, slavili, chvíle štěstí v nekonečném utrpení. A pak jen bolest, křik, krev, roztrhaná těla a smrt.
Jako by nestačilo, že je zabíjel krutý nepřítel, oni umřeli, když byli v zdánlivém bezpečí.
Únava materiálu.
Nechtěla tomu věřit, když slyšela vysvětlení z úst bezpečnostního důstojníka. Copak něco tak obyčejného by mohlo způsobit tolik bolesti? Obyčejná přezka praskla a uvolnila smrtící raketu uprostřed lodi.
A jí se zhroutil svět.

Stránky

-A A +A