kytka psala letos neskutečně silný seriál, kterého jsem se zpočátku skoro bála. Ale stejně mě chytil do drápů s donesl k slzavě povzbudivému konci. Protože i když je někdy bolestivě Pusto, ticho, vyryto i s kořeny, nakonec Všechno je, jak má být.
Příběhy o sovátku a o myšákovi vždycky chytí za srdce, Rya je píše neskutečně mile. Sovátko je celé šedivé. Někdy. Z nás.
mila_jj i letos vrchovatě přispěla báječné Vědě ve sto slovech. Nesmazatelně se mi do paměti zapsal příběh zlatých medailí - Zbavme se jich dřív, než nám je vezmou oni! Okouzlilo také ESO plné es a krásně mile pobavil První stupeň tortury.
Profesor mě téměř neodpustitelným způsobem zatáhla do svého vyprávění, když mi Kaple na začátku nastavila tajemství. Zasvěcení ve strunách mi ho nakonec naštěstí vyjevilo :)
hidden_lemur a její Notýsek podali krásně mystickou a přitom reálnou Prahu. Na velice milou notu zahrála odvážným činem Pepy K., pro kterého Nikdy není pozdě.
ef77 nakousla velice zajímavě utvářený svět, který se zatím asi nedá najít na Náměstí Míru. Moc by se mi líbilo číst si z něj víc a víc.
HCHO pobavila perfektně vykreslenou scénkou z akademického života - Zkouška. Velmi osobně mě však zaujala Nová zbraň, o které bych se potřebovala dozvědět co nejvíc.
Hned do dvou linií psaní se letos pustila Tora a střípky z historie mě velice těšila. Bohatý život zakončený neveselým hnutím osudu vedla Zuzana Vojířová, naději a důvěru v radost nezlomného lidského ducha naopak probouzí Mnich, který letěl. Nelze ale zapomenout na legendární kočenky, které vám povypráví O jednom lítém souboji, kterýžto v kuchyni probíhati ráčil.
Carmen píše tak dechberoucí střípky, že bylo skutečně těžko vybírat. Problém ve skladu rozesmál a crossoverově potěšil, Cesta kolem usmívajících se hvězd je lehká a potěšující jako výdech v úžasu. Že Každá noc má stín rána však bere dech.
Podobně tak strigga píše v takovém rozpětí, že člověk neví, kde obdivovat dřív. O Záchranné stanici nemluvě. Zaujal mě ale náběh na celý příběh a svět, v němž je děsivé Nezjistitelné. Bolavě ze života je marný pokus o vysvětlení, že jsou i Jiná "my". Ztěžklou náladu pak zaručeně odlehčí nenechavé tajemství, které se skrývá Za dveřmi.
Z duše mi hned několikrát během letošního dubna psala Erys, děkuji za to. Všichni dobře víme, že Takhle to fungovat nemá. Svým rytmem, skrytou záhadou a úžasnou prací se slovy mě však zasáhlo drabble o tom, že Léto zůstalo, vše ostatní se změnilo.
Závěrem tentokrát neoptimisticky, ale z hledicka dějin zcela nutně. Esclarte zdurazňuje, jak důležité je Pamatovat si.
