Moje články

Den se končil, padala rosa. Poslední paprsky jarního sluníčka nehřály, jen barvily cimbuří Mansfield Parku kočičím zlatem.
Fanny zaklapla dvířka a přisedla na lavici u štítové stěny.
"Přinesla jsem pléd navíc. Ochladilo se," nabízela bez pobídky k řeči.
Ráda s návštěvou trávila chvíle ve společném tichu.
Pan Burnwood sledoval Ťusowaryho dole na trávníku.
"Nečekala jsem, že budu ještě čekat," začala Susan sama, "už je to někdy opravdu náročné."
Fanny nemohla sdílet zkušenost, ale povzbudivě se usmála.
"Vím, bude tomu konec. Jako i letošní cestě."
"Odjíždíte?"
"Ano. Ale přijedeme zase, budete-li chtít. Marek se bude určitě těšit."
"Tešit? Tešitjoooo!"
"Já také."

Hbité nohy se na prašném podkladu jen míhaly, roky tréninku zajistily, že si závodnice v hnědozeleném téměř neokopala kotníky, zatímco se snažila povahu svého rychlého přesunu co nejvíce utajit a skrýt záhyby sukní. Lokty ladně zdvižené, dech jen přiměřeně zrychlený, koutkem oka zaznamenávala souběžný pohyb protivnic z nižší sociální vrstvy v zadní uličce. Jejich neférová výhoda spočívala v kratších sukních, stejně jako v odolných dřevácích a v nedostatku ohledů na společenské dekorum.
Zdálo se však, že Miss Pole bude u nosítek ctihodné Mrs Jamieson dříve, než děvečky u jejích zadních dveří.
"Má drahá, takové pozdvižení! Do Cranfordu má přijet cirkus!"

Charles Musgrove jako obvykle s puškou nezahálel. Ani během návštěvy námořních důstojníků si neodpustil pravidelné obchůzky a bylo mu dost lhostejno, zda měl doprovod a zda tento sdílel jeho lovecké nadšení. Společnost a hovor ovšem potěšily, takže další návštěvu jen vítal.

Pana Burnwooda od začátku pobytu v Uppercrossu překvapovalo náhle rezervované chování jeho zvířecího společníka. Skrýval se za zády jeho i choti, ryčné "ťuuu!" se nepojilo k rannímu kuropění ani nestrašilo mladé dámy za soumraku. Nedocházelo ani k záhadnému mizení koláčů z chladnoucích plechů.

Pochopil, když prošel kolem kuchyně. O dobře vyvěšené koroptve, perličky a bažanty nebyla v Uppercrossu nouze.

Že občas dorazí před Burnwood house žebřiňák naložený bednami s roztodivnou mašinérií, si postupně všichni zvykli. Tentokrát však Susan dostihl nový nástroj pro textilní výrobu během návštěvy Longbournu.
"Tedy... je to krásný kousek, elegantní. Jen by mě zajímalo, kdo na to přišel. Spřádat jsem se zatím nechystala," lámala si dárkem hlavu.
"Na to může ještě dojít," pokrčil rameny její choť, který v tom tentokrát neměl prsty.
Zmatený okamžik v salonu přerušila jako velká voda matička Bennetová. Sotva jí však padl zrak na dřevěnou krásu, dočista oněměla. Jako by zaslechla hudbu zapomenutých let.
Milého kolovrátku si nakonec nejvíce cenil pan Bennet.

"Snažíte se mi říct," dštila Lady Catherine hněv a síru, "že moje lesy ničí nějaký mizerný pták?"
Lesmistr se klepal od lemu paruky až k podpatkům vysokých bot, ale musel trvat na svém.
"Na mou čest, milosti, nic jiného to být nemůže. Stopy drápů, otisky nohou... chomáče na kůře jsou nejspíš peří."
"Spíš bych ti věřila, kdybys mi tu vyprávěl o levhartech a jeskynních medvědech, hlupáku!" láteřila Její Jasnost a hlas jí přeskakoval.
Pod vnějším parapetem dopoledního salonu seděl za buksusovým keříkem pan Burnwood s chotí, oba rudí, tiše plakali smíchy.
Do okna nahlédla zlověstná hlava na dlouhém krku.
"Ťuuuuu?"

Fanny a Miss Gwendylon se v podstatě srazily na prahu kuchyně. Rozbřesk byl za okny stěží patrný, ovšem obě už byly ustrojené k práci.
Jedna ze souznění s níže rozenými, druhá z pocitu vděčné návštěvy, obě chtěly přispět svou trochou k chodu domu.
"Slečny, vraťte se do pokojů," zastoupila jim kuchařka cestu, "není tu pro vás práce."
"Ale," nakukovaly jí obě přes rameno na mírnou spoušť pozůstalého nádobí na stole.
"Ostatně ani pro mě tu skoro žádná nezbyla!" hudrovala ta dobrá žena a upozornila na stolek, kde se vyjímaly tři bábovky, koláč a dva pecny chleba. "Někdo tu zase ponocoval!"

Lesklé a zajímavé předměty daleko mimo tvůj dosah. Zaujaly tě ještě dřív, než jsi to dokázal jakkoliv sdělit. Pokrok byl ovšem na tvé straně. Vztažené ručičky, nevyslovené "zvednout!" Zvědavé oči se konečně dostaly do správné sféry. Zakrátko jsi ovládl ty správné svaly a stal se z tebe, jak táta říká, fingermaster. Trocha mimiky a zvuk k tomu a už nám nezbývalo, než tě trochu se smíchem dabovat, jelikož sám jsi to říct nedokázal.
Neříkáš to dodnes, zato naši blízcí se to naučili. Používám to, i když jsem někde venku bez tebe a bavím se s cizími a nezasvěcenými.
Nepotřebuji.
"Počebuju!"

Střežená, zavřená...
"Hezky jsi mě sem vystrčil! Vzhůru ke světlu, ha!?" křičela ke schodišti.
Dvoje dveře zvuky nepustí? Pustí.
Slýchá je. Tam dole, v přízemí, v kuchyni, v hale, v sálech v patře. Ví o nich. Služební. Návštěvy. Společnost. Nájemci. Obchodníci. Dámy.
Smála se, plakala. Vztekala. Slyšela je. Copak ji neslyší!? Měli by!

Slýchala další. Ne z hloubek budovy, z hloubek času.
Vlny oceánu, palmy ve větru. Bratříček. Chůva.
Maminčin zvonivý hlas, smích, který se jen na okrajích trochu trhal.
Hudba večírků, cinkot skleniček. Tropický lijavec.
Žízeň. Obrovská žízeň.
Měla ji pořád. I tady, kde voda snad drží na stěnách.

"Maggie, prosím, pošli pro lékaře," vykoukla Shirley ze salonu na chodbu, právě když se návštěvnice vracely z procházky.
"Božínku, co se stalo?"
"Nejsem si jistá, Louis tvrdí, že je to jen nachlazení, ale začalo to náhle, je celý rudý, oteklý," jindy sebejistá dáma si nevěděla rady.
"Dovolte, prosím," kývla Gwen a prosmýkla se dovnitř.
Louis seděl zakloněn na lenošce a sípal.
"Alergie."
"A-co?"
"Reakce na něco dráždivého, nezvyklého...," rozhlížela se Gwen po okolí. "Co bylo k svačině?"
"Já, no...," paní domu byla zmatená.
Na podnožce se spokojeně válela rozměrná hromada oranžově žíhaných chlupů
"Susan!"
"Hm?"
"Proč jsi sem napsala Garfielda!?"

Johnsonovi se v obchodě nestíhali otáčet (a jak jim to běžně šlo bez potíží!), když se Cranfordské dámy dozvěděly o chystané návštěvě Lady Glenmire.
S nějakou tou dekádou zpoždění postihla městečko vlna nadšení pro vše skotské.
Když Tess přišla na čaj k Miss Pole, poněkud se jí zkřížily zraky. Všechny přítomné neváhaly a opatřily sobě alespoň tartanové šály, v nejedněch rukou se míhala jehla v práci na nové kostkované pracovní tašce, Miss Matty si troufla i na turban.
"Tedy...," vydechla.
"Mary, drahá, podej mi ten vzor na papuče."
"Ráda bych ještě sehnala šátek pro Marthu."
"Snad to vzácná paní ocení."

"Pssst, pane Hamley, nechoďte tam," sykla Miss Rowen od pergoly a gestem pozvala pána domu, aby se připojil k přátelům ve stínu.
"Co je špatně se skleníkem?" ptal se a nahlížel dovnitř.
Na obrubníku u indonéských palem seděla Mrs Burnwood, oči zavřené, tváře zrůžovělé. Vše se zdálo v pořádku.
"Nerušit, pění," vysvětlila Miss Gwendylon.
"Aha. Co se stalo?"
"No, včera nezabila syna," vypočítávala na prstech Tess.
"Dnes se probudila s chrapotem."
"Rozbil se kočár."
"Koncert je zrušený."
"A před chvílí přišel třístránkový dopis od babičky," uzavřela kroužek Mrs Stronghold. "Prohlásila, že chvíli nechce vidět nic než kytky, maximálně nějakou housenku."

"... takže angláni z jihu mají problém s těmi ze severu a naopak," zakončila Susan stručný přehled anglické verze sporů typu Praha - Brno.
"Jasně. Kudy tak vede předěl?" zajímala se Gwen.
"Nooo...," vyprávění by mohlo pokračovat, ale...
"Já vim, já vim," poskakovala Tess nadopovaná cukrem. "Ale pro tebe speciálně uděláme experiment. Pošleme pana Thorntona a Margaret vlakem a až jeden začne říkat, že tam už je to jeho, a druhej, že jeho už ne, tak tam to je."
"Tak určitě," protáhla Gwen.
"To by ti nevyšlo, a ty to víš."
"A proooč?"
"Protože uprostřed jsou Midlands a ty nemá rád nikdo"