"Já jsem šlechtic!" vykřikne proti hradbám Jan, oděný do hadrů stažených z mrtvoly.
Když mu na hlavě přistanou exkrementy z panského nočníku, oněmí.
"Jsem šlechtic!" opakuje v hospodě v podhradí, než se dá do rvačky se synem místního drába. A znovu, když za ním zaklapne zámek na pranýři.
"Jsem šlechtic! Nepytlačím. Lovím v honitbě spolušlechtice... bez jeho vědomí."
Vymlouvá se u napůl stažené srny.
"Jsem šlechtic!" zopakuje strachy přiškrceným hlasem, ačkoli oprátka na jeho krku zatím spočívá volně.
"Víš, že jsem..."
"... namyšlenej klacek, co vlastní blbostí málem zařval. Jo. Stejně mi na tobě sakra záleží!" stiskne ho Jindřich v objetí.