DMD Bonus č. 8 pro 28. 4. 2021. Téma: Šťastné drabble

Obrázek uživatele Terda

Bilance

Fandom: 
Drabble: 

Zatuchlé příšeří orlopu čpělo pachem krve. Bolestné mlčení těch, kteří čekali, až na ně dojde řada. Pod rukama doktora Dobblera. Nebo v náruči smrti. Sláva bitev rozčtvrcená mezi pahýly končetin.
Vratký krok kapitána. Mladý Milton ji podpíral.
Doktor vzhlédl. Zkušeným okem sjel příchozí. Ryšavé vlasy slepené koláčem zaschlé krve. Kabát rozervaný. Zamračil se.
“Jaké máme ztráty?”
Věděl, že se zeptá. Vždycky se ptala.
“Osmnáct mrtvých. Zatím. Sedmatřicet raněných. Kabát dolů! Košili taky.”
Na palubě velela ona. Tady on.
“A bitva?” zeptal se, když látal rozšklebenou ránu.
“Naši. Vyhráli.”
Odpověď sekaná bolestí. Zvítězili. Byli na živu. Ale nebylo proč se radovat.

Závěrečná poznámka: 

Je po boji a nejsou potopení. To je vlastně štěstí. Ale o moc víc optimismu z toho nevykřešu. Nicméně DMD je takový útěk od reality sám o sobě. Díky za něj.

Obrázek uživatele Regi

Konec?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hagridova cesta TAM… ale jak zpátky?
Předchozí kapitola: Na motýlí louce

Drabble: 

Ve sborovně před fotografií banánového skleníku stála ředitelka McGonagallová a profesor Kratiknot, ve fotce pak Hagrid s Evelínou a Severusem.
Evelína Hagrida mlčky objala.
Severus mu podal ruku. „Na viděnou… kolego.“
Minerva a Kratiknot se na něj povzbudivě usmáli.

Hagrid hromovým hlasem zaburácel zaklínadlo. Bezchybně mávl hůlkou.
Obrovská síla ho roztočila jako čamrdu. Zavřel oči…

Když je zase otevřel, stál ve sborovně.
Minerva ho podobně jako Evelína mlčky objala.
Kratiknot se široce usmál, natáhl se na špičky a podával mu ruku. „Vítej zpět, Rubeusi!“ Pak ale zvážněl. „Musím však upozornit, že pokud nic neuděláme, existuje tady stále jedno veliké nebezpečí…“

Závěrečná poznámka: 

Následující kapitola: Doopravdy konec

Obrázek uživatele Jeřabina

Smrt není

Úvodní poznámka: 

Smrt není a zbytečné je zkoumat
   nudné pravdy věčných axiomat
     prozraďte mi radši to, co je.

Drabble: 

Vlci mě pozorují zpoza stromů.
Nenávidí mě. Celý les mě nenávidí.
Jejich vytí mě provází nespavostí. Kosti po jejich malých, čistých vraždách bíle svítí.

Vlčici nacházím na kraji své mlžné hradby. Široká rána na boku zeje, snad od parohu?
Umírá. Mohu ji nechat pojít, osamocenou šelmu. Mohu smrt urychlit, získat teplou vlčí kožešinu.
Místo toho se shýbám, zavírám ránu poryvem šípkové magie, ohnutá slepě dýchám skrz bolest.
Zvíře vstane, zavrčí... a uteče.
Třas mě opouští až po hodině.

Když další noci pozoruji hvězdy přede dveřmi, mlha zašeptá. Šedé tělo se prosmýkne dál.
Po chvíli mi nohy přikryje teplá vlčí srst.

Závěrečná poznámka: 

Tohle probíhá tak nějak neukotveně vlastně lehce před tím předchozím drabblem, no, ale není to moc důležité...
Předchozí díl | Další díl
První díl

Obrázek uživatele Aries

Na ulici

Úvodní poznámka: 

Brutálně zkráceno cca na polovinu, ach jo.
Navazuje na Po bitvě

Drabble: 

Evžen na ulici nastaví tvář chladnému větru.
Lehce se dotkne omítky. Starý dům s úlevou usíná.
Darek vyjde vzápětí: „Tohle mi nikdo neuvěří.“
„Tak to nikomu neříkejte.“
„Jsem zvědavý, jak vysvětlím pojišťovně tu podlahu…“ Darek se náhle rozesměje. „Víte co? Vykašlu se na to. Mně totiž něco došlo.“
Popojde k zaparkovanému autu.
„Tenhle job není pro mě. Nač marnit život papírováním a sháněním řemeslníků, když nevíte dne ani hodiny? Vrátím se do Anglie. Plánovali jsme s klukama založit kapelu… Chcete někam hodit?“
Evžen s úsměvem zavrtí hlavou: „Hodně štěstí.“
Darek nastartuje, rozjařeně pustí hudbu.
Chce zamávat, ale ulice je prázdná.

Závěrečná poznámka: 

Příště Lektvar

Obrázek uživatele Linkový stykač

Kouzelná babička

Drabble: 

Ta stará paní na něj mávala holí už od výlezu z metra. Hanba by ho fackovala, kdyby nepočkal. Notabene, dorazil na Vltavskou se značným předstihem, do času odjezdu zbývala luxusní minuta. Ovšemže myslel hlavně na to, jak by ta chuděra čtvrt hodiny vyhlížela další čtrnáctku, avšak skutečnost, že navzdory jejímu šouravému nástupu stíhá být na Masaryčce včas, plnilo jeho duši pocitem dokonalého míru.
„Tumáš, panáčku, za to, že jsi mi neujel,“ povídá stařena na Spořilově a nasype mu do dlaně hrst oříšků.
„Babičko, to jste si nemusela dělat škodu,“ praví Ondřej s úsměvem.
„Ále, jakápak škoda, ty jsou z Toffifee.“

Obrázek uživatele Owes

Když muž se ženou snídá

Úvodní poznámka: 

Je to fluff a je tak sladkej, že kdyby se proměnil v bonbón, vytáhne vám všechny plomby, ale já prostě musel. Ti dva k sobě patří a tohle si zaslouží.

Drabble: 

Probudila ji vůně čerstvě umleté kávy. Ještě chvíli setrvala v příjemném teple postele, pak pomalu vstala, zamotala se do přikrývky a bosky došla do kuchyně. Severus už byl oblečený, přes košili měl uvázanou zástěru a chystal na stůl dva šálky a malinový cheesecake. Trouba byla ještě horká.
„V kolik jsi vstal?“
„Nespal jsem.“
„Kvůli mně? Chrápu?“
„Ne,“ usmál se. „Spíš jako andělíček. Kávu?“
„Myslela jsem, že ji nepiješ.“
„Nepiju. Ale některé návštěvy se bez ní neobejdou.“
„Míváš jich hodně? Takových návštěv?“
Posadil se naproti ní. Ve tváři mu uvízl zvláštní výraz.
„Řekněme, že teď už je nebudu potřebovat.“
Nepitvala to.

Obrázek uživatele nettiex

Lepší dnešky

Fandom: 
Drabble: 

Mafuyu vzpomínal na jejich první vystoupení.

Jak křečovitě svíral Yukiho kytaru. Obličeje diváků, rozpité v barevné šmouhy a před očima (v mysli, v srdci, v duši) jen toho, komu byla tahle píseň věnovaná. Kdo ji nikdy neuslyší.
Jak se nadechl a… Zpíval. Křičel. Plakal. Emoce, které jej dlouho dusily, zformované do slov a konečně, konečně venku. Zármutek. Láska. Vztek. Bolest.
Neskutečné vyčerpání a ještě větší úleva.
(A možná trošičku naděje.)

Tentokrát to bylo jiné. Cítil se lehce. Haruki a Akihiko se zvesela usmívali. Uenoyamův úsměv byl drobný a Mafuyu věděl, že jen pro něj.
Nebyl sám.
Nebyl ztracen.

Byl šťastný.

Obrázek uživatele Apatyka

Hašlerka

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ
Věnováno všem, kteří ty písničky rádi hrají, zpívají nebo poslouchají, a především Kleio, která při úpění použila slovo hašlerka, čímž toto drabble způsobila :)

Drabble: 

Na té Malé straně stojí Starý dům, co se k němu chodí Po starých zámeckých schodech. Bydlí v něm Andulička. Je to hotová Princezna v hermelínu, vždycky Chic Parisienne! Jednou, když Nad Prahou tančily hvězdičky, byla se projít Před Vejtoňskou hospodou. Náhle uslyšela píseň, co ji zpíval Tulák Vendelínek. Měl za čepicí Bílý kvíteček a seděl tam, kde rostou Staré topoly. Než se kdo nadál, byla z té známosti Píseň o ztraceném věnečku a hned potom Svatba na faře. Brali se V tom našem venkovském kostelíčku. A pak spolu dlouhá léta šťastně žili a každý den zpívali Potkalo mne štěstí.

Obrázek uživatele Alexandra

O chutích, vůních a místech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když happy thoughts, tak happy thoughts.

Drabble: 

Koya-dōfu a cedrový les po dešti. Kouřící hrnek sahlepu a Modrá mešita pod sněhem. Preso na stojáka v šestnáctém obvodu. Samgyetang s extra porcí divokého ženšenu a posvátná hora Inwang. Currywurst, kterým zajídáš vlčí hlad po kurfiřtské sbírce smaragdů a safírů. Sundubu-jjigae a neony staré zábavní čtvrti. Sensuke saké a zakouřená nádražka v Nadě. Kebab z okýnka u nádraží, kde vědí, že si dáváš dvojitou harissu, a křičící racci. Neforemné yuzu za pár šupů ze samoobslužné budky cestou do nejstaršího hlavního města.

Letošní jarní chřest zalitý slaným máslem a za okny trnky vonící do noci. Není ve vůbec špatné společnosti.

Závěrečná poznámka: 

Věnováno Taiye Selasi.

Obrázek uživatele Skřítě

Někdy slunce, jindy mrak, pro radost a jenom tak...

Fandom: 
Drabble: 

Život je až příliš krátký a času tak málo,
zažít tolik krásných věcí, co by za to stálo.

Život je až příliš krátký na stres nebo nudu,
mžikneš okem a další den už je zase v čudu.

Cesty jsou tak křivolaké, těžko hledat pravou,
šlapeš přímo za svým cílem, než narazíš hlavou.

Cesty jsou tak křivolaké, že nevíš, co osud chystá,
věřím ale v prozřetelnost jsa životní optimista.

Čas je tolik pomíjivý, že mě jímá tíseň,
jestli stihnu vůbec složit tuhle tklivou píseň.

Nejhorší jsou dětské oči s prohlášením: „Maminko,
kolem jiných svět se točí, máš na mě čas malinko?!“

Obrázek uživatele Nathanel

Na vlnách inspirace

Drabble: 

Černá kočka podřimuje opodál v houpací síti. Moudře mhouří oči. Hlídá mě, abych se neutopil v pozvolna ustupujícím inkoustu noci. Jsem pouhým hostem v hájemství ticha, které tak dobře zná. Vyzařuje z ní klid a sálá teplo. Blíží se hodina rozbřesku a s ní narůstá i pokušení chopit se oblýskaného fotoaparátu v koženém pouzdře, zatajit dech a nechat se unášet černobílou extází světla a stínu. Pokaždé, když se snažím vtěsnat svět do rámečku v hledáčku, zaslechnu tlukot vlastního srdce. A já si chci tyto výjimečné prchavé okamžiky uchovat v paměti, protože vím, že pro mě budou později velmi důležité. Navždy.

Obrázek uživatele Tom_Peterson

Křest nového andulčete

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Užijte si drabble!

Drabble: 

Bylo odpoledne a my jsme andulkám řekli:
"Dnes bude křest devátého andulčete. A proto se teď soustřeďte se na obřad!"
"Deváté andulče, jsi s námi officiálně v rodině!
Toto jsou tví spolubydlící."
Po zdlouhavém vybírání jména jsme se rozhodli.
"Budeš se jmenovat Toník."
"Tohle je tvé spací místo, jídelna a herna.
Andulky jsou přátelské, neublíží ti."
"Budeš bydlet zatím v téhle voliéře, doma ti povíme, kde budeš oficiálně bydlet."
Monclíka napadlo, že se bude pošklebovat Toníkovi, ale na to naštěstí nedošlo.
My jsme řekli: "Mít křest na výletě, to je vyjimečné."
"Oběd, andulky!"
Toník pípl: "Díky za tak krásné jméno!"

Závěrečná poznámka: 

Toník je tu s námi! Tak snad se mu bude líbit.
Co bude zítra, nevím, ale vím, že budou Andulkoviny.
Těší se na vás
Andulky i s Toníkem.

Obrázek uživatele Alešandr_Veliký

Blitzkrieg po polsku

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

U brány Häuschenu zastavil Maulův tank: "Pusťte nás dovnitř, máme důležité zprávy!"
Brána se otevřela, tank vjel dovnitř.
Najednou se na kopci objevil Jacek: "Chlapííí, guláš každýmu, kdo zběhne do polský armády!" zařval a zalehnul. Věděl proč.
Než se Němci vzpamatovali, vtrhl do dvora Zrzek. Dva výstřely z děl srovnaly se zemí střílny. Kulometná salva podsekla anténu. Ozvalo se zapísknutí, signál pro Veverku. Skrz sklad munice do bunkru projel vozík s pěti kily tritolu. Ozval se výbuch a bylo konečně dobojováno.
Naše posádka nemarnila čas. Tomáš odváděl zajatce do sklepa a zbytek lidí se vrhl zachránit navigátora z jeho vězení.

Závěrečná poznámka: 

Pokračování příště.
Navigátore! Jdeme tě osvobodit

Obrázek uživatele Mary

Za pár kvítků sakury

Drabble: 

Probudilo jsem se zrovna ve chvíli, kdy jsem dokončilo svůj baletní výstup. Vstalo jsem a vydalo se dál. Prošlo jsem spoustu míst a vždycky se stejným výsledkem, který se později rozdělil na další tři možnosti:
Vyhlédlo jsem si krásný vyvrácený strom, ovšem pak přišli původní majitelé.
Zeptalo jsem se, ale vždycky mi odpověděli, že nemají, nebo o ničem neví.
Vevnitř padal strop, bylo moc mokro, nebo podobné nástrahy matky přírody.
Pak se na mě ale usmálo štěstí, objevilo jsem fantastickou trhlinu ve stromě, se zavedenou vodou. Když se vrátil majitel, rozhodl se, že mi ji prodá, za pár kvítku sakury.

Obrázek uživatele eliade

Studie budoucna ukazuje houbu antropocentrickou

Úvodní poznámka: 

Pro radost jsem si napsala dadaistickou báseň.

Drabble: 

Experiment pohání zamrzlého umělými kamerami,
predátora létajícího jak pralesy pohyblivosti
na hvězdné houbě dinosaurů.

Vědci naplnili už snímky tyto živé smršťováním,
sebe samotné navštěvovali.
Holubi jim v prostoru
pomíchali populace třetích hrotů,
konceptem věci zvolili cukrovou dobu.

A potom ledoborce.
Byly řadou drobných ptáků
nebo galerie potravinářská – přímo houby.
Primitivních kolibříků larvy vydaly kostru z pavučin
a také varovaly, že nejsou
třetí skutečnosti.
Stezky byly na dně konzerv, putovaly tak rozmnožováním.

Podněty nejlépe poletovaly potravou pravěku celého.
Jedinců vousy, největší odborníci v orientaci žil,
cestami takzvanými předpokládali poznání pavučin.
Kolibříci naznačili metrů deset,
obrázek tvorečků nedospělých pak pokryla květina všech.

Závěrečná poznámka: 

Vytvořeno klasickým postupem - náhodným mícháním slov ze tří různých novinových článků (o podmořských houbách, počítajících kolibřících a fosilních ptakoještěrech).

Krásné město zla zbavené

Úvodní poznámka: 

Když šťastné téma, tak se vším všudy. Jak si Esclarte představuje opravdu šťastnou stoslovku? Takhle.

Drabble: 

Jabloně na svahu se obalily narůžovělými květy, hrušně bílými. U cestičky krásně voněly světlé i tmavé šeříky. Výš na kopci se rozsvítily první kaštany.
Dole se rozkládalo překrásné město a skoro na dosah se tyčil staletý hrad, kde se vystřídalo tolik panovníků.
Před lety se tam bohužel usídlil záštiplný netvor rozsévající jed. A zlo se rozmohlo i dole ve městě.
Pohádky naštěstí končí dobře. A spanilá města nemohou zůstat dlouho sídlem zla.
Lid se vzchopil a přemohl netvora a jeho přisluhovače neporazitelnými zbraněmi: odvahou, obětavostí, poctivostí, laskavým srdcem a samozřejmě důvtipem. A dnes už se o tom jen vypráví dětem.

Obrázek uživatele Eillen

Nečekaná pozvánka

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Po přečtení drabble od Lomeril jsem dostala chuť také si napsat něco z Aldormy.

Drabble: 

Inkoustové stezky na mapách dávno zaschly. Na cestopisy popisující časy klidné i dech beroucí pomalu padal prach.

Na cestu vyrazili ve třech. Z poslední se vrátili jen dva. Nalézt společnou řeč už však nedokázali. Jejich cesty se rozdělily…

Čas však utopí každou ostrou hranu. Bolest a žal pozvolna vymizí a zůstanou jen krásné vzpomínky. Je jen třeba udělat první krok.

-*-

Poslíček donesl balíček obsahující prázdný deník a jelení parůžky.

Pochopil a bez jediného zaváhání přijal nevyslovenou nabídku.

Sbalit se mu trvalo jen pár chvil. Jako poslední do batohu přibalil Theoský slovník. Nepotřeboval ho, ale věděl, že tím rozbije případné ledy.

Obrázek uživatele Aplír

Podobizna dámy s vějířem

Úvodní poznámka: 

Inspirace:
Vojtěch Hynais: Podobizna dámy s vějířem
http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_17478
https://youtu.be/g2wLTBOyaMo

Drabble: 

Maluje se zápalem. Docela mne pobavilo, jak tancuje kolem plátna. Jsem zvědavá na výsledek. Jestli věrně zobrazil mou štíhlou postavičku, šarm oživující šeď mých šatů, esprit, nevtíravé sebevědomí a lehounký náznak koketerie.

„Žertujete, když říkáte, že si nejsem podobná,“ řekla výhrůžným hlasem. „No počkejte,“ dupla a dala ruku v bok. „To bych vám dala co proto! Vlastně to byste nedostal nic. Nezaplatila bych a platil byste vy, že vám stojím modelem.

Prosím? Nerozumím, když šeptáte!

Děláte si legraci, že jsem nedoslýchavá?! Prý musím natahovat uši a tak mi namalujete odstálé ucho? To byste si nedovolil. Nevěřím vám, jen mne škádlíte...“

Lyrická subjektivita

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnešní bonus jsem se rozhodla pojmout jako "neomezené téma"; proto přidávám něco ze svých starších textů, na které jsem pyšná. Protože právě to mne činí šťastnou...

Drabble: 

Jak skvostně surrealisticky; metaforicky složitě; duší nahá…

Subjektivně kolísat na hranách roztržených papírů v meznících slov a vět, jež se snad jen s nemalou pomocí vnucených interpunkčních znamének rozlétnou do prostorného nekonečna a v myšlenkách se promění na meziřádky a podřádky; na titěrné abstraktní obrazy vyvolávající jen nesouvislost a pocity lidem neznámé.

Umělecké vyjádření netkví v psané formě, nýbrž právě v onom toku bez směru a cíle; v tikání hodin, které nikdy nebyly s to ukázat čas. A neporozumění i nářek spálených knih je jen malichernou daní za, byť jedinou, setinu vteřiny, kdy si dušička řekla – tohle, to je zázrak.

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Policejní hlídka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A já jsem dneska natrefila na bezva vtip, tak se s vámi o to štěstí podělím :-)

Drabble: 

Policista zastaví ženu za rychlou jízdu.
„Madam, váš řidičák.“
„Nemám, zabavili mi ho za řízení pod vlivem.“
„Tak papíry od auta.“
„Nemám, auto jsem ukradla a majitel je naporcovaný v kufru.“
Policista zavolá posily. Zanedlouho dorazí druhý strážník.
„Smím vidět váš kufr? Prý je tam tělo.“
„Ovšem,“ souhlasí žena. Kufr je prázdný.
„A papíry od auta? Kolega tvrdil, že jste vůz ukradla.“
„Žádný problém!“ vytáhne je z jedné z přihrádek.
„A váš řidičák? Prý vám ho zabavili za jízdu pod vlivem!“
Žena podá průkaz policistovi. „Nechte mě hádat. Kolega vám taky tvrdil, že jsem jela moc rychle a další blbosti.“

Obrázek uživatele Raina

Co by se stalo, kdyby...?

Drabble: 

Při četbě knižní série Škola dobra a zla si kladu mnoho otázek.
Co by se stalo, kdyby Agáta vyrůstala se svými pravými rodiči?
Co by se stalo, kdyby Agáta zamířila do Školy zla a Sofie do Školy dobra?
Co by se stalo, kdyby Agátu pozval na ples Chaddick?
Co by se stalo, kdyby Sofie nepolíbila Rafala?
Co by se stalo, kdyby se s Tedrosem a Agátou dostali do Gavaldonu Sofie, Chaddick, Hestera, Bledule a Otylka?
A co by se stalo, kdyby Chaddick neumřel?
A to není všechno.
U všech otázek vím jistě jedno: změnilo by to průběh celé knižní série.

Obrázek uživatele Tora

Kočky, tak schválně, co je štěstí?

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ! BEZ NÁROKU NA BOD!

Drabble: 

Sára:
Otevřený dveře! Můžu kdykoli letět na zahradu! A domů! A ven! A když jsou zavřený, tak zamňoukám za oknem a domácí mi hned běží otevřít! A v kuchyni miska plná masa!
Zuzi:
Měkký pelíšek pod stropem. Teplá podlaha v koupelně! Tam se tak prima spí! Jídlo! Jakýkoli! Ale maso nejvíc!
Goliáš:
Plný misky masa! Domácí, který můžu podupat, a oni mě přitom drbou na zádech! U ocásku, tam to mám rád! Zahrada! Dvorek! Schovávačka ve sklepích!
Rozárka:
Když mě ON nosí a hladí. Když s NÍM v noci spím.
(A taky, když občas zbuším koťata. Páč pořádek musí být!)

Závěrečná poznámka: 

Kočky, jak vidět, v tom mají jasno.
My taky.
Pro nás je štěstí mít kočky.

Střípky štěstí

Fandom: 
Drabble: 

Dvanáct hodin spánku. Pohorky na nohách a přede mnou nekonečný zvlněný obzor. Objetí. Záchvat smíchu. Moje postel. Letní hvězdná obloha. Den bez povinností. Pivo s kamarády a hovory o ničem a o všem. Dobrá knížka, kterou si můžu v klidu přečíst. Skákání v davu na fesťáku. Začátek cesty. Courání nocí ztišelým městem. Všichni jsou zdraví. Láska. Děti nejsou doma. Děti jsou doma a řehtají se spolu. Sjet dolů tak rychle, až mi vítr vyfouká slzy z očí. Úsměvy cizích lidí. Společenství. Soulad. Důvěra. Večerní čokoláda. Dubový les. Vzpomínky. Okouzlení. Dobré jídlo, které mi někdo uvařil. Víkend. Ticho. Ruch. Návrat. Ocenění.

Závěrečná poznámka: 

Díky za tuhle možnost si to připomenout. Nedá se to stihnout za jeden den, ale většina z toho se dá prožít bez ohledu na to, co nás teď obklopuje.

Obrázek uživatele Lodní šroub

Proč je dobré používati psa

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ IDENTITA
Drabble lehce biologické, historické a kriminalistické.

Drabble: 

Policejní pes je skvělý vynález.
Kupříkladu, nepotřebuje trojdílnou fotografii drbana (dokonce ani Klicperovu čtyřdílnou). Stačí mu čich.
Také se nemusí zdržovat upozorněním před použitím zubů. Ty totiž nejsou fasovaná zbraň. Jelikož pes má vlastní hlavu, nemusí upozornění křičet ani psovod.
Psí zuby jsou účinnou zbraní k zastavení pachatele, neboť se psem zakousnutým v zadních partiích se utíká dost špatně. (Chraň bůh, abyste se k psovi v rozhodující chvíli neotočili čelem.)
Pes dokázal v minulosti dokonce zjistit jméno a adresu pachatele. Jelikož typický drban moc rozumu nepobral, chodívali někteří krást s občanskou v zadní kapse džín.
Kterou jest velmi snadné urafnouti.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji velmi badatelům a sběratelům historek z Policejního muzea a autorům rozhlasového pořadu Historie českého zločinu.

Obrázek uživatele neviathiel

Už se perou

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ, protože se blíží konec dubna.

Předchozí

Drabble: 

"To musela být divoká rvačka," prohodí Aleksandr. "Stál jsem deset metrů od jeho hlavy a z těch magických stop se mi ježily vlasy. Zajímavé, ani na jednom z vás žádné magické stopy nejsou vidět."
"Takže?"
"Někdo z vás dvou není, čím se zdá."
Naďa polekaně střelí očima po Tarasovi.
Olena pronese: "Ukaž mi, kdo jsi -"
Nad stolkem prosviští stovky ostří Nadina útočného kouzla. Těsně před Olenou najednou znehybní a tiše se rozpadnou. Taras zbytečně vyčaruje štít.
"Co..." hlesne Naďa.
"Toto už není tvůj dům," odpoví Olena. "Nikomu tady neublížíš."
"Zapomněl jsem," ušklíbne se Aleksandr. "Ona taky není, čím se zdá."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Přiznání

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"To už by stačilo. Odejděte," řekne Taras a máchnutím ruky otevře dveře. "Když se ta vražda stala, byli jsme oba doma. Zeptejte se policajtů, už nás prověřovali."
"Odkud víte, kdy přesně se to stalo?" zeptá se Olena zlověstně.
"Odkud asi? Policajti se nás pořád dokola vyptávali, kde jsme byli v 1:40 ráno."
"Neříkali jste, že jste s policajty vůbec nemluvili?"
Ticho.
Olena konečky prstů pohladí zeď.
"V tomto domě někdo někoho zabil," řekne.
"Byla to nehoda," vyhrkne Naďa. "Porvali se. Zpanikařili jsme a chtěli poslat tělo pryč, ale neudržela jsem portál. Utnul mu hlavu. Musela jsem otevřít nový. Jinam."

Závěrečná poznámka: 

1:40 beru jako jedno slovo.

Další

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Pochod za letní bouřky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vyhlášení této bonusové "volné jízdy" mě přimělo k vytvoření pokračování (mini)seriálu započatého před pár dny. Navazuje tedy na drabble http://sosaci.net/node/48311

Drabble: 

"Kdybych byl měkkýš, neputuji zde divočinou, ale sedím na zadnici třeba v příslovečné pražské kavárně," pravím.
"Pravdu máte," odvětí dívka, "kam míříte?"
"Do Senotína na vláček."
"Já též, pojďme spolu."
"Jak libo."
A tak, oba spoře oděni, vyrážíme za zvuku prvních hromů na cestu. Bouřka se spouští během chvíle, slejvák sílí, provazce vody nás oplachují. Nezbývá, než pokračovat, úkryt veškerý žádný. V duchu oceňuji dobrý nápad spoluturistky maximálně si odložit oděv, v batůžku schované nepromoklé odění se ještě bude hodit.
V tuto chvíli ještě netuším, že moji, již tak dosti odhalenou, společnici stále ještě něco na jejím zmoklém těle tíží.

Závěrečná poznámka: 

Vážení čtenáři, jste napnuti, což? Pokračujeme drabbletem http://sosaci.net/node/48745

Obrázek uživatele Eillen

Díky

Úvodní poznámka: 

Jde na tento fandom napsat šťastné drabble? Doufám, že se mi to podařilo :-)

Drabble: 

Pojďme si přiznat na rovinu.

Poplatníci často brblají na báby (a sem tam i ty dědky) z finančáku.
Ne že by většinou nebyli i v právu...
Báby (a sem tam i ty dědci) z finančáku často brblají nad poplatníky.
Ne že by většinou nebyly i v právu...

Ale pořád jsme na jedné straně!
Vy chcete mít daně co nejdřív z krku a nemuset na to myslet.
My chceme mít čistý stůl a nemuset vás neustále otravovat.

Společně se nám daří vše dotáhnout do řádného konce.

Tímto vám děkuji za spolupráci a přeji co nejméně telefonátů od nás - báb z finančáku.

Obrázek uživatele Tlegy

Jeho a náš šťastný den.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Fandom krásná budoucnost zde bohužel není.

Drabble: 

Odjíždí. Blahosklonně nám kyne rukou. Děti s mávátky radostně mávají a provolávají sláva. Pracující lid s transparenty pláče. Štěstím.
Mává i agent Bureš z malého zamřížovaného okénka Pankrácké cely. Krásný dojem kazí jen v rohu u kanálu větrem zavátá poslední rouška. Agent si smutně ukousne kousíček toustového chleba z Penamu, kterým je již měsíc krmen, a povzdechne si: „Taky jsem s ním mohl jet, domů, do Ruska.“

Pan prezident se šťastně usmívá, za odměnu si jej na důchod vybral sám Vladimir Vladimirovič.

Těší se na to, co jej tam čeká, bude první český balzamovaný, navždy živý. Za věrné služby Rusku.

Obrázek uživatele Esti Vera

Každé léto v červenci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Celý duben jsem si chtěla napsat něco táborově nostalgického, jen mi pořád nesedla témata a nakonec jsem propásla i toho svatého Jiří. Takže mockrát díky za tenhle bonus :)

Drabble: 

Vycházející slunce, zkřehlé prsty u kamen a tráva třpytící se jinovatkou.
Ospalky v očích, vysoké holínky a tancování na dětskou disko hudbu.
Obří hrnec, metrová vařečka a třicet litrů připalujícího se mléka.
Dvě fotbalové branky, zabahněné děti a nadšené fandění.
Kroužek karimatek, zasloužený odpočinek a tiché předčítání knížky.
Divoká bouřka, snaha přeřvat ji s kytarou a vedoucí podpírající stan.
Honička v lese, šátky zastrčené za lemy kalhot a kruhy ohraničené provazy.
Třicet kilometrů v nohách, tvořící se puchýře a ledová voda v řece.
Praskání dřeva, kruh spojených dlaní a poslední slova večerky.
Svatý mír kráčí z hor, usíná Boží tvor...

Stránky

-A A +A