Stopařův průvodce po galaxii

Nad vchodem Milliwayova Restaurantu na konci vesmíru zářil nápis "Zavřeno pro soukromou akci". Vrchní číšník Garkbit zvědavě pokukoval po hostech. Seznam obsahoval pouze jediné jméno, ale přesto bylo uvnitř rušno.

Kolem stolu jich teď sedělo patnáct, muži a jedna žena. Dva nápadně podobní chlapíci o něčem vášnivě diskutovali. Jiná skupinka mířila svítícími tyčkami na Pangalaktický megacloumák a dohadovala se o jeho složení. Ten v klobouku nabízel ostatním želé bonbóny a další dva se pokoušeli skloubit elektrickou kytaru s dřevěnou píšťalkou.

Nejpodivnější byly ale jejich cestovní lodě. Garkbit něco podobného nikdy neviděl. Všichni přiletěli v něčem, co připomínalo malou modrou krabici.

Bill seděla v TARDIS před velkou tabulí. Doktor zamával ukazovátkem.

"Co je tohle?"

"Brambora?"

"Ano, Sontaran. Jak poznáš Dáleka?"

"Vypadá jako pepřenka."

"To už bude pozdě, stačí slyšet "VYHLADIT". Co sochy?"

"Pozorovat a nemrkat."

"Správně! Co tenhle?"

"To vypadá jako... já?"

"Anebo přestrojený Zygon, nikdy nevíš."

Další list byl prázdný. Bill povytáhla obočí.

"Když máš pocit, že jsi něco zapomněla, je zle."

"Ale takový pocit mám pořád!"

"A teď to nejdůležitější - co uděláš, když někdo začne recitovat poezii?"

"...poslechnu si ji?"

Doktor udeřil ukazovátkem o tabuli. "Utečeš na konec vesmíru, pokud je ti život milý! S vogony si nebudeme zahrávat!"

V této situaci nepomáhalo ani to, že u sebe měl ručník. Nic ho nedokázalo připravit na toto mučení.

Ó vidíš tu obludnou oblohu
Obdivujte její brčálové hloubky
Škvrrrk, řekni mi Škvrunku
Ptáte se, proč Vás prázdnota ignoruje
Proč kvůli jejímu chrmchutném pohledu cítíte hnis

Cítil, že bude zvracet. Třetí nejhorší ve Vesmíru? Sotva.

Můžu říct, že Vás znepokojuje
Chromátový růst obličeje
Co vypadá jako
Dřulkavá kláda
Frůnící zdechlinou
A co víc, ví,
Že Vaše zprudlá kůlna
Voní mršinami
Svým frkodrťákem
Okouzluješ nacuclé pijavice

Ford zoufale pohlédl do očí Arthura Denta, jediného člověka, kterého zachránil ze Země. Jediného člověka, kterého miloval.

Nemám talent, potřebné vzdělání, ani zkušenosti z oboru. V životě jsem ničeho nedosáhl; můj životopis je jednou velkou přehlídkou bezvýznamnosti. Nemohu slovy ani obsáhnout, v čem všem jsem selhal, selhávám totiž ve všem. Je mi jasné, že Vám už z písemného projevu připadám krajně nesympatický.
Jsem si však vědom toho, že na ničem z toho nezáleží, když se to podíváme z perspektivy celého vesmíru. Vím také, že život není fér. Zázraky se sice nedějí, ale lidé dělají chyby. Tato skutečnost mi dodala odvahu Vám napsat.
Mohlo by se totiž stát, že byste nějakým nedopatřením přidělil roli robota Marvina právě mně.

Srdce ze zlata udělalo zastávku, protože si Zafod potřeboval něco vyřídit, a Ford s Arthurem dostali možnost si neznámou planetu prohlédnout. Zrovna tu probíhali trhy.

Arthur kulil oči. Jídlo všech tvarů a barev ho zároveň děsilo a fascinovalo. Zastavil u stánku s něčím, co vypadalo jako modré želé. "Můžu ochutnat?"

Ford vzhlédl právě včas, aby zakřičel: "Né!"

Arthur, který právě želé spolkl, se na něj vyděšeně podíval.

"Tohle je sliz z asteroidu C587B! Rozmnoží se, a potom tě zevnitř přemění taky ve sliz!"

"Co budeme dělat?"

Ford vzal do ruky ručník a mávnul s ním na Arthura. "Hlavně nepropadej panice!"

Z hyperprostoru se vynořila velká žlutá koupací kachnička. Několikrát změnila tvar, až se ustálila v podobě Srdce ze zlata.
Na palubě se do normálu vrátili i všichni humanoidní pasažéři.
"Sestupujeme na oběžnou dráhu."
Před lodí se najednou objevil obří svítící nápis.

Vstup povolen pouze pro technické pracovníky!!!
Planeta v karanténě rekonstrukci!!!

"Ehm, Zaphode, jsi si jistý, že jsme tu správně?"
"Ty se ptáš jako bych rozuměl instrukcím z mojí druhý hlavy!"
"Lidi? Nejsme tu sami, venku je další loď."
"Není vám ta planeta nějaká povědomá? Mě to přijde jako Země II, co stavěl ten švihlej Magratean... Asi ještě není hotová."

Stopařův průvodce uvádí, že kopr je meziplanetárně rozšířená rostlina s mnoha využitími.

Doktor bojoval s mimozemšťany, kteří chtěli Zemi využít pro koprové plantáže.

Bratři Wichesterovi byli očarováni pytlíkem kopru, nad kterým čarodějnice zašeptala kouzelná slůvka.

John Watson uvařil koprovku, kterou Sherlock jako všechno ostatní odmítl.

Sam Křepelka vytáhl uprostřed Mordoru z batohu kopr a ochutil tak pár hubených králíků.

Na Ankh-Morporském poštovním úřadě zavedli po úspěchu zelné i koprovou známku. I po rychlém stažení z výroby ji pár sběratelů pyšně vystavuje.

Staří Egypťané kopr používali pro zklidnění žaludku.

Já dostanu téma kopr a celý den nemůžu vymyslet co s ním.

Pozemšťané!

Doslechli jsme se, že se na Zemi za tři měsíce snesla řada negativních situací.

V lednu vám hrozil válečný konflikt celého světa! V únoru vaši planetu zachvátil požár, který vás málem připravil o zdroj kyslíku, který potřebujete k životu! V březnu došlo k rozšíření nebezpečného viru, který vás do teď drží doma!

My vogoni ale říkáme třikrát a dost! Katastrofy tímto měsícem končí a my vám slibujeme, že pozemšťané budou moci opět ze svých domovů a volně cestovat. Za tímto účelem budujeme intergalaktickou dálnici, která tento měsíc udělá zastávku i u vás. Věříme, že možnost navštívit jiné planety oceníte!

"Forde, nedostal jsem ránu do hlavy?"
"Dneska asi ne. Proč?"
Artur zamrkal. Bílé myšky zmizely. Snad se mu to zdálo.
"To je jedno. Poslyš, pamatuješ jak jsme potkali toho staříka se strašně dlouhým jménem? A jak mi vyprávěl o těch lidech, co miliony let čekali na odpověď, co vůbec nedávala smysl? Nějak si nemůžu vzpomenout..."
"Jasně. Myslíš ty blázny, co sestrojili superpočítač a chtěli po něm odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec. A pak zjistili, že nevědí, jak přesně zní ta otázka. Dobrej úlet."
"Stejně to nechápu."
"Nech to plavat kámo. Nejdůležitější je vědět, kde máš svůj ručník."

V hmoždíři se všechno "hmoždí"
- odér pomazánky z droždí,
od školky jen čára tenká
k vůni desek na písmenka.
Vmíchej "cukrů" od hrdličky,
máš prázdniny u babičky.
Chutě, vůně a též zvuky přírody všech ročních dob,
svou soukromou sbírku vjemů promítám na bílý strop.
Mýdlové bublinky na dětské kůži,
vůně, co chřípí vždy v slastném "ach" zúží.
Jeden recept na všechny ty vjemy v tresti života,
obsah kotle kdosi míchá, výjev halí temnota.
Do křivule přidá ještě pár krůpějí deště,
jakých chutí, kdo a kolik připraví ti ještě?
K odpovědi 42 dobereše se pouze,
protřepat a po kapičkách vychutnávat dlouze.

Ze začátku si myslel, že přistál na celkem fajn planetě. Trošku zapadákov, to jistě, ale pořád fajn. Nikdo sice nesměl vědět, co tady doopravdy dělá, ale to mu nebránilo si alespoň užít trochu zábavy.
Až tak po týdnu si uvědomil hlavní problém všech zapadákovů.
Totiž, že nikdo jen tak obyčejně neproletí kolem.
Po roce se mohl ukousat nudou. Přesto odolal, neukousal se, a postupně zapadl do zdejší pravěké, nešťastné a velmi, velmi líné společnosti. Stále však s nadějí vzhlížel k nebesům.
Avšak den, kdy se na nebi objevily lodě, které se ale vůbec nepodobaly cihlám, mu přinesl jen další problémy.

Bylo nebylo, Zářná Vzora šla na pivo se zlým a zlým dvojčetem. Co se nestalo, dvojčata vyrazila na výšlap a uvízla v prvním občerstvovacím zařízení.
I seděla u stolu sama samičká Zářná Vzora.
Mezitím se v New Yorku iniciativa Avengers rozhodla pro tajný průzkum Aveviny totality a vyslala dva zástupce, protože staří kamarádi chtěli jít na pivo.
"Jaktože jsem střízlivý?" zavyl tmavovlasý po první lahvi Pangalaktického megacloumáku.
"Ty už máš dost," prohlásilo pohlavně neutrální výčepní a za límec ho vytáhlo z hospody.
Blonďatý usnul, sjel pod stůl a stáhl ubrus. Vzora sotva zachránila láhev.
"Takže mám pít sama?" povzdechla si.

Dispečer střediska letového provozu spatřil na radaru tečku pohybující se směrem k letišti.
“Tady věž. Ohlašte se, prosím.”
“Dobrý den?”
“Letíte příliš rychle. Zůstaňte v letové hladině a při kroužení postupně snižujte rychlost.”
“Hele! Co se to ke mně najednou tak strašně rychle blíží? Tak strašně moc rychle. Je to veliké, placaté a kulaté... to chce nějaké důkladné jméno jako třeba... zem!”
“Jo, je to zem. Brzděte, sakra!”
“Jestlipak budeme kamarádi?”
Po mlaskavém žuchnutí následovalo už jen ticho. Vzápětí se na radaru objevila nová tečka signalizující další neznámý letící objekt.
Dispečer si stihl pomyslet jediné: “To snad ne, už zase!”

*šťouch*

"Nestrkej do mě! Nech toho, nebo to na tebe řeknu!"

*šťouch*

"Povídám, nešahej na mě! Kdyby si se líp učil, moh si to psát ty."

*šťouchy šťouch*

"Dyť mi to zkaz... Ty hajzle! Urazim ti chapadla!"

...další nález kruhovitých obrazců v obilí. Na rozdíl od předchozích jsou ty nejnovější podivně přerušované a v jednom místě dokonce zploštělé. Toto by naznačovalo možnost, že nejsou mimozemského původu, ale pouhým pokusem o senzaci pozemského vtipálka. O dalším vývoji budeme informovat...

*šťouch*

"Copak nechápeš, jak pro ně byla ta zpráva důležitá? Si jako malej."

*šťouch*

"Kvůli tobě teď musí dojet na Alfu Centauri!"