Aldorma/Tristenol

Sean se s trhnutím probral ze vzpomínání, které nebylo často veselé. Za mnoho chyb si mohl sám, jiné mohl vyřešit mnohem lépe. Pak se ale podíval na Violu, která měla skloněnou hlavu u vyšívání a pomyslel si, že nakonec jeho život nebyl až tak špatný. Litoval jen jediného. Že tu zanechá ženu, kterou vroucně miloval, samotnou a způsobí jí další bolest.

"To nové hříbě je úžasné. Je teprve ve vývinu, ale bude z něj ten nejlepší hřebec, kterého jsi měl," vrátila se Viola k tématu, které řešili, než se zamyslel.

"Asi si zdřímnu," pronesl tiše.

Poslední spánek odvanul veškerou bolest...

Dříve na Antaresu neexistovala místnost, kde by nebyl pověšen obrázek od chlapců. Po smrti jednoho a odjezdu druhého je Viola postupně všechny sundala a uklidila.

Sídlo bez nich vypadalo prázdně.
Jednoho dne však Viola nalezla na místě, které dříve zdobil obraz motýla, zavěšený dopis na kterém bylo úhledným písmem napsáno její jméno.

Byl to první dopis od Samuela. Strohý - jen popisoval cestu a pokoj. Ale byl od něj.

Dopisy přicházely pravidelně. Pokaždé zavěšené na místě dřívějších obrázků.
Zjištění, že si Sean ta místa pamatuje, jí dojalo.
Byly to dopisy od Samuela, které jim pomohly najít si k sobě zase cestu.

Sethova smrt poznamenala každého člena rodiny. Nejvíc se však podepsala na Samuelovi.

Uhýbal před pohledem. U společných jídel se snažil být neviditelný a utíkal před desertem.

Jednoho večera Sean nalezl Samuela v Sethově pokoji. Seděl zády opřený o postel, slzy mu stékaly po tvářích a dokola opakoval: "Všechno je to moje vina."

"Není to tvá vina!" vykřikl Sean a objal svého syna.

"Kdybych ho našel. Matka mě musí nenávidět," rozbrečel se Samuel. "Bylo by lepší, kdybych odjel," dodal po chvíli nezvykle dospělým hlasem.

Seana vyděsila představa, že přijde i o druhého syna.
"Prosím," zašeptal zoufale Samuel.
Sean, ač nerad, souhlasil.

Ať spolu hráli jakoukoliv hru, Seth se snažil nad starším bratrem vyhrát. V tu chvíli byl jak lítá šelma.

Každou prohru nesl s hlavou vztyčenou. Přesto se do každé další hry vrhal naplno a doufal, že konečně na svého bratra vyzraje.

Když onoho osudného dne hráli na schovávanou, našel Seth dokonalé místo v koruně stromu. Nikdo netušil, že se naučil šplhat.

Když začalo pršet, přemýšlel jestli nemá slézt. Ale touha vyhrát byla silnější.

"No tak, Sethe, vyhrál jsi! Kde jsi?" slyšel přes déšť křik zoufalého bratra.

Promoklý se pokusil slézt ze stromu. Místo toho celý prochladlý spadl bratrovi k nohám.

Na Antares toho roku přijela návštěva. Ta mladá dívka v pastelově zelených šatech, kterou však nikdo nespatřil, měla na každého dobrý vliv.

Stačilo, aby pohodila vlasy, a do místnosti zavála pohoda.
Tu a tam předstírala zakopnutí a drcnutím svého těla přistrčila Seana či Violu do náručí toho druhého.
Než hodlala odejít, pohladila Violu po břiše.

Ve dveřích se setkala se svým bratrem - hubeným mladíkem v potrhaném obleku.
Tiše ho prosila, aby nevcházel.
Vysvětlil jí, že musí. Nechal se však přemluvit, aby přišel o pár let později.

Dívka se otočila a zadívala oknem na rodinu, která bude alespoň pár let šťastná.

Sage Antares ve svém životě moc věcí nelitoval. Když umíral, začal litovat svého rozhodnutí vydědit svého vnuka. Ve skrytu duše toužil po tom, aby mu syn dal vnuka či vnučku, kteří by vzešli z manželství s Violou. Jeho touha však měla zůstat nenaplněna.

V posledních dnech svého života mu navíc vnuk dělal nepřetržitě společnost. Něco, co si Sage vlastně nezasloužil, neboť vnuka do té doby ignoroval.

Nakonec byl Sage rád, že Sean zařídil svému synovi budoucnost. Mít ochránce, který má styky na královském dvoře, Samuelovi usnadní život.

Snažil se překonat hořkou pachuť toho, že ochráncem bude jeho protivník - Luthomar Niman.

Že se za dveřmi neposlouchá, vštípili Samuelovi už v brzkém věku. A tak by to úmyslně nedělal. Jenže toho dne pršelo a on se ve svém pokoji nudil. Začal tak bloumat po chodbách, když tu zaslechl hlasy z hlubiny dědovi pracovny.

"Jedno ti musí nechat. Aspoň si vyhodil tu flundru, když už se Sean rozhodl nechat si toho bastarda na krku," zasmál se dědův host.

Samuel rychle couval pryč.

"Co tu děláš?" ozvala se Samuelovi za zády Viola.

To není moje matka, došlo Samuelovi. Viola nechápala co se děje. Pokusila se Samuela pohladit, ale vysmekl se jí a utekl pryč.

Po rozpravě s Nimanem se Sean vracel na Antares v rozzuřené náladě. Bez klepání vtrhl k otci do pracovny.

"Konečně chápu, co jsi. Stvůra, která se vyžívá v ničení života ostatních!" ječel na něj. "Necháš ho žít mezi šlechtou a pak zařídíš, aby se nestal rytířem a dokonce ani nic nezdědil? Zničíš život vnukovi, protože nenávidíš vlastního syna! Uvědomil sis jednu věc? Je to jediný pokračovatel rodu Antares. S Violou se nám nedaří počít. Tím, co jsi udělal, si možná způsobil jediné. Mojí smrtí vymře slavný rytířský rod. Snad jsi spokojený," dodal tiše, a aniž by čekal na odpověď, odešel.

Od svatby Seana a Violy uplynuly již tři roky. Úcta pozvolna přerostla v přátelství. Přátelství v lásku. Společně strávené dny byly zalité sluncem a nebýt jediného drobného obláčku, Viola by si připadala dokonale šťastná.

"Mám pocit, že draci se rozhodli, že mým jediným synem bude Samuel," povzdechla si Viola ráno, když na povlečení nalezla neklamnou známku toho, že opět není v očekávání.

Sean netušil, co říct. Naštěstí Viola nesmutněla dlouho. Do místnosti vběhl pětiletý chlapec a Viola se rozzářila.

"Pojď se mnou, mami!" chytl ji za ruku a odváděl pryč. "Už vím, kde jsou!"

"Co, zlatíčko?" zeptala se pobaveně.

"Fialky!"

39 den Klidně

Lady Viola v naší domácnosti žije již druhý úplněk a pomalu ji začínám poznávat. Ač jsem stále rozzuřený, že otec rozhodl o sňatku bez mého vědomí, musím poděkovat drakům, že vybral právě tuto ženu.

Je to inteligentní žena a rozhovory s ní jsou příjemným zpestřením dnů. Oceňuji na ní, že se nebojí říct svůj vlastní názor. Nejvíc si mě však získala svým přístupem k Samuelovi.

Chlapec jí zbožňuje a pevně věřím, že i ona jeho. Lásku, kterou má vepsanou v očích, nejde předstírat.

Přiznávám. Viola si získala moji úctu. Mně nezbývá, než se pokusit získat její přátelství.

Viola viděla malého chlapečka a vyslechla od Seana celý příběh. Bylo toho na ní moc a potřebovala si utřídit myšlenky. Požádala tak o možnost projet se na koni kolem nedalekého jezera.

Sage Antares však považoval za nevhodné, nechat mladou dívku odjet samotnou a nabídl se jí jako doprovod. Viole nezbylo nic jiného, než s úsměvem jeho společnost přijmout.

Viola ale neměla náladu si povídat. Sage však neměl problém vést monolog a seznamovat ji s místem, které bude brzy jejím domovem.

Po dvou hodinách jízdy Viola přemýšlela jestli víc nesnáší ryšáka,, který odmítal poslechnout jakýkoliv příkaz, nebo arogantní hlavu rodu Antares.

Celý rok se snažil Sage dohodit vhodnou manželku pro svého syna. Sean je však všechny odmítal. Nechápal, proč by se měl ženit s první, která se namane.

"Brzy přijede tvá budoucí manželka," oznámil Sage v den Samuelových prvních narozenin.

"Prosím?" zamrkal překvapeně Sean.

"To dítě je důkazem, že jsi s tou služebnou zašel dál, než jsme kdy chtěli. Uvědom si, že vrháš špatné světlo na celou rodinu!"

Sean mlčel.

"Mimochodem, to potěšení sdělit jí, že bude vychovávat levobočka, jsem nechal na tobě," dodal Sage. "Každý si myslí, že na to dítě jen platíš. Nikdo netuší, že tu s námi žije."

Povinnosti s narozením syna nezmizely. Sean často opouštěl Antares, aby splnil úkoly uložené králem. Po posledním ho při návratu čekal šok. Samuelova matka byla v jeho nepřítomnosti vykázána.

Sean zuřil. Snažil se zjistit, kam odešla. Vyslechl veškeré služebnictvo. Projel celé panství. Přesto nedokázal nic zjistit.

"Chováš se, jako bys tu couru miloval," pronesl znechuceně jeho otec.

"Neměl jsi právo mého syna okrást o matku!" odsekl Sean.

"Zařídil jsem mu kojnou. Hlady neumře. Víc po mně nemůžeš chtít," odpověděl mu klidně Sage.

"Musíš litovat, že nemám legitimního potomka. Jinak by ses zbavil i Samuela."

"Jednou ho mít budeš," pousmál se Sage.

Jako ještě panoše ho rytíř učil, že nikdy nesmí stát s hlavou oblacích, jinak by se mohl přistihnout, že se probouzí ze zasnění, jen aby zjistil, že na něj někdo zaútočil zezadu.

Sean si jeho radu vzal k srdci. Od té doby ho nic nezaskočilo.
Až do chvíle, kdy poprvé v rukou držel svého syna. S hrdým úsměvem se zadíval do očí svých rodičů. Matka byla dojatá. Avšak otec...

Seana čekalo nepříjemné procitnutí z naivní představy, že otec změní svůj názor, až poprvé spatří vnuka. V očích se mu zrcadlil odpor a znechucení.

Znechucení ze syna.
Odpor k nechtěnému vnukovi.

Zachránil dívku, jak rytíř ji ctil.
Po nocích o ní pak zoufale snil.

Nemohl dostat z mysli vzpomínku na tu dívku. Stále cítil, jak se mu chvěla v náručí...

Na kůži stále cítí dotek jeho dlaní.
Touží, ač ví, že nebude jeho paní.

Jeho úsměvy pro ni byly pohlazením i políčkem. Každý mu vracela...

Touha je spaluje, vyjdou jí vstříc.
Má jeden druhého a chtějí víc.

Neudržel se a políbil ji. A ona polibek opětovala...

Bylo to vášnivé milostné vzplanutí.
A cosi vzniklo z tohoto splynutí.

Když nepřišly její dny, věděla, co to znamená. Mohla utéct. Ale nedokázala mu lhát.